Dotace 2023

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Ztotožnil se s vypořádáním námitek KS v Plzni, jež směřovaly proti hodnocení svědecké výpovědi ve vztahu k závěru o nenaplnění závazného ukazatele a dále směřovaly proti výši odvodu. Ve vztahu k prekluzivní lhůtě uvedl, že tato začala běžet nejdříve 1. 1. 2011 a uplynula nejdříve 1. 1. 2021. S odkazem na svoji ustálenou rozhodovací praxi poté připomněl, že výsledky kontrolních výstupů poskytovatele dotace nemohou v daňovém subjektu vzbudit legitimní očekávání ohledně závěrů správce daně o porušení rozpočtové kázně, neboť neupozornění ze strany poskytovatele dotace na možný nesprávný postup nemá vliv na zjištění správce daně, a současně, že v postupu správce daně nelze shledat opakované trestání.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Ačkoliv NSS zamítl kasační námitky ohledně podstaty porušení rozpočtové kázně a legitimního očekávání, neztotožnil se již s postupem vyměření výše odvodu. Správce daně vyměřil odvod ve výši 100 %, neboť mu dle jeho názoru zákon ani jiný postup neumožňoval. Odvod v této výši je však dle NSS založen na nesprávném právním názoru, jelikož bylo na místě aplikovat jiné znění zákona, dle kterého bylo nutné požadovat vrácení toliko poměrné části stěžovatelkou získané investiční pobídky, která odpovídala počtu nezachovaných nově vytvořených pracovních míst, a nikoliv požadovat vrácení všeho, co bylo investiční pobídkou získáno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry KS v Brně, když připomněl, že v rámci přezkumu zákonnosti penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve správním soudnictví nelze řešit zákonnost závěru o porušení podmínek dotace. Dále NSS dovodil, že snaha daňového subjektu vrátit dotaci není důvodem pro nevyměření daného penále či snížení jeho výše. Jedinou možností, jak může daňový subjekt nepřiznivý dopad penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně minimalizovat, je dřívější úhrada samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Ztotožnil se se závěry MS v Praze, že státnímu fondu nebylo možno uložit odvod do státního rozpočtu, jako by byl organizační složkou státu, v případě neoprávněného použití vlastních prostředků tohoto fondu. Kasační argumentaci správce daně o nezákonnosti napadeného rozsudku MS v Praze v rozsahu týkajícím se platebního výměru, kterým byl vyměřen odvod do Národního fondu, shledal NSS neopodstatněnou, neboť otázka zákonnosti tohoto platebního výměru nebyla daňovým subjektem v žalobě nastolena.

NSS zrušil rozsudek KS v Brně z důvodu, že se nevypořádal s usnesením NS v trestní věci, které bylo vydáno po vydání žalobou napadeného (druhého) rozhodnutí OFŘ. Dle názoru NSS se KS v Brně nezabýval otázkou, zda rozhodnutí OFŘ obstojí i přes to, že byly zrušeny rozsudky v související trestní věci. V další otázce NSS neshledal postup OFŘ, které stanovilo odvod za zcela nové porušení rozpočtové kázně a kvůli podstatné změně skutkových okolností se tak neřídilo závazným právním názorem KS v Brně, za nesprávný. Prolomení vázanosti správního orgánu právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.) totiž je ve výjimečných případech možné. Z pohledu dodržení procesních práv účastníka správního řízení je podstatné, zda správní orgán o tom účastníka řízení informoval a dal mu možnost se s tímto záměrem seznámit a vyjádřit se k němu. Současně NSS dospěl k závěru, že nové rozhodnutí OFŘ nebylo postaveno jen na trestních rozsudcích, ale rovněž na vlastním posouzení spisového materiálu. 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na svoji dřívější judikaturu, v níž dospěl k závěru, že poskytovatel dotace je oprávněn stanovit podmínky jejího čerpání a stejně tak je oprávněn tyto podmínky změnit, a to i v případě, kdy již nastalo jejich nesplnění ze strany příjemce dotace, neshledal důvod se od tohoto závěru odchýlit. V řešené věci došlo ke změně podmínky dotace po uplynutí původního termínu, do kterého tato měla být splněna. Dle NSS však měl správce daně vycházet z právního a skutkového stavu, který tu byl v době jeho rozhodování, tedy měl zohlednit již provedenou změnu podmínek dotace. Není přitom dle NSS rozhodné, kdy přesně a z jakých důvodů byly tyto změny (zde formou dodatku) přijaty, pokud existovaly v době rozhodování správce daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu směřující proti rozsudku KS v Brně, jenž se zabýval otázkou, zda daňový subjekt podal u správce daně dostatečně podložený návrh na obnovu řízení ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Jako podklad pro obnovu řízení daňovému subjektu sloužilo posouzení trestních soudů, jež řešily související skutkové otázky a jež daňový subjekt a jeho jednatele zprostily obžaloby. Dle NSS se přitom dané trestní soudy valnou většinou zjištěných porušení rozpočtové kázně nezabývaly a jejich rozhodnutí tak nemají na věc žádný dopad. Na věc nemá vliv ani popření jednoho ze zjištěných porušení jiným rozsudkem NSS, neboť došlo k mnoha jiným porušením rozpočtové kázně, jež odůvodňují stanovení daného odvodu v plné výši dotace. U jiných důkazních návrhů NSS shledal, že tyto mohl daňový subjekt navrhovat již v průběhu daňového řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze a rozhodnutí správce daně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. Meritum sporu spočívalo v otázce oprávněnosti zadání (částí) veřejných zakázek na informační systémy v jednacím řízení bez uveřejnění v návaznosti na soutěž o návrh. NSS dospěl k závěru, že podmínky pro zadání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění byly splněny, a to z důvodu, že dodávka softwaru a hardwaru byla součástí soutěžních podmínek. Rovněž zde NSS shledal funkční provázanost těchto dodávek s dalšími prvky realizace informačního systému. Splněna byla dle NSS též podmínka, dle které musí být (navazující) veřejná zakázka zadána vybranému účastníkovi soutěže o návrh. Na základě uvedeného pak NSS dospěl k závěru, že k porušení rozpočtové kázně nedošlo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Předmětem sporu byla otázka přiměřenosti výše odvodu. K té NSS vyslovil, že neshledal žádné pochybení na straně správce daně při aplikaci principu proporcionality, když obšírně vypočetl okolnosti, ke kterým při stanovení odvodu přihlížel, a současně obsáhle vysvětlil důvody, jež vzal při stanovení výše odvodu v potaz. Dále se NSS zabýval otázkou, zda jedno ze zjištěných porušení rozpočtové kázně bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi, přičemž dospěl ve shodě se správcem daně a KS v Hradci Králové k tomu, že nikoliv, neboť za nepředvídatelnou nemůže být považována situace, kdy smluvní strana daňového subjektu pozdě dodala, co dodat měla, a toto bylo nezbytné k dokončení díla, neboť si měl daňový subjekt nastavit jednotlivé termíny tak, aby měl jistotu, že je smluvní partneři splní.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS shledal s ohledem na vysokou míru závažnosti pochybení přiměřenost odvodu v částce odpovídající 100% výši nezpůsobilých výdajů, tj. ve výši oddělitelné části poskytnuté dotace. Co se týče absence aplikace postupu dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech v původním řízení, postup správce daně byl sice nezákonný, ale daňový subjekt nebyl krácen na svých právech. Z hlediska označení výdajů jako nezpůsobilých do projektu pak je dle NSS v případě zálohového financování a přítomnosti vlastních prostředků na dotačním účtu stěžejní, zda tyto daňový subjekt uplatňuje u poskytovatele dotace k úhradě.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Meritem sporu byla otázka posouzení přiměřenosti odvodu ve výši 25 % z částky dotace použité na financování veřejné zakázky, kdy KS v Hradci Králové zrušil rozhodnutí správce daně z důvodu nezohlednění specifické okolnosti do stanovené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, a to, že poskytovatel dotace participoval na přípravě zadávací dokumentace. NSS shledal, že odpovědnost za dodržení podmínek nese příjemce dotace a nelze ji zcela vyloučit ani omezit jednáním poskytovatele nebo jiných subjektů, přičemž poskytovatel dotace nevyvinul žádnou nadstandardní aktivitu, ani neposkytoval žádná ujištění, která by měla ovlivnit přiměřenost výše odvodu. V posuzované věci bylo podstatné, že měl být v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku vybrán dodavatel v souladu se zákonem o veřejných zakázkách.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Plzni ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Meritem sporu byla otázka, zda rozpočtová pravidla ve znění do 29. 12. 2011 obsahovala ustanovení, dle kterého by porušením rozpočtové kázně mohlo být porušení povinností příjemcem dotace před dnem vyplacení dotace (dotace ex post). NSS ve shodě s kasační stížností naznal, že ačkoliv správní orgány na věc použily nesprávné ustanovení rozpočtových pravidel, tato v té době umožňovala shledat porušení rozpočtové kázně za porušení povinností před přijetím peněžních prostředků a při použití správné normy by výsledek řízení byl shodný. Z tohoto důvodu tedy nebylo na místě rozhodnutí správce daně rušit.

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dospěl k závěru, že ve vztahu ke spornému bodu Pravidel pro výběr dodavatelů týkajícího se víceprací je možný jak jazykový výklad provedený správcem daně, tak teleologický provedený KS v Praze, přičemž nejednoznačnost výkladu pak nelze dávat k tíži příjemci dotace (daňovému subjektu). Je totiž povinností poskytovatele nastavit podmínky dotace dostatečně konkrétně a jednoznačně je vyjádřit. Daňovému subjektu proto nelze vyčítat, že zvolil pro něj příznivější výklad dotčené podmínky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu a závěrů správce daně (GFŘ) v řízení o žádosti o prominutí odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně. Smyslem promíjení odvodů a penále není dle NSS nahrazovat úvahu, která náleží již do fáze vyměření odvodu, resp. penále, v řízení o prominutí se správní orgán musí zabývat tím, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Jestliže daňový subjekt nabídl v žádosti o prominutí pouze důvody, které mohl uplatnit již při vyměření odvodu, nemohl být argumentačně úspěšný, tím spíš, že byl odvod vyměřen v tak nízkých částkách. Závěrem NSS dodal, že hodnocení dotačního práva jako dobrodiní státu nemůže zpochybnit právo daňového subjektu na řádné odůvodnění rozhodnutí, které nevyhovělo jeho žádosti o prominutí, přičemž tohoto práva se daňovému subjektu dostalo.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry správce daně o porušení rozpočtové kázně. Většinu kasačních námitek NSS shledal nepřípustnými, neboť se míjely se závěry Krajského soudu v Plzni či byly uplatněny poprvé až v kasační stížnosti, tedy se s nimi krajský soud nemohl vypořádat. Žalobkyně pak nereflektovala ve své stížnosti ani argumentaci krajského soudu, její kasační námitky byly povětšinou pouze obecného charakteru. K jednotlivým pochybením pak NSS odkazoval na závěry krajského soudu, s nimi se ztotožnil, totiž že v posuzovaném případě bylo z hlediska porušení rozpočtové kázně rozhodné, že úhrada výdajů na spotřební a provozní materiál byla nesprávně provedena z investičních prostředků dotace, dále, že bylo povinností žalobkyně předložit k prokázání způsobilého výdaje pracovní náplň dotčeného zaměstnance, což nesplnila, a také, že pro stanovení počtu odpracovaných hodin na projektu je třeba vycházet z výkazu práce, jenž byl podepsán zaměstnancem i vedoucím pracovníkem, a nikoliv ze mzdového listu či rozpisu osobních výdajů realizačního týmu. 

NSS zamítl opětovnou kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tím správnost postupu správce daně při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS konstatoval, že při posouzení transparentnosti losování je třeba vzít v úvahu průběh a okolnosti losování v jejich souhrnu. NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že s ohledem na konkrétní okolnosti spočívající v nepřijetí opatření k zajištění kontrolovatelnosti a průhlednosti losování provedeného s použitím obyčejného notebooku s možností vzdáleného připojení, přičemž notářský zápis neobsahoval informace, jaké konkrétní zařízení a program byli použity, a nebyly učiněny kroky k vyloučení možného ovlivnění losování, nebylo možné považovat postup za transparentní. NSS rovněž shledal, že absence námitek uchazečů na průběh losování neznamená, že losování proběhlo transparentně. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS uvedl, že prominutí části odvodu nemůže mít vliv na vyměření penále za prodlení s odvodem. Institut prominutí představuje výjimečné osvobození od konkrétní výše odvodu, jehož smyslem není nahrazovat úvahu, která náleží do fáze samotného vyměření odvodu. Prominutí se tedy týká platební povinnosti, a neznamená, že by rozpočtová kázeň porušena nebyla nebo že by prominutá část odvodu neexistovala. 
 

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, resp. proporcionality odvodu. NSS dospěl k závěru, že hodnocení vlivu pochybení na výběr nejvhodnější nabídky a míra tohoto ovlivnění se primárně nezkoumá při zjišťování odpovědnosti, ale naopak je podstatnou okolností při posuzování přiměřenosti výše odvodu, a nemůže se tedy jednat o dvojí přičítání skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně. V předmětném případě se však stěžovatel dostatečně nevypořádal s otázkou, zda z důvodu vysokého počtu uchazečů mohli být vyloučeni potenciální dodavatelé a stěžovatelem konstatovaný vliv pochybení na výběr nejvhodnější nabídky neměl oporu ve spisovém materiálu. NSS naopak nesouhlasil s krajským soudem, že pochybení se týká oddělitelné části dotace a s tím spojeného sníženého základu pro stanovení odvodu. V této věci se NSS ztotožnil se závěry Finanční správy, že neodůvodněná značková specifikace některého zboží se týkala celého předmětu zakázky, nicméně tento nedostatek neměl vliv na celkovou správnost rozsudku krajského soudu. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že nesrovnalosti v identifikačních údajích uchazečů vytvářely prostor pro manipulaci s veřejnou soutěží. Došlo tak k porušení zásady transparentnosti, jíž je zadavatel povinen naplňovat ve všech fázích zadávacího řízení. Pro konstatování porušení této zásady stačí přitom pouhá potencialita. Dále NSS připomněl, že je zákonnou povinností zadavatele uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že na věc byla správními orgány aplikována správná právní úprava (zákon o rozpočtových pravidlech) a odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen v rámci zákonem stanovené desetileté lhůty. Nedošlo tak k nepřípustné retroaktivní aplikaci zákona. K námitce směřující proti zaokrouhlování odvodu NSS označil postup Finanční správy za správný, neboť tento může být rozdělen do více zdrojů, z nichž byla dotace poskytnuta, přičemž každý dílčí odvod podléhá pravidlu zaokrouhlování dle § 146 odst. 1 daňového řádu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Daňový subjekt dle NSS flagrantně porušil zásady transparentnosti a rovného zacházení a jeho cílem zjevně nebylo efektivní, účelné a hospodárné vynaložení dotačních prostředků, nýbrž vylákat z veřejných rozpočtů maximální možnou částku dotace bez ohledu na kvalitu dodaného plnění. Toho dosáhl prostřednictvím výběrových řízení, která připravil tak, aby v nich zvítězila konkrétní společnost, s níž byl daňový subjekt propojen, přičemž tuto společnost nevyřadil z výběrového řízení, přestože nesplňovala kvalifikační předpoklady. Jednání daňového subjektu je tak "ukázkovým příkladem" toho, kdy je namístě uložit odvod ve výši 100 % prostředků.
 

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry Finanční správy a Krajského soudu v Hradci Králové ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Významná část kasační stížnosti byla pouze převzatá žalobní argumentace, tudíž byla v této části nepřípustná. K obecné námitce o nepřezkoumatelnosti rozsudku Krajského soudu NSS připomněl, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky, o tom, jak mělo být v její věci rozhodnuto  a rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, pro kterou není možné napadené rozhodnutí přezkoumat.  

NSS vyhověl kasační stížnosti OFŘ a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Důvodem zrušení rozsudku Krajského soudu je jednak překročení žalobou vymezeného rozsahu přezkumu a pak nesprávné posouzení přiměřenosti výše odvodu. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozhodnutí OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. K závěru Finanční správy o nenaplnění účelu dotace NSS uvedl, že se správní orgány s touto otázkou v podstatě nevypořádaly, resp. nevypořádaly se s otázkou, zda se mělo poskytnutí dotace vázat ke zcela konkrétní časově omezené živelní pohromě, jež měla poničit obecní majetek, nebo mohla být použita na opravu majetku obce (silnice, vodní nádrž) dlouhodobě vystavenému povětrnostním vlivům a běžnému používání a opotřebování.

NSS zamítl kasační stížnost osoby domáhající se postavení osoby zúčastněné na správě daní proti usnesení Krajského soudu v Plzni, jenž rozhodl tak, že tato osoba nesplňuje podmínky pro to, aby mohla být v projednávaném řízení osobou zúčastněnou na řízení. NSS aproboval závěr krajského soudu, že nebyla splněna materiální podmínka spočívající v přímém dotčení práv dané osoby vydáním napadeného rozhodnutí ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, neboť skutečnost, že daňový subjekt se domáhá po této osobě náhrady škody odpovídající uloženému odvodu za porušení rozpočtové kázně, nemůže znamenat naplnění této materiální podmínky. Důvodem účasti osoby zúčastněné na řízení totiž má být hájení vlastních práv dotčených správním rozhodnutím. 

NSS zamítl kasační stížnost OFŘ ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, jíž brojil proti závěru MS v Praze, že nelze státnímu fondu uložit odvod do Národního fondu. Tento závěr NSS korigoval a dal OFŘ z části za pravdu s tím, že státní fond je právnickou osobou jinou než stát, pro kterou jsou podmínky odvodu upraveny v ust. § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech, vzhledem k jejich původu. NSS pak dále shledal jako správným postup MS v Praze, který shledal důvod nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí ve dvojím postihu, kdy daňovému subjektu byly prostředky dotčené jeho chybným postupem již kráceny a k tomuto krácení mělo být OFS přihlédnuto.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry OFS ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Daňový subjekt při čerpání příspěvku Úřadu práce na odborný rozvoj svých zaměstnanců tento čerpal také na 2 osoby, které nebyly jeho zaměstnanci, ale byly mu přiděleny jinou společnostní na základě dohody. Na tyto osoby tak nebyl daňový subjekt oprávněn příspěvek Úřadu práce čerpat a měl proto povinnost dotčenou část příspěvku vrátit. NSS pak přisvědčil také závěrům krajského soudu, který uvedl, že při úvahách o vymezení pojmu zaměstnance, je třeba vycházet ze zákona o zaměstnanosti, pokud tento pojem nevysvětluje samotná dohoda o poskytnutí příspěvku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry o porušení rozpočtové kázně včetně výše odvodu vyměřeného Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. S odkazem na svoji dřívější judikaturu ve skutkově obdobných věcech NSS uzavřel, že daňový subjekt jakožto zadavatel veřejné zakázky stanovil kvalifikační předpoklad nepřiměřený druhu, rozsahu a složitosti realizované veřejné zakázky, když požadoval po dodavateli vlastnictví či smluvní zajištění asfaltové obalovny o výkonu min. 160 tun/hod., ačkoliv hodnota obalované směsi činila pouze marginální část předmětné zakázky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry OFS ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně ze nedodržení účelu dotace a dalších dvou pochybení. Rozsudek krajského soudu shledal NSSpřezkoumatelným, když se tento srozumitelně vypořádal s uplatněnými žalobními body. Připomněl, že smysl přezkumu ve správním soudnictví je identifikovat vady, které v důsledku své závažnosti mohou vést k nezákonnému rozhodnutí, nikoliv triviálnosti namítané daňovým subjektem. Postup krajského soudu, kdy se tento při vypořádání některých žalobních námitek odkázal na odůvodnění žalovaného, neshledal NSS jako rozporný se zákonem, ani že by byl krajským soudem jakkoliv nadužíván. Ve vztahu ke kontrolním zjištěním NSS uvedl, že je povinností daňového subjektu vyplývající ze zákona (daňový řád) tvrdit a prokázat, že splnil podmínky pro poskytnutí dotace.

NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a potvrdil závěry OFS. Ke skutkové podstatě zjištěného porušení rozpočtové kázně NSS konstatoval, že sloučením nesouvisejících plnění do jedné zakázky může dojít ke skryté diskriminaci dodavatelů schopných plnit právě toliko dílčí část zakázky. V řešeném případě plnění zahrnutá do jedné zakázky nesměřovala k jedinému cíli, netvořila tudíž jeden funkční celek.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil závěry v rozsudku KS v Plzni a postup Finanční správy při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve věci neuzavření smlouvy o dílo včas, neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a opožděným podáním průběžných monitorovacích zpráv. NSS naznal, že kasační stížnost je velmi obecná a zároveň je téměř výhradně kopií žaloby, se kterou se již dostatečně vypořádal krajský soud, přičemž ani nenavrhla alternativní argumentaci. I přes to se NSS vyjádřil ke skutkovým zjištěním, legitimnímu očekávání a zákonnosti vyměřeného odvodu, kdy se ztotožnil s krajským soudem.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry finanční správy v rámci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS zdůraznil, že je povinností zadavatele veřejné zakázky stanovit zadávací podmínky dostatečně určitě a srozumitelně, přičemž termín dodání předmětu plnění zakázky a smluvní pokuta spojená s jeho nedodržením, včetně její výše, může podstatně ovlivnit to, jakým způsobem budou potenciální uchazeči o zakázku vážit možný zisk, náklady a rizika s tím spojená. Pokud došlo ke změně termínu dodání zboží, jedná se o podstatnou změnu smlouvy, která je ze zákona vyloučena, přičemž rozhodujícím je potencialita zásahu do výběru nejvhodnějšího uchazeče v důsledku provedené změny smlouvy.

Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti podané daňovým subjektem zrušil rozsudek KS  a rozhodnutí OFŘ a vyjádřil se k právní otázce osvobození pozemků podle § 4 odst. 1 písm. a)  ZDNV. NSS odmítl správní praxi Finanční správy týkající se posuzování osvobození dle tohoto ustanovení jako osobního  a uvedl, že i když je stá+G32tní podnik podnikatelem již na základě faktu, že je zapsán v obchodním rejstříku, tak § 4 odst. 1 písm. a) ZDNV nestanoví, že se osvobození od daně nevztahuje na pozemky ve vlastnictví České republiky, s nimiž hospodaří podnikatel. Z osvobození vylučuje  pozemky, které jsou užívány k podnikání bez ohledu na to, který subjekt je takto užívá. Osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDNV je proto osvobozením věcným, rozhodující proto je skutečný způsob využití pozemku. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry Finanční správy o porušení rozpočtové kázně spočívající ve střetu zájmů a porušení zásady zákazu diskriminace. Pro závěr o střetu zájmů bylo podstatné, že statutárním orgánem na straně zadavatele i dodavatele byla tatáž osoba, která se ze své pozice podílela na zpracování nabídky, přičemž nebylo třeba zjišťovat její případné aktivní zapojení do zadávacího řízení. Pokud daňový subjekt stanovil zadávací podmínky tak, že je byl schopen splnit pouze vybraný dodavatel, nelze hovořit o otevřenosti zadávacího řízení jen na základě formálních znaků, tedy že bylo zveřejněno v Obchodním věstníku. Velká část kasačních námitek dle NSS postrádala jakoukoliv relevanci.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci doměření daně z hazardních her. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozsudku z důvodu nezohlednění protiústavnosti dané normy, resp. zvýšené sazby daně z loterií. NSS námitky směřující do porušení principu rovnosti zamítl, jelikož tento je zapotřebí dovozovat primárně z hlediska míry škodlivosti jednotlivých druhů  hazardních her za současného zohlednění ziskovosti. Zvýšení daňové zátěže u loterií lze považovat za racionální krok, a to zejména s ohledem na argument, že dosavadní stav předurčoval značnou nerovnost mezi výnosy napříč jednotlivými hazardními hrami, když k dosažení stejného zisku bylo zapotřebí značně odlišné míry snahy jednotlivých provozovatelů, a to v závislosti na druhu hazardní hry.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS ve shodě s Městským soudem v Praze nepovažuje v nynější věci neprojednání zprávy o daňové kontrole se žalobkyní za vadu, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Jestliže žalobkyně hodlala při ústním projednání zprávy o daňové kontrole polemizovat nad výsledky kontrolního zjištění, pak NSS připomněl, že na takovou polemiku není při projednání zprávy v souladu s § 88 odst. 3 daňového řádu již žádný prostor.

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatelky ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo vytvoření nových pracovních míst a jejich udržení po stanovenou dobu, dále pak rozpor smlouvy o poskytnutí dotace a příručky, pokud jde o výpočet způsobilých výdajů. NSS se neztotožnil se závěry Finanční správy stran vzájemného vztahu smlouvy a příručky, přičemž dospěl k závěru, že případný vzájemný rozpor je třeba přičítat k tíži poskytovatele dotace, nikoliv stěžovatelce. V ostatním NSS přisvědčil závěrům Finanční správy.

NSS vyhověl kasační stížnost žalobce a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, když ten nevyhověl žádosti o odročení ústního jednání z důvodu náhlé nemoci zástupce žalobce. Krajský soud se zabýval toliko důvodností omluvy, kterou odmítl z důvodu, že pracovní neschopnost zástupce žalobce nebyla dostatečně osvědčena, ale již se nezabýval okolnostmi žádosti o odročení jednání, přičemž předchozí žádost zástupce žalobce o odročení jednání byla formulována ještě stručněji, doložena stejným způsobem a krajský soud ve vztahu k ní nevyjádřil žádné pochybnosti a žádosti bez dalšího vyhověl.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně. NSS zdůraznil, že je odpovědností stěžovatele specifikovat skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti pak předurčuje obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Stěžovatelka nepřednesla žádné konkrétní argumenty, kterými by vyvrátila závěry krajského soudu, potažmo žalovaného, přičemž krajský soud vysvětlil, z čeho dovozuje správnost závěrů žalovaného a jeho odůvodnění shledal NSS dostatečným.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. S odkazem na závěry Ústavního soudu zopakoval ustálenou rozhodovací praxi, že z hlediska soudního přezkumu se v případě rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně a rozhodnutí o penále za prodlení s tímto odvodem jedná o dvě samostatná rozhodnutí, proti nimž se lze bránit samostatně. Rozhodnutí o penále byla založena na pravomocných rozhodnutích o odvodu. Závěrem NSS připomněl, že výše penále je stanovena zákonem a správce daně není při jeho vyměření oprávněn přihlížet ke skutkovým okolnostem případu a vyměřit jej v jiné, než zákonem stanovené, výši.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry OFS ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívajícího v nárokování nezpůsobilých výdajů. Otázka pozastavení plateb poskytovatelem dotace není dle NSS sama o sobě rozhodná pro závěr o porušení rozpočtové kázně. K otázce určení, zda byly výdaje žalobkyní hrazeny z vlastních či dotačních prostředků, NSS uvedl, že pro takové posouzení je podstatné, zda příjemce dotace dané výdaje uplatňuje jako způsobilé (pak tím projevuje záměr tyto hradit z dotačních prostředků) či nikoliv. Příjemce dotace totiž nemá důvod hradit způsobilé výdaje projektu z vlastních prostředků.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tato vymezila předmět veřejné zakázky příliš úzce a striktně, a dále v rozporu se zadávací dokumentací nevyřadila nabídku vítězného uchazeče. NSS nepřisvědčil stěžovatelce v její snaze bagatelizovat porušení rozpočtové kázně s odkazem na naplnění účelu a ztotožnil se s posouzením orgánů FS a krajského soudu. Jako dostatečné rovněž shledal zohlednění principu proporcionality při úvaze o výši odvodu.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně a potvrdil tak závěry OFŘ ve věci porušení rozpočtové kázně spočívající v rozdělení předmětu veřejné zakázky pod limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách. NSS uvedl, že kritéria místní, časové, věcné a funkční souvislosti nemusí být vždy splněna všechna. Ztotožnil se se závěry žalovaného i krajského soudu, že poptávaná plnění spolu souvisela, neboť produkty byly dodány na tutéž prodejnu, v téže době, byly poptány v rámci jedné stejné rekonstrukce a všechny lze užít k výrobě nebo prodeji cukrářských produktů. I souhrn určitých relativně samostatných plnění může být jedinou veřejnou zakázkou, pokud se zadání plnění týká spolu úzce souvisejících (pro zadavatele klíčových) činností.

NSS vyhověl kasační stížnosti žalobce a zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí OFŘ o odvolání ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v opožděném dokončení projektu. Ačkoliv se NSS ztotožnil s krajským soudem a orgány FS v otázce porušení rozpočtové kázně, nepoužití příznivější pozdější právní úpravy a legitimního očekávání, v případě aplikace proporcionality odvodu posoudil postup orgánů FS jako nesprávný. NSS naznal, že poskytovatel dotace ve svém rozhodnutí vymezil odvod nezákonně, jelikož tento měl být uveden jako procentní rozmezí, a nikoliv jako tři různé sazby odvodu. Odvod v poskytovatelem určené procentní sazbě pak neměly orgány FS v řízení toliko aplikovat, nýbrž ho stanovit způsobem, který by odrážel závažnost a význam porušení rozpočtové kázně.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně spočívající v dělení předmětu veřejné zakázky pod zákonem stanovené limity. Další pochybení spočívalo v tom, že žalobkyně uzavřela smlouvu o výkonu interního auditu formou outsourcingu, ačkoliv služby interního auditu měla zajistit sama vlastními prostředky. Žalobkyně pouze obecně namítala, že se Městský soud v Praze nevypořádal s jejími žalobními námitkami, což NSS odmítl s poukázáním do příslušných bodů napadeného rozsudku. Odůvodnění městského soudu považuje NSS za dostačující.

NSS zamítl kasační stížnost žalobce ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tento stanovil technický kvalifikační předpoklad nepřiměřeně ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. NSS se ztotožnil se závěry žalovaného i krajského soudu, kteří řádně odůvodnili, v čem při zvoleném kritériu spočívá ona diskriminace. Zdůraznil, že pro odpovědnost za porušení rozpočtové kázně není podstatné to, zda pochybení mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, to může být relevantní až při posuzování přiměřenosti výše odvodu.

NSS zamítl kasační stížnost žalobkyně ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení zásady zákazu diskriminace, když tato vymezila předmět veřejné zakázky příliš úzce a striktně, a dále v rozporu se zadávací dokumentací nevyřadila nabídku vítězného uchazeče. NSS nepřisvědčil stěžovatelce v její snaze bagatelizovat porušení rozpočtové kázně s odkazem na naplnění účelu a ztotožnil se s posouzením orgánů FS a krajského soudu. Jako dostatečné rovněž shledal zohlednění principu proporcionality při úvaze o výši odvodu.