Daň z přidané hodnoty 2026

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z nakoupeného hutního materiálu od deklarovaného dodavatele, stavebních prací a dalších služeb, neboť daňový subjekt neprokázal nejen dodavatele v postavení plátce, ale ani rozsah a předmět přijatých plnění. NSS se dále podrobně zabýval i procesní otázkou doplňování odvolání a navrhování důkazů po uplynutí lhůty pro reakci na seznámení v odvolacím řízení, kdy se jednoznačně vyslovil tak, že po uplynutí lhůty podle § 115 odst. 2 DŘ již k dalším návrhům důkazních prostředků odvolací orgán v souladu s § 115 odst. 4 DŘ nemusí přihlížet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (náklady na pracovníky skladovacích prostor), neboť daňový subjekt neprokázal přímou a bezprostřední souvislost přijatého plnění se svou ekonomickou činností. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno v daňovém řízení, což nemůže dodatečně napravit až v řízení o žalobě. Daňový subjekt vznesl řadu námitek týkajících se údajných pochybení správce daně (neprovedení výslechu odběratele, neumožnění nahlédnutí do spisu, nepřihlédnutí k důkazním návrhům doručeným až po vydání rozhodnutí o odvolání), NSS však důvodnost těchto námitek neshledal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění na motokrosových závodech. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a nevyvrátil důvodné pochybnosti správce daně o předmětu a rozsahu přijatých služeb, a proto nesplnil hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu nepředložení daňových dokladů. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl své primární důkazní břemeno, když byl pasivní a nepředložil správci daně přijaté daňové doklady, pouze odkázal na třetí osoby (účetní nebo dodavatele), které těmito doklady měly údajně disponovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (pomocné služby v dopravě – doprovodná vozidla). NSS konstatoval, že správce daně vyjádřil důvodné pochybnosti o předložených důkazních prostředcích (nekonkrétní smlouvy, platby v hotovosti, rozporuplná tvrzení) a daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, aby faktické uskutečnění přijatých zdanitelných plnění prokázal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. Předmětem sporu byl okamžik zahájení daňové kontroly na DPH, resp. zda úkony správce daně před doručením oznámení o zahájení daňové kontroly naplňovaly znaky skryté daňové kontroly. NSS k tomu uvedl, že úkony správce daně nepřekročily meze vyhledávací činnosti ve smyslu § 78 daňového řádu a k materiálnímu zahájení daňové kontroly tak nedošlo. Například správcem daně vyžádané listiny nepředstavovaly svým rozsahem materiálně daňovou kontrolu, tj. nebyla vyžádána úplná účetní a daňová evidence. Shodně tak ani výzvy k podání daňového přiznání daňovou kontrolu nezahájily.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy konstatoval, že má-li ve věci registrace plátce DPH správce daně, resp. odvolací orgán pochybnosti o charakteru plnění, zejména o jeho jednorázovosti či soustavnosti, musí tyto pochybnosti odstranit řádným dokazováním; nelze vycházet pouze z formálních prvků daňových dokladů. Odvolací orgán je povinen podle § 115 odst. 2 DŘ seznámit daňový subjekt s hodnocením důkazů, z nichž hodlá vycházet, zejména pokud s jejich hodnocením nebyl daňový subjekt seznámen prvostupňovým správcem daně, a má-li z nich dovozovat existenci ekonomické činnosti ve smyslu § 5 odst. 3 ZDPH, coby klíčové otázky pro rozhodnutí o registraci. Samotná pravidelnost plateb či formální znaky daňových dokladů nepostačují k závěru, že došlo k soustavnému poskytování plnění, pokud daňový subjekt tvrdí jednorázovost plnění a tuto skutečnost dokládá důkazními prostředky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z použití ochranné známky "TEXACO" a prokázání přímé a bezprostřední souvislosti mezi tímto reklamním plněním přijatým na vstupu a ekonomickou činností daňového subjektu (pronájmem čerpací stanice). NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy již v prvním rozsudku přisvědčil závěrům správce daně o neunesení důkazního břemene daňovým subjektem. Tentokrát NSS neshledal podmínky prolomení svého závazného právního názoru a dále posuzoval, zda MS v Praze postupoval správně a řídil se jeho závazným právním názorem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal ani přijetí služeb (ostraha, doprava, skladování atp.) od deklarovaných dodavatelů v deklarovaném rozsahu. NSS se dále vyjadřil i ke skryté daňové kontrole, resp. jejímu možnému dřívějšímu materiálnímu zahájení, ale dospěl k závěru, že provedené úkony správce daně tento dosah neměly.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně. Předmětem sporu byla otázka konkludentního doměření dodatečného daňového přiznání k DPH a následného doměření DPH, neboť správce daně teprve následně zjistil, že daňový subjekt uplatnil nárok na odpočet DPH opožděně. NSS konstatoval, že konkludentně stanovit daň není možné jen tehdy, obsahuje-li daňové tvrzení na první pohled (prima vista) zcela zjevné a jednoduše odhalitelné nesprávnosti či chyby takového rázu, které by měl správce daně bez podrobnějšího zkoumání či právního posouzení odhalit. Správce daně tak při konkludentním doměření dodatečného daňového přiznání nepochybil.

NSS zamítl kasační daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z nákupu stavebního materiálu. NSS uvedl, že správce daně měl důvodné pochybnosti ohledně faktického dodání stavebního materiálu, které daňový subjekt nevyvrátil a neprokázal tak splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH. NSS potvrdil, že označení zboží pouze jeho typem a množstvím, bez uvedení jakýchkoli dalších parametrů (např. jeho typu, složení, rozměrů, váhy, balení, značky) je příliš obecné a takové doklady bez dalšího neprokazují, jaké konkrétní stavební materiály měly být dodány.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nesplnění podmínek pro osvobození od DPH dodávek řepkového oleje do jiného členského státu EU. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal splnění hmotněprávních podmínek pro osvobození od DPH podle § 64 zákona o DPH, a to ani při dodání deklarovanému odběrateli ani jiné osobě v postavení osoby registrované k dani v JČS. NSS se vyjádřil také k obecně formulovanému návrhu mezinárodního dožádání za účelem objasnění možných obchodních vztahů mezi třetími subjekty a deklarovanými odběrateli, přičemž dospěl k závěru, že takovýto návrh není řádným důkazním návrhem.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Správce daně doměřil daňovému subjektu DPH z důvodu účasti na podvodu při obchodování s betonářskou ocelí. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v přechozím rozsudku zrušil rozsudek KS, neboť se nevypořádal s řadou žalobních námitek. Tentokrát NSS konstatoval, že KS dospěl k nesprávnému závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o odvolání a zatížil řízení vadami, neboť neprovedl řádné dokazování listinou (zprávou o daňové kontrole jiného subjektu zapojeného do řetězce).