Dotace 2025

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně i správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřeného za neoprávněné použití prostředků z FKSP na pořízení majetku, který nesloužil k zabezpečení kulturních a sociálních potřeb zaměstnanců daňového subjektu. NSS dospěl ke shodě se správcem daně, že pojem zlepšení pracovních podmínek představuje zdokonalení, novotu či modernizaci v porovnání se stávajícím stavem, avšak pouze nad rámec vybavení, které je s danou pozicí a plněním konkrétních pracovních úkolů neodmyslitelně spjato. Účel FKSP však dle NSS může částečně naplnit i povinné vybavení, a to v rozsahu, v němž se jedná o prokazatelný nadstandard, jenž má za cíl zlepšit pohodlí zaměstnanců.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem i rozhodnutí správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že podmínka zákazu zřízení zástavního práva k majetku pořízenému z dotace byla vymezena rozdílně v rozhodnutí o poskytnutí dotace a Zásadách podprogramu pro poskytování dotací, přičemž taková nejednoznačnost nemůže být kladena k tíži příjemce dotace. Naproti tomu aproboval závěry správce daně ohledně částečného nenaplnění účelu dotace, včetně výše odvodu a jeho odůvodnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí žalovaného i rozsudek KS ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, k němuž došlo pochybením při realizaci veřejné zakázky. NSS shledal přezkoumatelnost napadeného rozsudku a ztotožnil se rovněž se závěrem, že došlo k porušení podmínek dotace nezákonným rozšířením předmětu zakázky, nicméně se neztotožnil s výší stanoveného odvodu. Dle NSS nebyl ve věci důvod pro stanovení odvodu v sazbě 100 % pro zcela nedůvodné rozšíření veřejné zakázky, neboť odvolatele k danému jednání určité racionální důvody vedly, a správce daně tak neprovedl dostatečnou úvahu o přiměřenosti odvodu za porušení rozpočtové kázně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně s tím, že kasační námitky daňového subjektu v zásadě nepřekračují hranici prostého nesouhlasu s napadeným rozsudkem KS v Praze. Stran otázky odvolání plné moci NSS připomněl, že tato povinnost netížila pouze daňový subjekt, ale rovněž jeho zástupce. Byl-li tedy toho času jediný statutární orgán daňového subjektu ve vazbě, zánik zástupčího oprávnění byl povinen správci daně oznámit také zástupce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Závěr o porušení zásady transparentnosti při výběru dodavatele na veřejnou zakázku byl správně postaven na souběhu několika zjištěných skutečností, jež v konečném důsledky zpochybňovaly transparentnost řízení jako celku. Stran namítané výše odvodu shledaly oba stupně správních soudů postup při jeho uložení za správný a souladný se zásadou proporcionality, když byla zohledněna míra závažnosti porušení a rovněž konkrétní okolnosti porušení. Nadto NSS upozornil, že kasační stížnost byla takřka doslovně zkopírovanou žalobou a absentovala v ní reakce na závěry krajského soudu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, k němuž došlo pochybením při realizaci veřejné zakázky. NSS se neztotožnil s výkladem daňového subjektu stran zadávací dokumentace, když tvrzení daňového subjektu zjevně odporují jejímu obsahu. Nepřiměřenost podmínek vedla k vadě zadávacího řízení i přes to, že na základě této nepřiměřenosti nebyl vyloučen žádný uchazeč, neboť mohla mít za následek, že některý potenciální uchazeč nabídku vůbec nepodal. NSS nepřisvědčil ani námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, a ztotožnil se se závěrem správce daně stran nedodržení podmínek zadávacího řízení ze strany vybraného uchazeče.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS vytkl daňovému subjektu, že značně opakuje obsah žaloby, pročež část vznesených námitek odmítl, když tyto nereflektovaly rozhodovací důvody předchozí soudní instance. NSS nepřisvědčil ani námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a ztotožnil se s posouzením KS v Ústí nad Labem a správce daně ve věci zjištěných porušení v oblasti veřejných zakázek.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, jehož se dopustil neoprávněným rozdělením předmětu veřejné zakázky. Ve vztahu k otázce funkční souvislosti plnění předmětu veřejné zakázky NSS s odkazem na svoji judikaturu konstatuje, že tato byla naplněna tím, že předmětné zakázky byly zadány se společným záměrem, a to obnovit či opravit vodní díla poškozená přívalovými dešti. Úzkou souvislost plnění dokresluje rovněž stejný okruh oslovených dodavatelů. Za jednu veřejnou zakázku je přitom možné považovat i relativně samostatná plnění.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně stran uplatnění mzdových výdajů. NSS označil za nesprávný závěr KS ohledně legitimního očekávání daňového subjektu. Daňovému subjektu se nedostalo dostatečně konkrétního adresného ujištění a souladu jeho postupu s podmínkami dotace, tudíž podmínky pro legitimní očekávání naplněny nebyly. Z dokumentů, z nichž KS v Brně při svých závěrech vycházel, žádná konkrétní ujištění adresovaná přímo daňovému subjektu nevyplývají, pro naplnění podmínek legitimního očekávání jsou proto nepřípadné.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, k němuž mělo dojít podstatnou změnou závazku ze smlouvy o dílo. NSS dospěl ke shodnému závěru jako KS v Brně, a to že daňový subjekt jednal při zadání a realizaci veřejné zakázky s náležitou péčí, když vycházel z geologického průzkumu z roku 2012, jehož závěry byly promítnuty do zadávací dokumentace. Jestliže následně došlo ke změnám v podloží na místě stavby, jež byly zjištěny geologickým průzkumem z roku 2018, tyto nemohl daňový subjekt jakožto zadavatel objektivně předvídat. V řešeném případě se tak nemohlo jednat o podstatnou změnu závazku ze smlouvy o dílo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně u dotace na zřízení centra strategických služeb. Daňový subjekt platbu z prostředků dotace za nákup podporovaných nemovitostí simuloval zápočtem pohledávky z údajné smlouvy o půjčce. Peníze z dané půjčky však nikdy neobdržel, přičemž NSS se ztotožnil se závěrem správce daně, že smlouva o půjčce je na rozdíl od smlouvy o úvěru reálný kontrakt, a ke vzniku pohledávky za daňovým subjektem ze smlouvy o půjčce tedy nikdy nedošlo. Danou smluvní konstrukcí došlo k zastření skutečného stavu věci, tedy že daňový subjekt za dané nemovitosti ve skutečnosti nezaplatil. Odvod za porušení rozpočtové kázně tak byl dle NSS stanoven po právu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Ztotožnil se se závěry správce daně, že daňový subjekt porušil podmínky dotace, když byty určené osobám v bytové nouzi pronajmul osobám, které nesplňovaly podmínky cílové skupiny, a to v otázce výše měsíčního příjmu. Do čistého měsíčního příjmu se totiž dle zákona č. 110/2006 Sb. započítávají rovněž dávky invalidního důchodu, o této skutečnosti byl nad to daňový subjekt k jeho dotazu včas ujištěn poskytovatelem dotace. K námitce týkající se promlčecích lhůt dle Nařízení č. 2988/95 NSS uvedl, že byla dodržena jak lhůta dle nařízení, tak dle zákona č. 218/2000 Sb.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem, který zamítl žalobu proti rozhodnutí ve věci vyměření penále za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS, sp. zn. 6 Afs 292/2018, uzavřel, že zákonné rozhodnutí o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně představuje podmínku zákonnosti rozhodnutí o vyměření penále. Byla-li soudem autoritativně zjištěna nezákonnost rozhodnutí o odvodu a toto rozhodnutí bylo zrušeno, soud toto k námitce nezákonnosti podmiňujícího rozhodnutí zohlední v řízení o žalobě proti rozhodnutí o penále.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS nepotvrdil závěr KS v Brně spočívající v tom, že uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení odvodu z důvodu aplikace komunitárního předpisu, tzv. nařízení Euratom, neboť otázka aplikace daného předpisu je aktuálně předložena Soudnímu dvoru Evropské unie. NSS ale uzavřel, že lhůta pro stanovení odvodu by ve věci uplynula i v případě, že by na ni nařízení Euratom nedopadalo, neboť ke stanovení odvodu došlo po více než 10 letech od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně, přičemž daná lhůta se po dobu soudního řízení ve věci nestaví.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí MS v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dle NSS se správce daně při posouzení otázky, zda daňový subjekt oprávněně použil při zadání veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění, nesprávně zabýval hodnocením podmínek pro jeho použití, neboť podmínku krajní naléhavosti vztahoval již k předchozímu zrušenému zadávacímu řízení, ne však toliko k samotnému jednacímu řízení bez uveřejnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí KS v Ústí nad Labem i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dotační pravidla předpokládala prokázání výše měsíčních příjmů zájemci o sociální bydlení prostřednictvím čestného prohlášení a nestanovovala daňovému subjektu výslovně povinnost tyto údaje ověřovat. Tato pravidla daňový subjekt splnil. Skutečnost, že se následně čestné prohlášení ukázalo nepravdivým, nepředstavuje za specifických okolností případu porušení podmínek dotace. Stran pochybení spočívajícího v neobsazení jedné z bytových jednotek v rámci doby udržitelnosti NSS kvitoval zohlednění okolností tohoto porušení správcem daně při úvaze o výši odvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem, kterým tento zamítl žalobu proti rozhodnutí ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně (podmíněné rozhodnutí). S odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS sp. zn. 6 Afs 292/2018 uzavřel, že zákonné rozhodnutí ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně (podmiňující rozhodnutí) představuje podmínku zákonnosti rozhodnutí ve věci penále. Byla-li soudem autoritativně zjištěna nezákonnost rozhodnutí ve věci odvodu a toto rozhodnutí bylo zrušeno, soud toto k námitce nezákonnosti podmiňujícího rozhodnutí zohlední v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Neztotožnil se totiž s tím, jak správce daně posoudil naplnění podmínek dotace stran zajištění potřeb sociálního bydlení. Ačkoliv dle ustálené judikatury správních soudů není správce daně při daňové kontrole vázán praxí poskytovatele dotace a jeho výkladem dotačních podmínek, v nyní řešené věci se tento částečně shodoval s výkladem daňového subjektu, proto k němu měl dle NSS správce daně přihlédnout v souladu se zásadou in dubio mitius. Výklad podmínek správcem daně považuje NSS za značně formalistický a rozcházející se s výkladem poskytovatele. NSS pak v podrobnostech rozvíjí své úvahy stran posouzení jednotlivých vytýkaných pochybení.

NSS vyhověl v rozšířeném senátu kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni. Předmětem sporu bylo, zda je důvodem pro zrušení rozhodnutí o penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně soudem zrušení rozhodnutí o odvodu, z něhož je toto penále odvozeno, došlo-li k tomuto zrušení až po vydání rozhodnutí o penále. Dle NSS při projednávání je třeba vycházet z toho, že penále po hmotněprávní stránce nemůže bez pravomocného rozhodnutí o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně obstát, neboť ex lege sdílí osud hlavní daňové povinnosti. Je proto nutné ve sféře správního soudnictví k námitce účastníka zohlednit zrušení rozhodnutí o odvodu i v řízení o penále. Pokud rozhodnutí o odvodu bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, pak bude zpravidla namístě zrušit žalobou napadené rozhodnutí o penále. V opačném případě musí KS a priori podrobit přezkumu rozhodnutí o odvodu. I bez zrušení rozhodnutí o penále soudem musí správce daně zohlednit zánik či změnu penále zrušením rozhodnutí o odvodu při placení daní; vzhledem k této skutečnosti může být žaloba proti penále nehospodárná a nemusí tak žalobci zakládat nárok na náhradu nákladů řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS připomněl, že odvod za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí, proto se neuplatní principy správního trestání. V té souvislosti ani nelze srovnávat výši pokuty za porušení zákona o veřejných zakázkách uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže s výší odvodu uloženého správcem daně. Pokud jde o výši odvodu, správní soudy zasáhnou pouze v situaci, kdy jej správce daně stanoví excesivně, svévolně nebo v nepřiměřené výši, což se v tomto případě nestalo. Samotné porušení zákona o veřejných zakázkách považuje NSS ve shodě se správcem daně za závažné a mající vliv na výběr nejvhodnější nabídky, přičemž výši stanoveného odvodu shledává přiměřenou s odpovídající správní úvahou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS připomněl s odkazem na svoji judikaturu, že proti platebním výměrům na penále lze s úspěchem uplatňovat pouze námitky, že penále nemělo být předepsáno vůbec, či mělo být předepsáno, avšak v jiné výši a za jinou dobu. Žádnou z těchto námitek však daňový subjekt nevznesl. Námitky týkající se chybějící kompetence správce daně provést daňovou kontrolu ve věci porušení rozpočtové kázně NSS odmítl jako mimoběžné pro dané řízení.