Daň z přidané hodnoty 2026

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a již potřetí zrušil rozsudek MS v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu je podvod na DPH při obchodování s mobilními telefony, kdy správce daně dospěl k závěru, že daňový subjekt se vědomě účastnil podvodu (věděl), proto nebylo třeba zkoumat přijetí preventivních opatření. Dle NSS byla nepřezkoumatelnost rozsudku MS způsobená směšováním závěrů o existenci daňového podvodu a vědomosti žalobce o tomto podvodu, kdy toto nebylo dostatečně vypořádáno a byly převzaty části odůvodnění předcházejícího zrušeného rozsudku, kde MS z nevysvětlených důvodů dospěl k závěru o nedbalostní účasti daňového subjektu na podvodu (vědět měl a mohl).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet z přijatých IT služeb. NSS konstatoval, že správce daně unesl svoje důkazní břemeno ohledně důvodných pochybností, byl to však daňový subjekt, který nebyl schopen věrohodně objasnit, jaké služby mu měly být fakticky poskytovány, a neprokázal tak podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 72 a 73 zákona o DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně o podvodu na DPH. NSS rozhodoval v dané věci již potřetí, kdy předchozí rozsudky MS v Praze zrušil pro nepřezkoumatelnost. NSS dospěl k závěru, že obchodní transakce se semeny řepky a slunečnice (biomasa) byly zatíženy podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt věděl nebo měl vědět, neboť existovaly objektivní okolnosti, které tomu nasvědčovaly, přičemž neučinil dostatečná, resp. žádná opatření, aby své účasti na podvodu zabránil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z přijatých administrativních prací od deklarovaných dodavatelů a odepření nároku na odpočet z nákupu automobilů, kde byl prokázán podvod na DPH. K administrativním pracím NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno, neboť nebyl schopen objasnit, jaké konkrétní plnění přijal a ani že je přijal od osoby v postavení plátce. NSS v návaznosti na svoji předchozí judikaturu konstatoval, že vykázání plnění v kontrolním hlášení podaném dodavatelem ani vykázání platby za toto plnění v rámci EET samo o sobě neprokazuje faktické uskutečnění plnění ani jeho dodavatele. Co se týče nákupu automobilů od spřízněné společnosti, tak NSS uvedl, že tyto obchodní transakce vykazovaly řadu nestandardních okolností a nesrovnalostí, které ve svém souhrnu svědčí o vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu. NSS v návaznosti na svoji předchozí judikaturu potvrdil, že ani dodatečně uhrazená chybějící daň daňovým subjektem za dodavatele nemůže mít vliv na závěr o narušení neutrality daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet z nákupu PHM v řetězci plnění, neboť dospěl k závěru, že daňový subjekt byl v dodavatelském řetězci pouze formálně vloženým článkem bez ekonomického opodstatnění. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé (v prvním rozhodnutí zamítl kasační stížnost správce daně). NSS nyní uvedl, že správce daně po prvním zrušujícím rozsudku doplnil dokazování o důkazní prostředky navržené daňovým subjektem. Tyto důkazní prostředky ale neosvědčily tvrzení daňového subjektu, že nabyl právo nakládat s pohonnými hmotami v tuzemsku, naopak vypovídaly o tom, že právo nakládat jako vlastník nabyl jeho personálně spřízněný odběratel v Rakousku při stáčení PHM v rafinerii a daňový subjekt se nijak nepodílel ani na organizaci přepravy. K uskutečnění zdanitelného plnění mezi daňovým subjektem a jeho dodavateli tudíž nemohlo dojít na území ČR.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb z důvodu účasti na podvodu. Daňový subjekt nejprve tvrdil, že přijal plnění od deklarovaného dodavatele Fun Creation, v rámci dokazování ale vyšlo najevo, že dodavatelem plnění byla jiná osoba, která byla z důvodu přijímání fiktivních faktur od Fun Creation odsouzena za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. NSS posoudil všechny nestandardní okolnosti obchodních transakcí ve svém souhrnu a dospěl k závěru, že správce daně prokázal, že daňový subjekt měl a mohl vědět, že se účastní podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci doměření DPH při dodání ovoce do škol. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy v prvním rozhodnutí vyhověl správci daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Námitku daňového subjektu, že správce daně nezákonně přistoupil k vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání, NSS označil za nedůvodnou, neboť zjištěné skutečnosti jednoznačně svědčily o tom, že konkludentně stanovená daň v souladu s daňovým přiznáním daňového subjektu byla vyměřena v nesprávné výši. NSS tak shrnuje, že stěžovatelka ani nemohla legitimně očekávat, že daň stanovená za dotčená zdaňovací období konkludentně je daní konečnou a již nebude prověřována. S ohledem na upozornění správce daně při ústním jednání mohla naopak důvodně očekávat, že k takovému prověření může dojít.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním rozhodnutí vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a uložil správci daně vyslechnout svědka (účetního). V tomto rozsudku NSS uvedl, že se správce daně řídil jeho závazným právním názorem, pokusil se výslech ve vazební věznici provést, ale svědek odmítl vypovídat. Co se týče dalších skutečností, NSS setrval na svém dřívějším prezentovaném závěru, že správce daně unesl své důkazní břemeno stran důvodných pochybností o fakticitě přijatých plnění od deklarovaného dodavatele a že daňový subjekt tyto pochybnosti ani v doplněném řízení neodstranil.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo prokázání vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH se stavebním materiálem. NSS na rozdíl od správce daně a KS dospěl k závěru, že z uvedených objektivních okolností (např. virtuální sídlo dodavatele, platby v hotovosti, jednání s osobami bez pověření) nelze jednoznačně dovozovat, že daňový subjekt věděl nebo měl vědět, že je součástí daňového podvodu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatého zprostředkování pro nesplnění zákonných podmínek nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že správce daně vyjádřil ve výzvě důvodné pochybnosti, které daňový subjekt neodstranil a neprokázal tak konkrétní rozsah plnění a jejich použití pro ekonomickou činnost. NSS nepřisvědčil ani námitce, že výslechy svědků měly být provedeny, aby odstranily rozpory mezi ostatními provedenými důkazy, neboť žádné rozpory neshledal. Daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl a nebylo povinností správce daně prokázat skutkový stav nade všechnu pochybnost. Ani skutečnost, že kontrolní postupy za jiná zdaňovací období provádělo více finančních úřadů, nemůže být vadou, která by způsobila nezákonnost rozhodnutí správce daně. Nicméně ve zde řešené věci lze tuto skutečnost kvalifikovat jako "excesivní" výkon vybrané působnosti.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých služeb od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že daňový subjekt ve své kasační stížnosti pouze doslovně přebírá žalobní argumentaci, aniž by reagoval na závěry rozsudku KS v Brně. Ke svědecké výpovědi NSS uvedl, že je s podivem, že svědek si nevybavil žádné jiné skutečnosti ohledně provedených prací, než že vystavil faktury. Tyto skutečnosti jen podporují závěr správce daně, že dodavatel byl pouze prázdnou schránkou. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno, že mu plnění poskytl deklarovaný dodavatel nebo jiná osoba v postavení plátce.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nesplnění podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu. NSS konstatoval, že daňový subjekt ani v kasační stížnosti neobjasnil pochybnosti správce daně ohledně dodání mobilních telefonů do JČS nekontaktním odběratelům, kteří neplnili svoje daňové povinnosti. Za takových okolností ani uskutečněné platby nemohly prokázat, že podmínky osvobození byly naplněny. Co se týče otázky prekluze a materiálně zahájené daňové kontroly, NSS uvedl, že k prekluzi lhůty pro stanovení daně nedošlo, i kdyby byla daňová kontrola zahájena materiálně dříve než formálně.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Předmětem sporu bylo naplnění podmínek pro vznik ručení podle zákona o DPH, resp. k jakému okamžiku testovat vědomost ručitele o existenci úmyslu dlužníka daň nezaplatit. NSS konstatoval, že pro unesení důkazního břemene správce daně postačí, pokud ze shromážděných a srozumitelně popsaných zjištěných okolností v souhrnu plyne důvodná domněnka, že k nezaplacení daně došlo dodavatelem úmyslně. Jako zdroj takových indicií mohou sloužit prakticky jakékoli skutečnosti, včetně těch, které nastaly až ex post, neboť správce daně musí v mnoha případech vycházet právě z takových informací. NSS uvedl, že při aplikaci institutu ručení podle § 109 zákona o DPH v rozsahu otázky, zda došlo k narušení daňové neutrality a jaká je jeho příčina, možno přiměřeně vycházet z judikatury k podvodům na DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně při odepření nároku na odpočet DPH z nákupu pevných disků od dodavatele, neboť tento obchod byl zatížen podvodem na DPH. NSS konstatoval, že v posuzované věci existovaly indikátory podvodu (absence smluv, nesrovnalosti ve fakturaci, nedodržení interních prověřovacích mechanismů), z nichž lze dovodit nedbalostní zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. Opatření, která měla předcházet zapojení do podvodu, pak nebyla ze strany daňového subjektu prokázána.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z pořízení lehkých topných olejů a pohonných hmot naložených v Německu. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy předtím vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Plzni. NSS uvedl, že správce daně shromáždil dostatek důkazních prostředků, kterými zpochybnil tvrzení daňového subjektu, který svoje důkazní břemeno ohledně prokázání tuzemského dodavatele ani jiného dodavatele v postavení plátce neunesl.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Českých Budějovicích. Předmětem sporu byla povinnost daňového subjektu odvést DPH z přijaté zálohové platby na zprostředkování prodeje pozemků. NSS souhlasně se správcem daně uvedl, že požadavek určité identifikace zdanitelného plnění nelze chápat jako požadavek jistoty, že zdanitelné plnění, za něž byla poskytnuta záloha, v budoucnu bude určitě uskutečněno. Pokud tedy daňový subjekt přijal zálohu na budoucí zprostředkování (to nebyl předmět sporu), byl povinen odvést z této přijaté platby DPH v souladu s podmínkami zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z pořízeného zboží od deklarovaných dodavatelů. V souladu s judikaturou Kemwater správce daně vyzval daňový subjekt, aby prokázal deklarovaného dodavatele nebo jiného dodavatele v postavení plátce. Daňový subjekt uvedl, že jeho skutečným dodavatelem byla společnost TIGO v areálu SAPA, ale tato tvrzení nijak neprokázal, naopak správce daně shromáždil takové důkazy, které toto tvrzení daňového subjektu vyvracely. K rozptýlení pochybností správce daně nepředložil daňový subjekt žádné další důkazy, ač jej tížilo důkazní břemeno. V této situaci nešlo tvrdit, že by bylo s jistotou zjištěno, že by mu dodal zboží dodavatel s postavením plátce DPH. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH z nákupu kůží. Daň byla doměřena na základě nařízené obnovy řízení z důvodu nových skutečností zjištěných z trestního rozsudku OS ve Zlíně, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. NSS uvedl, že správce daně ani KS nepochybili, pokud v řízení vycházeli z tohoto trestního rozsudku a závěr správce daně, že daňový subjekt byl vědomým účastníkem podvodu na DPH, koresponduje se závěry trestního rozsudku, ve kterém byla daňovému subjektu za totožné skutky schválena dohoda o vině a trestu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet v obchodních transakcích s kuřecím masem a slunečnicovým olejem, které byly zatíženy podvodem na DPH. NSS se také vyjádřil k otázce prekluze, kdy konstatoval, že po dobu trestního stíhání jednatele daňového subjektu bezpochyby prekluzivní lhůta byla stavěna, k jejímu uplynutí tedy před vydáním pravomocného rozhodnutí nedošlo. Narušení neutrality daně neznamená pouze chybějící daň samotnou, ale i „takové jednání článků v řetězci, které neumožní kontrolu podaného daňového přiznání a tvrzené daně, neboť takové jednání rovněž brání správnému výběru daně a ve svém důsledku ohrožuje řádné fungování společného systému DPH“. Co se týče stanoveného penále pak NSS uvedl, že v případě podezření na zapojení do podvodu nebylo možné po správci daně požadovat vydání výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, jelikož by tím došlo nejen k ohrožení účelu správy daní, ale i případného (a v dané věci následně skutečně probíhajícího) trestního řízení.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z marketingových služeb a zprostředkování inzerce. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno a neprokázal rozsah přijatých marketingových služeb a v případě zprostředkování vůbec jejich faktické poskytnutí. Dále se NSS zabýval skutečností, že sedm kontrolních postupů provádělo pět různých pracovišť správce daně, kdy dospěl k závěru, že toto lze považovat za excesivní výkon vybrané působnosti, ale ve svém důsledku to nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. NSS uvedl, že aby mohlo dojít ke zrušení rozhodnutí dle správního řádu soudního, musí být prokázáno, že excesivní postup správce daně mohl mít konkrétní a reálný vliv na obsah jeho výroku o dodatečném doměření daně.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo doměření DPH společníkovi společnosti na výstupu podle pomůcek. NSS v dané věci položil předběžnou otázku SDEU, zda byla speciální úprava v zákoně o DPH týkající se společnosti souladná se směrnicí 2006/112. SDEU v rozsudku C-796/23 odpověděl, že dotčená právní úprava zákona o DPH v souladu se směrnicí nebyla. Proto správce daně nemohl použít institut „určeného společníka“ podle § 101b odst. 2 zákona o DPH s důsledky, které jsou s tím spojeny. NSS tedy dospěl k závěru, že správce daně nepostupoval správně při doměření daně určenému společníkovi a že nebyl oprávněn stanovit daň podle pomůcek. Tím však NSS pro další řízení nevylučuje, že stěžovatelce bude možno daň doměřit, a to na základě správně zvoleného postupu a zjištění, zda se některá z dotčených osob nedopustila zneužití práva, resp. kdo je konkrétní osobou povinnou k dani podle zákona o DPH aplikovaného v souladu se Směrnicí o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (úklidové práce, bezpečnostní služby atp.) od deklarovaných dodavatelů. NSS konstatoval, že daňový subjekt nepředložil důkazy, jimiž by prokázal fakticitu zdanitelného plnění, resp. že tyto služby neuskutečnil vlastními zaměstnanci, a proto je závěr správce daně ohledně neprokázání splnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH správný.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z dodávek ocelových konstrukcí. NSS uvedl, že svědecké výpovědi potvrdily obchodní spolupráci daňového subjektu při pořízení předmětného zboží a skutečnost, že si svědci nevybavili podrobnosti o objemu konkrétních dodávek ani další detaily nemohou zpochybnit bez dalšího věrohodnost uskutečnění přijatých plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z reklamních služeb na fotbalových stadionech, protože transakce byly zasaženy podvodem na DPH. V souvisejícím sporu byl daňový subjekt odsouzen i trestním rozsudkem KS v Ostravě a VS v Olomouci, kdy skutková situace v projednávané věci je shodná. Co se týče uloženého penále a zásady ne bis in idem, odkázal NSS daňový subjekt na případné podání žádosti o prominutí penále podle § 259a DŘ.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatého reklamního plnění. NSS konstatoval, že daňový subjekt byl správcem daně vyzýván, aby prokázal, od koho a v jakém rozsahu jím deklarovaná plnění přijal. Na tyto výzvy nereagoval. Nereagoval ani na sdělení dosavadního výsledku kontrolního zjištění v rámci daňové kontroly ani na seznámení se zjištěnými skutečnostmi v odvolacím řízení. Právě procesní a důkazní pasivita daňového subjektu předurčila výsledek doměřovacího řízení a závěr o neunesení důkazního břemene daňovým subjektem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet z důvodu účasti na podvodu při obchodování s drahými kovy. NSS konstatoval, že správce daně ve svém rozhodnutí podrobně popsal existenci podvodu a nezaplacené daně, stejně jako další skutečnosti svědčící o vědomé účasti daňového subjektu v podvodném řetězci. K námitkám daňového subjektu týkajícím se přejatých svědeckých výpovědí NSS uvedl, že správce daně postupoval správně, pokud tyto použil jako podklad pro své rozhodnutí. NSS se vyjádřil také k nestandardnosti, kdy se jedná o specifika trhu s komoditou. Povinnost daňových orgánů vypořádat se se specifiky konkrétního trhu bude dle NSS významná jen tehdy, existuje-li alespoň plausibilní úvaha, že by zvyklosti daného trhu byly s to vysvětlit nestandardní průběh správcem daně zkoumaných obchodů.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. Předmětem sporu byl opakovaně uplatněný nárok na odpočet DPH (v řádném přiznání podaném za života plátce a posléze v dodatečném přiznání podaném správkyní pozůstalosti). NSS shledal přiléhavým odkaz KS v Ostravě – pobočka v Olomouci k rozsudku NSS ohledně oddělení prekluzivní lhůty pro stanovení daně a prekluzivní lhůty pro uplatnění nároku na odpočet daně. NSS konstatoval, že správce daně postupoval správně, když řízení o dodatečných daňových přiznáních zastavil, neboť odpočet byl uplatněn po lhůtě dle § 73 odst. 3 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění – propagace a partnerství na soutěži Česká Miss 2018 a sportovních akcích. NSS uvedl, že správce daně vyjádřil důvodné pochybnosti o rozsahu a předmětu plnění, které daňový subjekt neodstranil, a svoje důkazní břemeno neunesl. K neprovedeným svědeckým výpovědím NSS uvedl, že daňový subjekt nijak konkrétně nezdůvodnil, jak by mohly tyto výpovědi prokázat konkrétní předmět a rozsah poskytnutých reklamních služeb, a proto správce daně nepochybil, když je neprovedl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a aproboval závěry KS v Ostravě a správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo neprokázání přijetí zdanitelných plnění (práce, dodávky materiálu, zařízení a vybavení při čištění lakovny) od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že neshledal, že by správce daně nerespektoval ustálenou judikaturu ve věci Kemwater. Ke kasační námitce daňového subjektu k šetření podvodu NSS zopakoval, že takové zkoumání může nastoupit až v případě předchozího prokázání splnění hmotněprávních podmínek pro nárok na odpočet daně.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem a vrátil jej k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost, neboť se KS vůbec nevypořádal s některými žalobními námitkami daňového subjektu a s jedním krokem podvodového testu. Předmětem sporu byl podvod na DPH při reklamách na sportovních utkáních.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z nakoupeného hutního materiálu od deklarovaného dodavatele, stavebních prací a dalších služeb, neboť daňový subjekt neprokázal nejen dodavatele v postavení plátce, ale ani rozsah a předmět přijatých plnění. NSS se dále podrobně zabýval i procesní otázkou doplňování odvolání a navrhování důkazů po uplynutí lhůty pro reakci na seznámení v odvolacím řízení, kdy se jednoznačně vyslovil tak, že po uplynutí lhůty podle § 115 odst. 2 DŘ již k dalším návrhům důkazních prostředků odvolací orgán v souladu s § 115 odst. 4 DŘ nemusí přihlížet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (náklady na pracovníky skladovacích prostor), neboť daňový subjekt neprokázal přímou a bezprostřední souvislost přijatého plnění se svou ekonomickou činností. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno v daňovém řízení, což nemůže dodatečně napravit až v řízení o žalobě. Daňový subjekt vznesl řadu námitek týkajících se údajných pochybení správce daně (neprovedení výslechu odběratele, neumožnění nahlédnutí do spisu, nepřihlédnutí k důkazním návrhům doručeným až po vydání rozhodnutí o odvolání), NSS však důvodnost těchto námitek neshledal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění na motokrosových závodech. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a nevyvrátil důvodné pochybnosti správce daně o předmětu a rozsahu přijatých služeb, a proto nesplnil hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu nepředložení daňových dokladů. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl své primární důkazní břemeno, když byl pasivní a nepředložil správci daně přijaté daňové doklady, pouze odkázal na třetí osoby (účetní nebo dodavatele), které těmito doklady měly údajně disponovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (pomocné služby v dopravě – doprovodná vozidla). NSS konstatoval, že správce daně vyjádřil důvodné pochybnosti o předložených důkazních prostředcích (nekonkrétní smlouvy, platby v hotovosti, rozporuplná tvrzení) a daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, aby faktické uskutečnění přijatých zdanitelných plnění prokázal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. Předmětem sporu byl okamžik zahájení daňové kontroly na DPH, resp. zda úkony správce daně před doručením oznámení o zahájení daňové kontroly naplňovaly znaky skryté daňové kontroly. NSS k tomu uvedl, že úkony správce daně nepřekročily meze vyhledávací činnosti ve smyslu § 78 daňového řádu a k materiálnímu zahájení daňové kontroly tak nedošlo. Například správcem daně vyžádané listiny nepředstavovaly svým rozsahem materiálně daňovou kontrolu, tj. nebyla vyžádána úplná účetní a daňová evidence. Shodně tak ani výzvy k podání daňového přiznání daňovou kontrolu nezahájily.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy konstatoval, že má-li ve věci registrace plátce DPH správce daně, resp. odvolací orgán pochybnosti o charakteru plnění, zejména o jeho jednorázovosti či soustavnosti, musí tyto pochybnosti odstranit řádným dokazováním; nelze vycházet pouze z formálních prvků daňových dokladů. Odvolací orgán je povinen podle § 115 odst. 2 DŘ seznámit daňový subjekt s hodnocením důkazů, z nichž hodlá vycházet, zejména pokud s jejich hodnocením nebyl daňový subjekt seznámen prvostupňovým správcem daně, a má-li z nich dovozovat existenci ekonomické činnosti ve smyslu § 5 odst. 3 ZDPH, coby klíčové otázky pro rozhodnutí o registraci. Samotná pravidelnost plateb či formální znaky daňových dokladů nepostačují k závěru, že došlo k soustavnému poskytování plnění, pokud daňový subjekt tvrdí jednorázovost plnění a tuto skutečnost dokládá důkazními prostředky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z použití ochranné známky "TEXACO" a prokázání přímé a bezprostřední souvislosti mezi tímto reklamním plněním přijatým na vstupu a ekonomickou činností daňového subjektu (pronájmem čerpací stanice). NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy již v prvním rozsudku přisvědčil závěrům správce daně o neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. Tentokrát NSS neshledal podmínky prolomení svého závazného právního názoru a dále posuzoval, zda MS v Praze postupoval správně a řídil se jeho závazným právním názorem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal ani přijetí služeb (ostraha, doprava, skladování atp.) od deklarovaných dodavatelů v deklarovaném rozsahu. NSS se dále vyjadřil i ke skryté daňové kontrole, resp. jejímu možnému dřívějšímu materiálnímu zahájení, ale dospěl k závěru, že provedené úkony správce daně tento dosah neměly.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně. Předmětem sporu byla otázka konkludentního doměření dodatečného daňového přiznání k DPH a následného doměření DPH, neboť správce daně teprve následně zjistil, že daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet DPH opožděně. NSS konstatoval, že konkludentně stanovit daň není možné jen tehdy, obsahuje-li daňové tvrzení na první pohled (prima vista) zcela zjevné a jednoduše odhalitelné nesprávnosti či chyby takového rázu, které by měl správce daně bez podrobnějšího zkoumání či právního posouzení odhalit. Správce daně tak při konkludentním doměření dodatečného daňového přiznání nepochybil.

NSS zamítl kasační daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z nákupu stavebního materiálu. NSS uvedl, že správce daně měl důvodné pochybnosti ohledně faktického dodání stavebního materiálu, které daňový subjekt nevyvrátil a neprokázal tak splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH. NSS potvrdil, že označení zboží pouze jeho typem a množstvím, bez uvedení jakýchkoli dalších parametrů (např. jeho typu, složení, rozměrů, váhy, balení, značky) je příliš obecné a takové doklady bez dalšího neprokazují, jaké konkrétní stavební materiály měly být dodány.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nesplnění podmínek pro osvobození od DPH dodávek řepkového oleje do jiného členského státu EU. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal splnění hmotněprávních podmínek pro osvobození od DPH podle § 64 zákona o DPH, a to ani při dodání deklarovanému odběrateli ani jiné osobě v postavení osoby registrované k dani v JČS. NSS se vyjádřil také k obecně formulovanému návrhu mezinárodního dožádání za účelem objasnění možných obchodních vztahů mezi třetími subjekty a deklarovanými odběrateli, přičemž dospěl k závěru, že takovýto návrh není řádným důkazním návrhem.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Správce daně doměřil daňovému subjektu DPH z důvodu účasti na podvodu při obchodování s betonářskou ocelí. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v přechozím rozsudku zrušil rozsudek KS, neboť se nevypořádal s řadou žalobních námitek. Tentokrát NSS konstatoval, že KS dospěl k nesprávnému závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o odvolání a zatížil řízení vadami, neboť neprovedl řádné dokazování listinou (zprávou o daňové kontrole jiného subjektu zapojeného do řetězce).