Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Červenec 2010)

Daň z přidané hodnoty – nesprávně stanovený základ daně

 Daňový subjekt (právnická osoba) vznikl 22. 6. 1993. Předmětem činnosti daňového subjektu byl od počátku nákup, prodej a skladování paliv a maziv a provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy. Daňový subjekt je plátcem daně z přidané hodnoty od 15. 7. 1993. V současnosti se daňový subjekt nachází v insolvenci.
Dne 16. 4. 2009 zahájil správce daně u tohoto daňového subjektu daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Dle kontrolních zjištění byly obchody s palivy a mazivy v kontrolovaných zdaňovacích obdobích v letech 2007, 2008 a 2009 uskutečňovány pouze na území České republiky.
V roce 2007 daňový subjekt tuto svou činnost realizoval formou nákupu a následného prodeje dalším odběratelům v rámci volného daňového oběhu zboží na území České republiky. Nákupní i prodejní cena pohonných hmot zahrnovala spotřební daň. Daňový subjekt dodržoval ustanovení §36 odst.3 písm.b) ZDPH a při fakturaci prodeje pohonných hmot spotřební daň zahrnoval do základu DPH.
Od srpna 2008, kdy byl ustanoven nový jednatel, který je i jediným společníkem s.r.o., byla podávána daňová přiznání s vysokými přijatými a uskutečněnými plněními proti předcházejícím zdaňovacím obdobím v řádech stamiliónů korun a minimální daňovou povinností v řádu tisíců korun. S pohonnými hmotami bylo obchodováno výše popsaným způsobem, daňový subjekt v těchto zdaňovacích obdobích neporušil ustanovení §36 odst.3 písm.b) ZDPH a při fakturaci prodeje pohonných hmot spotřební daň zahrnoval do základu daně z přidané hodnoty. Jediným dodavatelem benzinu a motorové nafty byla akciová společnost A a jediným odběratelem společnost s ručením omezeným (se sídlem v Praze). Daňový subjekt vystavoval daňové doklady, na nichž byla uvedena spotřební daň včetně DPH ze spotřební daně.
Obchody v režimu volného daňového oběhu na území České republiky daňový subjekt provozoval pouze do doby, než získal oprávnění vstupu do daňového skladu, provozovaného dodavatelem - akciovou společností A. Skladovací systém dodavatele má statut daňového skladu ve smyslu ustanovení § 3 písm. f) zákona č.353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění platných právních předpisů (dále jen „ZSD“), v němž jsou vybrané výrobky umístěny pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dle §19 odst.4 ZSD s výjimkami uvedenými v § 19 odst. 5, odst. 7 ZSD a § 59 odst.3 ZSD.
Dne 17. 9. 2008, daňový subjekt uzavřel Smlouvu o poskytování služeb při nakládání s minerálními oleji (dále jen „Smlouva“), s dodavatelem, akciovou společností A - provozovatelem daňového skladu, na základě které dodavatel umožňuje daňovému subjektu naskladnit v některém z expedičních míst určené druhy pohonných hmot do svého skladovacího systému a na žádost daňového subjektu stejné množství zboží stejného druhu v některém z expedičních míst daňovému subjektu vyskladnit. Obchodování v daňovém skladu dodavatele dle této Smlouvy začalo probíhat od října 2008.
Ve zdaňovacích obdobích říjen 2008, listopad 2008 a prosinec 2008 daňový subjekt nakupoval pohonné hmoty od dodavatele - akciové společnosti A a akciové společnosti B. Obchodování s oběma těmito dodavateli se odehrávalo v podmínkách daňového skladu a tedy v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dle §19 odst.1 písm. a) a §19 odst. 4 ZSD. Pohonné hmoty prodané daňovému subjektu fyzicky zůstávaly v daňovém skladu.
Protože šlo o obchod v rámci daňového skladu, při kterém nedocházelo k vynětí z daňového skladu, dodavatelé daňovému subjektu účtovali cenu pohonných hmot bez spotřební daně v souladu s ustanovením § 41 odst.3 ZDPH v návaznosti na ustanovení § 36 ZDPH, tj.základ daně z přidané hodnoty se stanoví bez zahrnutí spotřební daně. Při těchto transakcích se jednalo o dodání zboží dle ustanovení § 13 ZDPH, které probíhalo mezi dvěma plátci DPH v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dle § 3 písm. d) ZSD.
Daňový subjekt tyto pohonné hmoty nakoupené v režimu daňového skladu prodával již zmiňované společnosti s ručením omezeným se sídlem v Praze. Tato společnost vznikla 21. 3. 2008 (tj. ve stejnou dobu, kdy došlo ke změně vlastnické struktury u daňového subjektu). Na DPH vykazovala stamiliónové obraty a pro místně příslušného správce daně byla nekontaktní. V tomto případě se již nejednalo o obchodování v rámci daňového skladu, tj. v podmínkách podmíněného osvobození od spotřební daně, ale o transakci, která probíhala v rámci volného daňového oběhu. Obchodování v rámci volného daňového oběhu muselo předcházet vynětí pohonných hmot z daňového skladu a jejich uvedení do volného oběhu dle ustanovení § 3 písm. j) bodu 1. ZSD.
Proces vynětí z daňového skladu je podrobně popsán ve Smlouvě, kterou daňový subjekt uzavřel s dodavatelem - akciovou společností A dne 17. 9. 2008. Zboží se považuje za vyskladněné ze skladovacího systému v okamžiku jeho načerpání do cisterny. Dodavatel - akciová společnost A se zavazuje klientovi vydat skladované zboží v příslušném expedičním místě a to na základě příkazu k vyskladnění zboží. Příkaz k vyskladnění zboží je oprávněna vystavit a zaslat osoba oprávněna k vyskladnění, zapsaná v seznamu oprávněných osob, který je nedílnou součástí Smlouvy. V popisovaném případě se jednalo o jednatele daňového subjektu a jeho manželku.
Dle zjištění správce daně byl daňový subjekt dále povinen nejpozději v den podpisu smlouvy předat dodavateli - akciové společnosti A (též provozovateli předmětného daňového skladu) seznam řádně identifikovaných osob oprávněných za daňový subjekt převzít zboží od provozovatele daňového skladu ve prospěch daňového subjektu (seznam řidičů automobilových cisteren) a dále seznam automobilových cisteren a doklad o splnění předpisů normy ADR. Tyto seznamy zplnomocnění skupiny řidičů a vozidel jsou opět nedílnou součástí Smlouvy. Tyto osoby nebyly v žádném pracovně-právním vztahu k daňovému subjektu a rovněž daňový subjekt nevlastnil žádnou ze seznamu jím jmenovaných cisteren k odvozu pohonných hmot z daňového skladu.
Provozovatel daňového skladu jako plátce spotřební daně dle § 4 ZSD je povinen zajistit, aby při uvolnění výrobků do volného daňového oběhu byla uhrazena spotřební daň a tuto sám přiznává a platí. Povinnost daň ve stanovené lhůtě přiznat a zaplatit vzniká okamžikem uvedení výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky – viz § 9 odst.1 ZSD. Spotřební daň provozovatel daňového skladu jako plátce spotřební daně fakturoval daňovému subjektu samostatně na základě zálohových faktur na spotřební daň v okamžiku uvolnění pohonných hmot do volného oběhu.
Výsledkem daňové kontroly bylo zjištění, že daňový subjekt porušil ve zdaňovacích obdobích říjen až prosinec 2008 ustanovení § 36 odst. 3 písm. b) ZDPH s odkazem na § 41 odst.4 ZDPH a nesprávně stanovil základ DPH při prodeji pohonných hmot svému odběrateli v režimu volného daňového oběhu tím, že do základu pro výpočet DPH nezahrnul spotřební daň zaplacenou při vyskladnění vybraných výrobků provozovateli daňového skladu a tím nesprávně stanovil výši DPH u všech vystavených daňových dokladů za dodání pohonných hmot svému odběrateli a fakturoval na samostatném řádku faktury spotřební daň s uvedením 0,- Kč DPH.
Na základě daňové kontroly byla společnosti dodatečně vyměřena DPH v celkové výši 336,874.790,- Kč a bylo podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. 

Daň z přidané hodnoty – doměření daně

Předmět pochybení:
Daňový subjekt (fyzická osoba, provozovatel autobusové dopravy) nepřiznal do uskutečněných zdanitelných plnění prodej autobusu leasingové společnosti, který si následně formou finančního pronájmu od této společnosti pronajal.
Zákonem upraveno: § 21 odst. 1 a 4 a ustanovení § 100 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Slovní popis:
V rámci prověřování údajů o pořízení nového dopravního prostředku – autobusu - z jiného členského státu Evropské unie v daňovém přiznání k DPH bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt toto pořízení nového dopravního prostředku do přiznání neuvedl. Dále bylo zjištěno, že daňový subjekt tento autobus ihned prodal leasingové společnosti a následně si jej formou finančního pronájmu od této společnosti pronajal. Prodej autobusu leasingové společnosti daňový subjekt nepřiznal v přiznání k DPH. Správce daně doměřil daň na výstupu z prodeje autobusu leasingové společnosti a zároveň uznal daň na vstupu z leasingové splátky dle splátkového kalendáře.
Výše doměrku daně z tohoto titulu: 1,167.239,00 Kč – DPH.
Fáze daňového řízení:
Zpráva o daňové kontrole byla projednána s daňovým subjektem. Předáno k vyměření. Dodatečný platební výměr doručen. Daňový subjekt se neodvolal.

Daň z příjmů právnických osob – převod finančních prostředků prostřednictvím platebních karet

 Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005, 2006 a 2007 u společnosti s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikatelské činnosti je hostinská činnost. Daňový subjekt provozoval noční kluby. Při ověřování daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně správce daně zjistil, že ve prospěch bankovního účtu daňového subjektu byly převedeny finanční prostředky na základě transakcí platebními kartami na platebních terminálech v jednotlivých provozovnách. O těchto finančních prostředcích daňový subjekt tvrdil, že byly v provozovně po provedené transakci na terminálu vyplaceny hostům obsluhou v hotovosti (jako z bankomatu), aby mohli hosté těmito prostředky zaplatit svoji útratu v hotovosti, a protože se nejednalo o tržby, nebylo o těchto prostředcích účtováno do výnosů. Prostřednictvím platebních terminálů byly připsány na účet daňového subjektu částky ve výši 6,996.000,- Kč v roce 2005, 9,157.000,- Kč v roce 2006 a 12,228.000,- Kč v roce 2007, zatímco daňový subjekt vykázal zdanitelné příjmy v roce 2005 ve výši 1,288.000,- Kč, v roce 2006 ve výši 2,182.000,-Kč a v roce 2007 ve výši 3,847.000,- Kč, vše bez DPH. Pro zjištění důvodu převodu finančních prostředků prostřednictvím platebních karet na účet daňového subjektu provedl finanční úřad výslechy cca 15 svědků – hostů, z jejichž platebních karet se transakce na terminálech v provozovnách daňového subjektu uskutečnily. Svědci uvedli, že své platební karty použili na úhrady zkonzumovaných nápojů a někteří i za jim v provozovnách poskytnuté jiné služby. Na základě všech zjištěných skutečností dospěl správce daně k závěru, že finanční prostředky, připsané na účet daňového subjektu, jsou po odpočtu DPH výnosem. Skutečnosti, že tyto finanční prostředky jsou tržbami daňového subjektu, potvrzuje i další zjištění správce daně. Správce daně zjistil, že daňový subjekt neúčtoval o veškerém nakoupeném zboží (alko a nealko nápoje). Propočtem prodejních cen a veškerého nakoupeného zboží, i toho, o němž daňový subjekt neúčtoval, správce daně zjistil, že byly daňovým subjektem kráceny výnosy nejenom o finanční prostředky přijaté na účet prostřednictvím platebních terminálů, ale i tržby v hotovosti. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt ani na výzvu správce daně neprokázal správnost jim vykázaného základu daně a daně a současně nebylo možné základ daně a daň stanovit dokazováním, stanovil správce daně daňovou povinnost na základě pomůcek, když vycházel z množství prodaného zboží, tj. z množství zboží, o kterém daňový subjekt účtoval, tak i z množství zboží, které nakoupil pro podnikatelskou činnost, ale neúčtoval o něm. Propočtem správce daně zjistil, že součástí výnosů musí být i platby z platebních karet zákazníků, provedené prostřednictvím terminálů umístěných v provozovnách daňového subjektu. Vzhledem k tomu, že někteří ze svědků uvedli, že kromě konzumace nápojů platili i za jiné služby, zahrnul správce daně do výnosů i výnosy z těchto jiných služeb, neboť předmětem daně z příjmů právnických osob jsou podle zákona o daních z příjmů, příjmy z veškeré činnosti a jako daňový náklad správce daně uznal daňovým subjektem vynaložené náklady za nákupy prostěradel, kondomů apod.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období roku 2005 ve výši 2,977.000,- Kč, za zdaňovací období roku 2006 ve výši 2,486.000,- Kč a za zdaňovací období roku 2007 ve výši 2,500.000,- Kč.
Trestní oznámení bylo podáno.

Daň z příjmů právnických osob – dodatečné vyměření daně

 Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2005 a 2006 u společnosti s ručením omezeným. Tato společnost vykonává jako předmět své činnosti nákup, prodej a výrobu palet a boxů. Kontrolou předložených dokladů bylo zjištěno, že poplatník uskutečnil v roce 2005 nákupy palet od fyzických osob v hotovosti v celkové výši 7,223.000,- Kč a nákupy boxů v hotovosti v celkové výši 1,919.000,- Kč. V roce 2006 pak nakoupil daňový subjekt od fyzických osob v hotovosti palety v celkové výši 9,944.000,- Kč a boxy v hotovosti v celkové výši 2,845.000,-Kč. Správce daně měl pochybnosti o průkaznosti dokladů doložených v účetnictví k těmto nákupům, neboť na dokladech bylo uvedeno pouze jméno prodávajícího bez adresy, či jiné identifikace. Správce daně vydal postupně dvě výzvy k prokázání skutečností za účelem ověření identifikace prodávajících. Poplatník na vydané výzvy reagoval tak, že podal návrh k provedení výslechu pouze třech svědků v roce 2005 a jednoho svědka v roce 2006, kteří měli osvědčit prodej palet poplatníkovi. Dále poplatník v odpovědi na výzvu argumentoval řádně vedenou skladovou evidencí, kterou však správce daně, v žádném případě nezpochybňoval. Pochybnosti správce daně se netýkaly množství vykoupených palet a boxů, ale výkupní ceny palet. Správce daně provedl výslechy navrhovaných svědků a sám učinil úkony k ověření příjmení osob uvedených na dokladech, tak, že vyzval k součinnosti celkem 22 obcí za účelem určení bydliště celkem 50-ti osob, uvedených na dokladech. Celkem provedl 16 výslechů osob. Z tohoto počtu svědků potvrdili svědci prodej pouze 20 ks dřevěných palet. Dále správce daně při kontrole hodnotil výši nákladů na reklamu. Jednalo se o náklady na reklamy umístěné při fotbalových utkáních, které byly poplatníkem uskutečněny v celkové výši 2,750.000,- Kč v roce 2005 a v celkové výši 2,400.000,- Kč v roce 2006. Jelikož měl správce daně pochybnosti o uvedených zaúčtovaných dokladech vyzval poplatníka k prokázání nákladů na reklamu. Poplatník na vydanou výzvu reagoval tak, že předložil fotodokumentaci, videozáznamy a uzavřené smlouvy. Správce daně však u společností vystavujících doklady za reklamu nemohl provést žádná zjištění z důvodu nekontaktnosti těchto společností. Správce daně si tak skutečnosti ohledně vystavených faktur za reklamu, ověřoval dožádáním v daňovém řízení u správců daně místně příslušných firmám, které pronajímaly reklamní plochy na fotbalových stadionech při fotbalových utkáních. Správce daně tak zjistil, že fakturace údajných nákladů za reklamu probíhala prostřednictvím celého řetězce českých společností, přičemž během této série transakcí došlo k extrémnímu navýšení cen za poskytnuté reklamní služby, tj. z 10.000,- Kč za jeden zápas na začátku řetězce na 250.000,- Kč za jeden zápas na konci tohoto řetězce. Vzhledem k tomu, že poplatník neprokázal skutečnosti uložené mu celkem ve třech výzvách k prokázání skutečností, správce daně ukončil kontrolu s tím, že za zdaňovací období roku 2005 a 2006 nebylo možné stanovit daňovou povinnost dokazováním a základ daně a daň budou stanoveny za použití pomůcek. Jako pomůcka pro stanovení základu daně a daně byly zvoleny údaje poplatníka uvedené v daňových přiznáních, které správce daně upravil v souladu se zjištěními při daňové kontrole.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za zdaňovací období roku 2005 ve výši 1,242.000,- Kč a za zdaňovací období roku 2006 ve výši 1,775.000,- Kč.
Trestní oznámení bylo podáno.

Daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty – krácení daňové povinnosti

 Oddělení specializované kontroly finančního úřadu provedlo daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty za rok 2006 u společnosti podnikající v oblasti kovovýroby. Provedenou kontrolou bylo zjištěno rozsáhlé krácení daňové povinnosti se znaky podvodného jednání.
V účetní evidenci kontrolované společnosti byla v souvislosti s prezentovaným rozšiřováním výrobních kapacit zařazena série nápadně podobných faktur tří odlišných dodavatelů za neurčité dodávky stavebních a svářečských prací. Podle výsledků šetření místně příslušných správců daně se ve všech případech jednalo o nekontaktní společnosti, které nevykazovaly žádnou činnost ani zaměstnance a jejichž statutární zástupci měli evidována formální bydliště na obecních úřadech. Na základě výzvy správce daně předložil kontrolovaný daňový subjekt další doklady, kterými prokazoval, že předmětná plnění byla v jeho prospěch skutečně poskytnuta. Jednalo se zejména o objednávky, dodací listy, předávací protokoly a pokladní doklady o provedení úhrad faktur v hotovosti. Rovněž navrhl provedení výslechů svědků z řad jeho zaměstnanců.
Správce daně vyslechl svědky, přezkoumal a zhodnotil všechny důkazní prostředky, přičemž zjistil následující závažné skutečnosti. Údajní dodavatelé nebyli na rozdíl od ostatních dodavatelů evidováni v žádné dokumentaci stavebních prací související s předmětnou investicí. Tito dodavatelé nevykazovali v kontrolovaném období žádnou činnost, neměli zaměstnance a v registrovaném sídle společnosti se nevyskytovali. Předmět plnění byl na fakturách formulován zcela neurčitě. Předložené dodací listy pocházely všechny ze shodné tiskárny. Podle tiráže byly vyrobeny dva roky po údajném uskutečnění deklarované dodávky. Předložené faktury stejně jako pokladní doklady o hotovostních platbách byly opatřeny pouze nečitelnými podpisy neznámých osob, takže nebylo možné zjistit, kdo peníze předával, kdo peníze přebíral a ani kým byly faktury vystaveny. Data uskutečnění plnění uváděná na dodacích listech a na fakturách vztahujících se k témuž plnění byla odlišná. Správce daně posoudil přeložené doklady jako zřejmé falzifikáty. Vyslechnutí svědkové vypovídali zcela povšechně o tom, že se dodání uskutečnilo.
Na základě zhodnocení veškerých důkazních prostředků učinil správce daně závěr, že kontrolovaný daňový subjekt neprokázal přijetí deklarovaných plnění od dodavatelů uvedených na dokladech. Daňový subjekt tak v rozporu s ustanoveními daňových zákonů uplatnil navazující náklady a nárok na odpočet DPH.
Správce daně dodatečně vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 1,100.000,- Kč a DPH ve výši 700.000,- Kč.
Současný stav: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci. 

Daň z přidané hodnoty – doměření daně

Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2007 – prosinec 2008 u daňového subjektu – právnické osoby podnikající v oblasti stavebnictví. Daňový subjekt mimo jiné uplatnil v kontrolovaných zdaňovacích obdobích nároky na odpočet DPH v celkové výši 1,794.000,- Kč.
V průběhu daňové kontroly však ani na výzvu správce daně k těmto uplatněným nárokům na odpočet daně nepředložil řádné daňové doklady. Uskutečnění a přijetí zdanitelných plnění, ke kterým se vztahovaly uplatněné nároky na odpočet daně, daňový subjekt neprokázal ani jiným věrohodným způsobem.
Správce daně na základě zjištěných skutečností učinil závěr, že tímto postupem daňový subjekt zkrátil svou daňovou povinnost na DPH, a proto správce daně dodatečně vyměřil daň v celkové výši 1,794.000,- Kč.
Současný stav: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci. 

Daň z přidané hodnoty – nadměrný odpočet

 Finanční úřad zahájil vytýkací řízení za zdaňovací období březen 2010, ke kterému podal daňový subjekt daňové přiznání na daň z přidané hodnoty, ve kterém uplatnil nadměrný odpočet ve výši 1,214.769,- Kč.
V průběhu vytýkacího řízení správce daně zjistil, že daňový subjekt mimo jiné uplatňuje nárok na odpočet daně ve výši 1,245.724,- Kč na základě dvou dokladů, jejichž předmětem bylo vypořádání spoluvlastnického podílu na majetku sdružení a vypořádání nákladů vynaložených v souvislosti s výstavbou majetku sdružení, jehož členem daňový subjekt byl.
Správce daně zjistil, že si daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet daně při vypořádání podílů majetku vytvořeného společnou činností účastníků sdružení. Vydání podílů majetku sdružení vytvořeného společnou činností účastníků sdružení však není zdanitelným plněním ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty, ale je formou finančního vypořádání mezi účastníky sdružení, které dani nepodléhá. Správce daně ukončil vytýkací řízení. Daňový subjekt neprokázal, že uplatnil nárok na odpočet daně v souladu s ustanovením zákona o dani z přidané hodnoty.
Správce daně na základě zjištěných skutečností změnil daňovou povinnost daňového subjektu o 1,245.724,- Kč, tzn. namísto daňovým subjektem vykázaného nadměrného odpočtu ve výši 1,214.769,- Kč správce daně vyměřil vlastní daňovou povinnost 30.995,- Kč.
Současný stav: Platební výměry jsou v právní moci.

Daň z příjmů právnických osob – doměření daně

 Správce daně provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období r. 2008 u daňového subjektu, jehož hlavní činností je činnost organizačních a ekonomických poradců, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.
Při kontrole bylo zjištěno, že daňový subjekt ve zdaňovacím období r. 2008 zahrnul do daňových nákladů částky za měsíční úroky plynoucí z Rámcové smlouvy o vzájemné finanční výpomoci uzavřené mezi tuzemskými právnickými osobami, které jsou osobami spojenými, ačkoliv vlastní kapitál daňového subjektu byl záporný. Úroky z finanční výpomoci, u nichž je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, nelze uznat za daňové výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Daňový subjekt porušil:

• § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2008 (dále jen "ZDP08") - se výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. 
• § 25 odst. 1 písm. w) bod 5 ZDP08 za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména finanční výdaje (náklady), kterými se pro účely tohoto zákona rozumí úroky z úvěrů a půjček a související výdaje (náklady) včetně výdajů (nákladů) na zajištění, zpracování úvěrů, poplatků za záruky, pokud úhrn úvěrů a půjček, u nichž je věřitelem nebo osobou, která úvěr nebo půjčku zajišťuje, osoba spojená (§ 23 odst. 7) ve vztahu k dlužníkovi, v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje trojnásobek výše vlastního kapitálu dlužníka.

Správce daně doměřil za zdaňovací období r. 2008 daňovému subjektu daň z příjmů právnických osob ve výši 222.810,- Kč. 

Zatajené příjmy od obcí za stavební práce

Finanční úřad prováděl daňovou kontrolu daně z příjmu fyzických osob u daňového subjektu za zdaňovací období roku 2006 a 2007. Správce daně v rámci analyticko-vyhledávací činnosti u menších obcí v okolí sídla finančního úřadu, jež byla zaměřena mimo jiné i na identifikaci daňových subjektů, jež byly zhotoviteli stavebních zakázek pro obce, získal informace o tom, že se zmiňovaný daňový subjekt podílel jako subdodavatel na větších stavebních zakázkách, přičemž tyto vždy z podstatné části realizovala v roli zhotovitele stavební firma se sídlem mimo působnost tohoto finančního úřadu. Současně správce daně získal informace od orgánů činných v trestním řízení, že z jejich šetření u konkrétních obcí, kde je prověřováno podezření na zneužití dotací, jež obce obdržely na větší investiční akce (vodovody, kanalizace) vyplynulo, že zhotovitelem byl mimo jiné i tento daňový subjekt. Další indicií byly údaje zjištěné z podaných přiznání k dani z příjmu fyzických osob za roky 2006 a 2007, kdy při obratech 15 mil. Kč a 18 mil. Kč daňový subjekt vykazoval minimální základy daně.
Na základě těchto konkrétních zjištění byla již kontrola zaměřena na faktické prokázání výdajů, jež daňový subjekt deklaroval ve své daňové evidenci, neboť existovalo důvodné podezření, že je zapojen v řetězci subdodávek stavebních prací a jím deklarované výdaje za stavební práce se fakticky neuskutečnily. Jednalo se o faktury od právnických osob, které byly povětšinou placeny hotově. Správce daně využil institutu dožádání a místních šetření, aby přímo u dodavatelů ověřil samotnou realizaci stavebních prací. Ve většině případů se jednalo o daňové subjekty, které byly již delší dobu nekontaktní, neplnily si své povinnosti a samozřejmě nepodávaly ani přiznání k dani z příjmů právnických osob. Správce daně dále provedl místní šetření u konkrétních obcí, jež byly investory stavebních akcí, na kterých se podílel náš daňový subjekt, a zajistil důkazní prostředky (stavební deníky, stavební dokumentaci, předávací protokoly a další písemnosti), z nichž zcela jasně vyplynulo, že subdodavatelé našeho daňového subjektu nebyly zhotoviteli, byť pouze určité etapy stavebního díla. Po zajištění důkazního materiálu bylo uvaleno důkazní břemeno na daňový subjekt, přičemž faktické pochybnosti správce daně, byly již opřeny o konkrétní zjištění. Daňový subjekt nikterak nereagoval.
Dále bylo vedeno důkazní řízení vztahující se k příjmům daňového subjektu, neboť po zajištění výpisů z bankovních účtů, jež byly vedeny u několika bank po celé České republice, bylo zjištěno, že daňový subjekt nepodrobil zdanění veškeré příjmy, jež prokazatelně obdržel na bankovní účty jako úhradu za stavební práce od výše zmíněných obcí. V souhrnu se jednalo za rok 2006 o částku cca 7,8 mil. Kč a za rok 2007 o částku cca 4 mil. Kč. Na daňový subjekt bylo správcem daně uvaleno důkazní břemeno vztahující se k příjmů, přičemž daňový subjekt opět nikterak nereagoval.
Za výše popsaného stavu správci daně nezbylo než v rámci důkazního řízení konstatovat neunesení důkazního břemene u výdajů ve vztahu k porušení § 24 zákona o daních z příjmů a u příjmů porušení § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Výsledkem daňové kontroly bylo dodatečné vyměření daně za rok 2006 ve výši 2,7 mil Kč a za rok 2007 ve výši 5,8 mil Kč. Dodatečné platební výměry byly vydány v červnu tohoto roku, byly doručeny uplynutím lhůty a daňový subjekt zatím nevyužil možnosti řádných opravných prostředků.

Neoprávněný nárok na odpočet na dani z přidané hodnoty

Kontrolovaný daňový subjekt se zabýval dodávkami trávníků na sportovní stadiony. Jeho činnost byla správci daně známa a patřil mezi neproblémové daňové subjekty. V roce 2007 však došlo k úplné obměně složení představenstva společnosti a po této změně návazně došlo k radikálnímu obratu ve vykazovaných údajích o ekonomické činnosti daňového subjektu. V průběhu II.pololetí roku 2007 se obrat společnosti dle podaných daňových přiznání na DPH změnil z desítek tisíc korun za jedno zdaňovací období na desítky milionů, přičemž výsledkem byla nepatrná daňová povinnost.
Na základě těchto poznatků byla v roce 2008 u daňového subjektu zahájena kontrola daně z přidané hodnoty za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007. Na počátku daňového řízení zástupce daňového subjektu se správcem daně spolupracoval a z jeho strany byly předloženy daňové doklady a daňové evidence. Jejich kontrolou správce daně zjistil řadu nesrovnalostí. Jako příklad je možno uvést, že daňový subjekt u některých uskutečněných zdanitelných plnění snižoval základ daně o přijatou zálohu, ale daň z přijatých záloh nebyla odváděna. Správci daně vznikly rovněž pochybnosti o tom, že byla u některých uskutečněných zdanitelných plnění oprávněně uplatněna snížená sazba daně. Nejzávažnějším zjištěním však bylo, že si daňový subjekt uplatnil neobvykle vysoký nárok na odpočet daně na základě daňových dokladů vystavených jen jedním plátcem DPH. Tento poznatek vedl ke vzniku pochybností o pravdivosti údajů uvedených daňovým subjektem v daňových přiznáních a proto správce daně provedl dožádání na správce daně jemuž byl místně příslušný vystavovatel daňových dokladů s cílem ověřit pravdivost těchto uskutečněných zdanitelných plnění. Z dožádání vyplynulo, že daňový subjekt, který prověřované doklady měl vystavit, je ve skutečnosti nevystavil a v průběhu roku 2007 neuskutečnil žádné zdanitelné plnění.
Na základě těchto nesrovnalostí byl daňový subjekt několika výzvami postupně vyzýván k odstranění pochybností správce daně jež byly zjišťovány v průběhu daňového řízení. Daňový subjekt převzal a reagoval na první výzvu k odstranění pochybností správce daně s tím, že požádal o prodloužení lhůty k předložení důkazních prostředků. Tato lhůta marně uplynula a žádná další písemnost zaslaná správcem daně nebyla od tohoto okamžiku daňovým subjektem převzata. Celé řízení pak proběhlo bez součinnosti daňového subjektu.
Výsledkem daňového řízení bylo celkové doměření daně ve výši 10,5 mil Kč za jednotlivá zdaňovací období roku 2007 na dani z přidané hodnoty. Kontrola byla ukončena v květnu tohoto roku.

Vyhledávací činnost – exekuce vs. podnět pro daňovou kontrolu

 U daňového dlužníka – daňového subjektu podnikajícího v oblasti zemních prací – byl v rámci exekučního řízení zjišťován majetek, který by bylo možné podrobit daňové exekuci.
Pracovníci správce daně zjistili, že v registru motorových vozidel je na daňového dlužníka evidován osobní automobil, dalším šetřením bylo zjištěno, že se jedná o automobil, který je předmětem leasingové smlouvy. Správce daně kontaktoval na základě §34 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků („ dále jen ZSDP“) předmětnou leasingovou společnost, od níž požadoval sdělit, jakým způsobem jsou hrazeny leasingové splátky, příp. z jakého čísla účtu. Leasingová společnost na tuto výzvu sdělila správci daně, že splátky jsou hrazeny převodem z bankovního účtu a číslo účtu bylo sděleno.
Správce daně dalším následným řízením zjistil, že se jedná o účet zřízený na jméno manželky daňového dlužníka a vyzval banku dle §34 ZSDP, aby mu zaslala výpisy z tohoto účtu za poslední 3 měsíce (část 12/2009 – 3/2010).
Z výpisů z účtu byly zjištěny společnosti, pro které daňový dlužník vykonával práce a byly vydány exekuční příkazy na přikázání pohledávek. Dále byla z výpisů z účtu zjištěna úhrada od dvou firem ve výši 198 tis.Kč (v roce 2009), přičemž daňový subjekt vykázal v daňovém přiznání DPH za toto období uskutečněná plnění ve výši nula. Z tohoto důvodu byl předán podnět oddělení daňové kontroly.
Pracovnice daňové kontroly dle §34 ZSDP vyzvaly banku k předložení kompletních výpisů za období r.2007-2009 a z odpovědi banky vyplynulo, že finanční transakce na účtu s výše citovanými dvěma firmami probíhaly již od roku 2007. Subjekt se v mezidobí, kdy probíhalo šetření sám vypořádal s rokem 2009 podáním dodatečného daňového přiznání. Správce daně s ním zahájil kontrolu daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty za období 2007 a 2008. Během řízení navíc vyplynulo, že subjektu byly zrušeny všechny živnostenské listy před obdobím 2007 a bude nutné v rámci kontroly příjmy deklarované pod §7, přehodnotit jako příjmy dle §10. V současné době daňová kontrola nebyla zatím ukončena, ale je předpokládán vyšší doměrek z takto zatajených příjmů.