Dotace 2024

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Daňový subjekt vznikl jako nástupnická organizace zánikem příjemce dotace, ke kterému došlo jeho sloučením s dalším střediskem. Tato změna však nebyla dle dotačních pravidel vycházejících z § 14a zákona o rozpočtových pravidlech možná, a žádost o změnu v osobě příjemce dotace tak poskytovatel zamítl, daňový subjekt ji přesto provedl. Dle NSS nelze přisvědčit daňovému subjektu, že dotační podmínky nebyly porušeny, když byl naplněn účel dotace, neboť takový závěr by odporoval konstantní judikatuře NSS. Odvod ve výši celkové částky dotace pak NSS shledal správným, neboť jednak podmínky dotace vylučovaly správní úvahu správce daně ohledně výše odvodu, a také proto, že porušení zasahuje do celého projektu, tedy se týká celé částky poskytnuté dotace.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky. NSS považoval stejně jako správce daně i KS v Ostravě předměty obou veřejných zakázek za plnění stejného druhu. Pro závěr o věcné souvislosti předmětu plnění je podstatné, že účel pořizovaných přístrojů je stejný, a to finalizace produktu (povrchová úprava, zdobení hodinek dle přání zákazníka). Jestliže daňový subjekt zakázky zadával samostatně mimo režim zákona, porušil tím podmínky dotace. NSS se dále zabýval kompetencí správce daně kontrolovat dodržování podmínek dotace, kdy uzavřel, že tato je dána právními předpisy a není možné se od tohoto odchylovat.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu. Jádrem sporu byla otázka, zda daňový subjekt porušil zákon o veřejných zakázkách, když zadal po předchozích neúspěšných pokusech veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, když přitom změnil původní zadávací podmínky. Změnu zadávacích podmínek spočívající ve vypuštění bankovní záruky a úpravě odpovědnosti za vady a nedodělky hodnotil NSS jako změnu podstatnou, jež mohla ovlivnit okruh uchazečů o veřejnou zakázku. V případě další změny, kdy byla nově připuštěna možnost plnění veřejné zakázky subdodavatelsky, NSS uzavřel, že správce daně ani KS se nedostatečně vypořádaly s otázkou, zda tato mohla ovlivnit okruh uchazečů, když nebyla součástí oznámení o zakázce, a tedy byla známa až těm uchazečům, kteří projevili o veřejnou zakázku zájem a současně splnili kvalifikační předpoklady, tedy neposoudily, zda tato změna měla dopad do okruhu uchazečů pouze domnělý nebo faktický.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, jež spočívalo v neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky do dvou zakázek, přestože předmět obou zakázek spolu úzce souvisel. Daňový subjekt podal pouze obecné kasační námitky směřující do nepřezkoumatelnosti rozsudku KS v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, které tak NSS mohl posoudit také pouze v obecné rovině. NSS v té souvislosti zdůraznil, že přezkoumatelnost rozsudku není závislá na subjektivní představě stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, nýbrž se jedná o objektivní překážku, která znemožňuje přezkum napadeného rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak postup správce daně při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Kasační stížnost fakticky opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci KS v Hradci Králové. NSS s odkazem na svoji ustálenou rozhodovací praxi zdůraznil, že při porušení zásad dle § 6 zákona o veřejných zakázkách postačuje pro konstatování porušení rozpočtové kázně pouhá potencialita vlivu na výběr dodavatele a není třeba prokazovat existenci konkrétního dodavatele, který by tím mohl být ovlivněn. NSS se též ztotožnil se závěry správce daně stran výše odvodu a správní úvahy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Daňový subjekt jako dotovaný zadavatel byl povinen realizovat veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách, který však obešel. Postupným navyšováním rozpočtu se snažil vzbudit dojem, že je nedotovaným zadavatelem, na kterého se zákonná pravidla nevztahují. Veřejnou zakázku pak realizovala v rozporu s dotačními pravidly společnost personálně propojená s daňovým subjektem. Dle NSS se jednalo o zjevně koordinované jednání daňového subjektu, dodavatele a subdodavatele a záměr daňového subjektu získat z poskytnuté dotace majetkový prospěch.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého pro porušení podmínek dotace v oblasti zadávání veřejných zakázek. NSS odmítl argumenty daňového subjektu, jimiž tento bagatelizoval důvody pro vyloučení vybraného uchazeče, a uzavřel, že se nejednalo o pouhé formality. NSS rovněž odmítl polemiku daňového subjektu s termínem „aktivace“, když dovodil, že se v dotačním právu jedná o běžný a jednoznačný termín. Pokud daňový subjekt tento pojem neznal, mohl požádat poskytovatele o vysvětlení, což neučinil. Kromě toho NSS rovněž potvrdil, že neuplatnění nároku ze smluvní pokuty po vybraném dodavateli představovalo porušení zásady zákazu diskriminace.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS se ztotožnil se závěrem správce daně o porušení podmínek dotace, když daňový subjekt měl povinnost provozovat po dobu pěti let depolymerizační zařízení, k čemuž však neměl potřebné veřejnoprávní povolení. Dle NSS není rozhodné, zda bylo či nebylo dané zařízení provozováno, neboť případný provoz by byl provozem nezákonným. NSS nepřisvědčil ani polemice, že dané povolení nebylo potřeba, když jeho nezbytnost vyplývá ze zákona o odpadech, resp. vyhlášky č. 381/2001 Sb.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS podpořil závěry správce daně stran porušení zásady transparentnosti v daném zadávacím řízení založeném na propojení zúčastněných osob, čemuž dle NSS nebrání ani to, že nebylo prokázáno přímé propojení mezi vítězným dodavatelem a daňovým subjektem. NSS rovněž uzavřel, že nebylo povinností správce daně opakovat svědecké výpovědi, jejichž obsah byl převzat z jiného řízení, neboť je podstatné, že svědci byli vyslechnuti shodným správcem daně v případě shodného daňového subjektu, a to pokaždé v daňovém řízení.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS se zabýval otázkou, zda dodatečné zaslání výzvy k vrácení části dotace poskytovatelem postupem dle § 14f ZRP může mít za následek nezákonnost rozhodnutí správce daně. Dospěl přitom k závěru, že správní orgány sice pochybily, když výzva nebyla vydána před zahájením daňového řízení, ale v nyní řešené věci nemohl správce daně již vydané platební výměry zrušit. Dané pochybení nezpůsobilo nezákonnost rozhodnutí správce daně, neboť možnost dobrovolného vrácení dotace byla daňovému subjektu dána v rámci obnoveného odvolacího řízení, platebním výměrem na odvod mu byla uložena povinnost uhradit shodnou částku, již měl vrátit poskytovateli, a nevznikla mu tedy žádná faktická újma.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS odmítl závěr KS v Brně stran nepřiměřenosti stanoveného odvodu, když uvedl, že daný odvod může být odpovídající i při naplnění účelu dotace a jeho výše nepředstavuje nahrazování správní sankce v oblasti zadávání veřejných zakázek, neboť došlo k narušení dotační politiky státu, když stát nepochybně nemínil dotačními prostředky financovat neférovou hospodářskou soutěž. Stejně tak se NSS vyjádřil k veřejně přístupnému Pokynu č. GFŘ-D-38 a zde uvedenému procentnímu rozmezí za typové porušení ve vztahu k veřejným zakázkám. Považuje jej za možný a rozumný způsob, jak zabezpečit předvídatelné a přiměřené rozhodování různých finančních úřadů.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Potvrdil tak závěry správce daně o porušení zákona o veřejných zakázkách, když daňový subjekt stanovil v oznámení o zakázce uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek rozdílné lhůty pro podání nabídek oproti údajům uvedeným v zadávací dokumentaci. S odkazem na svoji předchozí judikaturu připomněl, že k porušení základních zásad pro zadávání veřejné zakázky postačuje pouhá potencialita ovlivnění výběru nejvhodnějšího uchazeče, a že úlohou správce daně není prokazovat, zda dodavatel, který by mohl být takto odrazen, skutečně existuje.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. NSS nepřisvědčil závěru KS v Plzni stran možné liberace porušení podmínek dotace z objektivních důvodů, jelikož rozpočtová pravidla ani dotační podmínky neumožňovaly zprostit se odpovědnosti za porušení rozpočtové kázně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, v níž namítal nepřiměřenost stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně při zadávání veřejné zakázky. NSS nepřisvědčil argumentu, že pro stanovení výše odvodu měla být aplikována pro daňový subjekt výhodnější pravidla, jež však vstoupila v platnost až po vydání rozhodnutí o dotaci, neboť stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně nepředstavuje správní sankci. Neuplatní se tak na něj pravidlo přednosti pozdější příznivější úpravy obvyklé pro trestní právo a správní trestání. NSS rovněž nepřisvědčil bagatelizaci jednoho ze zjištěných porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v nahrazení prokázání beztrestnosti uchazeče o veřejnou zakázku čestným prohlášením, neboť takový postup umožňovala právní úprava účinná až po realizaci dané veřejné zakázky.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Důvodem zrušení však nebyly kasační námitky správce daně, nýbrž uplynutí lhůty pro stanovení daně. Prekluzivní lhůta 10 let upravená zákonem o rozpočtových pravidlech je dle NSS lhůtou maximální, nepřekročitelnou, obdobnou lhůtě dle § 148 odst. 5 DŘ, na niž nelze aplikovat institut přerušení či stavění lhůty dle § 148 odst. 2 až 4 DŘ nebo § 41 s.ř.s. Tato lhůta se uplatní na případy, kdy dotace je poskytnuta ze státního rozpočtu. Na případy, kdy je dotace poskytnuta částečně i ze zdrojů EU, se uplatní čl. 3 Nařízení Euratom, kdy tam stanovená prekluzivní lhůta 8 let je taktéž maximální a nepřekročitelná.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dospěl k závěru, že podmínky dotace byly vymezeny nejednoznačně, neboť neumožňovaly jednoznačný výklad, což nelze klást k tíži daňového subjektu. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, kterou označil na hranici projednatelnosti. Daňový subjekt vznášel obecné námitky, směřující proti závěrům správce daně, nikoli KS. K tvrzení daňového subjektu, že pracovnice městského úřadu mohla dosvědčit daňovým subjektem tvrzené skutečnosti, NSS uvedl, že bez vznesení konkrétního návrhu nebylo bez dalšího možné dovodit, že výslech dané osoby by mohl přispět k objasnění věci. Nebylo tak povinností správce daně za těchto okolností danou osobu vyslechnout.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze ve věci týkající se zákazu dělení předmětu veřejné zakázky na více samostatných. Má-li se jednat o veřejnou zakázku, jejíž předmět je ze své povahy opakující se, musejí se uplatnit pravidla týkající se právě takového druhu plnění. Závěr MS v Praze, že i v případě pravidelných plnění je určující období rozpočtového roku, označil NSS za nesprávný, protože by zcela přehlížel tomu odpovídající ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Při správném určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pak nelze přihlížet k ekonomickým důvodům, neboť ty nemohou žádným způsobem změnit charakter poptávaného plnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. V rozsudku se zabýval výkladem pojmů transparentnost zadávacího řízení a podjatost člena hodnotící komise. Podmínkou dodržení zásady transparentnosti je takový průběh zadávacího řízení, který se navenek jeví jako férový a řádný. Nutným předpokladem pro transparentní zadávací řízení pak je také nepodjatost členů hodnotící komise. Personální a ekonomické propojení osoby se zpracovatelem nabídky lze spatřovat také u subdodavatele (jeho společníků), neboť tento, resp. tito mají bezpochyby ekonomický zájem na tom, aby se vítězným uchazečem stal právě jejich odběratel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci zamítnutí žádosti o prominutí penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS uvedl, že daňový subjekt netvrdil ani nedoložil dostatek skutečností rozhodných pro naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které by bylo možno penále prominout. Správce daně tak nemohl provést žádné správní uvážení o prominutí penále, potažmo pak ani soudy nemohly meze tohoto uvážení přezkoumat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil tak závěry správce daně o porušení rozpočtové kázně v důsledku neuzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem ve lhůtě stanovené zákonem. Dle NSS zjištěné porušení nelze označit za formální (bezvýznamné), když smlouva byla uzavřena se zpožděním až několika měsíců. K výběru obchodních partnerů (banky) NSS konstatoval, že tato odpovědnost leží na příjemci dotace a nelze ji přenášet na jejího poskytovatele. V opačném případě by byl popřen systém poskytování dotací jako určitého benefitu. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Potvrdil závěry KS v Hradci Králové a správce daně, že v řešené věci nedošlo k naplnění účelu dotace, kdy předmětem projektu byla obnova vodní nádrže, prostřednictvím které mělo dojít ke zlepšení životních podmínek chráněných živočišných druhů. Vzhledem ke zjištěným nedostatkům při opravě vodní nádrže, tedy z důvodu nedodržení podmínek stavebního povolení, nebyl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby, daňový subjekt projekt nedokončil a nemohlo tudíž ani dojít k naplnění zamýšlených cílů projektu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňových orgánů. Dle NSS není správný závěr KS v Brně, že § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech se uplatní pouze tehdy, pokud dojde k nedodržení účelu dotace. Ze samotného textu zákona je zřejmé, že dopadá i na případy, kdy porušení povinnosti s účelem dotace pouze souviselo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Dle NSS lze považovat za opodstatněné stanovení poměrně přísných a náročných požadavků při zadávání veřejné zakázky na kvalifikaci osob dodavatele stavebních prací v případě, že to bude odpovídat druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Zjevně nepřiměřeným je pak ale požadavek, aby technický kvalifikační předpoklad musela současně splňovat jediná osoba hlavního stavbyvedoucího. Z pohledu stanovení výše odvodu nelze za "polehčující" okolnost vedoucí k jeho snížení považovat neupozornění poskytovatele na diskriminační povahu předmětného kvalifikačního předpokladu.

NSS shledal částečně nepřípustnou, avšak ve zbytku důvodnou kasační stížnost správce daně, a proto zrušil rozsudek MS v Praze o zásahové žalobě ve věci vrácení přeplatku vzniklého z titulu zaplacení vyšší částky odvodu za porušení rozpočtové kázně, než kolik činila jeho výše po prominutí jeho části. NSS přitom zdůraznil, že na žádost o vrácení vratitelného přeplatku se neuplatní ustanovení § 258 DŘ, nýbrž obecné ustanovení § 155 DŘ.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup KS v Brně, který odmítl žalobu daňového subjektu z důvodu, že žalobou napadené rozhodnutí bylo změněno v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 DŘ, pročež odpadl předmět řízení. K odpadnutí předmětu řízení dojde bez ohledu na to, z jak velké míry bylo přezkoumávané rozhodnutí změněno. Změnové rozhodnutí totiž stanovilo daňovému subjektu odlišné povinnosti oproti původnímu žalobou napadenému rozhodnutí. Změnou původního rozhodnutí zanikly z hlediska soudní ochrany právní účinky tohoto rozhodnutí. Proti rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně a uložení odvodu je tak nutné se bránit žalobou směřující proti změnovému rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Předpokladem pro vyměření penále je existence pravomocného rozhodnutí o uložení odvodu a tento byl splněn, když NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v řízení o uložení odvodu. Přestože daňový subjekt rozporuje pouze to, že porušil rozpočtovou kázeň, což bylo předmětem jiného řízení vedeného NSS, soudní praxe se v tomto směru ustálila tak, že i takovouto kasační stížnost lze meritorně projednat. V opačném případě by odmítnutí kasační stížnosti totiž znamenalo, že by se daňový subjekt nemohl žádným způsobem proti platebnímu výměru bránit, namítal-li by pouze to, že rozpočtovou kázeň neporušil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci žádosti o prominutí odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně. NSS uvedl, že GFŘ se zabývalo dostatečně konkrétními skutkovými okolnostmi a přezkoumatelným způsobem vysvětlilo, proč žádosti nebylo vyhověno. Skutečnost, že dvě instituce neshledaly v rámci průběžných kontrol v postupu daňového subjektu pochybení, nemohla naplnit jeho legitimní očekávání. NSS nad to zdůraznil, že taková námitka je uplatnitelná spíše v řízení o vyměření odvodu. Co se týče otázky zjišťování skutkového stavu, k té NSS připomněl, že v řízení o žádosti o prominutí je v zájmu žadatele předložit veškeré podklady a tvrdit všechny skutečnosti na podporu uváděných důvodů, není totiž povinností správního orgánu aktivně vyhledávat další možné důvody, které by mohly vést k úspěchu žadatele.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. K námitce o možnosti liberace z objektivní odpovědnosti daňového subjektu za porušení rozpočtové kázně NSS uvedl, že s ohledem na zákonnou konstrukci odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je svou povahou daní, a nikoliv trestní nebo správní sankcí, a existenci institutu prominutí zakotveného v zákoně o rozpočtových pravidlech, nemohou soudy dotvářet liberační ustanovení nad rámec zákona, by byla porušena dělba státní moci. Předpokladem vzniku odvodu není zavinění, jedná se o odpovědnostní následek koncipovaný na základě objektivní odpovědnosti příjemce dotace a plynoucí ze vztahu poskytovatele a příjemce dotace.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci řízení o prominutí penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Dle NSS daňový subjekt žádost o prominutí penále pojal jako další opravný prostředek proti vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. V řízení o prominutí se však správce daně může zabývat pouze otázkou, jsou-li dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné žádosti vyhovět (zcela nebo zčásti). NSS pak nepřisvědčil ani námitce, že je daňový subjekt trestán za smrt otce vlivem údajně vleklého dědického řízení. To se však z hlediska časové souslednosti na prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně nemohlo podepsat.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry správce daně o neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky. Tím, že daňový subjekt nerespektoval podmínky dotace stanovující limit pro přímé nákupy v rámci Programu švýcarsko-české spolupráce a zadal zpracování e-learningových textů bez provedení výběrového řízení dvěma konkrétním autorům, vyloučil jakékoliv soutěžní prostředí. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 10. 2018, č.j. 1 Afs 291/2017-33 pak NSS připomněl, že o porušení rozpočtové kázně se bude jednat i tehdy, pokud porušení podmínek nemělo vliv na účel dotace. Dále se NSS vyjádřil k zásadě legitimního očekávání, jíž se příjemce dotace může dovolávat, je-li mu poskytnuto ze strany příslušného orgánu konkrétní a kvalifikované (vážné) ujištění, že jeho počínání není v rozporu s podmínkami poskytnuté dotace. To se však v posuzovaném případě nestalo. Závěrem NSS uvedl, že v nyní řešené věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci výzvy k vrácení dotačních prostředků podle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech, když poskytovatel dotace neprováděl vlastní kontrolu, ale porušení rozpočtové kázně bylo autoritativně zjištěno až v průběhu daňové kontroly.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry správce daně o neoprávněném rozdělení předmětu veřejné zakázky. Jádrem sporu bylo posouzení otázky, zda spolu předměty veřejných zakázek souvisely v takové míře, že měly být zadány v jednom zadávacím řízení. Při zohlednění všech okolností případu, zejména s ohledem na věcné, funkční a technologické hledisko, NSS uzavřel, že obě plnění nejsou natolik samostatná, že by je bylo možné pořídit skrze samostatnou veřejnou zakázku. Umělým rozdělením veřejné zakázky tak daňový subjekt dosáhl stavu, kdy se na něj vztahovala méně přísná pravidla.