Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci exekučních příkazů. Zásadní námitkou bylo, že z důvodu absence statutárních orgánů nebyly podkladová rozhodnutí vykonatelná, neboť nemohla být řádně doručena. V posuzované věci se jedná v pořadí o třetí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud potvrdil názor krajského soudu ohledně řádného doručení a dovodil s ohledem na úpravu doručování do datových schránek a patřičnou bdělost majitele datové schránky, že nebylo potřeba ustanovit zástupce. Nejvyšší správní soud tak zásadně konstatoval, že je odpovědností daňového subjektu, aby řešil uspořádání svých vnitřních poměrů související s řízením o výmazu jejího jediného jednatele, a předešla tak případným negativním důsledkům absence osoby, která by byla s to se s písemností doručenou do datové schránky seznámit, nebo s ní jinak nakládat. Liknavé a současně velmi lehkovážné jednání daňového subjektu pak vedlo k tomu, že nelze na sporná rozhodnutí nahlížet jinak než jako na řádně doručená. K nutnosti ustanovit zástupce uvedl, že žádná okolnost tedy nenasvědčovala tomu, aby správci daně vznikly v souvislosti s doručováním písemností daňovému subjektu jakékoliv pochybnosti stran toho, kdo je oprávněn jednat za daňový subjekt. Správce daně mohl legitimně usuzovat na to, že daňový subjekt má svoje vnitřní záležitosti nadále řádně uspořádané a že disponuje osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky. Nejvyšší správní soud potvrdil názor krajského soudu, že orgán doručující svá rozhodnutí prostřednictvím systému datových schránek skutečně není povinen ověřovat, zda se do datové schránky přihlašuje osoba k tomu oprávněná, a ujišťovat se tak o účinnosti doručení. Právě v tomto ohledu leží odpovědnost na právnické osobě, která je ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o elektronických úkonech povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.