Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Dotace 2026

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Neztotožnil se se závěry MS o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Z rozhodnutí správce daně jsou seznatelné důvody, na kterých správce daně vystavěl závěr o porušení rozpočtové kázně. Dle NSS nebyl MS reflektován apelační princip, kdy v odvolacím řízení došlo k dílčí korekci závěrů prvostupňového správce daně.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně proti rozsudku KS v Plzni, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, a to z toho důvodu, že bylo v jiném řízení zrušeno podmiňující rozhodnutí o odvodu. NSS nepřisvědčil argumentu správce daně, že předmět řízení z důvodu vydání nového tzv. „rozdílového“ platebního výměru na penále odpadl. Dle NSS jde o dvě samostatná rozhodnutí, přičemž první rozhodnutí na penále právě kvůli zrušení podkladového rozhodnutí o odvodu nemůže obstát, a musí být jako nezákonné zrušeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Z větší části NSS shledal kasační námitky nepřípustnými, neboť se jednalo o prostý přepis žalobních bodů bez polemiky se závěry KS v Ostravě. K přípustným kasačním námitkám poté připomněl, že judikaturní závěry stran otázky legitimního očekávání jsou stále platné a aktuální stejně jako fakt, že příjemce dotace je povinen splnit stanovené podmínky dotace, aby tuto mohl oprávněně čerpat. Pokud tyto podmínky byly porušeny, je příjemce dotace povinen dotčené prostředky vrátit zpět do veřejného rozpočtu a nemůže se jednat o zásah do práva obce na samosprávu, nárok na poskytnutí dotace totiž z ústavních předpisů ani postavení daňového subjektu jako územně samosprávného celku nevyplývá.

NSS zamítl kasační stížnost DS a potvrdil závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS přisvědčil správci daně v závěru o nenaplnění účelu dotace a taktéž nenaplnění cílových hodnot závazných indikátorů (počet sociálních bytů) ke dni termínu ukončení projektu. Dle NSS je evidentní, že nezkolaudovaný byt, který nelze právně užívat, nemůže sloužit jako sociální byt pro osoby v bytové nouzi. Na závěru o porušení rozpočtové kázně pak nemůže ničeho změnit ani to, že dodatečně (6 let poté) daňový subjekt dosáhl cílového stavu, počtu zkolaudovaných bytů. K námitce nepřiměřené výše odvodu NSS uvedl, že tato nebyla daňovým subjektem uplatněna v žalobě, tudíž je v řízení před NSS nepřípustná.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci i rozhodnutí správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. V návaznosti na rozsudek SDEU ve věci C-539-24 NSS u projektu spolufinancovaného z rozpočtu EU posoudil otázku prekluzivních lhůt a dospěl k závěru, že nebyla zachována lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci. K otázce nesrovnalosti ve smyslu nařízení 2988/95 NSS uvedl, že postačí pouhá potencialita poškození unijního rozpočtu, tedy že ke vzniku nesrovnalosti není třeba, aby byly příjemci dotace dotační prostředky vyplaceny, ale stačí, pokud mu byly přiznány. Dále NSS dospěl k závěru, že v řešeném případě došlo ke vzniku pokračující nesrovnalosti, rovněž i k opakované nesrovnalosti, přičemž rozvádí, jak tyto chápe, a určuje počáteční datum, od něhož počínají běžet prekluzivní lhůty dle nařízení 2988/95.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu byla otázka prekluzivních lhůt u projektu spolufinancovaného z rozpočtu EU. NSS v řešené věci předložil předběžné otázky SDEU, tj. zda je vnitrostátní právní úprava souladná s nařízením 2988/95. Na základě rozsudku SDEU C-539/24 je zjevné, že při posouzení prekluze je nutné vycházet ze lhůt uvedených v čl. 3 nařízení 2988/95, z něhož vyplývá, že prekluzivní lhůta pro zahájení stíhání činí čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti. Dle NSS však správce daně v nyní řešeném případu zahájil „stíhání“, tedy daňovou kontrolu, po uplynutí čtyřleté lhůty od okamžiku vzniku nesrovnalosti, právo pro zahájení řízení tak bylo prekludováno.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Plzni ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Tentokrát NSS označil za nesprávný závěr KS o nadbytečnosti hodnocení prokázání výdajů rozpočtu daňovým subjektem v rámci limitu 20 %, o nějž bylo možné překročit jednotlivé rozpočtové položky dotovaného projektu. V řešené věci nebyl spor o tom, že určité změny projektu provedeny byly, ale o tom, zda tyto změny podléhaly schválení poskytovatele či nikoliv. NSS připomněl, že primární povinnost tvrzení a důkazní leží na daňovém subjektu, příjemci dotace. Tvrdil-li, že provedené změny v rozpočtu projektu nepodléhaly schválení poskytovatele, byl povinen prokázat, že tyto změny se pohybovaly v 20% limitu přípustných změn. Úvahy KS o nadbytečnosti hodnocení této skutečnosti tak NSS označil za zcela mimoběžné a svědčící o laxním přístupu tohoto soudu k rozřešení předmětného sporu, navíc v situaci, kdy byla tomuto soudu věc NSS vrácena již dvakrát.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Praze i rozhodnutí správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS v návaznosti na rozsudek SDEU ve věci C-539/24 aplikoval na řešený případ prekluzivní lhůty dle nařízení č. 2988/95 (Euratom), přičemž dospěl k závěru, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření odvodu dle tohoto nařízení. Počátek prekluzivní lhůty dle nařízení se odvíjí od okamžiku vzniku nesrovnalosti, přičemž za nesrovnalost je nutno považovat porušení dotačních podmínek, kterým byl či případně mohl být poškozen rozpočet EU. Platí přitom, že pokud příjemce dotace poruší příslušné podmínky ještě před tím, než je mu dotace přiznána, dochází k nesrovnalosti, a tedy i počátku běhu prekluzivní lhůty, okamžikem uzavření smlouvy či právní mocí rozhodnutí o přiznání dotace.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí KS v Ostravě – pobočka v Olomouci z důvodu procesního pochybení. KS neakceptoval důkazní návrh (zprávu o daňové kontrole), s odůvodněním, že tento byl podán až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Navržený důkaz se dle NSS vztahoval nejen k opožděně vznesené žalobní námitce, ale také k žalobní námitce včas uplatněné (neporušení rozpočtové kázně).