Daň z přidané hodnoty 2024

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet DPH z důvodu zapojení do podvodu na DPH s mraženým kuřecím masem. NSS přisvědčil postupu správce daně, který na základě souboru objektivních okolností dospěl k závěru, že jednání daňového subjektu nebylo racionální, a to ani po obdržení vědomostního dopisu informujícího o existenci podvodu, a vykazovalo takové nestandardnosti, že nelze než usoudit, že o existenci podvodu vědět mohl a měl. Současně také daňový subjekt nepřijal žádná účinná opatření, aby své účasti na podvodu předešel. NSS také považoval za nestandardní to, že zboží bylo dodáváno do JČS (Dánska), odkud bylo také pořizováno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z nákupu mobilních telefonů, neboť obchodní transakce byla zatížena podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně unesl své důkazní břemeno ohledně prokázání existence podvodu i vědomosti daňového subjektu o něm. Podle NSS ze spisu současně nevyplývá, že by daňový subjekt činil preventivní opatření v dostatečné míře, aby své účasti na podvodu na DPH zabránil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který doměřil daňovému subjektu provozujícímu truhlářskou zakázkovou výrobu DPH za použití pomůcek. NSS vyhodnotil stejně jako správce daně, že evidence daňového subjektu obsahovala rozpory a časové nesoulady mezi přijatými zdanitelnými plněními (pořizováním zásob, materiálu a dalších plnění) a uskutečněnými zdanitelnými plněními. Za takových okolností nebylo možno stanovit daň dokazováním. Obdobně vyhodnotil situaci NSS i v případě doměřené daně z příjmů (viz rozsudek NSS č.j. 10 Afs 25/2023). NSS potvrdil i postup správce daně při stanovení daně dle pomůcek na základě použitého reprezentativního vzorku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt provozoval internetový obchod s potravinami, drogistickým a okrajově i papírenským zbožím. Opakovaně uplatňoval nárok na odpočet DPH z dílčích přijatých zdanitelných plnění - zprostředkovatelské a poradenské služby dle smlouvy „analýza trhu s bílou technikou“. V rámci daňového řízení však neprokázal, v čem konktrétně přijatá plnění spočívala a zda je přijal v takovém rozsahu, jak bylo deklarováno na daňových dokladech. NSS se ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno ve věci prokázání nároku na odpočet DPH neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet DPH, neboť neunesl své důkazní břemeno. Nárok na odpočet daně uplatňoval daňový subjekt z přijatých zdanitelných plnění (bezpečnostní služby), v rámci dokazování však nebyl schopen prokázat, že služby přijal od deklarovaného dodavatele a v deklarovaném rozsahu. NSS konstatoval, že nebyly rozptýleny pochybnosti správce daně vyjádřené ve výzvě k prokázání skutečností a daňovému subjektu tak odpočet daně nenáleží.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Nárok na odpočet daně za distribuční služby doložil daňový subjekt toliko zjednodušenými daňovými doklady (přes 1 000 ks zjednodušených daňových dokladů), kdy z těchto dokladů není zřejmé, jaké služby měly být poskytnuty a případně co bylo předmětem roznosu. Protože jiné důkazy daňový subjekt nepředložil, dospěl NSS stejně jako správce daně k závěru, že nárok na odpočet DPH neprokázal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (manipulace se zbožím a reklamní klíčenky) z důvodu nesplnění podmínek dle § 72 a § 73 ZDPH. NSS uvedl, že u přijatých zdanitelných plnění existovaly důvodné pochybnosti správce daně ohledně faktického provedení plnění a daňový subjekt tyto pochybnosti neodstranil. Co se týče prekluze práva stanovit daň a skryté daňové kontroly, NSS uvedl, že místní šetření je postupem při správě daní a může být prováděno jak v rámci řízení, tak i mimo něj. Smyslem místního šetření je ověření tvrzení daňových subjektů či získání důkazních prostředků. Na základě místního šetření nelze stanovit daň, jelikož tento postup není postupem kontrolním. NSS tedy uvedl, že lhůta ke stanovení daně nepočala znovu běžet od provádění místního šetření, nýbrž započala opět plynout až řádným zahájením daňové kontroly a námitka prekluze práva stanovit daň je nedůvodná. Místní šetření NSS neosvědčil za zahájení materiální kontroly zejména z důvodu činnosti správce daně zachycené v protokolu, neboť správce daně v obecné rovině ověřoval podstatu ekonomické činnosti daňového subjektu a neověřoval jeho konkrétní obchodní případy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění, která byla zatížena podvodem na DPH. NSS uvedl, že o existenci daňového podvodu nebylo v daném případě sporu, sporná byla vědomost daňového subjektu o podvodu na DPH. V tomto ohledu NSS konstatoval, že správcem daně zjištěné objektivní okolnosti (58násobně navýšená cena předprodávané reklamy, nedodržení smlouvy, atp.) ve svém souhrnu jednoznačně prokazují vědomost daňového subjektu o zapojení do daňově podvodného řetězce.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo naplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do JČS. NSS přisvědčil námitkám správce daně a uvedl, že KS pochybil, pokud zrušil napadené rozhodnutí o odvolání a vrátil věc do odvolacího řízení jen proto, aby dal daňovému subjektu možnost se vyjádřit a případně navrhnout další důkazy ve světle rozsudků Kemwater a B2 Energy. Daňový subjekt v rámci celého řízení trval na dodání zboží deklarovaným odběratelům, tzn. nebylo třeba náhradního dodavatele prokazovat. Jak NSS již dříve uvedl, samotná vysoká hodnota plnění či jeho množství nutně nemusí znamenat, že daňový subjekt dodal sporná plnění osobě povinné k dani. Z prostého objemu plnění, které je navíc dělitelné, a za dané důkazní situace, kdy správce daně důvodně zpochybnil deklarované odběratele, nebylo možno osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu daňovému subjektu přiznat.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodování s platinou, stříbrem a materiály s obsahem drahých kovů. NSS konstatoval, že MS v Praze pochybil, pokud se nezabýval neprovedením některých důkazů. V dalším řízení tedy NSS zavázal MS v Praze vypořádat se se všemi žalobními námitkami zejména s tvrzením, že důkazní prostředky, ze kterých správce daně dovozuje účelovost vytvořených řetězců, jsou neprůkazné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nesplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. NSS shodně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt neprokázal, že přeprava surového oleje do jiného členského státu byla zajištěna dodavatelem (daňovým subjektem), odběratelem nebo zmocněnou třetí osobou. Nedošlo tak k naplnění podmínek pro osvobození od daně s nárokem na odpočet daně ve smyslu § 64 ZDPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl podvod na DPH při obchodování s betonářskou ocelí. NSS uvedl, že rozsudek KS je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů v posouzení podmínky existence daňového podvodu, a to zejména otázky, zda v řetězcích identifikovaných správcem daně došlo k narušení neutrality v důsledku daňového podvodu, případně zda vůbec existovaly tyto řetězce v souvislé podobě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně dle ZDPH. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal faktické přijetí deklarovaného plnění, v deklarovaném rozsahu od deklarovaných dodavatelů.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byla existence podvodu na DPH ve dvoučlánkovém řetězci, kdy NSS konstatoval, že správcem daně zjištěné skutečnosti ani ve svém souhrnu neprokazují podvodný úmysl daňového subjektu a jeho dodavatele, resp. nevylučují, že se v daném případě jednalo o pouhé podnikatelské selhání (neuhrazení daně do státního rozpočtu), neboť za hlavní nestandardnost správce daně označil platby v hotovosti, jejich využití však daňový subjekt uvěřitelně zdůvodnil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci registrace plátce DPH. Daňový subjekt předstíral, že funguje jako spolek nekomerční, neziskové a nepolitické povahy, jehož členové se sdružili za účelem provozování komunitní počítačové sítě vybudované ke komunikaci, výzkumu, vzdělávání a zábavě svých členů, přičemž fakticky fungoval jako komerční poskytovatel internetového připojení. NSS potvrdil závěry správce daně, že spolek uskutečňoval ekonomickou činnost, čímž bylo poskytování internetového připojení za úplatu v podobě členských příspěvků, což je zdanitelné plnění, které se započítává do obratu pro registraci plátce DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatého plnění (nákupu plynu), kdy správce daně daňovému subjektu tento nárok odepřel z důvodu, že plyn nebyl nakoupen od dodavatele uvedeného na daňovém dokladu (českého plátce), ale od britské společnosti, která vlastnila příslušný shipper kód použitý při transakci. NSS se se závěrem správce daně neztotožnil a uvedl, že užití administrativního údaje v podobě shipper kódu jinou společností, než která jej měla zaregistrovaný u operátora trhu NCG, nic nemění na tom, že z důkazů předložených daňovým subjektem (smlouva EFET, faktury, konfirmace) vyplývá, že obchody s plynem mezi daňovým subjektem a deklarovaným dodavatelem (českou firmou) fakticky proběhly a operátor trhu NCG je zaregistroval. K otázce namítané prekluze pak NSS uvedl, že z předloženého spisu je sice patrné, že k materiálnímu zahájení daňové kontroly došlo již při místním šetření, kdy správce daně převzal evidence a daňové doklady od daňového subjektu a měl tak kompletní přehled o transakcích v jednotlivých zdaňovacích obdobích ještě před formálním zahájením daňové kontroly, běh prekluzívní lhůty byl však přerušen zahájením trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní (trestní stíhání proti zástupci dodavatele daňového subjektu), a proto k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně nedošlo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění - zprostředkování a pomocné stavební práce. NSS některé kasační námitky posoudil jako nepřípustné (pouze zopakovaní žalobních tvrzení bez reakce na rozsudek KS v Brně) a ostatní za nedůvodné, kdy konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ohledně splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH, konkrétně neprokázal fakticitu a rozsah přijatých plnění. Kasační námitky lze shrnout do těchto oblastí: I) nevyslechnutí svědka, II) nepřítomnost daňového subjektu u výslechu svědka, III) manipulace se spisem, IV) identifikace dodavatele ve smyslu rozsudku Kemwater ProChemie, V) neexistence daňového podvodu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání hmotněprávních podmínek dle ZDPH. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že na něj přešlo od dodavatele právo nakládat s předmětnými vozidly jako vlastník. Správce daně měl důvodné pochybnosti, které daňový subjekt relevantně neodstranil, a proto nárok na odpočet neprokázal. NSS konstatoval, že MS v Praze se správně vypořádal se spornými otázkami namítanými v žalobě a k uplatněným námitkám v kasační stížnosti, které nebyly uplatněny v žalobě nepřihlížel, neboť jsou nepřípustné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci konkludentního platebního výměru na DPH, kdy předmětem zdanění bylo pořízení nového silničního motocyklu, který daňový subjekt koupil v Německu. Ačkoliv daňový subjekt daň tvrdil a zaplatil, se zdaněním jako takovým nesouhlasil, proto proti platebnímu výměru a z něj plynoucího tvrzeného zásahu do jeho práv brojil ve správním soudnictví. NSS v prvé řadě kladně vyřešil otázku žalobce k možnosti uplatnění žaloby proti konkludentně vyměřenému platebnímu výměru, dále potvrdil závěry KS v Plzni a zkonstatoval, že pod pojem motorové pozemní vozidlo v § 4 odst. 4 písm. b) bod 1 ZDPH typově spadá i motocykl splňující další stanovené podmínky (minimální obsah válců či výkon motoru a stáří vozidla anebo jeho dosavadní nájezd) a jeho zdanění odpovídá smyslu a účelu zvláštních pravidel zdanění nových dopravních prostředků.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, a proto zrušil rozsudek KS v Ostravě a rozhodnutí o odvolání v části týkající se penále k doměřené dani za zdaňovací období červen 2013. Předmětem doměření DPH byl neuznaný nárok na odpočet z důvodu účasti na podvodu, předmětem sporu před NSS pak bylo zahájení daňové kontroly a prekluze namítaná daňovým subjektem. NSS většině námitek daňového subjektu nepřisvědčil, kontrolu shledal zákonně zahájenou, stejně jako shledal, že k prekluzi nedošlo. U zdaňovacího období červen 2013 však konstatoval, že správce daně pochybil, pokud před zahájením (rozšířením) daňové kontroly nevydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, neboť disponoval dostatečně určitými informacemi o skutečnostech odůvodňujících předpoklad, že daň bude doměřena, protože mu byly známy z kontroly DPH za předcházející měsíce (zejména květen 2013, kdy se uskutečnily transakce, z nichž byl v červnu 2013 uplatněn nadměrný odpočet). Tato vada sice neměla dle názoru NSS vliv na zákonnost doměřené daně, ale penále předepsáno být nemělo, a proto NSS rozhodnutí správce daně v části předepsaného penále zrušil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně, který v rámci přezkumného řízení neuznal nárok na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že uskutečňuje ekonomickou činnost. NSS uvedl, že daňový subjekt uplatňoval pouze náklady na pohonné hmoty či cestovní náklady, ale nebyl schopen doložit, k čemu tyto náklady měly sloužit, a to ani na výzvu správce daně. V případě zastoupení v soudním sporu bylo zjištěno, že jde o soukromý spor daňového subjektu nesouvisející s jeho ekonomickou činností. NSS nepřisvědčil ani procesním námitkám daňového subjektu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Brně ohledně účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodech s katodami. NSS nejdříve potvrdil důvodnost mezinárodních dožádání ve vztahu k prověřovanému plnění zasaženému podvodem na DPH. Následně NSS potvrdil závěry správce daně a KS zejména v tom, že při obchodech s prověřovaným plněním byla správně identifikována nestandardnost v ceně katod, nedostatečná kontrola kvality přebíraných katod a podezřelost plateb na zahraniční bankovní účty. NSS dále nedal daňovému subjektu za pravdu ani v argumentaci stran preventivních opatření a shledal přístup daňového subjektu v obchodech zasažených podvodem na DPH neobezřetným.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě týkající se nároku na odpočet daně z reklamních a propagačních služeb. NSS přisvědčil námitce, že KS se vůbec nezabýval stěžejní otázkou, že plnění dle daňových dokladů měl provést zcela odlišný subjekt. Zdůvodnění, že existence deklarovaného plnění byla prokázána tím, že plnění poskytoval kontinuálně původní dodavatel, avšak prostřednictvím jiné právní formy, nebylo ze strany NSS shledáno dostatečným.

NSS zamítl kasační stížnosti správce daně a potvrdil rozsudek KS v Praze, jenž se věcně týkal osvobození od daně při dodání zboží do JČS. NSS sice částečně přisvědčil námitkám správce daně stran neaplikování třístranného obchodu či závěrů vyplývajících z judikatury SDEU k osobě odběratele v JČS, nicméně potvrdil závěry rozsudku KS, že nebylo namístě odmítnout návrh výslechu svědka, že se závěrem o nedodání zboží do JČS měl být daňový subjekt před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí seznámen a že odpověď maďarského správce daně na mezinárodní dožádání měla být pregnantněji zhodnocena. Z důvodu, že tyto vady mohly mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto NSS přisvědčil zrušujícímu výroku rozsudku KS.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Brně ohledně zdanitelného dodání pozemku jako pozemku stavebního pro účely DPH. NSS uvedl, že pro zařazení pozemku do kategorie pozemků stavebních dle § 56 ZDPH postačuje i obecná možnost zastavitelnosti pozemku podle územního plánu. Dle NSS nebylo sporu, že na sporném pozemku bylo možno stavět. Sporný pozemek tedy byl zastavitelný a ostatní okolnosti případu nasvědčovaly tomu, že na daném pozemku měla být zhotovena stavba pevně spojená se zemí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku. V dané věci se jednalo o druhou kasační stížnost, kdy NSS uvedl, že v rámci opakovaného rozhodování ve věci je třeba, aby soud vysvětlil odlišné postoje od posouzení věci v prvním rozsudku. V opačném případě bude rozsudek soudu nepředvídatelný a tím pádem nepřezkoumatelný. Dle NSS v posuzovaném případě MS dostatečně nevysvětlil důvody, které jej vedly k jeho názorovému posunu ohledně některých okolností, které v rámci posouzení vědomostního testu u podvodu na DPH vyhodnotil opačně než v prvním rozsudku. Zároveň NSS uvedl, že daňový subjekt v kasační stížnosti vznesl množství konkurenčních argumentů, které MS ve svém rozsudku ani nezmínil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil usnesení MS v Praze, kterým byla odmítnuta žaloba, neboť žalovaným rozhodnutím správce daně nebylo zkráceno veřejné subjektivní právo daňového subjektu. NSS nesouhlasil s tím, že správce daně neoprávněně ponížil odpočet DPH o daň na výstupu. NSS naopak potvrdil, že správce daně v posuzovaném případě v celém rozsahu vyhověl odvolání daňového subjektu a přiznal mu nadměrný odpočet ve výši, jakou sám tvrdil v daňových přiznáních za předmětná zdaňovací období. V takovém případě tedy bylo odmítnutí žaloby dle NSS oprávněné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o účasti daňového subjektu na podvodu na DPH při obchodech s automobilovými náhradními díly. NSS uvedl, že daňový subjekt, i s ohledem na své bohaté obchodní zkušenosti, přinejmenším mohl a měl vědět, že transakce, které provedl se svými dodavateli, jsou součástí podvodu na DPH, přičemž nepřijal prakticky žádná opatření, aby zabránil své účasti na něm. NSS považoval za rozhodující skutečnosti zjištěné nejen o jednateli dodavatelů, který byl angažován v několika společnostech, které byly nespolehlivým plátcem. K navázání kontaktu mezi tímto jednatelem a daňovým subjektem došlo při zcela náhodném setkání na vrakovišti, šlo tak pro daňový subjekt o zcela neznámou osobu bez jakýchkoliv referencí, proto byl namístě požadavek, aby daňový subjekt prověřil nejen dodavatele, ale i osobu, která za společnostmi stojí. Důkladnou lustrací by pak mohl zjistit řadu rizikových znaků svých dodavatelů. Dále pak NSS přihlédl i k tomu, že daňový subjekt nevyžadoval po svých dodavatelích žádné záruky. Písemné smlouvy s dodavateli neuzavíral a nebyl schopen předložit objednávky zboží. Pojištění zboží rovněž nebylo sjednáno. Platby mnohdy v řádech statisíců korun prováděl většinou v hotovosti, nebo bezhotovostně na účet, který dodavatel neměl uveden v registru DPH. Nezajímal se o původ zboží a při jeho přejímce prověřoval jeho kvantitu. Pokud jde o kvalitu zboží, spoléhal jednatel pouze na svoji třicetiletou praxi v oboru. Při předávce zboží (mnohdy na čerpací stanici či dálničním odpočívadle) byl toliko ověřen pouze počet kusů, přičemž na nabídku dodavatele bylo reagováno kvůli příznivé ceně zboží.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Brně ve věci účasti na podvodu na DPH při poskytování služeb třídění odpadu. NSS potvrdil, že skutkové okolnosti případu hodnocené ve svém souhrnu (zejména ekonomicky nevýhodné zajišťování pracovníků od dodavatelů, tržně nelogické chování daňového subjektu, výrazné obchodní riziko, indicie agenturního zaměstnávání, vysoké hotovostní platby či platby na nezveřejněný bankovní účet, absence ověřování dodávané pracovní síly a rizikovost dodavatelů a jejich jednatelů) svědčily o tom, že daňový subjekt vědět měl a mohl, že se účastní řetězce plnění zasažených podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nemožnosti uplatnit osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu EU, neboť nebylo prokázáno dodání zboží osobě povinné k dani. NSS obdobně jako ve svých předchozích rozsudcích týkajících se tohoto daňového subjektu uvedl, že správce daně neměl k dispozici údaje potřebné k ověření toho, že skuteční odběratelé daňového subjektu měli postavení osob povinných k dani, a proto nelze mít za prokázané, že zboží obdržela osoba registrovaná k dani, byť bylo zboží dodáváno ve velkých objemech. NSS uvedl, že jen z rozsahu dodávaných plnění nelze mít za to, že podmínky pro osvobození od daně budou považovány za splněné.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem. Předmětem sporu byla doměřená DPH podle pomůcek, kdy KS požadoval, aby správce daně podrobněji zdůvodnil rozdíl použité marže u zboží ve snížené sazbě daně (nealkoholické nápoje) a v základní sazbě daně (tabákové výrobky). NSS k tomu uvedl, že požadavek KS nemá oporu v žádném právním ustanovení ani judikatuře ani ve spisovém materiálu, neboť správce daně podrobně zdůvodnil, jaké pomůcky a proč tyto pomůcky použil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně doměření DPH na výstupu z pořízení zboží z jiného členského státu, neboť daňový subjekt neprokázal naplnění podmínek zjednodušeného postupu při třístranném obchodu. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno a nevyvrátil oprávněné pochybnosti správce daně týkající se splnění podmínek třístranného obchodu, a proto správce daně postupoval správně, pokud DPH z dodávek řepkového oleje doměřil dle § 11 odst. 2 zákona o DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z důvodu neprokázání hmotně právních podmínek dle § 72 a § 73 zákona o DPH. NSS konstatoval, že daňový subjekt neodstranil pochybnosti správce daně ohledně přijetí služby v deklarovaném předmětu a rozsahu. K námitce, že měl správce daně vyzvat daňový subjekt nejprve k podání dodatečného daňového přiznání, NSS uvedl, že i když se nejednalo o namátkově zahájenou daňovou kontrolu, nedisponoval správce daně před jejím zahájením takovými informacemi, aby mohl důvodně předpokládat, že dojde k doměření daně, a proto nepochybil, když daňový subjekt nevyzval.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání přijetí deklarovaného plnění v deklarovaném rozsahu od deklarovaných dodavatelů. NSS konstatoval, že správce daně dostál své povinnosti prokázat důvodné pochybnosti a daňový subjekt nepředložil důkazy, jež by tyto pochybnosti odstranily, a proto neunesl svoje důkazní břemeno stran nároku na odpočet DPH.

NSS na základě kasační stížnosti daňového subjektu zrušil rozsudek KS v Plzni, neboť shledal řízení před KS za zmatečné. Důvodem bylo, že KS neměl žalobu meritorně zamítnout, ale procesně odmítnout. I když správce daně při dodatečném doměření DPH daňovému subjektu vyhověl, daňový subjekt namítal, že správce daně měl takto postupovat už v rozhodnutí o odvolání proti zastavení odvolacího řízení. KS napadený rozsudek založil na argumentu, že namítaný postup správce daně nemohl zasáhnout do práv stěžovatele. S tím se NSS ztotožnil a dospěl tedy k závěru, že KS pochybil, pokud žalobu věcně projednal, neboť ji měl odmítnout postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Předmětem sporu bylo neprokázání nákupu a prodeje hutního materiálu. NSS uvedl, že kasační stížnost byla na hranici projednatelnosti, neboť daňový subjekt toliko zopakoval svoji žalobní argumentaci (v žalobě namítal pouze, že správce daně měl provést místní šetření ve skladovacích prostorách a zopakovat výslech svědka) a k závěrům KS v Ústí nad Labem se téměř nevyjádřil. NSS posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (odvoz odpadu a doprava) od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že v daňovém řízení bylo jednoznačně prokázáno, že dodavatel uvedený na daňových dokladech plnění neposkytl a daňový subjekt současně neprokázal ani jinou osobu v postavení plátce DPH, která předmětná plnění poskytla. Nelze tedy než konstatovat, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno i ve světle rozsudku Kemwater neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry KS v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a správce daně ohledně doměření DPH za použití pomůcek. Pochybnosti správce daně byly založeny na rozporu mezi tržbami deklarovanými v daňových tvrzeních a mezi tím, jakých tržeb by měl daňový subjekt dosahovat při porovnání nákupních a zjištěných prodejních cen. Tyto rozpory daňový subjekt nevysvětlil, pouze napadal dílčí výpočty správce daně. NSS dále konstatoval, že souhlasí s KS v tom, že i uplatněné žalobní námitky byly z velké části obecné, a proto je bylo na místě i obecně vypořádat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Ostravě a správce daně, že se daňový subjekt vědomě zapojil do obchodů s hutním materiálem zasažených podvodem na DPH. NSS odmítl hlavní kasační námitku, že KS nedostatečným způsobem posoudil žalobu daňového subjektu a tím pádem zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností. Naopak NSS vyložil, že KS se dostatečným způsobem vyjádřil ke všem žalobním námitkám a byl to naopak daňový subjekt, který dostatečně srozumitelně či konkrétně nevymezil skutkové či právní důvody nezákonnosti rozhodnutí správce daně. KS v takovém případě nebyl povinen za daňový subjekt domýšlet žalobní argumenty či sám nacházet tvrzení, která jeho žalobu podporují.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Hradci Králové a správce daně, že nebylo prokázáno přijetí poradenských služeb a jejich využití k ekonomické činnosti daňového subjektu. NSS uvedl, že daňový subjekt při uplatnění nároku na odpočet daně pouze odkazoval na smlouvu o poradenství, aniž by jakkoli jinak konkretizoval předmět zdanitelného plnění. Nedoložení této smlouvy, jakož i dalších podkladů pro zjištění obsahu tohoto plnění, dle NSS plně odůvodňovalo pochybnost správce daně o tom, zda daňovému subjektu nárok na odpočet daně z přijatého plnění vůbec vznikl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr MS v Praze a správce daně, že se daňový subjekt vědomě zapojil do obchodů s automobily zasažených podvodem na DPH. NSS potvrdil, že objektivní okolnosti zápůjčky, problémovosti obchodního partnera, vágnosti smluvní dokumentace a prodeje automobilů se ztrátou do Německa, ve svém souhrnu svědčily o tom, že si daňový subjekt při přeprodejích automobilů nepočínal dostatečně obezřetně a o své účasti na podvodu na DPH minimálně mohl vědět.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Praze i rozhodnutí správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (zámečnické a obdobné práce) od deklarovaného dodavatele, kdy správce daně vyhodnotil, že daňový subjekt neodstranil jeho pochybnosti. K tomu NSS uvedl, že i přes nekontaktnost dodavatele shromážděné podklady od daňového subjektu spolu s jeho vysvětleními o fungování vzájemné spolupráce prokazují jeho skutkovou verzi o přijetí zdanitelných plnění od deklarovaného dodavatele a v uvedeném rozsahu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr KS v Plzni a správce daně, že se daňový subjekt v rámci přijetí reklamních služeb vědomě zapojil do podvodu na DPH. Tento závěr nezpochybnily ani KS doplněné důkazy. Dle NSS naopak zjištěné skutečnosti týkající se nepřiměřené ceny reklamní služby, její obsah, neurčitost smlouvy, absence specifikace reklamní služby na dokladech, hotovostní úhrady prováděné v rozporu se smlouvou a obcházející zákonný limit, jakož i pozdní úhrady a informace dohledatelné o dodavateli reklamní služby ve svém souhrnu dostatečně svědčily o tom, že daňový subjekt o podvodu mohl vědět. K ceně za reklamní službu poté NSS uvedl, že obstarání odvysílání reklamy převyšující 60násobně cenu samotné reklamy nelze uspokojivě vysvětlit údajným poskytnutím souvisejících doplňkových služeb, jako je poradenství spojené s touto službou. Žádné uspokojivé racionální důvody k vynaložení takto vysoké částky za reklamní službu dle NSS daňový subjekt neuvedl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z nákupu bytové jednotky, neboť daňový subjekt neprokázal, že zakoupený byt použil v rámci své ekonomické činnosti. NSS k tomu uvedl, že správce daně vycházel z řady důkazů, kterými zpochybnil tvrzení daňového subjektu o využití bytové jednotky k ekonomickým účelům. Závěry, že nájemní smlouvy pro využití jako kancelář byly jen předstírané, opřeli správce daně i MS v Praze nejen o skutečnost, že bytová jednotka byla vybavena jako byt, ale o celou řadu dalších zjištění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatého zdanitelného plnění na recyklaci zeminy, neboť daňový subjekt neprokázal, že se plnění vůbec uskutečnilo. NSS k tomu uvedl, že správce daně uvedl důvodné pochybnosti, které daňový subjekt nijak neodstranil, tudíž lze uzavřít, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nemožnosti uplatnit osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu EU, neboť nebylo prokázáno dodání zboží osobě povinné k dani. Daňový subjekt namítal, že i kdyby nebyl prokázán deklarovaný odběratel, byl řepkový olej dodáván do rafinérií v tak značných objemech, že nelze tvrdit, že jej nepřijala osoba registrovaná k dani, resp. že by se tato osoba vzhledem k hodnotě přijatého plnění musela v EU registrovat a DPH odvést. K tomu NSS uvedl, že daňový subjekt ani tímto tvrzením nerozptýlil pochybnosti správce daně a neprokázal, že byla splněna podmínka pro osvobození dotčeného dodání od DPH, neboť daňový subjekt nepředložil a správce daně neměl k dispozici údaje potřebné k ověření, že osoby, kterým bylo zboží dodáno, byly k dani povinné.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z reklamních plnění na fotbalovém stadionu od deklarovaného dodavatele. Důvodem zrušení rozsudku MS v Praze byla skutečnost, že soud nesprávným způsobem reagoval na žalobní námitku daňového subjektu, že ve spise chyběly všechny podklady, když konstatoval, že daňový subjekt tyto podklady nespecifikoval, což nebyla pravda. Proto označil NSS rozsudek MS v Praze za nepřezkoumatelný.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci podvodu na DPH při obchodování slitin s obsahem drahých kovů. Předmětem kasační stížnosti bylo prokázání vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu a hodnocení přijatých opatření. NSS uvedl, že správce daně sice shromáždil řadu objektivních okolností svědčících o vědomosti daňového subjektu, nedostatečně však vypořádal opatření (zejména v jejich souhrnu), která daňový subjekt při obchodování s touto rizikovou komoditou přijal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně doměření daně na výstupu z přijatých úplat a daně uvedené na daňových dokladech. Předmětem sporu byly přijaté úplaty, u kterých daňový subjekt nebyl schopen prokázat, na jaká konkrétní uskutečněná plnění měla být použita, resp. zda odvedl DPH na výstupu v souladu s § 21 odst. 1 zákona o DPH nebo zda byl povinen odvést daň dle § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z pořízení výrobní linky a nákupu semen. Důvodem neuznání nároku na odpočet bylo, že v případě výrobní linky daňový subjekt neprokázal přijetí ani následné uskutečnění plnění s deklarovaným předmětem. V případě nákupu potravinářských komodit (hořčice a máku) daňový subjekt neprokázal pořízení zboží od deklarovaného dodavatele nebo jiné osoby v postavení plátce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb od Agentury HERA, neboť tato plnění byla zasažena podvodem na DPH. Podle NSS bylo prokázáno, že daňový subjekt byl součástí řetězce zatíženého podvodem na DPH, neboť byly identifikovány podezřelé okolnosti transakcí (navyšování ceny bez ekonomického opodstatnění, nestandardní uspořádání subjektů v řetězci, personální propojení, výběr dodavatelů jen skrze osobu, vysoké platby v hotovosti), což svědčí o tom, že daňový subjekt o podvodu věděl nebo vědět měl a mohl, přičemž neučinil dostatečná opatření k vyloučení své účasti na daňovém podvodu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr správce daně, že se daňový subjekt při obchodech s pohonnými hmotami vědomě účastnil podvodu na DPH. Dle NSS okolnosti o zpřísnění podmínek pro distributory pohonných hmot, rozporu smluvních a faktických podmínek transakcí, nízkých cenách a úhradách dodavateli nedosahujících výše DPH dostatečně prokazovaly vědomost o podvodu. Dále NSS doplnil, že kdyby se ukázalo souběžné uplatnění ručení vůči daňovému subjektu jako nepřiměřené, je namístě upřednostnit odepření podvodně uplatněného nároku na odpočet daně (odpočet je prioritní). Nebylo tak nutné čekat na zodpovězení předběžné otázky C-276/24 u SDEU, kterou položil NSS v usnesení č. j. 2 Afs 157/2023. NSS potvrzuje možnost doměřit daň na každém článku podvodného řetězce. NSS souhlasí se správcem daně v tom, že doměření daně v rámci podvodu na DPH není prioritní ve vztahu k inkasu daně do státního rozpočtu, ale k ochraně systému DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH daňovému subjektu, který se zapojil do podvodu při obchodování s cukrem. NSS uvedl, že ačkoliv daňový subjekt obchodoval s rizikovou komoditou, nedostatečně ověřoval informace o svých dodavatelích, cukr byl obchodován za cenu nižší než u prvovýrobce, CMR listy byly potvrzovány nestandardně v sídle daňového subjektu a daňový subjekt velmi laxně přistupoval k evidenci zboží, sledování jeho kvality a původu. Správce daně tak identifikoval řadu objektivních okolností, které svědčily o natolik nestandardních okolnostech věci, že ty nemohly být ospravedlnitelné ani tvrzeným specifickým prostředím spjatým s obchodováním s cukrem. NSS tedy dospěl shodně se správcem daně k závěru, že daňový subjekt o svém zapojení do podvodu věděl, nebo přinejmenším vědět měl a mohl. Závěrem NSS vyvrátil námitku daňového subjektu o nejednotnosti závěrů orgánů činných v trestním řízení a správců daně, neboť daňové a trestní řízení mají rozdílné cíle a je i rozdílný důkazní standard.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (nákup materiálu a montážní práce), protože daňový subjekt neprokázal, že se plnění uskutečnila v předmětu a rozsahu deklarovaném na daňových dokladech. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole přisvědčil kasační stížnosti správce daně. NSS konstatoval, že správce daně provedl rozsáhlé dokazování, na základě kterého dospěl k závěru, že daňový subjekt nesplnil podmínky nároku na odpočet ve smyslu § 72 a § 73 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně při doměření DPH z prodaného automobilu Peugeot v dražbě. Kasační námitky se týkaly skutečnosti, zda tento automobil byl nebo nebyl v okamžiku dražby ve vlastnictví daňového subjektu. K tomu NSS uvedl, že prostor pro vyřešení těchto námitek byl v rámci exekuce, kde byl zamítnut návrh na vyloučení tohoto majetku. V tomto daňovém řízení je pak pouze podstatné, že k prodeji automobilu došlo a daňový subjekt tak byl povinen dle § 108 odst. 1 zákona o DPH odvést daň na výstupu.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně. Předmětem doměření DPH byl neuznaný nárok na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodování s elektronikou zatíženého podvodem na DPH. Meritem sporu před NSS bylo ale posouzení důvodnosti dvou mezinárodních dožádání. NSS dospěl k závěru, že žádost odeslaná do Německa byla nezbytná pro provedené dokazování, tudíž musela stavět lhůtu pro stanovení daně. U žádosti odeslané na Slovensko NSS konstatoval, že správce daně sice ověřoval peněžní toky v souvislosti s podvodem, ale dostatečné informace měl shromážděny již před odesláním žádosti, tzn. žádost nebyla pro dokazování nezbytná. Při přepočtu běhu lhůty pro stanovení daně pak ale NSS zjistil, že daň byla vyměřena včas, a proto rozsudek KS v Brně zrušil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt zajišťoval na základě objednávek údržbu několika areálů a techniky, na čemž se měli podílet jeho subdodavatelé. Jejich účast však doložil pouze rámcovou smlouvu s jedním z nich, ze které nevyplývá rozsah konkrétních plnění ani fakturovaná cena, a objednávku na jedno plnění, taktéž bez specifikace rozsahu. Daňový subjekt svoje důkazní břemeno ohledně prokázání nároku na odpočet neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Daňový subjekt nakupoval komponenty, z nichž sestavoval servery, které pak měl prodávat či pronajímat dalším subjektům. V rámci daňového řízení však daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno a neprokázal ani faktické přijetí deklarovaných zdanitelných plnění, ani jejich použití pro svoji ekonomickou činnost. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a ztotožnil se se závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet. Daňový subjekt obchodoval s paletami, kdy u části přijatých zdanitelných plnění neprokázal naplnění hmotněprávních podmínek pro nárok na odpočet, resp. pořízení zboží od osoby v postavení plátce. U části plnění se zapojil do podvodu, kdy jeho zapojení do řetězců se jeví jako nadbytečné a jednoznačně svědčí o nestandardnosti průběhu transakcí. Zástupci daňových subjektů zapojených v řetězcích se mezi sebou znali a byli schopni obchodovat i napřímo. Ze všech objektivních okolností tedy vyplývá, že o podvodu na DPH daňový subjekt věděl nebo přinejmenším vědět mohl, přičemž nepřijal taková opatření, aby zamezil své účasti na podvodu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH uplatněného duplicitně. NSS uvedl, že nesdílí názor daňového subjektu, že by daňové orgány jakkoli pochybily při hodnocení důkazů, resp. že je hodnotily na základě své procesní potřeby a izolovaně. Ze spisu jednoznačně vyplývá, že přijatá zdanitelná plnění (reklama – sponzorské vzkazy) byla uplatněna ve zdaňovacích obdobích září a listopad 2013, tudíž nemohla být uznána znovu ve zdaňovacích obdobích leden a únor 2014. Nárok na odpočet daně z jednoho přijatého zdanitelného plnění nelze uplatňovat opakovaně. NSS nepřisvědčil stěžovatelce ani v tom, že by daňová kontrola byla zahájena dříve než protokolem o ústním jednání, jež byl prvním úkonem, jímž správce daně vymezil předmět a rozsah daňové kontroly.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu. Daňový subjekt se účastnil obchodních transakcí s řepkovým olejem z EU, kdy správce daně prokázal, že o účasti na podvodu věděl, případně o ní vědět mohl a měl a nepřijal žádná opatření, aby své účasti na podvodu zamezil. K argumentu daňového subjektu, že správce daně odepřením nároku na odpočet vybral DPH opakovaně, NSS uvedl, že nárok na odpočet je třeba odepřít každému subjektu, který o své účasti na daňovém podvodu věděl anebo vědět mohl a měl, neboť toto opatření představuje primárně prevenci daňových podvodů, z čehož vyplývá, že se vyznačuje jistým odstrašujícím charakterem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal existenci přijatých zdanitelných plnění, na jejichž základě uplatnil odpočet DPH na vstupu. NSS konstatoval, že to byl daňový subjekt, který neunesl důkazní břemeno stran svých tvrzení.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z pořízeného zboží (textilu, mincí a šperků) z jiných členských států a třetích zemí. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal použití nakoupeného zboží pro svoji ekonomickou činnost, neboť nebyl schopen prokázat a doložit věrohodné doklady o jejich prodeji v rámci e-shopu. Daňový subjekt tak neunesl svoje důkazní břemeno nezbytné pro prokázání nároku na odpočet DPH.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo prokázání podmínek pro osvobození při dodání zboží (rostlinného oleje) do jiného členského státu. NSS se ztotožnil se správcem daně, když konstatoval, že nebylo ze strany daňového subjektu prokázáno dodání zboží deklarovanému odběrateli. Nicméně, na věc je podle NSS třeba nahlížet optikou rozsudků SDEU a NSS ve věci B2 Energy a je tedy třeba posoudit, zdali skuteční příjemci zboží byli zároveň osobami povinnými k dani, resp. zdali má správce daně k dispozici informace, z nichž jistotou vyplývá, že skuteční příjemci byli osobami povinnými k dani.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z reklamních plnění na motokrosových závodech. NSS uvedl, že rozsudek KS je nepřezkoumatelný z důvodu nedostatečného odůvodnění, neboť KS v Ostravě nesprávně posoudil smlouvy co do obsahu a dále se nezabýval skutečností, zda daňový subjekt odstranil pochybnosti správce daně ohledně deklarovaného rozsahu plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. NSS nevyslyšel námitku daňového subjektu, že je rozsudek KS v Brně nepřezkoumatelný, neboť z něj dle NSS jednoznačně vyplývá, proč daňový subjekt neprokázal naplnění podmínek osvobození od daně při dodání zboží na Slovensko a rovněž proč na danou obchodní transakci bylo nutno nahlížet jako na přemístění obchodního majetku do jiného členského státu dle ust. § 13 odst. 6 ZDPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně, který odepřel daňovému subjektu odpočet DPH z přijatých úklidových prací z důvodu zapojení do podvodu na DPH v řetězci. NSS uvedl, že žalobní i kasační námitky se míjí s předmětem sporu, kdy daňový subjekt brojí proti neuznání faktického přijetí služeb místo účasti na podvodu a ostatní kasační námitky jsou pak tak obecné, že si daňový subjekt sám značně snížil svou šanci na úspěch v soudních řízeních.
 

"NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně, který odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet z textilního zboží z důvodu jeho zapojení do podvodu na DPH, o kterém vědět mohl a měl, přičemž nepřijal taková rozumná opatření, kterými by své účasti na podvodu na DPH zamezil. K námitce daňového subjektu, že mu dal KS v Brně za pravdu ve věci zrušení zajišťovacího příkazu, NSS uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na výsledek daňového sporu. Zatímco cílem nalézacího řízení je stanovení samotné daně, institut zajišťovacího příkazu podle soudu představuje tzv. předstižné rozhodnutí, často založené na hypotetické úvaze správce daně. V případě vydávání zajišťovacího příkazu správce daně nevychází z dokazování, nýbrž toliko ze skutečností a zjištění, které má v daný moment k dispozici. Rozhodnutí týkající se zajišťovacího příkazu navíc časově poměrně výrazně předcházela zprávě o daňové kontrole a samotným platebním výměrům."
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neprokázal, že fakticky došlo k uskutečnění přijatých zdanitelných plnění a že se jednalo o reálné obchodní případy. NSS uvedl, že daňový subjekt v kasační stížnosti vůbec nereaguje na rozsudek MS v Praze, ale pouze opakuje svoje žalobní námitky. Takové kasační námitky jsou nepřípustné, a proto se NSS zabýval jen nepřezkoumatelností rozhodnutí KS.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání faktického uskutečnění přijatých plnění (reklamních služeb a dodání softwarového řešení včetně licence, zaškolení a příslušných licencí servisních služeb na průmyslovou robotizaci). NSS konstatoval, že jádrem sporu v projednávané věci je otázka, zda daňový subjekt unesl své důkazní břemeno ohledně skutečné realizace plnění deklarovaného na předložených daňových dokladech, což NSS vyhodnotil shodně se správcem daně a KS v Českých Budějovicích tak, že neunesl. Dokazování v daňovém řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Ostravě. Předmětem sporu bylo prokázání podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. NSS se ztotožnil s názorem KS v Ostravě, že mezinárodní dožádání nestavělo prekluzivní lhůtu, neboť správce daně pouze ověřoval údaje, které byly k dispozici ve VIES, a proto nebylo účelné. Co se týče prokázání podmínek pro osvobození NSS uvedl, že správce daně neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) DŘ, neboť se mu nepodařilo definovat dostatečně silné pochybnosti o věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti důkazních prostředků doložených daňovým subjektem.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Plzni. Předmětem sporu byla skutečnost, zda byl správce daně oprávněn stanovit daň za použití pomůcek, pokud zjistil, že daňový subjekt nezahrnul do evidence pro účely DPH veškerá uskutečněná zdanitelná plnění z provozování restaurace a zpochybnil tak svoje účetnictví, evidence pro účely DPH a správnost vykázaných uskutečněných plnění. NSS uvedl, že důsledkem toho, že daňový subjekt nesplnil svou důkazní povinnost takto zásadním způsobem, byť třeba jen ve vztahu ke své vedlejší ekonomické činnosti, byl přechod správce daně na pomůcky při současném využití nezpochybněných důkazních prostředků týkajících se jeho další ekonomické činnosti ve formě pomůcek, zcela správný.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci předepsaného úroku z prodlení. NSS uvedl, že správce daně pravomocně doměřil DPH za identická zdaňovací období, za která stanovil i úrok z prodlení. V případě stanoveného úroku z prodlení se pak nejedná o porušení zásady zákazu dvojího trestání, neboť úrok nemá povahu trestní sankce.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup správce daně při doměření DPH. Jedinou kasační námitkou byla prekluze práva k doměření daně ve vztahu k určení okamžiku zahájení daňové kontroly. NSS shodně se správcem daně uvedl, že k zahájení daňové kontroly došlo sepisem protokolu o zahájení daňové kontroly, kdy došlo ke kumulativnímu naplnění všech tří podmínek dle § 87 odst. 1 DŘ pro formální i materiální zahájení daňové kontroly.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústní nad Labem i rozhodnutí správce daně. Předmětem sporu byla skutečnost, že správce daně zastavil řízení zahájená podáním daňových přiznání k DPH s odůvodněním, že daňový subjekt nebyl registrován jako plátce DPH. NSS uvedl, že ačkoliv správce daně vyšel při vydání přezkoumávaného rozhodnutí z pravomocného rozhodnutí, které vydal v souvisejícím řízení, došlo následně k situaci, že toto rozhodnutí je v konečném důsledku nezákonné, neboť převzalo chybné závěry, na nichž bylo založeno uvedené předcházející rozhodnutí (následně zrušeno soudem). Důvodem nezákonnosti je skutečnost, že daňový subjekt podal dvě přihlášky k registraci, z nichž druhou správce daně posoudil jako doplnění odvolání, ale dle NSS o ní měl samostatně rozhodnout.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet pro neprokázání předmětu plnění a jeho použití pro ekonomickou činnost. Spor se týká věrohodnosti tvrzení daňového subjektu a vypovídajících svědků. Ke změnám tvrzení daňového subjektu NSS uvedl, že přílišná změna tvrzení může budit dojem, že daňový subjekt svá tvrzení mění kvůli strategii v daňovém řízení. Rozhodující byly provedené svědecké výpovědi, kdy stěžejní svědek si detailně pamatoval ty informace, na které ho daňový subjekt mohl snadno upozornit, avšak vůbec si nepamatoval související informace, které nejsou nijak méně zapamatovatelné. Tím došlo k významnému znevěrohodnění této svědecké výpovědi. Ani ostatní navržení svědci skutkovou verzi daňového subjektu nepodpořili.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo prokázání osvobození při dodání řepkového oleje do jiného členského státu osobě registrované k dani. NSS v souladu s rozsudkem SDEU ve věci B2 Energy (C-676/22 ze dne 29. 2. 2024) dospěl k závěru, že nelze automaticky rušit všechna správní rozhodnutí týkající se dané problematiky bez ohledu na konkrétní okolnosti a existenci nějaké indicie o jiném než deklarovaném odběrateli v postavení osoby povinné k dani. V této věci daňový subjekt po celé daňové řízení a následně i v řízení soudním trval na tom, že plnění dodal deklarovaným odběratelům, a není tedy důvod, aby sám správce daně vyhledával případného náhradního odběratele v postavení osoby povinné k dani. Proto NSS zrušil rozsudek KS, který ukládal správci daně vést další dokazování.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo prokázání osvobození při dodání řepkového oleje do jiného členského státu osobě registrované k dani. NSS v souladu s rozsudkem SDEU ve věci B2 Energy (C-676/22 ze dne 29. 2. 2024) dospěl k závěru, že nelze automaticky rušit všechna správní rozhodnutí týkající se dané problematiky bez ohledu na konkrétní okolnosti a existenci nějaké indicie o jiném než deklarovaném odběrateli v postavení osoby povinné k dani. V této věci daňový subjekt po celé daňové řízení a následně i v řízení soudním trval na tom, že plnění dodal deklarovaným odběratelům, a není tedy důvod, aby sám správce daně vyhledával případného náhradního odběratele v postavení osoby povinné k dani. Proto NSS zrušil rozsudek KS, který ukládal správci daně vést další dokazování.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání deklarovaného dodavatele a rozsahu přijatých plnění (údržba zeleně a servis techniky). NSS uvedl, že pochybnosti správce daně o rozsahu deklarovaných plnění a podílu účasti subdodavatelů na jejich realizaci byly oprávněné a mají oporu ve zjištěném skutkovému stavu. Byl to daňový subjekt, který své důkazní břemeno neunesl.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. NSS rozhoduje v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti správce daně. NSS shledal nepřezkoumatelnost rozsudku KS v tom, že soud převzal pouze hodnocení objektivních okolností svědčících o vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH od správce daně, aniž nějak reagoval na žalobní námitky daňového subjektu, které k těmto zjištěním uvedl.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy nejprve přisvědčil správci daně a zrušil vyhovující rozsudek KS. V druhém rozsudku KS žalobu zamítl, ale dle NSS se nedostatečně vyrovnal s žalobními námitkami a pouze odkázal na hodnocení správce daně. Předmětem sporu byl podvod na DPH s tonery do laserových tiskáren.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti správce daně. Nepřezkoumatelnost shledal NSS v tom, že se KS nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami daňového subjektu vztahujícími se k objektivním okolnostem svědčícím o jeho účasti na podvodu na DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z reklamních služeb z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS konstatoval, že jednotlivé objektivní okolnosti popsané v napadeném rozhodnutí ve svém celku tvoří souvislý komplex okolností, z nějž je zřejmé, že daňový subjekt mohl a měl vědět o daňovém podvodu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost doměřené DPH správcem daně. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet z nákupu vozidel a prokázání podmínek pro použití zvláštního režimu při prodeji použitého zboží. NSS neshledal žádnou vadu, jež by měla za následek nicotnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí správce daně. Daňový subjekt předložil v rámci daňového řízení několik verzí daňových dokladů, což oprávněně vyvolalo pochybnosti správce daně o věrohodnosti předložených daňových dokladů a čestných prohlášení deklarovaných dodavatelů. K neprovedenému výslechu svědka NSS uvedl, že odůvodnění neprovedení navrženého svědeckého výslechu bylo v rozhodnutí správního orgánu sice obsaženo pouze implicitně, ale z průběhu řízení bylo zřejmé, že tento výslech byl zjevně nadbytečný.
 

NSS zamítl kasační stížnost a potvrdil závěry správce daně ohledně nemožnosti uplatnit zvláštní režim pro použité zboží na stříbrné mince a medaile. NSS uvedl, že hodnota těchto mincí je tvořena převážně hodnotou stříbra, ze kterého jsou vyrobeny. Nelze je proto považovat za použité zboží ani za sběratelský předmět ve smyslu § 90 zákona o DPH. Na tom nemůže nic změnit ani daňovým subjektem doložený znalecký posudek.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který neuznal daňovému subjektu osvobození od DPH při dodání vepřového masa do jiného členského státu, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek dle § 64 zákona o DPH. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal naplnění podmínky, že zboží bylo fakticky přepraveno či odesláno do jiného členského státu, neboť na území Slovenska došlo pouze k manipulaci se zbožím (přeložení) a zboží se opětovně vrátilo zpět do tuzemska.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS rozhodoval v dané věci již potřetí, kdy rozsudek MS v Praze dvakrát zrušil. NSS uvedl, že má za prokázané, že daňový subjekt přinejmenším měl a mohl vědět o tom, že se účastní řetězce plnění zasažených podvodem na DPH, přičemž její dodavatel (spřízněná společnost) vykazoval fiktivní přijatá plnění na vstupu a fiktivní, respektive očividně nadhodnocené vývozy zboží na výstupu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z reklamních služeb z důvodu neprokázání jejich poskytnutí deklarovanými dodavateli. NSS konstatoval, že daňový subjekt neprokázal naplnění podmínek dle § 72 a § 73 zákona o DPH, resp. neprokázal poskytnutí plnění deklarovanými plátci ani jinými osobami v postavení plátce DPH, a to ani v průběhu soudního řízení, byť mu rozsudek ve věci Kemwater musel být znám.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet DPH z přijatých plnění (dopravy) od deklarovaného dodavatele, neboť neunesl svoje důkazní břemeno. Kasační námitky směřovaly toliko k nepřezkoumatelnosti, kdy NSS uvedl, že rozhodnutí správce daně není nepřezkoumatelné z důvodu pominutí odvolací námitky týkající se fakturace a rozsudek KS v Ústí nad Labem také netrpí nepřezkoumatelností spočívající ve věcném přezkumu nepřezkoumatelného daňového rozhodnutí.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu stavebního materiálu a nájmu movitých věcí od deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt namítal, že i kdyby nebyla známa identita dodavatele, v daňovém řízení prokázal, že se s ohledem na hodnotu plnění cca 12 mil. Kč nutně muselo jednat o osobu v postavení plátce DPH. NSS uvedl, že pokud daňový subjekt odkazoval pouze na objem a výši plnění uvedenou na dokladech, nebylo to dostatečné za situace, kdy nebylo jasné, jak se sporná plnění fakticky dostávala ke konečným odběratelům, a z dokazování vyplynulo, že se tak muselo dít mimo fakturační řetězec. NSS doplnil, že nelze dovodit, že plnění byla reálně poskytnuta jediným subjektem, ani že takový dodavatel byl plátcem DPH, když se jednalo o řadu dělitelných plnění v hodnotách desítek až stovek tisíc. Navíc, pokud by se skutečný dodavatel měl stát plátcem DPH, pak pro futuro, tj. od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročil stanovený obrat, nic by to tedy nevypovídalo o jeho postavení v době uskutečnění plnění.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí správce daně ve věci neuznání odpočtu DPH ze zálohových plateb. NSS uvedl, že i odpočet daně ze zálohových plateb je možné odepřít proto, že daňový subjekt neprokáže splnění hmotněprávních podmínek. Je však třeba rozlišovat mezi prokazováním faktického uskutečnění zdanitelného plnění a prokazováním toho, zda v době poskytnutí úplaty, která uskutečnění plnění předcházela, daňový subjekt nevěděl, nebo mohl rozumně nevědět o tom, že plnění v budoucnu fakticky nepřijme a nevyužije při své ekonomické činnosti. To však neposoudil správce daně ani MS Praze.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých služeb pro neprokázání fakticity plnění, tedy o jaké konkrétní plnění šlo, že toto plnění skutečně proběhlo tak, jak daňový subjekt tvrdil, a že bylo poskytnuto deklarovaným dodavatelem. V případě tvrzeného přijetí pomocných prací při vytváření projektové dokumentace NSS uvedl, že daňový subjekt sice nějakou projektovou dokumentaci předložil, z této však nelze seznat, kterou část dokumentace tvrzený dodavatel zpracoval, resp. zda ji vůbec zpracoval. V případě přijetí servisních prací na vzduchotechnice zůstalo sporným, zda práce provedli zaměstnanci dodavatele. Prokázáno bylo pouze to, že se na službách podíleli nějaké blíže neztotožněné třetí osoby, což ale není pro uznání nároku na odpočet dostačující.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodování s elektronikou zatíženém podvodem na DPH. Podle NSS z předloženého spisu vyplývá, že správce daně prokázal, že daňový subjekt o své účasti na podvodu vědět mohl a měl a současně nepřijal dostatečná opatření proti účasti na tomto daňovém podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo prokázání podmínek pro osvobození při dodání zboží (řepkového oleje) do jiného členského státu. NSS v daném případě položil předběžnou otázku k SDEU, který v dané věci rozhodl dne 29. 2. 2024 rozsudkem C-676/22. V souladu s tímto rozsudkem SDEU pak NSS konstatoval, že se sice ztotožňuje se správcem daně, že v daném případě nebylo ze strany daňového subjektu prokázáno dodání zboží deklarovanému odběrateli, nicméně s ohledem na rozsudek Kemwater (C-154/20), který dle názoru SDEU v rozsudku C-676/22 je třeba obdobně aplikovat i na danou problematiku, je nutno ještě posoudit, zda jiný příjemce měl postavení plátce DPH, resp. osoby povinné k dani. NSS uvedl, že důkazní břemeno v tomto směru tíží primárně daňový subjekt. Ten ale nevěděl, že může případně svá tvrzení a důkazní návrhy směřovat i tímto směrem, a proto je třeba, aby správce daně dokazování doplnil.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové i rozhodnutí o odvolání. NSS rozhodoval v této věci již podruhé, kdy v předcházejícím řízení zrušil rozsudek KS pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých plnění (hardware a software pro systém kompatibilních odbavovacích zařízení v dopravě) a skutečnost, zda daňový subjekt prokázal jejich využití výhradně k ekonomické činnosti. Přestože daňový subjekt nepředložil na výzvy správce daně žádné konkrétní důkazy, ze spisu, resp. ze závěrů dokazování v rámci 4. čtvrtletí 2014, vyplynulo, že přijatá zdanitelná plnění byla alespoň částečně použita v rámci ekonomické činnosti spočívající v pronájmu odbavovacího systému dopravcům. Za 4. čtvrtletí 2014 správce daně uznal daňovému subjektu nárok na odpočet DPH v poměrné výši, tudíž měl podle NSS obdobně postupovat i v dalších zdaňovacích obdobích, neboť časově bezprostřední použití přijatých zdanitelných plnění k ekonomické činnosti (resp. jejich pořízení a použití v tomtéž zdaňovacím období) není pro nárok na odpočet DPH rozhodné.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z nákupu dřevěných palet. NSS se ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt neprokázal zákonné podmínky nároku na odpočet, neboť doložil pouze formální důkazy – daňové doklady, o jejichž věrohodnosti správce daně vyslovil oprávněné pochybnosti. Daňový subjekt dále navrhl provést výslechy svědků, které správce daně provedl, ale vyhodnotil, že ani tyto nárok daňového subjektu, resp. přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, neprokázaly. Ohledně důkazní hodnoty svědeckých výpovědí tedy NSS přijal odlišný závěr než MS v Praze.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu obchodování s platinou zatíženém podvodem na DPH. NSS uzavřel, že komplex řady nepřímých indicií (obchody se zbožím mimořádně vysoké hodnoty, kdy daňový subjekt spoléhal pouze na obecnou identifikaci zboží a nepříliš kvalitní fotografie, které nebyly propojitelné s konkrétní transakcí ani váhou platiny), svědčí o tom, že správce daně unesl důkazní břemeno stran vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH. NSS proto přisvědčil závěru MS v Praze a správce daně, že objektivní skutečnosti svědčily o tom, že daňový subjekt věděl nebo minimálně měl a mohl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, a nepřijal při výkonu své hospodářské činnosti přiměřená opatření, která od něj šlo rozumně vyžadovat, aby zajistil, že jeho plnění se součástí podvodu nestane. Daňový subjekt neobchodoval ve standardním odvětví; šlo o rizikovou komoditu v tom smyslu, že nezřídka bývá obchodována za účelem získání neoprávněného odpočtu. Proto bylo třeba, aby k tomuto obchodu přistupoval s náležitou dávkou opatrnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. NSS uzavřel, že z důkazních prostředků předložených daňovým subjektem bylo sice možné učinit závěr, že není vyloučeno, že pelety, z nichž uplatňoval odpočet na DPH, byly dodány deklarovaným dodavatelem, ale to pro unesení důkazního břemene a prokázání nároku na odpočet DPH nestačí. Důkazní břemeno v daňovém řízení je nastaveno tak, že daňový subjekt musí svůj nárok na odpočet DPH prokázat, a k tomu nedošlo.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH z přijatých pomocných prací při svařování ocelových konstrukcí. Sporné bylo uskutečnění plnění deklarovanými dodavateli a rozsah a obsah provedených prací. NSS konstatoval, že provedené dokazování neumožnilo správci daně zjistit, v čem konkrétně spočívalo deklarované plnění a stejně tak nebylo zřejmé, kdo plnění uskutečnil, tedy, zda to byly společnosti deklarované na daňových dokladech nebo jiná blíže nespecifikovaná osoba, a zda tato osoba byla plátcem DPH. Na výzvu k prokázání skutečností reagoval daňový subjekt sdělením, ve kterém uvedl, že s pochybnostmi správce daně nesouhlasí a předložené doklady považuje za dostatečné k uplatnění nároku na odpočet daně, nicméně své důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH ze stavebního materiálu v množství tisíců tun. Spornou skutečností bylo přijetí materiálu v rozsahu uvedeném na předložených dokladech a jeho použití na daňovým subjektem označené zakázky. NSS konstatoval, že pochybnosti o rozsahu plnění dodaného daňovému subjektu byly podpořeny v řízení neobjasněnými otázkami, jak mohl dodavatel daňovému subjektu dodávat tisíce tun stavebního materiálu, když podle zjištění správce daně neměl ani zaměstnance, ani vozidla, ani skladovací prostory. NSS uvedl, že daňový subjekt nevyvrátil ani další nesrovnalosti definované u jednotlivých zakázek správcem daně, přesvědčivé vysvětlení daňový subjekt neuvedl ani v kasační stížnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH z přijatých reklamních plnění, které byly zasaženy podvodem na DPH, o němž daňový subjekt měl a mohl vědět. NSS konstatoval, že se daňovému subjektu v posuzované věci nepodařilo vyvrátit klíčové poznatky správce daně, které jsou natolik silné, že ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů svědčících o tom, že daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH věděl či alespoň vědět měl a mohl. Daňový subjekt přitom nepřijal dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu absence přijatého daňového dokladu za zprostředkování a dále pořízeného zboží z jiného členského státu EU (cukr a olej), které nebylo dodáno do ČR. NSS uvedl, že u zprostředkování je zřejmé, že daňový subjekt nejen nepředložil daňový doklad, ale ani se mu nepodařilo prokázat faktické uskutečnění přijatého plnění v tuzemsku. K pořízení zboží, kdy daňový subjekt předal dodavatelům své DIČ, ale nechal si zboží dopravit do Maďarska, NSS uvedl, že daňový subjekt neprokázal přiznání DPH v Maďarsku, ani naplnění podmínek třístranného obchodu, proto správce daně správně odpočet daně v tuzemsku odmítl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl neuznaný odpočet DPH z přijatých služeb ostrahy a zimní údržby. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy nejprve zrušil rozsudek KS z důvodu neprovedení vlastního posouzení žalobní argumentace soudem. Následně KS žalobu daňového subjektu opět zamítl. NSS konstatoval, že správce daně dostatečně konkretizoval pochybnosti ohledně správnosti daňovým subjektem předložených daňových dokladů a důkazní břemeno tak přešlo na daňový subjekt, který musel svá tvrzení prokazovat jinými prostředky. V průběhu daňového řízení měl správce daně umožnit daňovému subjektu toto důkazní břemeno unést. Tuto povinnost však správce daně nesplnil, neboť odmítl provést daňovým subjektem navržené svědecké výpovědi (pracovníků dodavatele, jednatele účetní společnosti dodavatele, jednatele subdodavatele a opakování výpovědi bývalého jednatele dodavatele), aniž by proto byl dán důvod.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu dřevní kulatiny a zprostředkování jejího prodeje od deklarovaných dodavatelů. Daňový subjekt v kasační stížnosti namítal, že neměl před KS v Brně možnost argumentovat ve smyslu rozsudku Kemwater, k tomu NSS uvedl, že KS dal daňovému subjektu v rámci ústního jednání dostatečně příležitost, aby uvedl náhradního dodavatele v postavení plátce, daňový subjekt však trval na dodavatelích uvedených na daňových dokladech. O těchto dodavatelích však správce daně shromáždil dostatečné pochybnosti, které daňový subjekt v rámci daňového řízení neodstranil a lze tedy konstatovat, že nárok na odpočet DPH neprokázal. NSS tak uzavřel, že se daňovému subjektu nepodařilo prokázat naplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH. Provedené dokazování neprokázalo, že by faktickými dodavateli byli daňovým subjektem deklarovaní dodavatelé a daňový subjekt v daňovém řízení ani v řízení před KS v Brně neuvedl žádnou relevantní indicii o tom, že by jiný faktický dodavatel sporných plnění byl v postavení plátce DPH, přestože k tomu měl dostatečný prostor. Takové indicie přitom nevyplynuly ani z obsahu správního spisu. Daňový subjekt tak své důkazní břemeno neunesl ani ve světle rozsudku Kemwater.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu injektážních směsí a pytlovaného popílku od deklarovaných dodavatelů. NSS uvedl, že v průběhu soudního řízení po vydání rozsudku ve věci Kemwater byl daňový subjekt MS v Praze vyzván, aby prokázal osobu dodavatele zdanitelných plnění v postavení plátce DPH, daňový subjekt však trval na dodavatelích uvedených na daňových dokladech, navíc pouze uvedl, že postačí, pokud převyšuje hodnota dodávek obrat pro registraci k DPH. K tomu NSS uvedl, že u jednotlivých zdanitelných plnění deklarovaných na daňových dokladech jako přijatých zdanitelných plnění nelze z obsahu spisu jakkoli usuzovat, že byly reálně poskytnuty jediným daňovým subjektem, ani že takový dodavatel byl v době uskutečnění plnění plátcem DPH. NSS tedy uzavřel, že daňový subjekt neprokázal naplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění z části z důvodu účasti na podvodu na DPH a z části z důvodu neprokázání hmotně právních podmínek. K podvodu daňový subjekt namítal, že správce daně neprokázal narušení neutrality daně, k čemuž NSS uvedl, že ze spisu jasně vyplývá, že k narušení neutrality daně došlo, a to nikoliv z důvodu podnikatelského selhání. Co se týče prokázání faktického uskutečnění dalších plnění NSS uvedl, že důkazy z trestního spisu daňový subjekt nenavrhl v průběhu daňového řízení (i když mu jejich případná existence musela být zřejmá), ale až v průběhu řízení před KS v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který byl oprávněn jejich provedení odmítnout.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z pořízených PHM. NSS uvedl, že správce daně měl oprávněné pochybnosti o faktickém přijetí zdanitelných plnění v podobě nákupů pohonných hmot na čerpacích stanicích dle dokladů, které vykazovaly nesrovnalosti a ani nebyly evidovány v systému EET. Na výzvu správce daně daňový subjekt svůj nárok neprokázal, pouze uvedl, že PHM přebíral v IBC barelech od pana M., kterému na místě v hotovosti zaplatil a za to mu pan M. předal účtenky z čerpacích stanic, které údajně provozoval. Za dané situace nelze považovat důkazní břemeno daňového subjektu za unesené.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu vybavení fitness centra, neboť daňový subjekt neprokázal, že je pořídil od dodavatele deklarovaného na dokladu. NSS uvedl, že žalobní argumentace daňového subjektu se míjela s předmětem sporu, neboť ten opakovaně namítal, že správce daně byl povinen zabývat se otázkou podvodu na DPH, ale důvodem doměření daně bylo nesplnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet ve smyslu § 72 a § 73 zákona o DPH. V daném případě totiž byla zjištěna identita skutečného dodavatele, přičemž není žádných pochyb o tom, že skutečný dodavatel v rozhodné době nebyl v postavení plátce DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH kvůli zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH při obchodování s řepkovým olejem a nesplnění podmínek pro osvobození od DPH při uskutečnění dodávek do jiného členského státu EU. NSS konstatoval, že správce daně i MS v Praze správně hodnotily zjištěné objektivní okolnosti, které svědčily o zapojení daňového subjektu do daňového podvodu podle kritérií stanovených judikaturou SDEU. Současně NSS uvedl, že se ztotožňuje i se závěry správce daně ohledně nesplnění podmínek pro osvobození, neboť daňový subjekt svým liknavým přístupem a nedoložením nezpochybněných důkazů sám způsobil, že své důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z pořízení automobilu. NSS rozhodoval ve věci již podruhé, kdy v první fázi přisvědčil správci daně ohledně neuznání nároku na odpočet daně z bytové jednotky. V tomto řízení se tedy zabýval toliko skutečností, zda daňový subjekt prokázal využití automobilu pro svoji ekonomickou činnost a dospěl k závěru, že daňový subjekt důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nároku na odpočet DPH, resp. určení místa plnění při řetězových dodávkách PHM. V dané věci rozhodoval NSS již počtvrté, kdy otázku přechodu vlastnictví ke zboží již podrobně vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí (rozsudek ve 3. fázi), a proto se zabýval pouze otázkou nutnosti položit předběžnou otázku k SDEU a předložit věc rozšířenému senátu NSS. Dospěl k závěru, že obdobnou spornou věc již SDEU vyřešil ve svém rozsudku C-414/17(AREX CZ) a C-401/18 (Herst). NSS neshledal ani důvod předkládat věc k rozhodnutí rozšířenému senátu NSS, neboť závěry devátého senátu NSS v této věci nejsou s předchozí judikaturou NSS v rozporu, pouze ji s odkazem na následnou precedenčně závaznou rozhodovací činnost SDEU (zejména rozsudek C-677/21, Fluvius Antwerpen ze dne 27. 4. 2023) rozvíjí. I v případě, že by rozporné byly, nemusel by devátý senát předložit věc rozšířenému senátu, protože judikatura SDEU rozhodovací praxi NSS přebíjí bez dalšího, bez nutnosti rozhodnutí rozšířeného senátu (usnesení rozšířeného senátu č. j. 5 As 177/2016-139, bod 31).

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Praze ve věci odepření nároku na odpočet z důvodu vědomé účasti daňového subjektu na podvodu s reklamou. KS shledal, že nebyly dostatečně prokázány objektivní okolnosti svědčící o vědomosti daňového subjektu o podvodu. NSS uvedl, že nebylo dostatečně prokázáno, že daňový subjekt přijímal hotovostní vratky ve výši 80 % z platby za přijatá plnění. K předražené ceně reklamy NSS konstatoval, že je velmi pravděpodobné, že dodavatel prodával reklamy za navýšené ceny, na základě toho však nelze mít za prokázané, že daňový subjekt nakupoval plnění za tak předraženou cenu, že měl pojmout podezření o svém zapojení do podvodu. Nedostatečně prokázaná byla také třetí stěžejní objektivní okolnost, a to změna bankovního účtu pro úhrady plnění, k níž mělo dle správce daně dojít v souvislosti s policejním vyšetřováním dodavatele.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze ve věci sporu o stanovení způsobu odpočtu DPH v poměrné výši u veřejnoprávního televizního vysílání a stanovení penále z doměřené daně. NSS k odpočtu DPH v poměrné výši zdůraznil, že bylo v prvé řadě na daňovém subjektu, aby stanovil, v jakém poměru bylo konkrétní přijaté plnění použito ve vztahu k jeho ekonomické činnosti. Správce daně byl přitom oprávněn zvolený výpočet korigovat tak, aby skutečnému poměru mezi ekonomickou a neekonomickou činností daňového subjektu co nejvíce odpovídal. NSS v obdobných skutkových případech opakovaně shledal, že výnosová metoda stanovení odpočtu v poměrné výši za pomoci výroční zprávy bude přiléhavá a použitelná, pokud daňový subjekt neprokáže jinou možnost stanovení poměrného koeficientu. Daňový subjekt však na seznámení správce daně neposkytl dostatečně konkrétní podklad pro to, aby mohl správce daně jinou metodu aplikovat, neboť vyjádření neobsahovalo žádnou jasně stanovenou metodu výpočtu, jasně označený poměrný odpočet či výši odpočitatelné DPH. K použití metody výpočtu dle novely č. 170/2017 Sb. NSS uvedl, že se jednalo o neúčinnou právní úpravu, kterou nebyl správce daně povinen aplikovat, navíc tím, že daňový subjekt nereagoval dostatečně konkrétně na seznámení, sám učinil hypotetickou možnost použití metody dle novely bezpředmětnou. K otázce penále NSS konstatoval, že pokud správce daně dospěl k závěru, že došlo k naplnění podmínek § 251 odst. 1 DŘ, neměl již prostor pro správní uvážení ohledně uložení této sankce, čemuž odpovídá i odůvodnění stanovení penále, které v zásadě spočívá jen v odkazu na konkrétní ustanovení DŘ.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost neuznání odpočtu DPH z přijatých zdanitelných plnění (reklama) z důvodu, že o své účasti na podvodu na DPH daňový subjekt vědět měl a mohl. NSS konstatoval, že správce daně označil podezřelé okolnosti transakcí, které ve svém souhrnu dokládají, že došlo k podvodnému jednání. K narušení neutrality daně NSS odkázal na tuzemskou a evropskou judikaturu a uvedl, že dodatečná úhrada daně předchozím článkem řetězce zatíženého podvodem nemá za následek zhojení účasti na daňovém podvodu a obnovení nároku na odpočet u dalších článků řetězce. Z komplexu objektivních okolností zjištěných správcem daně vyplývá, že daňový subjekt postupoval ve vztahu ke svému dodavateli lehkovážně a nepočínal si dostatečně obezřetně, tudíž měl a mohl vědět, že se účastní obchodního řetězce zatíženého daňovým podvodem.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně v rozsahu týkajícím se určitých zdaňovacích období, kdy KS uvedl, že správce daně nebyl oprávněn doměřit daň, neboť za tato zdaňovací období již dříve proběhla daňová kontrola. S tímto závěrem se NSS neztotožnil a uvedl, že ze spisového materiálu jasně vyplývá, že původně vedená daňová kontrola se týkala odpočtu DPH z pořízeného stavebního materiálu na výstavbu srubů, kdy využití pro ekonomickou činnost bylo konstatováno jako budoucí. Na základě místních šetření a také zjištění z trestního řízení naopak správce daně získal informace, které svědčily proti využívání tohoto majetku pro ekonomickou činnost, a proto byl správce daně oprávněn vyzvat daňový subjekt k podání dodatečných daňových přiznání a následně na základě postupu k odstranění pochybností DPH doměřit. Současně není žádný důvod, proč by výzvy správce daně k podání dodatečného daňového přiznání k DPH, které vedly k doměření daně za tato zdaňovací období, neměly dle § 148 odst. 2 písm. a) DŘ prodlužovat lhůty pro stanovení daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Předmětem sporu byla povinnost odvést DPH na výstupu z daně uvedené na daňovém dokladu. Daňový subjekt v žalobě namítal, že pokud mu správce daně neuznal nárok na odpočet z přijatých plnění, neměl mu vyměřit ani daň na výstupu z jejich následného prodeje. K tomu NSS uvedl, že daňovému subjektu se nepodařilo prokázat faktické přijetí plnění, a proto mu byl odepřen odpočet DPH správně. I v takovém případě však byl povinen odvést daň z poskytnutých plnění, neboť uvedl DPH na faktuře - faktické poskytnutí plnění tedy nebylo podstatné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH z přijatých zdanitelných plnění (reklamní služby), které byly zasaženy podvodem na DPH. NSS konstatoval, že se daňovému subjektu v posuzované věci nepodařilo vyvrátit klíčové poznatky správce daně, které jsou natolik silné, že ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů svědčících o tom, že daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH věděl či alespoň vědět měl a mohl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH z pořízených bytových jednotek. Daňový subjekt nárok na odpočet daně odůvodňoval jejich pronájmem s daní plátcům DPH, správce daně však zpochybnil použití bytových jednotek k ekonomické činnosti nájemců, tedy splnění podmínky dle § 56a odst. 3 zákona o DPH. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do obchodování v řetězci zatíženém podvodem. NSS uvedl, že v případě podvodu na DPH nejde o sanaci poškozeného veřejného rozpočtu, nýbrž ochranu samotného systému výběru DPH a neutrality daně. NSS dále uvedl, že správce daně unesl důkazní břemeno a dostatečně spolehlivě prokázal, že se daňový subjekt účastnil obchodních transakcí stižených podvodem na DPH, o kterém věděl, resp. minimálně vědět měl a mohl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně stanovení místa plnění pro účely DPH při dodávkách oleje od švýcarské společnosti, která nakoupila olej v Německu, dodala jej do Itálie, kde jej daňový subjekt prodal kyperské společnosti. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v první fázi přisvědčil správci daně a zrušil rozsudek KS v Brně, protože shledal závěry správce daně řádně zdůvodněné a podložené důkazními prostředky ve spise. V této fázi byla hlavním předmětem řízení prekluze práva stanovit daň, které se daňový subjekt domáhal s poukazem na dřívější materiální zahájení daňové kontroly. NSS provedl rozbor jednotlivých úkonů provedených správcem daně a dospěl k závěru, že k materiálnímu zahájení daňové kontroly nedošlo, a tudíž nedošlo ani k prekluzi lhůty pro stanovení daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do řetězce subjektů zabývajících se obchodováním se spotřební elektronikou, který byl zasažen podvodem na DPH. Objektivní okolnosti a skutková zjištění správce daně svědčily o tom, že daňový subjekt obchodoval za nestandardních podmínek, svého dodavatele nijak neprověřoval, ani nepřijal jiná opatření. Tento přístup svědčí o nedostatku obezřetnosti a absenci dobré víry daňového subjektu. Daňový subjekt musí nést následky svého neopatrného počínání v podobě odepření odpočtu daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (projekční činnost) z důvodu, že daňový subjekt neprokázal, že deklarovaná plnění přijal v deklarovaném rozsahu, čase, deklarovaným způsobem a od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že správce daně vyslovil důvodné pochybnosti o důkazních prostředcích předložených daňovým subjektem, stejně jako o svědecké výpovědi dodavatele a daňový subjekt tyto pochybnosti nijak nevyvrátil.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neprokázání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (demoliční práce a investorsko-inženýrské činnosti). NSS konstatoval, že správce daně měl legitimní pochybnosti o tom, že demoliční práce skutečně provedli tvrzení dodavatelé v období a v rozsahu uvedeném na fakturách. Ani daňovým subjektem dodatečně účelově navrhované důkazní prostředky (výslechy mnoha svědků, prokázání faktické demolice objektu, listinné důkazy) nebyly schopny prokázat poskytnutí služeb deklarovanými dodavateli v rozsahu a v termínech podle předložených daňových dokladů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních a marketingových služeb. NSS uvedl, že z provedeného dokazování jasně vyplývá, že správce daně nezpochybnil faktické provedení reklamních služeb, ale zejména v jakém rozsahu byly reklamní služby poskytnuty. Pro posouzení věci byla tedy klíčová otázka, zda daňový subjekt unesl své důkazní břemeno, tedy zda prokázal přijetí zdanitelných plnění v rozsahu a způsobem deklarovaným na jednotlivých daňových dokladech. NSS shodně se správcem daně a KS v Ústí nad Labem konstatoval, že neunesl.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byly obchodní transakce zasažené podvodem na DPH. KS v Brně konstatoval existenci podvodu, ale dospěl k závěru, že vědomost daňového subjektu nebyla dostatečně prokázána. K tomu NSS uvedl, že KS v Brně v rámci vědomostního testu nehodnotil všechny objektivní okolnosti a nevypořádal řádně související žalobní námitky, proto nelze považovat za přezkoumatelný jeho závěr, že objektivní okolnosti uvedené v rozhodnutí o odvolání ani ve svém souhrnu nebyly způsobilé prokázat vědomost daňového subjektu o jeho zapojení do daňového podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Předmětem sporu byl odepřený nárok na odpočet DPH při obchodování s PHM v řetězci zatíženém podvodem. Prvotně se NSS zabýval otázkou prekluze, kdy shledal, že se KS dopustil hrubého pochybení, neboť ignoroval důkazní návrh daňového subjektu na výslech pracovnice správce daně za účelem prokázání žalobního tvrzení, že daňový subjekt telefonicky reagoval ve lhůtě stanovené výzvou podle § 87 odst. 2 DŘ k zahájení kontroly. Za takových okolností by totiž nebylo možno marné uplynutí této lhůty považovat za úkon přerušující běh lhůty pro stanovení daně. V dalším řízení tedy NSS zavázal KS znovu posoudit, zda došlo k prekluzi - pokud ne, bude se zabývat variabilitou cen v řetězci prodejů PHM v intencích uplatněných žalobních námitek.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH při obchodování s plastovým granulátem v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS souhlasně se správcem daně konstatoval, že ve zdaňovacích obdobích předcházejících doručení výzvy od Policie ČR ve věci trestního stíhání osoby zastupující dodavatele nebyl soubor objektivních okolností svědčící pro závěr o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu na DPH dostatečný, nicméně po obdržení daňovým subjektem od Policie ČR bylo jednoznačné, že daňový subjekt o podvodu na DPH mohl a měl vědět. Opatření přijatá daňovým subjektem byla nedostatečná, neboť daňový subjekt dodavatele neprověřil jinak než formálně ve veřejných rejstřících, nevyžadoval písemné smlouvy, neověřil skladovací prostory, resp. neučinil nic, čímž by riziku zamezil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z nákupu masa v řetězci zatíženém podvodem na DPH a pořízení dalšího zboží od neprokázaného dodavatele. NSS uvedl, že správce daně zjistil řadu nestandardností v obchodním řetězci při nákupu masa z Polska, kdy daňový subjekt převzal podnikatelské aktivity v posuzovaném obchodním řetězci, poté co se původní účastník (personálně spřízněná osoba) stal předmětem vyšetřování policie. Z uvedeného vyplývá, že daňový subjekt nemohl nevědět o povaze podnikatelských aktivit v oblasti obchodů s masem z Polska. Co se týče dalších plnění daňový subjekt neprokázal, kdo byl jejich dodavatelem, když deklarovaný dodavatel byl správcem daně relevantně zpochybněn.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH při prodeji stavebního pozemku. NSS uvedl, že předmětné pozemky naplňovaly znaky stavebního pozemku ve smyslu zákona o DPH, neboť se nacházely v zastavitelné ploše s funkčním využitím obchodně průmyslová zóna, tj. byly podle územního plánu určeny k zastavění, i jejich cena byla obdobná okolním stavebním pozemkům. Daňový subjekt si nadto z nakoupených stavebních pozemků uplatnil nárok na odpočet daně. Subjektivní záměr nezhotovit na nich konkrétní stavbu a absence potřebného správního úkonu (stavební povolení) na tom nemohly nic změnit.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet ze služeb zprostředkování pronájmu nebytových prostor. NSS konstatoval, že daňovému subjektu se v souhrnu nepodařilo ani listinnými důkazy, jejichž věrohodnost správce daně zpochybnil, ani svědeckými výpověďmi, které navrhl, ani jinak prokázat, že došlo k deklarovanému přijatému zdanitelnému plnění. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet ze čtvrté faktury za zprostředkování reklamy na závodech ve freestyle motokrosu. NSS uvedl, že rozsah plnění uvedený na čtvrté faktuře nebyl zřejmý, neboť už z textu první a druhé faktury vyplývalo, že v těchto dvou fakturách byly zahrnuty veškeré poskytnuté služby za rok 2014. Ani na výzvu správce daně daňový subjekt tento rozpor nevysvětlil. Vysvětlil jej až v rámci podané kasační stížnosti, což je dle NSS nepřípustné, a proto se ztotožnil se správcem daně, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH na výstupu u služeb souvisejících s lázeňskou ambulantní péčí. Podstatou sporu je otázka, zda jsou ubytovací a stravovací služby, které daňový subjekt poskytoval v rozhodném období, osvobozeny od DPH v situaci, kdy byl registrován (jen) k poskytování ambulantní péče. Daňový subjekt namítal, že poskytoval i lůžkovou péči, byť k ní nebyl formálně registrován. K tomu NSS uvedl, že s poukazem na faktický charakter poskytovaných služeb nemůže daňový subjekt uspět, neboť dle znění § 58 odst. 1 zákona o DPH je osvobozena pouze služba uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, resp. služba právě s touto službou související. Jestliže tedy daňový subjekt poskytoval nad rámec svého oprávnění i lůžkovou péči, ke které nebyl registrován, jde toto „nedopatření“ k jeho daňové tíži.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při odepření nároku na odpočet při obchodování s betonářskou ocelí z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že v daném případě byla prokázána řada nestandardností při obchodování v řetězci, kdy daňový subjekt vstoupil na nový trh bez zkušeností v oboru, a navíc v situaci, kdy neměl k dispozici ani vlastní skladovací prostory a veškeré obchody za něj fakticky prováděl zplnomocněný zástupce. NSS uvedl, že skutečnost, že daňový subjekt pověřil obchodováním jinou osobu namísto svého jednatele jej nemůže vyvinit z podezření o účelovém zařazení článků do uměle vytvořeného řetězce pro získání výhody na DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z reklamních služeb. NSS konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že nebyly uskutečněny všechny závody dle uzavřené smlouvy, a proto daňový subjekt neprokázal uskutečnění přijatých zdanitelných plnění v deklarovaném rozsahu a ceně. Vzhledem k tomu, že nebylo možné určit, jakou konkrétní cenu měla sjednaná forma propagace na jednotlivých závodech, nebylo možné ani uznat odpočet DPH alespoň v částečné výši. NSS se dále vyjadřoval k prekluzivní lhůtě z důvodu skryté daňové kontroly a nutnosti vydat před zahájením daňové kontroly výzvu k podání dodatečného daňového přiznání.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH, neboť daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran prokázání hmotněprávních podmínek odpočtu. NSS uvedl, že daňový subjekt navrženými důkazními prostředky neodstranil pochybnosti správce daně a neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění skutečně přijal, jaký byl jejich obsah a rozsah a zda byla přijata od deklarovaných dodavatelů. Pro prokázání těchto skutečností nemohlo být rozhodné ani navržené místní šetření, v rámci kterého chtěl daňový subjekt prezentovat správci daně ukázku svého projektu – studie.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při doměření DPH na výstupu. Předmětem sporu byla otázka, zda daňovým subjektem poskytovaná plnění ostatním společníkům společnosti (sdružení) jsou služby za úplatu, které lze charakterizovat jako provozování loterií a jiných podobných her, které je osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet. NSS uzavřel, že správce daně správně posoudil poskytovaná plnění jako služby poskytnuté za úplatu (úplatou byl podíl na zisku společnosti). Pouhá skutečnost, že tato činnost (zajištění provozoven a doplňkové služby) byla vykonávaná v rámci společnosti, nemohla mít vliv na faktické posouzení povahy činností, tudíž ji bylo třeba posoudit jako zdanitelná plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s tonery v řetězci. NSS uvedl, že se ztotožňuje s posouzením správce daně ohledně existence daňového podvodu a vědomé účasti daňového subjektu na něm. Účast daňového subjektu v pěti obchodních řetězcích, ve kterých došlo k podvodu na DPH, nebyla nevědomá, neboť podstatnou část těchto řetězců daňový subjekt vlastní činností vytvořil. Takovéto okolnosti dokonce svědčí o tom, že účast daňového subjektu na podvodech byla úmyslná, proto bylo nadbytečné zabývat se existencí případných přijatých opatření daňovým subjektem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání osvobození od DPH při dodání zboží (obalových materiálů a balicích strojů) do jiného členského státu. NSS uvedl, že správce daně podrobně popsal veškeré skutečnosti, které vyvolaly jeho pochybnosti o tom, zda bylo zboží v předmětných zdaňovacích obdobích fakticky přepraveno do Polska. Proto ani předložené formální doklady nemohly prokázat splnění hmotněprávních podmínek pro osvobození vyplývající z § 64 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelných plnění (svářecí, zámečnické a pomocné práce) v deklarovaném rozsahu. NSS konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že daňový subjekt v průběhu daňového řízení neprokázal ani rozsah přijatých prací, ani jejich poskytnutí deklarovanými dodavateli. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani judikatura NSS ve věci Kemwater, neboť daňový subjekt vždy uváděl, že plnění poskytli deklarovaní dodavatelé. Jako opožděná se NSS jevila argumentace daňového subjektu týkající se osoby nezjištěného náhradního dodavatele, přičemž ji NSS považoval jako vnitřně rozpornou a účelovou.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který neuznal nárok na odpočet DPH z pořízení nemovitosti, protože daňový subjekt neprokázal reálný záměr o jejím využití. NSS uvedl, že správce daně opakovaně vyzýval daňový subjekt, aby prokázal budoucí využití nakoupené nemovitosti, nicméně i když šetření trvalo 3 roky, daňový subjekt uváděl pouze nepodložená tvrzení o budoucí výstavbě polyfunkčního domu a pronájmu prostor plátcům. NSS zhodnotil, že okolnosti věci nasvědčují spíše tomu, že ani sám daňový subjekt neměl zcela ujasněn způsob využití zakoupeného pozemku, natož konkrétně doložitelný reálný záměr. V takovém případě nebylo možné uplatnit plný nárok na odpočet, přestože jej daňový subjekt nárokoval.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění na akci Miss Junior 2017 z důvodu zapojení se do podvodu na DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt sice splnil formální podmínky nároku na odpočet, ale přesto mu byl nárok na odpočet správně odepřen, neboť v dodavatelském řetězci došlo k podvodu na DPH a podle zjištěných objektivních okolností daňový subjekt o svém zapojení do podvodného řetězce mohl a měl vědět.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byla doměřená DPH z poskytnutí ambulantních lázeňských služeb, stravování a ubytování. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole sice přisvědčil správci daně ohledně nutnosti posoudit tyto služby jako samostatná uskutečněná plnění v tuzemsku, ale uložil správci daně doplnit dokazování ve věci určení základu daně jednotlivých služeb, resp. určení hodnoty osvobozených plnění zdravotní péče. Správce daně vyzval daňový subjekt, aby tyto skutečnosti prokázal, tento však nespolupracoval, a proto správce daně opětovně vyměřil DPH z celkové hodnoty služeb. NSS nyní konstatoval, že tento postup správce daně nebyl správný, neboť pokud z důvodu nespolupráce daňového subjektu nebylo možno stanovit daň dokazováním, měl správce daně doměřit daň podle pomůcek a podíl osvobozených plnění odhadnout, což neučinil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu reklamy z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS zdůraznil, že daňovému subjektu nebyly kladeny k tíži žádné okolnosti, které nastaly u jiných článků řetězce či které nastaly až s odstupem času po uskutečnění reklamního plnění. Vytýkány mu byly výhradně nestandardní okolnosti, které mu byly známé již v době provádění transakcí (neprovedení průzkumu trhu, neoslovení dalších možných dodavatelů, akceptace nadhodnocené ceny, nedostatečné prověření dodavatele, nevýhodné smluvní a platební podmínky, neověřování plnění smluv a nevyhodnocení efektu reklamy na podnikání daňového subjektu).
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně v případě neuznání nároku na odpočet z pořízených pracovních strojů a vozidel a splnění podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu. NSS uvedl, že správci daně zcela legitimně vznikly zásadní pochybnosti o tom, zda daňový subjekt skutečně nabyl a prodal předmětné stroje a vozidla za deklarovaných podmínek. NSS tedy uzavřel, že daňový subjekt neprokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet dle § 72 a § 73 zákona o DPH a splnění podmínek pro osvobození od daně v rámci intrakomunitárního dodání zboží dle § 64 zákona o DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet z koupě použité lodi od deklarovaného dodavatele a prokázání uskutečnění reklamních služeb na výstupu. NSS k tomu uvedl, že z provedeného dokazování správcem daně vyplynuly vážné pochybnosti o faktickém uskutečnění koupě lodi od personálně spřízněného deklarovaného dodavatele (neexistovala písemná smlouva, platby v hotovosti, loď se nacházela stále na stejném místě). Co se týče uskutečnění plnění na výstupu NSS uvedl, že skutečnost, že se logo odběratele objevilo na nějakých bannerech a vozidlech, nemohla prokázat, že reklamní plnění poskytl právě daňový subjekt. Daňový subjekt však byl přesto povinen odvést DPH uvedenou na vystaveném daňovém dokladu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet ze zprostředkování zakázek, neboť daňový subjekt neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu měděných katod z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS se neztotožnil s námitkou, že rozšíření daňové kontroly o další zdaňovací období nemá účinky dle § 148 odst. 3 DŘ a uvedl, že provádí-li správce daně daňovou kontrolu pro určité zdaňovací období a hodlá-li prověřovat také další zdaňovací období, může stávající daňovou kontrolu rozšířit, přičemž rozšíření daňové kontroly je v takovém případě formou zahájení daňové kontroly pro další zdaňovací období. NSS nepřisvědčil ani námitce porušení neutrality správcem daně v důsledku výběru daně v řetězci od více subjektů současně, když odkázal na evropskou i tuzemskou judikaturu, z níž plyne, že uvedený postup je odrazem ochrany a zajištění fungování systému DPH. NSS také potvrdil, že správce daně vycházel v rámci vědomostního testu z řady objektivních okolností, o nichž daňový subjekt mohl vědět (model obchodování, komodita, prověření a výběr dodavatele, smluvní dokumentace, cena a platby za zboží), a které ve svém souhrnu svědčí o vědomosti daňového subjektu o podvodu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z nákupu reklamy z důvodu vědomé účasti na podvodu. NSS potvrdil, že správce daně identifikoval a prokázal narušení neutrality daně i nestandardní okolnosti svědčící, že k narušení neutrality došlo důsledkem podvodu. Správce daně rovněž prokázal řadu objektivních okolností (způsob navázání kontaktu s dodavatelem, absence průzkumu trhu, akceptování nadhodnocené ceny reklamy bez souvislosti k místu a času reklamy, umělé navyšování četnosti reklamních spotů, vybírání plateb z účtu dodavatele na pokyn daňového subjektu), které ve svém souhrnu vedly k závěru, že daňový subjekt o daňovém podvodu mohl a měl vědět. Tvrzená opatření daňového subjektu shledal NSS nedostatečnými.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z reklamních služeb poskytnutých od dvou dodavatelů, kdy v případě jednoho dodavatele KS konstatoval, že pochybnosti správce daně byly nedůvodné a daňový subjekt nárok na odpočet prokázal (plnění poskytnuta ve 2 zdaňovacích obdobích) a v případě druhého dodavatele se zcela ztotožnil se závěry správce daně, že nárok na odpočet prokázán nebyl (plnění poskytnuta v 6 zdaňovacích obdobích). Přesto KS na základě žaloby zrušil rozhodnutí o odvolání jako celek, tzn. v rozsahu všech 6 zdaňovacích období. NSS k tomu uvedl, že KS pochybil, pokud nezrušil rozhodnutí o odvolání pouze v rozsahu těch zdaňovacích období, kde shledal žalobní námitky důvodné, a založil tím nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Hradci Králové, který zrušil dodatečný platební výměr správce daně, jelikož v řízení o doměření daně nebyly posouzeny a vyhodnoceny okolnosti týkající se podmínky plátcovství DPH dodavatele předmětných plnění, neboť odvolací řízení bylo zastaveno v důsledku naplnění podmínek stanovených v § 243 odst. 2 DŘ (došlo k úpadku daňového subjektu a k povolení jeho oddlužení, čímž nepravomocné rozhodnutí správce daně nabylo právní moci).
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy předmětem sporu bylo posouzení, zda část kupní ceny, ve smlouvě označena DPH, je součástí sjednané ceny pro účely daně z nabytí nemovitých věcí či nikoli, s ohledem na zjištění správce daně, že převedené jednotky nebyly zdanitelným plněním ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o DPH. NSS nezpochybnil, že by dodání převáděné jednotky bylo plněním osvobozeným od DPH podle § 56 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. NSS ale při posouzení případu vyšel z toho, že prodávající i přes výše uvedenou skutečnost (osvobození jednotky dle 56 odst. 3 písm. a) ZDPH) v souvislosti s touto transakcí vystavil daňový doklad, ve kterém uvedl DPH, a proto byl podle § 108 odst. 1 písm. j) zákona o DPH povinen tuto daň přiznat a následně též odvést. Bez ohledu na osvobození nabytí převáděné jednotky od DPH tak byla transakce mezi žalobcem a prodávajícím touto daní zatížena. Částku odpovídající DPH přitom podle konstantní judikatury NSS (např. č. j. 4 Afs 88/2017-35) není možné zahrnout do základu daně u daně z nabytí nemovitých věcí.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně, ale protože se neztotožnil s argumentací správce daně ohledně narušení neutrality daně a s ohledem na zásadu hospodárnosti zrušil i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu v dané věci je podvod na DPH v souvislosti s nákupem měděných katod. NSS uvedl, že závěry KS týkající se neexistence chybějící daně nemohou obstát, neboť KS nesprávně soustředil svoji pozornost výhradně na význam postupu správce daně dle § 152 odst. 4 DŘ, resp. započtení úhrady na dřívější daňové povinnosti. Otázkou narušení daňové neutrality se tedy nezabýval komplexně. Dle NSS je důležité upozornit, že použití úhrady daně na předchozí daňové nedoplatky nemůže být pro identifikaci chybějící daně rozhodující, neboť aplikace § 152 odst. 4 DŘ je pouze technickým postupem správce daně. Bylo by totiž absurdní připustit, že k úhradě daně ve výši přiznané daňovým subjektem nelze z hlediska identifikace chybějící daně přihlédnout tehdy, pokud tento subjekt má předchozí daňové nedoplatky. K takové situaci totiž může u mnoha daňových subjektů docházet zcela běžně z důvodu jejich nepříznivé ekonomické situace. Bylo tedy na správci daně, aby definoval jiné nestandardní okolnosti svědčící o narušení neutrality daně z důvodu podvodu. To se však v projednávané věci nestalo, neboť okolnosti popisované správcem daně ani ve svém úhrnu nemohou být pro závěr o identifikaci chybějící daně dle NSS dostatečné.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo neprokázání nároku na odpočet DPH z různých přijatých plnění (úklidové práce, doprava, zámečnické práce atp.). Důvodem, proč KS v Praze zrušil rozhodnutí o odvolání, bylo nedostačené hodnocení svědecké výpovědi a odmítnutí opakovaného výslechu svědka. 
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z nakoupených telekomunikačních služeb (předplacené dobíjecí kupóny) z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že se daňovému subjektu nepodařilo vyvrátit klíčové poznatky správce daně, které ve svém souhrnu tvoří logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které vedou k závěru o existenci daňového podvodu a o skutečnosti, že daňový subjekt o své účasti na podvodu na DPH měl a mohl vědět a nepřijal přitom dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (montážní a demontážní, paličské, pomocné a úklidové práce). NSS uvedl, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání faktického přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech. Neprokázal tak faktické přijetí zdanitelného plnění od dodavatele tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o existenci daňového podvodu na DPH při obchodování s kuřecím masem a sýrem. Spor v daném případě spočíval v odepření nároku na odpočet DPH u nákupu zboží a současně odepření osvobození při dodání zboží do jiného členského státu z důvodu účasti daňového subjektu v řetězci plnění zatíženém podvodem na DPH. Dle NSS správce daně správně identifikoval narušení neutrality v řetězci i řadu objektivních okolností svědčících o vědomosti daňového subjektu o podvodu na DPH u zdanitelných plnění na vstupu i u plnění na výstupu, přičemž současně neučinil dostatečná opatření, byť byl zkušeným obchodníkem v daném odvětví, a proto mohl podezřelé okolnosti odhalit.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních služeb. NSS zhodnotil, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání podmínek nároku na odpočet DPH, neboť neprokázal faktické uskutečnění přijatých zdanitelných plnění v deklarovaném rozsahu od deklarovaného dodavatele.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně stanovení místa plnění u poskytovaných služeb pronájmu výpočetního výkonu pro distribuované blockchain výpočty včetně jeho údržby a potřebné elektrické energie odběrateli se sídlem v třetí zemi. Spornou otázkou v dané věci bylo, zda odběratel daňového subjektu je osobou povinnou k dani se sídlem ve třetí zemi. NSS shodně se správcem daně konstatoval, že na daný případ nelze aplikovat § 9 odst. 1 zákona o DPH, podle kterého místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo, neboť daňový subjekt neprokázal, že byl její odběratel osobou povinnou k dani.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z nákupu pneumatik, neboť daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně prokázání deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že daňovému subjektu byl poskytnut dostatečný prostor k objasnění deklarovaného dodavatele sporných přijatých plnění, nicméně daňový subjekt nenavrhl v tomto směru žádné relevantní důkazy ani netvrdil takové skutečnosti, které by prokázaly, že by předmětné zboží pořídil od jím deklarovaného dodavatele nebo jiných osob v postavení plátce DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění. Důvodem pro neuznání nároku byla skutečnost, že daňový subjekt neprokázal, že zdanitelná plnění byla uskutečněna deklarovaným dodavatelem, resp. že skutečný dodavatel byl osobou v postavení plátce, neboť deklarovaný dodavatel neměl jednatele a osoba, která za něj jednala, nijak neprokázala, že je oprávněna za něj jednat. NSS dále uvedl, že ani dodatečné vložení plateb do elektronické evidence tržeb za dané situace nemohlo rozptýlit pochybnosti správce daně o oprávněnosti nároku na odpočet daně.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu bylo uplatnění nároku na odpočet při obchodování s plynem. NSS uvedl, že MS i správce daně pochybili, pokud konstatovali, že daňový subjekt neprokázal, že skutečným dodavatelem plynu byla společnost B&A CT. Správce daně konstatoval, že skutečným dodavatelem byla britská obchodní společnost B&A Capital Limited, které byl přidělen shipper kód pro obchodování s plynem v přenosové soustavě. NSS uvedl, že v posuzované věci se jednalo o obchodování se specifickou komoditou (zemním plynem), při kterém nedochází ke standardnímu fyzickému předání zboží, ale obchodování probíhá prostřednictvím operátora trhu NCG na základě tzv. nominací, které se zadávají do systému NCG s tím, že nominace obsahuje shipper kód protistrany, dohodnuté množství plynu, který má být zobchodován v rámci dané dodávky a plynárenský den. V případě, že NCG obdrží od kupujícího i prodávajícího shodnou nominaci, tyto propojí a obchod vypořádá. Užití administrativního údaje v podobě shipper kódu jinou zplnomocněnou společností z téže skupiny, než která jej měla zaregistrovaný u operátora trhu NCG, nic nemění na tom, že z dalších předložených důkazů vyplývá, že obchody s plynem fakticky proběhly a operátor trhu NCG je zaregistroval (o faktickém dodání a rozsahu pochybnosti nebyly). NSS také uvedl, že dle předložených dokumentů mohl být daňový subjekt v dobré víře, že plyn byl dodán deklarovaným dodavatelem.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (nákup pěny, omítky, pronájem lešení, úklidové práce) od deklarovaného dodavatele. NSS shledal, že daňový subjekt neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z prověřovaných přijatých plnění ve smyslu § 72 a § 73 zákona o DPH, neboť neprokázal faktické přijetí plnění od deklarovaného dodavatele nebo jiného plátce DPH.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. V dané věci NSS rozhodoval již podruhé s tím, že v předchozím řízení také vyhověl kasační stížnosti správce daně, a to ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu na DPH. Předmětem sporu je nárok na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že KS nad rámec žalobních námitek provedl výslech svědka a dospěl k závěru, že plnění uskutečnil náhradní dodavatel, což nemá oporu v řádně provedeném dokazování ani ve správním spisu. NSS tedy vrátil případ KS k dalšímu řízení a uložil mu, aby vyzval správce daně i daňový subjekt k vyjádření ve smyslu rozsudku Kemwater. Shledal-li by KS námitky ohledně deklarovaného dodavatele za důvodné, uložil mu NSS vydat dělený výrok, tzn. zrušit rozhodnutí o odvolání pouze v té části dodatečných platebních výměrů, kde byl deklarovaný dodavatel řešen.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu existence daňového podvodu v řetězcích obchodu s řepkovým olejem. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatečné důkazy svědčící o existenci podvodu v řetězcích i o objektivních skutečnostech, že daňový subjekt o podvodu na DPH v některých případech věděl, případně v jiných případech vědět mohl a měl, přičemž nepřijal dostatečná opatření, aby podvodu zamezil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet z nákupu drahých kovů z důvodu zapojení do řetězce zatíženého podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatečně důkazních prostředků, které prokazují nestandardní podmínky obchodování s drahými kovy v řetězci. Jestliže daňový subjekt s verzí správce daně nesouhlasil, bylo jen na něm, aby předestřel svou verzi podloženou relevantními skutečnostmi o tom, že obchodní transakce či některé její části byly v rámci její běžné obchodní praxe standardní, což však neučinil, neboť by verze daňového subjektu musela být také komplexní a neomezovat se jen na některé objektivní okolnosti.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neprokázání podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží (vysokozdvižných vozíků) na Slovensko. NSS uvedl, že primární povinností daňového subjektu bylo prokázat přepravu zboží na Slovensko, což se mu nepodařilo a nepodařilo se mu ani osvědčit svoji dobrou víru, neboť správce daně prokázal, že zejména CMR listy, které daňový subjekt předložil, obsahovaly neúplné, nesprávné či nečitelné údaje, čehož si byl daňový subjekt vědom.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních plnění zasažených podvodem na DPH. NSS uvedl, že správce daně vedle chybějící daně zjistil také řadu dalších nestandardních okolností, které svědčí o existenci daňového podvodu a vědomosti daňového subjektu o něm.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt neprokázal při nákupu kulatiny a dřevní hmoty ke štěpkování hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na odpočet, neboť neprokázal, že přijal zdanitelná plnění od uvedených dodavatelů a v rozsahu deklarovaném na daňových dokladech.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu při prodeji zboží mezi personálně propojenými subjekty. NSS konstatoval, že objektivní okolnosti včetně zjevné až 100násobné nadhodnocení cen některých položek zboží, jež byly popsány správcem daně, jsou dostatečné pro závěr, že se jednalo o daňový podvod, o kterém daňový subjekt musel vědět.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění (reklama na závodních vozidlech) z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH, o kterém věděl nebo o něm vědět mohl a měl. NSS konstatoval, že ze spisového materiálu vyplývá, že k narušení neutrality DPH došlo u přímých dodavatelů daňového subjektu, kteří byli uměle vloženými články mezi daňovým subjektem a majitelem vozidla, který vše zařizoval. Závěr správce daně, že objektivní okolnosti nasvědčují tomu, že se jedná o účelově vytvořený řetězec, který sám o sobě postrádá smysl a jehož cílem byla participace na výhodách systému DPH, byl správný.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové, bezpečnostní služby a zprostředkování), neboť daňový subjekt neprokázal uskutečnění těchto plnění deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu. NSS uvedl, že daňový subjekt předloženými důkazy ani provedenými výslechy (zejména svých zaměstnanců) nevyvrátil pochybnosti správce daně, že se uvedené služby uskutečnily v deklarovaném rozsahu a že je provedli konkrétní dodavatelé zdanitelných plnění ani dostatečně nedoložil, že dodavatelé (byť i neztotožnění) museli mít postavení plátců DPH.