NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, když byl řešen spor o to, zda adresa, kterou daňový subjekt správci daně oznámil jako adresu pro doručování za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků u Finančního úřadu v Karlových Varech, je adresou, na níž měl správce daně – Finanční úřad pro hlavní město Prahu, doručovat podle § 44 odst. 3 daňového řádu, tedy jestli jde o trvající adresu pro doručování ve smyslu § 44 odst. 3 daňového řádu. NSS v daném případě neshledal kasační stížnost důvodnou a potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze z důvodu, že volba doručovací adresy nebyla vůči Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu účinná, a tudíž na ni zaslaná výzva k podání daňového přiznání nebyla řádně doručena. NSS se v dané věci odkázal na přechodná ustanovení daňového řádu, konkrétně na § 264 odst. 2 daňového řádu a aplikoval na danou věc příslušná ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.