Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Duben 2009)

Daň z příjmů právnických osob – zvýšení základu daně a dodatečné vyměření daně

Finanční úřad, oddělení specializované kontroly provedlo kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 a 2005 u akciové společnosti, jejíž předmětem činnosti je pivovarnictví a sladovnictví.
Správce daně vyloučil z daňových nákladů úroky z úvěru, které akciová společnost uplatnila v rozporu s ustanovením § 25 odst. 1 písm w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, když účtovala tyto úroky v roce 2004 do daňových nákladů ve výši několika miliónů korun a v roce 2005 ve výši též několika miliónů korun. Dle uvedeného ustanovení nelze za výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů uznat úroky z úvěrů, půjček, u nichž je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, a to ve výši úroků z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob, v průběhu zdaňovacího období, přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u příjemců úvěru a půjček, kteří nejsou bankou nebo pojišťovnou. Poskytovatel úvěru byl ve vztahu k daňovému subjektu spojenou osobou a příjemce úvěru – akciová společnost dosáhla v kontrolovaných obdobích záporné hodnoty vlastního kapitálu a proto byly z daňových nákladů vyloučeny veškeré uplatněné úroky z poskytnutého úvěru touto spojenou osobou.
Dále správce daně z daňových nákladů vyloučil náklady uplatněné v rozporu s § 25 odst. 1 písm t) zákona o daních z příjmů, náklady na různý propagační materiál, jehož hodnota přesáhla 500,- Kč. V roce 2004 se jednalo o částku ve výši statisíců korun a v roce 2005 o částku ve výši též statisíců korun.
Základ daně byl dále v roce 2004 daňovým subjektem neoprávněně snížen o penále u spotřební daně z piva ve výši desetitisíců korun uplatněného do daňových nákladů v rozporu s § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, o finanční provizi ve výši více než statisíc korun, která byla uplatněna do daňových nákladů v rozporu s § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, z důvodu, že časově nesouvisela s kontrolovaným obdobím. Dále daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů spotřebu osobních ochranných prostředků, spočívající ve využití programů JOINT LINE ve výši více než statisíc korun, v rozporu s § 24 odst. 1 a odst. 2 písm. j) zákona o daních z příjmů. Akciová společnost ani po provedeném dokazování neprokázala, jak uvedené programy měly chránit zaměstnance před riziky, ani jakou měla tato spotřeba souvislost s dosaženými příjmy, v roce 2004 dále daňový subjekt neprokázal, že náklady ve výši statisíců korun jsou vynaložené v souladu s § 24 odst.1 zákona o daních z příjmů, na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
V roce 2005 daňový subjekt neoprávněně snížil základ daně zaúčtováním všeobecné dohadné položky na nevyfakturované dodávky ve výši statisíců korun do daňových nákladů v rozporu s Českým účetním standardem pro podnikatele č. 17, neboť byla zaúčtována bez uvedení konkrétních titulů závazků, ke kterým měla být tvořena, a tím byly daňové náklady uplatněny v rozporu s § 23 odst. 1 citovaného zákona o daních z příjmů. Daňový subjekt uplatnil v daňových nákladech přefakturování nákladů za naprogramování vizuálního vzhledu přepravky na pokladnách obchodního partnera ve výši statisíců korun, v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Dále daňový subjekt uplatnil v daňových nákladech propagační materiál ve výši desetitisíců korun, který se týkal se nákupu kaprů a dalšího propagačního materiálu, souvisejícího s prodejní akcí uskutečněnou v měsíci prosinci 2005, kdy k nákupu 20 ks lahví piva byl nabízen kapr o váze 2 kg zdarma a to v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Na základě provedené kontroly, byl daňovému subjektu za zdaňovací období roku 2004 zvýšen základ daně o několik miliónů korun a dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši více než milión korun a v roce 2005 byl zvýšen základ daně o řádově milión korun a dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši více než milión korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

 

Daň z příjmů fyzických osob – rozdíly ve výši tržeb

Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2004, 2005 a 2006 u fyzické osoby, která provozuje hostinskou činnost. Tato činnost byla provozována ve dvou provozovnách, umístěných na lukrativních místech v centru města. Svým charakterem se řadily mezi restaurace s velmi dobrou úrovní poskytovaných služeb.
Kontrolou předložené daňové evidence vznikly správci daně pochybnosti o údajích vykázaných v daňovém přiznání (daňový subjekt opakovaně vykazoval vysoké ztráty z podnikatelské činnosti ), když z dostupných podkladů daňové evidence poplatníka byly zjištěny rozdíly mezi výší tržeb vykázaných v daňovém přiznání a výší tržeb zjištěných finančním úřadem. Z dokladů předložených při kontrole byla zjištěna skutečně poplatníkem používaná obchodní přirážka u nabízeného a prodávaného sortimentu jídel a nápojů v roce 2004 ve výši 247 %, v roce 2005 ve výši 250 % a v roce 2006 ve výši 232 %. V daňových přiznáních přitom poplatník vykazoval obchodní přirážku v roce 2004 ve výši 185 %, v roce 2005 ve výši 147 % a v roce 2006 ve výši 138 %. Správce daně proto vyzval poplatníka dle ustanovení § 16 odst.2 písm.c) a e) a § 31 odst.9 zákona č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, k prokázání výše vykázaných zdanitelných příjmů z prodeje jídel a nápojů a výše výdajů uplatněných za nákup zboží a surovin, k předložení cenové evidence, skladové evidence zboží, skutečného stavu zásob a kalkulací. Požadované evidence poplatník správci daně předložil pouze částečně nebo nepředložil žádné. V průběhu daňového řízení poplatník neunesl důkazní břemeno jak ve vztahu k prokázání skutečné výše dosažených tržeb za kontrolovaná zdaňovací období, tak daňový subjekt rovněž neprokázal zdanění finančních prostředků v celkové výši miliónů korun, kterými dotoval svou podnikatelskou činnost, a které jako osobní vklady postupně vkládal do podnikání.
Finanční úřad stanovil základ daně a daň za rok 2004, 2005 a 2006 podle § 31 odst. 5 zákona č.337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, v platném znění, tj. na základě pomůcek, přičemž vycházel z vlastních poznatků o výši obchodní přirážky používané poplatníkem zjištěné z jeho daňové evidence.
Za zdaňovací období 2004 správce daně snížil daňovou ztrátu o částku desetitisíců korun a dodatečně vyměřil daň ve výši statisíců korun, za zdaňovací období 2005 správce daně snížil daňovou ztrátu o částku statisíců korun a dodatečně vyměřil daň ve výši též statisíců korun a za zdaňovací období 2006 správce daně snížil daňovou ztrátu o částku více než milión korun a dodatečně vyměřil daň ve výši desetitisíců korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

 

Daň z přidané hodnoty – neuhrazení daňové povinnosti

Finanční úřad v rámci vyhledávací činnosti prověřil obchodní společnost, která byla zapsána do obchodního rejstříku počátkem roku 2008, její sídlo je v bytě panelového domu, kde sídlí dalších 116 společností, které vždy zakládá jedna fyzická osoba. Šetřená společnost se následně zaregistrovala jako plátce daně z přidané hodnoty a po měsíci od založení došlo ke změně jednatele společníka. Přiznání za I. čtvrtletí roku 2008 společnost podala se zpožděním na minimální daňovou povinnost při milionových obratech. Správce daně na základě výzev k součinnosti třetích osob bankám, zjistil údaje o pohybech finančních prostředků u výše uvedených 116 společností. Zároveň správce daně získal výpisy z účtů společností, pro které měla být zdanitelná plnění uskutečňována. Finanční prostředky ve výši několika miliónů korun, které přišly na účet, byly během několika dnů vybrány v hotovosti. V rámci vytýkacího řízení daňový subjekt ve stanovené lhůtě neodstranil pochybnosti a následně správce daně stanovil daňovou povinnost ve výši několika statisíců korun. Daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za II. a III. čtvrtletí 2008 podala společnost až na základě výzev a daňovou povinnost v nich uvedenou neuhradila. Počátkem roku 2009 společnost změnila název i sídlo, kterým je neobydlené stavení na vesnici, novým jednatelem společnosti se stal občan Slovenské republiky a novým společníkem se stala společnost, která má stejné sídlo jako šetřená, výše uvedená společnost, a statutárním orgánem je již zmíněný občan Slovenské republiky.
Trestní oznámení nebude podáno.

 

Daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty – nezahrnutí všech příjmů do základů daně

Správce daně provedl kontrolu daně z příjmů za zdaňovací období roku 2006 a daně z přidané hodnoty za 1. – 4. čtvrtletí roku 2006 u DS, který provozuje přepravu živých zvířat.
V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že DS zahrnul do své daňové evidence nákupy pohonných hmot z míst, ke kterým není schopen doložit, že se na těchto místech zdržoval a že místa odpovídají jízdám uskutečněným v rámci podnikatelské činnosti.
Správce daně porovnal místa nákupů pohonných hmot, dálničních známek a mýtného s místy dodávek podle vystavených dokladů a zjistil, že k těmto místům nemá DS žádné přepravy, a proto ani příjmy. Správce daně dalším šetřením zjistil, že DS vystavoval faktury, které neevidoval v knize pohledávek a kde uvedl mimo jiné správci daně dosud neznámý účet, na který mají být platby zasílány. Kontrolou bankovních výpisů bylo zjištěno, že DS si na tento účet nechal zasílat platby za uskutečněné přepravy ve výši miliónů korun. Správce daně identifikoval společnosti, které platby zasílaly, a dožádal místně příslušné FÚ o součinnost. Z obdržených odpovědí vyplynulo, že DS vystavoval za uskutečněné přepravy doklady, které nezahrnul do knihy pohledávek, a úhrady za tyto přepravy neevidoval v daňové evidenci, a to v celkové výši miliónů korun. Příjmy za tyto doklady, které DS v kontrolovaném období nezdanil, činily několik miliónů korun. Tím, že daňový subjekt nezahrnul všechny příjmy do základu daně, porušil ustanovení § 5 odst. 1 a § 7 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Z hlediska DPH DS vystavoval daňové doklady za uskutečněná zdanitelná plnění, která neuváděl v evidenci pro účely DPH a která nepřiznal v daňových přiznáních za jednotlivá zdaňovací období, a to ve výši miliónů korun. DS z těchto plnění nepřiznal daň na výstupu ve výši statisíců korun Uvedeným postupem porušil § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

 

Daň z přidané hodnoty - auta z EU

Dle pravidel pro uplatňování daně z přidané hodnoty v rámci ES musí být v rámci volného pohybu zboží mezi osobami registrovanými k dani vybrána daň v místě spotřeby tohoto zboží. Dodavatel proto zboží dodává za cenu, která daň z přidané hodnoty neobsahuje, neboť povinnost přiznat daň vzniká až při pořízení zboží. V praxi někdy bývá tento princip různými způsoby obcházen. V rámci mezinárodní spolupráce při uplatňování daně z přidané hodnoty pak je ověřováno, zda byla povinnost přiznat daň splněna.
Správce daně v působnosti Finančního ředitelství v rámci této spolupráce zjistil, že daňový subjekt měl pořídit zboží (osobní automobily) z jiného členského státu. Tuto skutečnost však daňový subjekt odmítl. V dalším řízení bylo zjištěno, že předmětné zboží vyzvedávala jiná osoba, která není osobou registrovanou k dani a která je dále v tuzemsku prodávala třetím osobám. Proto nemohl být uplatněn režim dodání a pořízení zboží a ze strany dodavatele z jiného členského státu měla být uplatněna daň. Tato skutečnost byla v rámci mezinárodní spolupráce sdělena daňové správě příslušné dodavatelské firmě. Vzhledem k tomu, že zároveň docházelo k nedovolenému podnikání ze strany osoby, která auta vyzvedávala a dále prodávala, byly o této skutečnosti informovány další orgány.

 

Daň z příjmů právnických osob - fiktivní fakturace

Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 a 2006 u obchodní společnosti, jejímž předmětem podnikatelské činnosti je velkoobchod, pilařská výroba, impregnace dřeva a opravy silničních vozidel. Daňová kontrola byla zahájena na základě oznámení Policie ČR, jehož obsahem bylo podezření ze spáchání trestného činu v oblasti závažné hospodářské kriminality - daňový subjekt přijímal a ve svém účetnictví účtoval o fiktivních fakturách. V průběhu daňové kontroly daňový subjekt neprokázal, že faktury na základě kterých uplatňoval daňově účinné náklady, byly vystaveny subjektem, který na nich byl uveden, zároveň nebylo prokázáno, že k deklarovaným dodávkám skutečně došlo a že je realizovala právě fakturující společnost. Správce daně v souladu s § 23 a § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zvýšil základ daně z příjmů právnických osob a dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob v řádech několika statisíců Kč. Trestní řízení v předmětné věci již proběhlo a jednatel společnosti byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a současně mu byl uložen peněžitý trest.

 

Likvidace nepotřebných zásob

Středočeský správce daně v průběhu daňové kontroly zjistil, že kontrolovaný daňový subjekt v letech roku 2004 a 2005 vyřadil zásoby agrochemikálií s prošlou expirační lhůtou. Následně tyto vyřazené zásoby přenechal zdarma - bez úhrady obchodní společnosti s tím, že provede likvidaci těchto zásob. Tato obchodní společnost ve II. čtvrtletí roku 2005 ukončila svoji činnost. Po zhodnocení všech zjištěných skutečnosti správce daně došel k závěru, že poplatník postupoval v rozporu s ust. § 5 odst. 6 a ust. 24 zákona o daních z příjmů, když výdaje za pořízení zásob, které nebyly použity k zajištění, dosažení a udržení zdanitelných příjmů ponechal i po vyřazení a bezplatném předání k likvidaci ve svých daňových výdajích. Důsledkem tohoto pochybení bylo zvýšení základu daně v roce 2004 a v roce 2005 o několik miliónů korun.

 

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněné snížení hospodářského výsledku

Kontrolou daně z příjmů u fyzické osoby bylo zjištěno, že daňový subjekt nabyl v roce 1995 závazek vůči Konsolidační bance Praha současně s majetkem privatizovaného podniku. O hodnotu závazku byla snížena kupní cena pořizovaného majetku.
V červnu 2001 postoupila Konsolidační banka pohledávku na společnost „Z“, Ltd. ve Velké Británii, která v květnu 2002 postoupila pohledávku na fyzickou osobu „X“ se sídlem ve Švýcarsku. V letech 2002 a 2003 provedl daňový subjekt částečné plnění ve prospěch fyzické osoby „X“.
V červnu 2004 byla mezi daňovým subjektem a fyzickou osobou „X“ uzavřena dohoda o snížení závazku o tisíce korun, přičemž kontrolovaný daňový subjekt nezaúčtoval tuto hodnotu právně zaniklého závazku ve prospěch ostatních výnosů a neoprávněně tím snížil hospodářský výsledek.
V průběhu daňového řízení vyšlo najevo, že věřitelka ve Švýcarsku (fyzická osoba „X“) byla dcera spolupracující manželky daňového subjektu. V současné době probíhá ukončení daňové kontroly, tedy nález není dosud pravomocně doměřen.

 

Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků - provize

Při daňové kontrole, kterou správce daně provedl u plátce daně, bylo zjištěno, že společnici společnosti s ručením omezeným vyplatila společnost provizi za zprostředkování pojištění, aniž z této částky srazila zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků.
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), pro daňové účely stanoví legální fikci, podle níž se na příjmy společníků a jednatelů společností s ručením omezeným hledí jako na příjmy ze závislé činnosti, byť by šlo obecně za jiných skutkových okolností o příjmy z činnosti, jež není závislou. Žádné jiné kriterium ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů nestanoví. V případech, kdy zákon o daních z příjmů stanoví, že se na příjmy společníků a jednatelů hledí jako na příjmy ze závislé činnosti, pak není rozhodující, zda vykonávaná činnost naplňuje znaky podnikání podle obchodního zákoníku, či nikoliv.
Z titulu vyplácení odměn společníkům a jednatelům za jejich práci pro společnost pak vznikají společnosti povinnosti plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků stanovené v § 38h zákona o daních z příjmů a následujících.
Jak bylo zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku, má společnice s.r.o. jako osoba samostatně výdělečně činná uveden obor činnosti koupě zboží za účelem dalšího prodeje a činnost podnikatelských, finančních a ekonomických poradců. Předmětem podnikání plátce daně je dle výpisu z obchodního rejstříku zprostředkování obchodu a služeb a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců.
S.r.o. se v kontrolovaném období zabývala zprostředkovatelskou činností v oblasti pojišťovacích služeb a prodejem nemovitostí. Společnice s.r.o. v souladu s uzavřenou mandátní smlouvou zastupovala společnost při obstarávání obchodní činnosti v oblasti zprostředkování pojištění a dalších finančních produktů, zastupovala společnost ve věci vyhledávání zájemců o pojištění a o další finanční produkty, uskutečňovala jménem společnosti jednání s klienty vedoucí ke zprostředkování pojištění a dalších finančních produktů, připravovala podklady pro uzavírání smluv, vedla jejich administraci a aktualizaci, prováděla poradenství při likvidaci škodních událostí a vedla veškerou související korespondenci. Podle dodatku k mandátní smlouvě měla jako mandatář nárok na pevnou odměnu 20 000,- Kč měsíčně a dále na 70 % z provize, kterou obdržela společnost za zprostředkované pojistné smlouvy. Pro rok 2007 uzavřel plátce daně se společnicí rovněž smlouvu o obchodním zastoupení v oboru vyhledávání nabídek a poptávek nemovitostí, jejíž součástí je mimo jiné systém odměn podle uskutečněných obchodních případů.
Správce daně posoudil provize vyplacené společnici s.r.o., které nebyly zahrnuty do základu pro výpočet daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů jako příjmy společníka společnosti s ručením omezeným za práci pro společnost, tj. jako příjmy ze závislé činnosti. Plátce daně měl tedy dle správce daně za povinnost srazit z těchto příjmů zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků.
Na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků byla předepsána k přímému placení za rok 2005 částka v desetitisících korunách, za rok 2006 na dani částka též v desetitisících korunách a sděleno penále ve výši několik tisíců korun a za rok 2007 na dani částka ve výši statisíců korun a sděleno penále ve výši desetitisíců korun.

 

Daň z příjmů fyzických osob – prodej pozemků

V roce 2007 správce daně zahájil u daňového subjektu kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2002, 2003 a 2004. V jejím průběhu bylo zjištěno, že daňový subjekt měl kromě příjmů z podnikatelské činnosti i příjmy z prodeje 5 pozemků o velikosti běžné stavební parcely za ceny cca 5.000,- Kč. Kupujícími byly tyto pozemky využity na stavbu rodinných domů. Správce daně nabyl pochybnosti o tom, zda daňový subjekt prodal tyto pozemky za jím uváděné ceny či za ceny mnohonásobně vyšší, než jaké byly uvedeny na kupních smlouvách. Správce daně tak získal pochybnosti, zda daňový subjekt ve svých daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob uvedl veškeré příjmy z jím realizovaných prodejů těchto pozemků.
Správci daně se však pro potvrzení jeho pochybností nedařilo získat důkazní prostředky, a to ani prostřednictvím svědeckých výpovědí kupujících. Souběžně s daňovou kontrolou bylo podáno oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krácení daně, jehož předmětem byly výše uvedené pochybnosti. Orgánům činným v trestním řízení se podařilo výslechy kupujících zjistit skutečné kupní ceny zaplacené daňovému subjektu za prodej pozemků. Tyto podklady byly zpětně poskytnuty pro účely daňového řízení. Správce daně provedl opakované výslechy těchto osob, přičemž tyto osoby potvrdily, že daňovému subjektu uhradily za prodeje pozemků vyšší částky, než jaké byly uvedeny na kupních smlouvách. Cenové rozpětí se pohybovalo mezi 450.000,- Kč až 500.000,- Kč za jeden pozemek.
Tím, že daňový subjekt nezahrnul do svých daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušná zdaňovací období veškeré příjmy, porušil ustanovení § 38g zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a ve zdaňovacím období roku 2002 zkrátil daňovou povinnost o částku statisíců korun a neoprávněně zvýšil daňovou ztrátu o částku více než stotisíc korun, ve zdaňovacím období roku 2004 neoprávněně zvýšil daňovou ztrátu o částku půl miliónu korun a ve zdaňovacím období 2004 pak o částku více než půl miliónu korun. Výsledek za zdaňovací období 2003 nebyl doměřen s odvoláním na změnu právního výkladu ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.), s nímž byl daňový subjekt při projednávání výsledků daňové kontroly seznámen. V případě zdaňovacího období 2002 byla v roce 2006 původní lhůta podle § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. přetržena výzvou správce daně k podání dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období roku 2002.
Daňový subjekt doměřenou daňovou povinnost zaplatil.

 

Daň z nemovitostí – doměření daně

Správce daně ukončil u daňového subjektu - právnické osoby daňovou kontrolu na dani z nemovitostí za zdaňovací období 2006, 2007 a 2008. Daňový subjekt ve svém daňovém přiznání k dani z nemovitostí přiznával pouze pozemky. V roce 2005 však bylo vydáno stavební povolení na stavbu výrobní a administrativní budovy, které byly v roce 2006 zkolaudovány jako truhlárna s administrativní budovou. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt výše uvedené změny nezohlednil ve svém daňovém přiznání k dani z nemovitostí, porušil tím ustanovení §§ 6, 7, 8, 10, 11 a 13a zákona 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Správce daně doměřil daň z nemovitostí za zdaňovací období 2006 ve výši tisíců korun, za zdaňovací období 2007 ve výši desetitisíců korun a za zdaňovací období 2008 ve výši též desetitisíců korun. S doměřením daňový subjekt souhlasil a daň zaplatil. Dále bylo zaplaceno též příslušenství daně, a to penále za rok 2006 ve výši tisíců korun ve smyslu § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění platném do 31. prosince 2006, penále dle § 37b zákona 337/1992 Sb. za rok 2007 a 2008 ve výši tisíců korun za každý rok a úrok z prodlení za rok 2007 ve výši tisíců korun a za rok 2008 ve výši stovek korun.

 

Daň z přidané hodnoty – nedoložení dokladů na odpočet DPH

Na základě informací získaných z vyhledávací činnosti zahájil správce daně vytýkací řízení týkající se daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2008 u společnosti zabývající se stavební činností a souvisejícími stavebními pracemi. Správci daně bylo jednatelem společnosti sděleno, že mu bylo odcizeno vozidlo, ve kterém se převáželo kompletní účetnictví společnosti s veškerou související písemnou agendou, počítač s kompletní agendou v elektronické podobě. Jednatel společnosti dále sdělil, že v současné době nemá k dispozici žádné doklady. Vzhledem k tomu vznikly správci daně pochybnosti o tom, že nároky na odpočet daně z přidané hodnoty uplatňované v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden – srpen 2008 je daňový subjekt schopen doložit daňovými doklady v souladu s § 73 odst. 1 zákona o DPH a proto zahájil kontrolu daně z přidané hodnoty za výše uvedená zdaňovací období. Současně předal jednateli společnosti výzvu k předložení dokladů, evidencí a záznamů a k prokázání skutečností v rámci vytýkacího řízení a v rámci daňové kontroly. Ve výzvách správce daně požadoval předložit doklady, na základě kterých je uplatňován odpočet daně z přidané hodnoty za prověřovaná zdaňovací období a prokázat, že uplatňovaný nárok je v souladu s § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona o DPH. Důkazní prostředky měl daňový subjekt předložit do 20 dnů. Po stanoveném termínu došla na finanční úřad žádost o prodloužení lhůty k předložení dokladů o měsíc a správce daně této žádosti vyhověl. Daňový subjekt žádné důkazní prostředky ve stanovené lhůtě nepředložil, ale po lhůtě odeslal správci daně po telefonické urgenci písemnost s přiloženou plnou mocí. V písemnosti zmocněný zástupce společnosti uvádí, že finanční úřad zahájil vytýkací řízení a daňovou kontrolu svévolně, bez konkrétního podezření na porušení zákona s odvoláním se na nález Ústavního soudu ČR č.j. I.ÚS 1835/07.
Správce daně setrval na tom, že jak vytýkací řízení, tak i daňová kontrola byly zahájeny v souladu s platnými právními předpisy a konkrétní pochybnosti v souvislosti s porušením zákona byly daňovému subjektu sděleny. Daňový subjekt nedoložil žádné daňové doklady, na základě kterých je uplatňován nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Došlo k porušení ustanovení § 73 odst. 1 zákona o DPH. Nárok na odpočet daně za jednotlivá zdaňovací období nebyl doložen daňovými doklady, vystavenými plátci. Správce daně neuznal odpočet daně uvedený v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období v rámci vytýkacího řízení a daňové kontroly ve výši několika miliónů korun.
V průběhu uvedených řízení bylo zahájeno insolvenční řízení a následně bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Proti rozhodnutí se daňový subjekt odvolal a usnesením krajského soudu byl insolvenční návrh zamítnut.

 

Daň z příjmů fyzických osob – fiktivní faktury

Daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob u fyzické osoby vedoucí účetnictví a podnikající v oblasti rekultivačních prací zahájil správce daně na základě porovnání údajů získaných z podnětu Policie ČR a vlastních zjištění z již ukončené daňové kontroly předchozích období.
Daňový subjekt k prokázání oprávněnosti uplatněných daňových nákladů v celkové částce převyšující několik miliónů korun předložil správci daně faktury vystavené dodavatelem, který v předchozím daňovém řízení jako svědek vypovídal, že uvedené faktury nevystavil, peněžní hotovost nepřijal a podpisy na předložených dokladech nejsou jeho. Pravost podpisů tohoto dodavatele byla na žádost daňového subjektu v průběhu odvolacího řízení podrobena grafologickému rozboru s výsledkem pro daňový subjekt nepříznivým, neboť rozbor prokázal, že podpisy skutečně neprovedla osoba u vedená na fakturách jako dodavatel prací a na pokladních dokladech jako příjemce peněžních částek.
Jelikož měl správce daně oprávněné pochybnosti o faktickém provedení prací uvedených na předložených fakturách, vyzval daňový subjekt k prokázání jejich faktického uskutečnění, k čemuž daňový subjekt sdělil, že jiný důkazní prostředek nemá, nenavrhuje a k této věci se ani nevyjadřuje.
Skutečnost, že účetní doklad, dodavatelská faktura formálně odpovídá požadavkům předpisů o účetnictví, ještě automaticky neprokazuje, že deklarovaný a do daňových nákladů zahrnutý výdaj byl skutečně daňovým subjektem vynaložen. Jelikož daňový subjekt neprokázal faktické provedení prací dodavatelem v objemu a množství uvedeném na předložených fakturách, správce daně neuznal daňovou účinnost částek na těchto fakturách, zvýšil základ daně o částku přesahující několik miliónů korun a daň z příjmů fyzických osob dodatečně doměřil ve výši dosahující řádově miliónů korun.
Práva na odvolání daňový subjekt nevyužil.