Vybrané nálezy z kontrol FÚ (Březen 2009)

Daň z příjmů právnických osob – zprostředkování ošetřovatelek

 Finanční úřad zjistil, že obchodní společnost, jejímž předmětem činnosti bylo zprostředkování ošetřovatelek a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa, nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 a to ani na základě výzvy. Finanční úřad stanovil základ daně a daň za výše uvedené zdaňovací období dle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Z provedených daňových kontrol finanční úřad zjistil, že společnost zprostředkovala ošetřovatelky a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa. Se zahraničními zájemci byla uzavírána Smlouva o oboustranné dohodě, ve které byl sjednán poplatek ve výši 1 100,- Kč, popřípadě 1 300,- EUR za zprostředkování ošetřovatelek po dobu jednoho roku. V případě au-pair činil tento poplatek 450,- EUR. Dále bylo zjištěno, že společnost se zájemci (ošetřovatelky a au-pair) převážně z České republiky a Slovenska uzavírala Smlouvu o obstarání pobytu, ve které byl sjednán poplatek v celkové výši 26 180,- Kč za zprostředkování činnosti po dobu jednoho roku. Ze zjištěních mimo jiné ještě vyplynulo, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o oboustranné dohodě mezi společností a zahraničním zájemcem bylo zaplacení daru ve výši 350,- EUR nadaci. Obdobná podmínka platila i pro uzavření Smlouvy o obstarání pobytu mezi poplatníkem a ošetřovatelkami, které zaplatily nadaci dar ve výši 2 000,- Kč. Společnost a nadace byly personálně propojené, sídlily na stejné adrese a zaměstnankyně společnosti pracovaly i pro nadaci.
Z daňových přiznání k dani z přidané hodnoty a z částečné účetní evidence daňového subjektu v roce 2006 vyčíslil správce daně náklady ve výši miliónů korun a výnosy ve výši též miliónů korun.
Vedle údajů vykazovaných daňovým subjektem bylo vyhledávací činností (za spolupráce Policie ČR) zjištěno, že daňový subjekt měl založen bankovní účet v Rakouské republice, o kterém ve svém účetnictví neúčtoval. Na tento účet zasílali poplatky zahraniční klienti, kteří uzavřeli s daňovým subjektem Smlouvy o oboustranné dohodě. Správce daně vyčíslil za rok 2006 další výnosy daňového subjektu po přepočtu na českou měnu ve výši několika miliónů korun. V rámci vyhledávací činnosti správce daně dále zjistil, že daňový subjekt obdržel prostřednictvím poštovních, šekových a mezinárodních poukázek České pošty platby od osob z České a Slovenské republiky. Částky na těchto poukázkách odpovídaly výši poplatků za zprostředkování, které hradily daňovému subjektu na základě Smlouvy o obstarání pobytu ošetřovatelky. Správce daně vyčíslil v roce 2006 tyto výnosy ve výši desítek tisíc korun.
Dále byly vyhledávací činností zjištěny uzavřené Smlouvy o obstarání pobytu mezi společností a ošetřovatelkami z neúčetní evidence o uzavřených smlouvách daňového subjektu, na základě kterých vyčíslil za rok 2006 správce daně výnosy ve výši několika miliónů korun. Související náklady byly správcem daně vyčísleny ve výši desítek tisíc korun. Finanční úřad za zdaňovací období 2006 stanovil daň ve výši miliónů korun.
Tímto finanční úřad doplňuje sdělení o ukončených kontrolách zdaňovacích období let 2002, 2003, 2004 a 2005 u této obchodní společnosti za měsíce únor 2008 a leden 2009.
Trestní oznámení bude podáno.

Daň z přidané hodnoty – nesprávná sazba daně, neprokázaný nárok na odpočet

 U obchodní společnosti, jejíž předmětem činnosti je stavební činnost finanční úřad provedl vytýkací řízení k přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2007. V průběhu vytýkacího řízení finanční úřad zjistil, že plátce, přestože prováděl stavební práce na hotelu, nesprávně uplatnil u vydaných faktur sazbu 5 % DPH na místo 19% a tím porušil ustanovení § 47 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Plátce v rozporu s § 21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, nepřiznal a neuvedl v daňovém přiznání daň na výstupu ve výši desítek miliónů korun.
V rámci provedeného vytýkacího řízení bylo dále zjištěno, že si daňový subjekt uplatnil odpočet daně na vstupu z faktur za stavební práce vystavených společnostmi se sídlem v Praze. Mělo se jednat o subdodávky stavebních prací pro dva odběratele, kterým však plátce tyto stavební práce dále nevyfakturoval, a jak bylo zjištěno dožádáním, nebyly tyto práce odběratelům ani předány. Celkem byl na základě přijatých faktur uplatněn odpočet daně ve výši základu daně miliónů korun, DPH 19 % ve výši statisíců korun. Správce daně na základě dožádání místně příslušným finančním úřadům společností se sídlem v Praze zjistil, že tito plátci daňová přiznání nepodávají, na adrese sídla se nenacházejí a pro příslušné finanční úřady jsou nekontaktní. Správce daně proto vyzval plátce, aby prokázal, jak zdanitelná plnění použil pro svou ekonomickou činnost. Vzhledem k tomu, že plátce ani na základě výzvy neprokázal, jak zdanitelná plnění přijal a použil pro svou ekonomickou činnost, uplatnil si tak nárok na odpočet daně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Výsledkem vytýkacího řízení byl rozdíl vyměřené daňové povinnosti oproti daňové povinnosti přiznané ve výši více než půlmiliónu korun.
Trestní oznámení bude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob - pohledávky

 Finanční úřad při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 zjistil, že fyzická osoba vedoucí daňovou evidenci, s předmětem podnikání truhlářství a dodávky plastových oken, provozovala svou živnost za spolupráce bratra, žijícího ve společné domácnosti. Od zdaňovacího období roku 2007 změnila způsob uplatňování výdajů na způsob podle § 7 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve platném znění.
Kontrolou pohledávek k 31.12. 2006 finanční úřad zjistil, že ačkoliv část pohledávek ve výši statisíců korun byla uhrazena v hotovosti do konce roku 2006, nebyla její úhrada zahrnuta do příjmů daňového subjektu. Tyto uhrazené pohledávky byly stále vykazovány jako neuhrazené. Správce daně o toto částku zvýšil zdanitelné příjmy. Daňový subjekt při změně způsobu uplatňování výdajů podle § 24 na způsob podle § 7 odst 9 zákona o daních z příjmů, ve znění platném v kontrolovaném zdaňovacím období, nepostupoval v souladu s ustanovením § 23 odst. 8 tohoto zákona. Z toho důvodu správce daně zvýšil základ daně o výši pohledávek k 31.12. 2006 v částce více než půlmiliónu korun a snížil základ daně o výši závazků k 31.12. 2006 v částce statisíců korun.
Daňový subjekt dále nepostupoval v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, když na spolupracující osobu rozdělil příjmy a výdaje v nesprávné výši.
Na základě zjištěných skutečností byla daňovému subjektu dokazováním dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob v částce statisíců korun a spolupracující osobě v částce tisíců korun.
Trestní oznámení nebude podáno.

Daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty – neexistující dodavatelé

 Finanční úřad provedl daňovou kontrolu za roky 2005 a 2006 u DS (fyzická osoba vedoucí daňovou evidenci, předmět podnikání autodoprava), v jejímž průběhu ověřoval výdaje DS na opravy vozidel prováděné dvěma dodavateli – jednou fyzickou osobou a jednou právnickou osobou. Správce daně ověřoval existenci těchto dodavatelů a zjistil, že ani jeden z nich neexistuje a nikdy neexistoval a dále že dodavatel - fyzická osoba není ani v evidenci obyvatel. Výdaje za opravy vozidel od uvedených dodavatelů uplatňoval DS ve výdajích snižujících základ daně a uplatnil také v daňových přiznáních nárok na odpočet daně z přidané hodnoty uvedené na daňových dokladech.
Na fakturách přijatých od uvedených dodavatelů byla uvedena čísla bankovních účtů a na tyto účty byla prováděna část úhrad, zbývající část byla hrazena v hotovosti. Správce daně dalším šetřením zjistil, že jeden účet patří manželce DS a druhý účet patří švagrovi (bratr manželky) DS.
Správce daně prověřoval kým a kde byly opravy provedeny. DS sdělil, že pracovníci obou dodavatelů jezdili opravovat automobily do provozovny DS. DS dále uvedl, že oprava vždy trvala jeden den, probíhala o víkendu a ještě týž den odjeli pracovníci dodavatele domů, proto je nikdo ze zaměstnanců DS ani jiné osoby neviděly. Veškeré potřebné nářadí a náhradní díly vozili s sebou. Správce daně se dále dotazoval, jakým způsobem by DS uplatňoval případnou reklamaci provedených oprav. DS uvedl, že opravy byly vždy provedeny bezchybně a proto tuto situaci nemusel nikdy řešit. Telefonní spojení DS neměl ani na jednoho z dodavatelů. Na dotaz jak navázal kontakt s dodavateli DS uvedl, že volali ze skrytého čísla. Jméno pracovníka, se kterým jednal za právnickou osobu, si nepamatuje.
DS porušil ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť neprokázal, že se jednalo o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a dále porušil § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého DS prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem. Správce daně doměřil DS daň z příjmů a daň z přidané hodnoty v částce statisíců korun. DS se proti rozhodnutí správce daně neodvolal. Případ byl nahlášen Policii ČR jako podezření ze spáchání trestného činu.

Daň z přidané hodnoty – nepodání daňového přiznání

 Správce daně obdržel dožádání od jiného správce daně na provedení svědecké výpovědi jednatele společnosti „X s.r.o.“. Společnost od ledna 2008 nepodávala žádná daňová přiznání k DPH a rovněž tak nebylo podáno daňové přiznání na dani z příjmů právnických osob za rok 2007 a to ani na základě výzev správce daně. Správci daně bylo známo, že společnost se zabývala nákupem a prodejem ropných derivátů, proto se správce daně obrátil na celní orgány, jež spravují spotřební daně. Tam bylo zjištěno, že Celní ředitelství zahájilo trestní stíhání jednatele společnosti „X s.r.o.“, neboť dlužil značné finanční částky na spotřebních daních. Z dalšího šetření správce daně bylo zjištěno, že jednatel jménem společnosti dovezl od výrobce ze Slovenské republiky značné množství ropných derivátů (nafta, benzín) a v souladu s ust.§ 25 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH nepřiznal daň z pořízení zboží z jiného členského státu. Správce daně požádal formou mezinárodní administrativní spolupráce „SCAC 2004“ slovenskou daňovou správu o zpřístupnění všech vystavených faktur a CMR na odběratele „X s.r.o.“.
Po vyhodnocení získaných materiálů správce daně zahájil kontrolu na DPH za zdaňovací období leden až červen 2008, současně požadoval po jednateli zpřístupnění účetnictví za toto období, následně byl sepsán důvod nepodání daňových přiznání a na závěr byla jednateli společnosti předána výzva dle ust. § 31 odst. 9 ZSDP k prokázání skutečností souvisejících s pořízením ropných derivátů a jejich prodejem. Jednatel správci daně sdělil telefonní kontakt a přislíbil spolupráci ve věci daňové kontroly. Důkazní prostředky jednatel správci daně žádné nedoložil a nezpřístupnil vystavené daňové doklady. Bylo však známo, že veškeré dodávky jednatel společnosti „X s.r.o.“ realizoval svému odběrateli - firmě „Y s.r.o.“.
Správce daně provedl dožádání ke správci daně, kde má místní příslušnost daňový subjekt „Y s.r.o.“ a požadoval po správci daně zajištění fotokopií všech přijatých faktur od dodavatele „X s.r.o.“ za období 1. pololetí 2008. Po obdržení těchto faktur správce daně provedl „napárování“ nákupů a prodejů ropných derivátů. Následně předvolal správce daně jednatele společnosti „X s.r.o.“ k seznámení se zjištěnými skutečnostmi. Jednatel se vyjadřoval ke každé faktuře přijaté i vydané samostatně a potvrdil jejich existenci a své podpisy na dokladech. Tím potvrdil obchodní případy, které byly fyzicky realizovány společností „X s.r.o.“, ale nebyla z těchto přiznána a odvedena DPH. Správce daně při uvedeném protokolovaném jednání umožnil jednateli společnosti doložit jakékoliv další důkazní prostředky, kterými by zjištění správce daně vyvrátil, či změnil. Protože se tak nestalo, byla zpracována zpráva o daňové kontrole a s jednatelem společnosti projednána.
Uvedeným postupem kontrolovaný daňový subjekt nepřiznal a neodvedl DPH za zdaňovací období leden až červen 2008 v celkové výši několika miliónů korun.

Plátcova pokladna – daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků

 V rámci vyhledávací činnosti finančního úřadu bylo v roce 2007 zjištěno, že u daňového subjektu pracovali v letech 2004-2005 zaměstnanci zahraniční společnosti prostřednictvím její organizační složky v České republice. Příjmy zahraničních zaměstnanců nebyly zdaněny ani organizační složkou zahraniční společnosti ani tuzemskou právnickou osobou, u níž vykonávali činnost, přestože z hlediska zákona o daních z příjmů (§ 6 odst. 2) byla tuzemská právnická osoba zaměstnavatelem, který měl povinnost z jejich příjmů srážet zálohy na daň.
Zahraniční zaměstnavatel vyplácel těmto pracovníkům mzdy a cestovné v zahraničí a tyto částky v přepočtu na české koruny účtoval k tíži své organizační složky v České republice. Vzhledem k tomu, že se jednalo o příjmy ze závislé činnosti vykonávané na území České republiky, a nejednalo se o pracovní cesty vykonávané u tuzemské právnické osoby, byly součástí příjmů zaměstnanců ze závislé činnosti, z nichž měla tuzemská právnická osoba srážet zálohy na daň i částky cestovného vyplacené zahraniční společností. Od roku 2007 do roku 2008 prováděl finanční úřad formou dožádání vyhledávací činnost zaměřenou na opatření důkazů o výplatách jednotlivým zaměstnancům. Následně v roce 2008 zahájil daňovou kontrolu zaměřenou na zdanění výplat těmto zaměstnancům u tuzemské právnické osoby. Finanční úřad předepsal k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků v jednotlivých měsících buď z částky skutečné výplaty zaměstnancům (mzda a cestovné), nebo z částky odpovídající 60 % fakturace za provedené práce (§6 odst. 2 zákona o daních z příjmů).
Dále bylo při této kontrole zjištěno, že na základě mandátní smlouvy byly vypláceny odměny členu poradního sboru kontrolované společnosti. Z těchto odměn nebyla sražena a odvedena daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Poradní sbor spolu s valnou hromadou je dle uzavřené společenské smlouvy orgánem společnosti. Daňová povinnost z těchto odměn byla finančním úřadem předepsána k přímému placení, protože dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů mezi příjmy ze závislé činnosti patří odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob.
Na základě provedené daňové kontroly byla tedy daňovému subjektu dodatečně stanovena výše uvedená daň za roky 2004 a 2005 v celkové výši více než milión korun.

Daň z přidané hodnoty – dodatečné vyměření daně

 Finanční úřad provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty obchodní společnosti provozující obchodní činnost a prodej zboží. Z předložené evidence a účetnictví společnosti správce daně zjistil, že kontrolovaný daňový subjekt v rozporu s ustanovením zákona o dani z přidané hodnoty neuvedl do daňových přiznání všechna uskutečněná zdanitelná plnění s daní na výstupu. Na základě uvedeného zjištění správce daně dodatečně vyměřil DPH za kontrolovaná zdaňovací období (2, 5 roku) ve výši více než milión korun.

Daň z přidané hodnoty – nepředložení dokladů

 Daňový subjekt v kontrolovaném zdaňovacím období vykonával především nákup a prodej kancelářských potřeb.
Správcem daně bylo v průběhu daňového řízení u daně z přidané hodnoty zjištěno, že daňový subjekt vystavil daňové doklady za vývoz zboží, ale nepředložil žádné důkazní prostředky prokazující, že zboží uvedené na daňových dokladech bylo opravdu vyvezeno. Proto byla správcem daně vydána výzva, na kterou plátce daně reagoval předložením čestných prohlášení.
Protože daňovým dokladem při vývozu zboží je rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu vývoz nebo pasivní zušlechťovací styk učiněné na písemném celním prohlášení (Jednotném správním dokladu) a tento doklad (doklady) daňový subjekt správci daně nepředložil, přetrvávaly správci daně pochybnosti o oprávněnosti uplatnění osvobození od daně s nárokem na odpočet daně a proto byla správcem daně vydána další výzva.
Na tuto výzvu plátce daně reagoval předložením rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu vývoz, kde však byla jako vývozce uvedena mateřská společnost daňového subjektu se sídlem v zahraničí, nikoliv sám daňový subjekt.
Daňový subjekt tedy neprokázal, že vývoz zboží uskutečnil on sám a tudíž neprokázal ani to, že u daňových dokladů za vývoz zboží oprávněně uplatnil osvobození od daně dle ustanovení § 66 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty.
Na základě těchto zjištění správce daně zvýšil vlastní daňovou povinnost o částku několik statisíců korun.

Daň z příjmů fyzických osob – neuznání nákladů

 Finanční úřad provedl kontrolu DPFO u fyzické osoby, která se zabývá stavebními pracemi. Podle zjištění z daňové kontroly tato FO měla provádět stavební práce, které spočívaly v odstranění stavebního objektu včetně odvezení suti a vyčištění přilehlých pozemků, tak, aby byly připraveny pro zahájení výstavby.
Na tuto činnost sjednala FO osoba subdodavatele, faktury od těchto subdodavatelů tvořily hlavní zdroj výdajů. Při ověřování těchto výdajů bylo na základě dožádání, provedených u jiných správců daně, zjištěno, že nasmlouvaní subdodavatelé jsou nekontaktní osoby, které nepodávají daňová přiznání a se správcem daně nekomunikují. Z tohoto důvodu správce daně vyzval daňový subjekt k prokázání, že předmětné práce byly skutečně prováděny nasmlouvanými subdodavateli a že došlo k uskutečnění zdanitelného plnění tj. že byla stavba odstraněna a pozemek připraven pro stavbu. Daňový subjekt toto neprokázal, navíc správce daně zjistil, pozemek byl připraven pro stavbu ještě předtím, než došlo k uzavření příslušných smluv mezi daňovým subjektem a příslušnými subdodavateli.
Správce daně z těchto důvodů neuznal DS náklady v souladu s ust. § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a dodatečně mu vyměřil daňovou povinnost na DPFO ve výši několika miliónů korun.

Daň z přidané hodnoty – doměření daně

 Správce daně provedl daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty u daňového subjektu, právnické osoby s předmětem podnikání obchodní živnost-nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost a reklamní činnost.
Při daňové kontrole správce daně zjistil následující skutečnosti:
1. Byla zjištěna fakturace mezi dvěma daňovými subjekty z ČR, kdy dodavatel odběrateli fakturoval dodání zboží (movitých věcí) včetně montáže provedené na území Slovenské republiky a toto plnění zatížil českou DPH. Místem plnění této dodávky bylo Slovensko -místo, kde byla dodávka zboží s montáží realizována. Odběratelská česká firma, tedy kontrolovaný daňový subjekt tedy neměl přijaté zdanitelné plnění, které by ho opravňovalo uplatnit si na vstupu nárok na odpočet DPH.
V tomto případě správce daně doměřil DPH na vstupu.
2. Dále správce daně při daňové kontrole daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2005 zjistil, že daňový subjekt prováděl nákupy zboží ze třetích zemí, toto zboží bylo dopraveno do České republiky a bylo propuštěno do celního režimu uskladňování v celním skladu. Nebylo tedy propuštěno do celního režimu volný oběh ani do žádného jiného režimu, u kterého by byla povinnost přiznat DPH na výstupu a v případě použití tohoto zboží pro svoji ekonomickou činnost by byl na vstupu nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Celní režim uskladňování v celním skladu byl ukončen celně schváleným určením zpětný vývoz, následovaný režimem tranzit z území ČR mimo území Evropské unie-do třetích zemí. Jednalo se o dodávky textilního a obuvnického zboží při sjednané dopravní podmínce EXW. Tedy dopravní náklady a také náklady pojištění s tímto zbožím spojené šly k tíži odběratelů ze třetích zemí. Finanční úřad zastává v tomto případě názor, že místo plnění při dodávce tohoto předmětného zboží je ČR, tedy místo, kde začíná jeho doprava, a že na plnění od českého dodavatele odběratelům z území mimo EU měla být na výstupu uplatňována česká DPH. Správce daně rovněž zastává názor, že dodávky tohoto zboží nepodléhaly osvobození od DPH s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty (tento odpočet DPH nemohl být ani realizován – nejednalo se o žádný z režimů uvedených v § 23 platného zákona o DPH), protože nakoupené zboží pocházející z Asie bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nestalo se unijním zbožím, zůstalo zbožím zahraničním a proto se na něj režim popsaný v § 66 z.č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro rok 2005, tedy režim osvobození od této daně s nárokem na její odpočet, nevztahoval, neboť § 66 zákona o DPH odkazoval na čl. 161 a čl.145 nařízení Rady (EHS) č.2913/92, tedy na režimy vývoz a pasivní zušlechťovací styk, které však mluví o zboží, které se stalo zbožím Společenství. Předmětné zboží u na výstupu doměřovaného českého daňového subjektu se však zbožím. Společenství nikdy nestalo a zůstalo zbožím zahraničním.
V tomto případě správce daně doměřil daň na výstupu.
Došlo k porušení § 72 odst.1, § 2,13,21 odst.2,§100 zákona 235/2004 Sb. o DPH.
Celkem byla doměřena daň z přidané hodnoty ve výši více než jeden milión korun.

Daň z příjmů právnických osob

Případ č. 1
Správce daně provedl kontrolu DPPO za zdaňovací období 2005 a 2006 u obchodní společnosti, která se zabývá koupí zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodejem, prováděním staveb včetně jejich změn, udržovacími pracemi na nich a jejich odstraňováním, zprostředkováním obchodu a služeb, realitní činností, pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor, pronájmem motorových vozidel.
Při kontrole bylo zjištěno, že společnost uplatnila v daňových nákladech v roce 2005 a 2006 částky za provoz čtyřkolek a neprokázala, že plně sloužily k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Dále v roce 2005 zaplatila daňovému subjektu s domicilem Gibraltar studii týkající se výstavby a revitalizace nádraží v České republice, aniž by srazila a odvedla z vyplacené částky srážkovou daň, přestože byla služba prováděna na území ČR.
Daňový subjekt porušil:

• § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2005 a 2006 - výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem.
• § 38 d, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb.o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2005 - srážku je povinen provést plátce daně u příjmů uvedených v § 22, odst. 1, písm. c) nejpozději v den, kdy o závazku účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem.
• § 69 zákona č. 337/1992 Sb.o správě daní a poplatků ve znění p.p., neprovede-li plátce srážku daně nebo nevybere-li daň ve stanovené výši, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet daně částka, z níž by po sražení daně zbyla částka, která byla plátcem poplatníkovi vyplacena.

Správce daně proto doměřil za rok 2005 obchodní společnosti daň vybíranou zvláštní sazbou daně ve výši více než milión Kč, daň z příjmů právnických osob ve výši desetitisíců Kč a snížil daňovou ztrátu za rok 2006 o více než sto tisíc Kč.
Případ č. 2
Kontrola byla provedena u právnické osoby na DPPO za zdaňovací období roku 2005 a 2006. Hlavním předmětem podnikání daňového subjektu byl v kontrolovaném období obchod s elektřinou (nákup a prodej elektrické energie).
Dle předložených přehledů mezd za jednotlivé měsíce daňový subjekt vykázal v roce 2005 hrubé mzdy v celkové výši 1.872.875,- Kč, do nákladů ovlivňujících základ daně na účet číslo 521000 (Mzdové náklady) zahrnul daňový subjekt částku o 655.000,- Kč vyšší, tj. celkem 2.527.875,- Kč.
Dle předložených přehledů mezd za jednotlivé měsíce daňový subjekt vykázal v roce 2006 hrubé mzdy v celkové výši 1.923.328,- Kč, do nákladů ovlivňujících základ daně na účet číslo 521000 (Mzdové náklady) zahrnul daňový subjekt částku o 1.445.000,- Kč vyšší, tj. celkem 3.368.328,- Kč.
Náklady ovlivňující základ daně roku 2005 byly sníženy o částku ve výši 655.000,- Kč a roku 2006 o částku ve výši 1.445.000,- Kč, neboť daňový subjekt neprokázal, že se jedná o náklad vynaložený v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP).
Porušení: § 24 odst. 1 a § 23 odst. 3 ZDP
Dále bylo zjištěno, že DS zahrnul do nákladů ovlivňujících základ daně v r. 2005 i v r. 2006 částku ve výši 20.000,- Kč za ubytování. Daňový subjekt v průběhu kontroly neprokázal, že se jedná o náklad vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů v kontrolovaných období.
Náklady ovlivňující základ daně roku 2006 byly dále sníženy o částku 25.998,18 Kč-porušení věcné a časové souvislosti nákladů a výnosů při fakturaci přijatých služeb. Celkem doměřená daň za období: 2005 - více než sto tisíc korun, 2006 - statisíce korun

Daň z příjmů fyzických osob – zkrácení příjmů

 U fyzické osoby, plátce daně z přidané hodnoty, provozující hostinskou činnost, která přijímá výhradně platby v hotovosti a neeviduje ve své daňové evidenci žádné neuhrazené pohledávky, byla provedena kontrola daně z přidané hodnoty za všechna zdaňovací období roku 2006 a kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006. V průběhu daňové kontroly byly mimo jiné porovnány součty uskutečněných zdanitelných plnění vykázaných v podaných přiznáních k dani z přidané hodnoty za všechna zdaňovací období roku 2006 s výší tržeb vykázanou v daňové evidenci a přiznaných v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006. Porovnáním bylo zjištěno, že uskutečněná zdanitelná plnění jsou o několik statisíců vyšší, než příjmy přiznané v přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Vzhledem k předmětu činnosti daňového subjektu bylo vyhodnoceno, že o tuto částku byly zkráceny příjmy při stanovení základu daně z příjmů fyzických osob. Daňový subjekt, tím že nezahrnul tuto částku do daňových příjmů porušil ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění platném pro kontrolované zdaňovací období (dále jen „ZDP“) ve vazbě na ustanovení § 7 ZDP. Na základě výsledků daňové kontroly byl daňovému subjektu vystaven dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob, kterým byla snížena vykázaná ztráta v celkové částce statisíců korun.