Daň z přidané hodnoty 2025

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z dodávek pohonných hmot. NSS konstatoval, že správce daně po předchozím závazném právním názoru NSS doplnil dokazování a dospěl ke správnému závěru, že dispoziční právo k pohonným hmotám přešlo na daňový subjekt již při jejich stočení do cisterny v jiném členském státě, neboť tímto okamžikem daňový subjekt mohl ovlivňovat jejich právní osud. Režim spotřební daně není pro určení místa plnění relevantní.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při použití výnosové metody ke stanovení poměrného nároku na odpočet DPH. NSS rozhodoval podle své ustálené judikatury v dané věci týkající se jiných zdaňovacích období. NSS konstatoval, že prokázat výši poměru pro uplatnění nároku na odpočet je povinností daňového subjektu, který ji nesplnil, a proto správci daně nezbylo než použít co možná nejpřesnější metodu vycházející z ekonomických výsledků daňového subjektu zveřejněných ve výroční zprávě. NSS připustil, že správce daně při výpočtu pochybil, neboť vycházel z nepřesného číselného údaje, toto pochybení však nemělo vliv na výši výsledného koeficientu 8 % ani na výši stanovené daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. Předmětem doměření daně bylo neuznání nároku na odpočet z reklamní činnosti (vysílání reklamního spotu), ale předmětem sporu v kasační stížnosti byla skutečnost, zda správce daně postupoval správně, když nevyhověl žádosti o odročení výslechu svědka (kvůli oslavě narozenin zástupce daňového subjektu plánované na den před výslechem) a žádosti o opakování výslechu. NSS konstatoval, že pouhé prosté tvrzení zástupce daňového subjektu o nemožnosti řídit vozidlo a dostavit se tak den po oslavě svých narozenin k výslechu svědka, nelze považovat za omluvitelný důvod pro odročení výslechu svědka nebo jeho opakování.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při nepřiznání osvobození při dodání automobilů do jiného členského státu. Předmětem sporu byla otázka, zda přeprava dopravních prostředků do jiného členského státu byla uskutečnila právě v souvislosti s transakcí deklarovanou na daňových dokladech nebo s transakcí následnou. NSS vycházel z judikatury soudního dvora: aby bylo plnění kvalifikováno jako dodání nebo pořízení uvnitř Společenství a určeno místo pořízení, je třeba prokázat časovou a věcnou vazbu mezi dodáním dotčeného zboží a jeho přepravou, jakož i nepřetržitost průběhu operace. NSS konstatoval, že daňový subjekt skutečnosti týkající se přepravy řádně neprokázal, pak ani skutečnost, že odběratel v jiném členském státě daň přiznal, nemůže pro osvobození v tuzemsku postačovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při odmítnutí nároku na odpočet z nákupu tonerů z důvodu účasti na řetězovém podvodu na DPH. NSS v dané věci rozhodoval již potřetí a konstatoval, že správce daně prokázal objektivní okolnosti svědčící o vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu, který rezignoval na své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře, pokud obchodoval se společností PROMITECH.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu bylo prokázání nároku na odpočet DPH, resp. prokázání rozsahu přijatých zdanitelných plnění. NSS uvedl, že KS zatížil svoje řízení podstatnou procesní vadou, neboť nenařídil jednání, byť to žalobce požadoval, a následně vydal rozsudek, který není dostatečně odůvodněný, tudíž je nepřezkoumatelný. NSS konstatuje, že je třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálním. Jestliže tedy vzniknou pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění, je povinností daňového subjektu, který předmětné plnění zahrnul do účetnictví a posléze do daňového přiznání, aby prokázal dalšími důkazy správnost svého původního tvrzení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění (zdravotnický materiál), neboť nebylo prokázáno jeho faktické přijetí ani použití. V této věci se NSS zabýval také tím, zda bylo možno vycházet ze zjištění v trestním rozsudku MS v Brně, který se týkal stejných plnění. K tomu NSS uvedl, že rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty shodné. V dané věci se trestní rozsudek zabýval přesně těmi plněními, o nichž byl spor v daňovém řízení, proto KS v Brně nepochybil, když při posouzení vycházel z trestního rozsudku. NSS uvedl, že soud je vázán výrokem rozsudku v trestní věci, a to i v případě, pokud se jedná o dohodu o vině a trestu. Závaznost takového rozsudku nijak nesnižuje ani skutečnost, že v takové situaci neprobíhá dokazování při hlavním líčení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze a rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byla prekluze stanovení daně ve vztahu k určení okamžiku zahájení daňové kontroly. NSS dospěl k závěru, že správce daně v rámci místního šetření nerealizoval vyhledávací činnost a při ní toliko „nemapoval terén“, nýbrž převzal od daňového subjektu veškeré účetní a daňové evidence vztahující se k rozhodným zdaňovacím obdobím a zahájil tak dokazování. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že na základě prověření úplného účetnictví správce daně zjistil okruh dodavatelů, ve vztahu k nimž při formálním zahájení daňové kontroly zpochybnil uskutečnění zdanitelných plnění ve prospěch stěžovatelky za rozhodná zdaňovací období, která přitom téměř zcela totožně vymezil již v rámci předmětu místního šetření. Proto již tímto úkonem byla materiálně zahájena daňová kontrola. Dodatečné platební výměry na DPH pak byly vydány až po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet z přijatých plnění (úklidové práce), neboť nebyl prokázán deklarovaný rozsah ani osoba dodavatele. NSS uvedl, že správce daně vyjádřil řadu důvodných pochybností a nesrovnalostí, které daňový subjekt nebyl schopen vyvrátit a neunesl tak svoje důkazní břemeno. Řada okolností byla totiž seznatelná již při uzavírání smluv s jeho dodavateli. Právě tyto skutečnosti měly být, při zachování alespoň základní obezřetnosti ve styku s těmito subjekty, signálem pro uchování si dostatku informací o daném obchodním jednání a nespoléhání se na vystavené základní formální doklady.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z pořízení sběratelských mincí, neboť nebylo prokázáno jejich využití v rámci ekonomické činnosti daňového subjektu. NSS uvedl, že v daňovém řízení neprokázal daňový subjekt souvislost přijatých zdanitelných plnění se svou ekonomickou činností, neboť ani na výzvu správce daně nepředložil evidenci, která by tuto souvislost ve vztahu k jednotlivým položkám pořízeného zboží prokazovala, ani nenavrhl provedení jiných důkazních prostředků.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo určení místa plnění při intrakomunitárním dodání PHM z jiného členského státu a související nárok na odpočet DPH. NSS konstatoval, že na základě skutečností zjištěných správcem daně je nepochybné, že PHM nabyl v jiném členském státě až odběratel daňového subjektu, který je stočil do cisteren a přepravil na území tuzemska. Dodání PHM mezi daňovým subjektem a jeho dodavatelem tedy nemohlo být zdanitelným plněním s nárokem na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z nakoupených vajec, neboť toto plnění bylo zatíženo podvodem na DPH. NSS uvedl, že správce daně správně identifikoval narušení neutrality i nestandardní okolnosti obchodní transakce, které svědčily o tom, že daňový subjekt věděl nebo měl a mohl vědět, že přijal plnění, které je součástí podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých služeb (třídění plastové drtě). NSS konstatoval, že daňový subjekt doložil nárok na odpočet pouze po formální stránce, ale neprokázal, že se přijaté zdanitelné plnění uskutečnilo tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, tzn. v předmětném rozsahu a předmětným dodavatelem ani jinou osobou v postavení plátce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěr správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z pořízení mokrosolených kůží, neboť obchod byl zatížen podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, když po zrušujícím rozsudku KS v Brně, kde soud konstatoval, že hmotně právní podmínky nároku na odpočet byly splněny, začal zkoumat existenci okolností svědčících o zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH, se změnou právního názoru daňový subjekt řádně seznámil a umožnil mu na dané reagovat. Nabízené možnosti vyjádřit se však daňový subjekt nevyužil, a to lze klást pouze k jeho tíži.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. NSS uvedl, že rozhodoval v dané věci již potřetí a nemá důvod se odchýlit od svých závěrů v souvisejících věcech, a to, že správce daně prokázal, že došlo k naplnění jednotlivých kroků několikastupňového testu pro odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti daňového subjektu na daňovém podvodu. NSS se ztotožnil s námitkou daňového subjektu, že daňovou kontrolu provedl místně nepříslušný správce daně, nicméně tato chyba neměla vliv na zákonnost rozhodnutí.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Ostravě – pobočka Olomouc. Předmětem sporu bylo neprovedení svědecké výpovědi, kdy se NSS neztotožnil s odůvodněním správce daně a konstatoval, že správce daně pochybil, pokud výslech neprovedl, neboť nelze předjímat výsledek výpovědi, zvláště v případě, pokud správce daně dospěje k závěru, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl a svědek by mohl faktické provedení plnění deklarovaným dodavatelem potvrdit.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (propagační služby a pomocné balící práce) od deklarovaných dodavatelů. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně identifikace svých dodavatelů, resp. skutečnost, že tito dodavatelé měli postavení plátce daně. Nemožnost provedení výslechů svědků ukrajinské státní příslušnosti NSS u postupu správce daně neshledal problematickým. NSS nepřisvědčil námitce daňového subjektu o provedení skryté daňové kontroly, když správce daně prověřoval vztah daňového subjektu a jeho dodavatele, přičemž získával pouze různé doklady v rámci vyhledávací činnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (reklamní služby, propagační předměty, pronájem kopírovacího stroje, atp). NSS rozhodoval v dané věci již podruhé a konstatoval, že správce daně vyjádřil důvodné pochybnosti ohledně rozsahu přijatých zdanitelných plnění, které daňový subjekt nevyvrátil a svoje důkazní břemeno tak neunesl. Přemrštěná cena nebyla sama o sobě důvodem neunesení důkazního břemene daňovým subjektem, ale jednou z pochybností ohledně rozsahu přijatých zdanitelných plnění. NSS rovněž nepřisvědčil námitce daňového subjektu, že by správce daně mohl odmítnout nárok na odpočet daně pouze z toho důvodu, pokud by prokázal, že daňový subjekt měl a mohl vědět o existenci podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek KS v Brně. Předmětem sporu bylo posouzení pozemku jako stavebního pro účely DPH. NSS uvedl, že skutečnost, že předmětný pozemek byl v územním plánu uveden jako určený k zastavění, nestačí sama o sobě pro označení pozemku jako stavebního, pokud není naplněna podmínka, že na tomto pozemku má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí. Tento záměr z jednání daňového subjektu ani ze smlouvy jednoznačně neplynul, proto nelze pozemek za stavební pro účely DPH považovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých úklidových služeb z důvodu zapojení do podvodu na DPH. NSS uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá existence podvodu i objektivních okolností svědčících o tom, že daňový subjekt o své účasti na něm měl nebo mohl vědět a nepřijal žádná adekvátní opatření, aby své účasti na podvodu na DPH předešel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu obchodování se slitinami drahých kovů v řetězci zatíženém podvodem na DPH. NSS rozhodoval v dané věci již potřetí a shledal, že správce daně postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že daňový subjekt měl a mohl vědět o existenci podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro nepřezkoumatelnost z důvodu, že se MS nezabýval námitkou daňového subjektu, zda výzva správce daně k předložení dokladů přesahovala rámec vyhledávací činnosti a znamenala tak faktické zahájení daňové kontroly. Předmětem doměření daně byl nárok na odpočet z plnění od neprokázaného deklarovaného dodavatele. Co se týče dalších námitek daňového subjektu, tyto shledal NSS za nedůvodné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění, neboť tato plnění byla zatížena podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně prokázal, že došlo k podvodu na DPH, o kterém daňový subjekt věděl či mohl vědět, přičemž nepřijal dostatečná opatření, aby své účasti na něm předešel. Tím správce daně dostál svému důkaznímu břemenu a odepřel nárok na odpočet daňovému subjektu oprávněně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet, neboť daňový subjekt neprokázal přijetí plnění (autodíly) od deklarovaného dodavatele. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno, neboť se mu nepodařilo vyvrátit komplex vážných pochybností správce daně včetně skutečností získaných z trestního řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně, že daňový subjekt neprokázal uplatněný nárok na odpočet z přijatých plnění (dodání strojů, náhradních dílů, pneumatik a zemní práce). NSS konstatoval, že kasační stížnost v zásadě neobsahuje žádné konkrétní důvody mířící proti odůvodnění napadeného rozsudku, ale pouze obecná tvrzení o rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. NSS konstatoval, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z reklamy přijaté v rámci řetězce zatíženého podvodem na DPH. NSS konstatoval, že správce daně shromáždil dostatek indicií, že daňový subjekt o své účasti na podvodu mohl a měl vědět (platby milionových částek v hotovosti, obecná smluvní dokumentace, rizikový charakter plnění reklamy na sportovištích, nesolventní dodavatel) a nepřijal dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránil. Daňový subjekt uskutečňoval obchodní transakce v řádech milionů korun, tudíž měl být v souladu s péčí řádného hospodáře obeznámen se situací na trhu v oblasti reklamy. NSS odmítl názor daňového subjektu, že by správce daně rozhodoval o podvodu na DPH pouze na základě usnesení o zahájení trestního stíhání. V napadeném rozhodnutí správce daně mj. poukázal na usnesení o zahájení trestního stíhání a skutečností v něm uvedených pouze na podporu vlastních zjištění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých pomocných prací při manipulaci s nákladem a balení zboží. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání rozsahu přijatých prací, a to ani navrženými svědeckými výpověďmi. Jako odraz skutkového stavu i přes pochybnosti, které k určité transakci důvodně vyslovil správce daně, musí být podpořeny dalšími provedenými důkazy, které správcem daně nebyly zpochybněny, například těmi, které dokládají auditní stopu dané transakce. Daňovému subjektu tedy po právu lze klást k tíži, že nepředložil vlastní evidenci docházky pracovníků sporných dodavatelů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z pořízení mokrosolených kůží z důvodu účasti na podvodu. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, když v prvním řízení vyhověl kasační stížnosti správce daně. NSS konstatoval, že správce daně prokázal existenci chybějící daně, nestandardních podmínek obchodování i objektivních okolností, ze kterých jasně vyplývá vědomost daňového subjektu o něm. Výpověď pana Ž. v trestním řízení, že strůjcem podvodu byl on, nemůže na této skutečnosti nic změnit. A pokud snad chtěl daňový subjekt pomocí svědecké výpovědi rozporovat výrok uvedeného trestního rozsudku, jímž byl daňový subjekt uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby, pak bylo zdůrazněno, že tímto výrokem byl KS dle § 52 odst. 2 s. ř. s. vázán. Trestní a daňové řízení jsou sice oddělená, ale uznání daňového subjektu vinným z uvedeného zločinu přímo ve vztahu k transakcím, které byly posuzovány v daňovém řízení, KS správně označil za další indicii podporující závěry správce daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neprokázání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (lisovací formy, programy ořezu, servis CNC stroje aj.). NSS konstatoval, že se daňovému subjektu nepodařilo vyvrátit důvodné pochybnosti správce daně o přijetí plnění od deklarovaného dodavatele. Tyto pochybnosti vyplynuly nejen z protokolů o výpovědích svědků v jiném daňovém řízení, ale i z dalších důkazů, které správce daně v souladu s daňovým řádem řádně vyhodnotil. OFŘ provedlo opakované výslechy svědků, když daňový subjekt v odvolacím řízení navrhl jejich opakování.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci. NSS uvedl, že nebylo sporu o tom, že daňový subjekt naplnil podmínky pro to, aby se stal nespolehlivým plátcem (kumulativní nedoplatek nad půl milionu korun). Účelem vydání rozhodnutí o nespolehlivém plátci není trestat plátce za jeho předchozí jednání, ale je to vhodný nástroj pro boj s daňovými úniky a má především preventivní charakter.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který nepřiznal daňovému subjektu nárok na odpočet z nákupu vibračního válce, neboť neprokázal splnění hmotněprávních podmínek pro nárok na odpočet. NSS uvedl, že správce daně řádně vyjádřil své pochybnosti o fiktivnosti plnění a daňovému subjektu se nepodařilo uvedené pochybnosti vyvrátit, neboť nepředložil ani jeden důkaz o skutečném nákupu vibračního válce. Námitky stran nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí jsou pak zcela liché.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil správnost rozsudku KS v Praze. Předmětem kasačních námitek správce daně byla skutečnost, že KS rozhodoval nad rámec žalobních námitek a převzal své závěry k jinému zdaňovacímu období. K tomu NSS uvedl, že lze konstatovat, že KS nepostupoval s dostatečnou pečlivostí, když převzal za své závěry, které s ohledem na nuance obou případů nebyly na místě, nicméně vada řízení zde existovala, jelikož správce daně nezpřístupnil daňovému subjektu celou odpověď z mezinárodního dožádání do Estonska, byť z těchto zjištění při svém rozhodování vycházel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při doměření DPH za použití pomůcek. Daňový subjekt provozoval dvě trafiky a obchod s jízdními koly a příslušenstvím, ale nevedl daňovou evidenci ani evidenci skladových zásob a nedoložil žádné podklady k tomu, aby mohla být daň stanovena dokazováním. NSS po posouzení případu uvedl, že použité pomůcky pro stanovení daně nebyly nepřiměřené a výsledná daň nebyla stanovena v hrubém nepoměru s daní, která měla být stanovena.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl podvod na DPH, věcnými námitkami se však NSS nezabýval, pouze konstatoval, že MS nereagoval na všechny žalobní námitky daňového subjektu, ale odkázal na závěry správce daně, aniž by vyložil, proč je považuje za skutkově i právně správné.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu bylo použití zvláštního režimu zdanění DPH u stříbrných mincí a medailí. NSS uvedl, že obchodované mince z drahých kovů je nutno posuzovat nikoli paušálně, ale individuálně. Na stříbrné mince totiž nelze uplatnit zvláštní režim pro použité zboží jen tehdy, pokud cena kovu, z něhož je mince vyrobena, tvoří převážnou část ceny mince. Stejně tak je třeba individuálně posoudit, zda lze jednotlivé typy stříbrných mincí podřadit pod sběratelský předmět podle podpoložky 9705 00 00 kombinované nomenklatury. Teprve v případě, že by to nebylo možné, přicházelo by v úvahu podřadit stříbrné mince pod číslo 7118 kombinované nomenklatury. Takové individuální posouzení správce daně neprovedl.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil rozsudek KS v Plzni. Předmětem sporu byl podvod na DPH při reklamě na sportovištích, kdy NSS dospěl k závěru, že správce daně nedostatečně prokázal vědomost daňového subjektu o podvodu, byť v daném případě nebylo pochyb, že předmětný obchodní řetězec týkající se poskytování reklamních služeb na sportovních stadionech a ve sportovních médiích byl zasažen podvodem na DPH. Správce daně však dle NSS neprokázal, že by okolnost spočívající v navýšení cen reklamních plnění představovala okolnost svědčící o jeho vědomém zapojení do podvodu. Ani rizikovost komodity pak nebyla dle NSS tak silná, aby obhájila závěr správce daně o odepření nároku na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil rozsudek KS v Brně a jeho závěr, že správce daně nedostatečně prokázal vědomost daňového subjektu o podvodu na DPH. NSS rozhodoval o věci podruhé, když v prvním rozsudku shledal pochybení KS, který se nevyjádřil ke dvěma objektivním okolnostem. V nynějším rozsudku NSS konstatoval, že správce daně identifikoval šest okruhů objektivních okolností zakládajících vědomost o podvodu, přičemž u stěžejních objektivních okolností (stanovení ceny plnění, spolupráce s dodavatelem) shledal absenci podrobné úvahy správce daně zpochybňující smysluplnost obchodního vztahu mezi daňovým subjektem a jeho dodavatelem. Daňový subjekt doložil také písemné podklady ke spolupráci s dodavatelem, které správce daně relevantně nezpochybnil. Zbývající objektivní okolnosti nejsou k prokázání vědomosti o podvodu dostatečné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že se daňový subjekt zúčastnil transakcí zasažených podvodem na DPH, kdy vzniklá DPH z prodeje autodílů byla kompenzována jedním článkem řetězce formou cross-invoicingu, a to vykazováním fiktivních plnění v rámci vedlejšího obchodního řetězce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidových služeb) z důvodu neprokázání splnění hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na odpočet DPH. NSS uvedl, že z provedeného daňového řízení jednoznačně vyplynulo, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran skutečnosti, kdo mu zdanitelné plnění poskytl (že to byl plátce DPH) a v jakém rozsahu.

NSS na základě kasační stížnosti správce daně zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo splnění podmínek pro osvobození dodání řepkového oleje do Polska od DPH. KS v Praze označil za procesní vadu neprovedení navrhované mezinárodní výměny informací za účelem objasnění vztahů mezi deklarovanými odběrateli daňového subjektu a třetími subjekty figurujícími na dokladech o přepravě zboží. NSS uvedl, že zjištění správce daně byla způsobilá důvodně zpochybnit dodání zboží deklarovaným odběratelům, přičemž třetí subjekty figurující na dokladech jako možné odběratele daňový subjekt výslovně popřel, roli těchto subjektů v transakcích nikterak neoznačil a ani z daňového spisu neplyne žádný vztah mezi deklarovanými odběrateli a třetími subjekty. Za takové situace provedení dalších mezinárodních dožádání dle NSS postrádalo smysl, neboť získané informace by nebyly způsobilé prokázat tvrzení daňového subjektu. Účelem mezinárodní výměny informací v rámci správy daní není umožnit daňovým subjektům získat dodatečné důkazy, které si měly samy dříve zajistit, aby doložily splnění podmínek pro přiznání osvobození od DPH, které uplatňují. V případě procesní vady shledané u dalšího odběratele, NSS naopak přisvědčil KS v Praze a uvedl, že správce daně vycházel ze skutkových zjištění, která zcela neodpovídala obsahu daňového spisu a neumožnil daňovému subjektu se seznámit se všemi podklady, z nichž vycházel a reagovat na ně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně před doměřením daně z přidané hodnoty. NSS potvrdil, že správce daně nedisponoval před zahájením daňové kontroly takovými indiciemi, aby musel vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, a to i v případě, že vydal zajišťovací příkazy. To platí zvláště za předpokladu, že v případě zajišťovacích příkazů vyslovil správce daně podezření o zapojení do daňového podvodu a faktickým důvodem doměření daně bylo nesplnění hmotněprávních podmínek pro uplatnění odpočtu DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neprokázání podmínek odpočtu DPH u přijatých zdanitelných plnění souvisejících s poskytováním vozidel klientům v rámci produktu „CarSimply“. Daňový subjekt tvrdil, že klientům nabízí dlouhodobou výpůjčku vozidla, kdy klient složí vratnou kauci a platí pouze měsíční administrativní poplatek. Služba je zajišťována prostřednictvím leasingových společností, v jejichž prospěch daňový subjekt skládá kauci v nižší výši, než je kauce klienta. Rozdíl mezi kaucemi pak využívá pro financování jiných projektů, proto přijatá plnění představují režijní náklady. NSS uvedl, že daňový subjekt otevřeně deklaroval, že se jedná o cíleně ztrátový produkt, neboť bezúplatné přenechávání vozidel klientům je pouze cestou, jak od nich získat neúročené finanční prostředky k dalšímu investování a generování zisku. Proti závěru správce daně, že přijatá plnění nebyla součástí prvků spoluurčujících cenu uskutečněných zdanitelných plnění ani režijními náklady, se daňový subjekt v žalobě nevymezil a namísto toho přednesl novou argumentaci o podstatě produktu. Tento obrat učinil argumentaci daňového subjektu zcela nevěrohodnou. NSS uzavřel, že novým tvrzením daňový subjekt nemohl vyvrátit závěry správce daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o neprokázání podmínek pro osvobození dodávek mraženého masa do jiného členského státu od DPH. NSS rozhodoval o věci podruhé. V nynějším rozsudku dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal své tvrzení, že zboží dodal deklarovaným odběratelům. Následně daňový subjekt uváděl, že reálným příjemcem zboží jsou mrazírny, které zboží převzaly a uskladnily pro subjekty odlišné od jeho přímých odběratelů, což NSS označil za alibistické a účelové tvrzení. NSS potvrdil správnost odmítnutí opakovaného mezinárodního dožádání u mrazíren, neboť daňový subjekt nenavrhl tento důkaz k ověření svého tvrzení, ale za účelem zjištění, kdo byl potenciálním dalším odběratelem zboží v řetězci nebo koncovým příjemcem zboží. NSS souhlasil s krajským soudem, že správce daně nebyl povinen zjišťovat, pro koho mrazírny zboží skladovaly a komu je vydaly. Daňový subjekt měl primárně prokázat, komu zboží dodal, nikoli žádat daňové orgány o zjištění, kdo byl potenciálním dalším odběratelem zboží v řetězci nebo koncovým příjemcem zboží.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně o nenaplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. NSS uvedl, že daňový subjekt v kasační stížnosti nerozporoval závěr, že zboží neodebrali deklarovaní odběratelé, ale pouze namítal, že existovaly indicie o alternativních odběratelích v postavení osoby povinné k DPH. Tím zcela popřel svoji předchozí argumentaci v daňovém řízení, čímž snížil věrohodnost svých tvrzení, ale zejména pouhými obecnými odkazy na údaje uvedené v CMR existenci skutečných odběratelů neprokázal. NSS jednoznačně odmítl i námitku, že by mělo jít o intrakomunitární plnění, když k dodání došlo a nebyly naplněny hmotné podmínky intrakomunitárního plnění, pak šlo o plnění tuzemské.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odmítnutí nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti na podvodu s masem a masnými výrobky. NSS uvedl, že neshledal rozhodnutí správce daně nepřezkoumatelné, naopak ze shromážděných důkazů správcem daně vědomá účast daňového subjektu na podvodu v jednom řetězci jednoznačně vyplývala. Námitky vůči své nedbalostní účasti v dalších 5 řetězcích daňový subjekt vůbec v rámci kasační stížnosti nenamítl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z deklarovaných přijatých zdanitelných plnění spočívající ve zprostředkování obchodu a konzultační činnosti ve věci koupě strojíren. NSS konstatoval, že správce daně ve výzvě k prokázání skutečností řádně definoval a odůvodnil svoje pochybnosti a byl to daňový subjekt, který svoje důkazní břemeno stran prokázání faktického přijetí služeb neprokázal. Aby bylo možno uvažovat o odepření nároku na odpočet DPH, musí tento nárok nejprve vzniknout a musí se tedy uskutečnit zdanitelné plnění, v důsledku kterého si může plátce DPH odečíst. Dodavatel tak logicky neměl přiznávat daň na výstupu, pokud se zdanitelné plnění neuskutečnilo, respektive jeho uskutečnění nebylo prokázáno. Daňový subjekt si tak nemohl žádat o odpočet daně a v takové situaci pak vůbec nemohlo dojít k porušení zásady neutrality daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nenaplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy v první fázi vyhověl kasační stížnosti správce daně ohledně nedůvodnosti mezinárodního dožádání. V tomto případě NSS uvedl, že jak již uvedl ve svém prvním rozsudku, daňový subjekt nevyvrátil důvodné pochybnosti správce daně a neprokázal, že by zboží dodal do jiného členského státu právě deklarovaným odběratelům. Na tom nemění nic ani odkaz daňového subjektu na rozsudek ve věci B2 Energy, neboť z provedeného dokazování nevyplynuly dostatečné indicie, že zboží bylo v jiném členském státě dodáno jiným osobám povinným k dani, což ostatně v průběhu daňového řízení daňový subjekt nikdy netvrdil. Nelze z judikatury dovodit, že by správce daně musel prokazovat skutečného odběratele zboží, to by obrátilo povinnost v nesení důkazního břemene.  NSS jednoznačně odmítl i námitku, že by mělo jit o intrakomunitární plnění, když k dodání zboží došlo, i když nebyly naplněny hmotněprávní podmínky osvobozeného intrakomunitárního dodání, neboť tak muselo jít o plnění tuzemské. NSS rovněž vyloučil požadavek daňového subjektu na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, neboť se posuzovaly pouze skutkové okolnosti případu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (prezentace v rámci automobilových závodů), neboť se tato v rámci šetřených období neuskutečnila. NSS v dané věci rozhodoval podruhé, když v první fázi vyhověl kasační stížnosti správce daně, zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS potvrdil, že KS se řídil závazným právním názorem NSS z prvého rozsudku a vypořádal se s namítanou nepřezkoumatelností.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu na DPH. Daňový subjekt nakupoval zboží v podobě tlumicích elementů a stabilizátorů organického odpadu v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Existenci podvodu daňový subjekt nepopíral, svoji kasační argumentaci směřoval k tomu, že byl nevědomým účastníkem tohoto podvodu. NSS k tomu uvedl, že správce zjistil celou řadu nestandardních okolností a objektivních kritérií svědčících o tom, že daňový subjekt přinejmenším mohl a měl vědět o svém zapojení do řetězců zasažených podvodem na DPH, a že rovněž ani neprokázal taková preventivní opatření, která by svědčila o jeho dostatečné obezřetnosti. NSS se zamítavě vypořádal s námitkami stěžovatele odkazující se na rozsudek NSS ve věci "VYRTYCH".
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně. Předmětem sporu bylo, zda lze současně uplatnit ručení a odepření nároku na odpočet z důvodu účasti na podvodu na DPH. V této věci položil NSS předběžnou otázku k SDEU, který rozsudkem ze dne 10.7.2025 C-276/24 odpověděl, že souběžné uplatnění solidární odpovědnosti za nezaplacenou daň a odepření nároku na odpočet DPH z důvodu vědomé účasti na daňovém podvodu je v souladu se zásadou proporcionality. Ručení daňového subjektu se vztahuje k daňové povinnosti dodavatele zdanitelného plnění, kdežto odepření nároku na odpočet k vlastní daňové povinnosti daňového subjektu. NSS proto konstatoval, že krajský soud pochybil, jestliže zrušil rozhodnutí o odvolání z důvodu nepřiměřenosti uplatnění ručení.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ve věci neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (pronájem movitých věcí, dodávka software, dodávka zboží a služeb) od deklarovaného dodavatele. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v prvním kole rozhodnutí správce daně zrušil, neboť správce daně dostatečně nevysvětlil rozdíly ve výsledcích dokazování provedeného u daňového subjektu a jeho dodavatele. V doplněném řízení po rozsudku soudu správce daně dokazování doplnil a vysvětlil rozdíly mezi závěry řízení u dodavatele a daňového subjektu (zejména časový posun a výsledky trestního řízení, které dříve nebyly správci daně známy). NSS tedy shledal postup správce daně zákonný a jeho závěry potvrdil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně doměření DPH z prodeje pozemků (zahrad) přilehlých k pozemkům a stavbám rodinných domů. NSS uvedl, že správce daně učinil závěr souladný s tuzemskou i evropskou judikaturou, že rodinné domy s pozemky, na nichž budovy stojí, a přilehlé zahrady slouží ke stejnému hospodářskému účelu, přičemž za hlavní a určující prvek transakce je třeba považovat dodání rodinných domů, a proto ostatní plnění sdílejí daňový režim plnění hlavního. Dodání rodinných domů (a pozemků, na nichž budovy stojí) a dodání zahrad proto podléhá snížené sazbě DPH (15 %). Své tvrzení, že dodání zahrad je plněním od DPH osvobozeným, daňový subjekt neprokázal. O jediné plnění se jedná zejména tehdy, jsou-li dvě nebo více dílčích plnění poskytnutých osobou povinnou k dani tak těsně spojena, že objektivně tvoří jediné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé. Tak je tomu rovněž v případě, musí-li být jedno nebo více dílčích plnění považováno za hlavní a jedno nebo více dílčích plnění za vedlejší, které sdílí stejný daňový režim s hlavním plněním.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku odpočet DPH z plnění ve formě zajištění pracovníků a provedení montážních a balicích služeb. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt v daňovém řízení neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal, že mu předmětná plnění dodali plátci DPH deklarovaní jako dodavatelé na daňových dokladech. NSS se zabýval a neshledal namítanou podjatost úředních osob správce daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně při neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (zprostředkování výhodnějšího nákupu automobilů a zajištění výrobních kvót na jejich nákup), neboť daňový subjekt neprokázal, že k poskytnutí předmětných plnění skutečně došlo. NSS uvedl, že z provedeného řízení, kdy daňový subjekt nebyl schopen prokázat žádné konkrétní skutečnosti k přijatému plnění (jakým způsoben zprostředkování probíhalo, kdy bylo poskytnuto, podmínky stanovení výše odměny, atp.) nelze než uzavřít, že daňový subjekt své daňové břemeno neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při neuznání odpočtu DPH z pořízení trubkového lešení, neboť dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že k přijetí plnění fakticky nedošlo. NSS konstatoval, že správce daně relevantně zpochybnil formální důkazní prostředky doložené daňovým subjektem, a to i na základě důkazů získaných z trestního řízení, s nimiž daňový subjekt řádně seznámil (napraveno po zrušujícím rozsudku krajského soudu).
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve sporu o to, zda daňový subjekt mohl žádat správce daně o vrácení DPH, kterou mu v důsledku překvalifikování tuzemských přijatých zdanitelných plnění na přeshraniční plnění osvobozená od DPH nesprávně naúčtovali v ceně plnění jeho dodavatelé. NSS uvedl, že daňový subjekt může nesprávně naúčtovanou DPH žádat vrátit po správci daně toliko za současného splnění podmínek vymezených judikaturou SDEU. Musí se jednat o DPH naúčtovanou neoprávněně, zaplacenou v ceně přijatého zdanitelného plnění, daň nesmí být důsledkem podvodu či zneužití práva, dodavatel daň musí skutečně odvést do státního rozpočtu a nesmí mu být posléze vrácena a zejména se daňový subjekt musí pokusit daň vymoci soukromoprávní cestou po dodavateli, neboť na správce daně se může obrátit až tehdy, bude-li vymáhání soukromoprávní cestou nemožné nebo nepřiměřeně náročné. NSS proto posuzoval, zda vymáhání neoprávněně naúčtované DPH bylo nemožné či nepřiměřeně náročné. Tuto skutečnost neshledal, neboť se daňový subjekt ve skutečnosti o vymáhání bezdůvodného obohacení u svých dodavatelů vůbec nepokusil a po pravomocném skončení daňového řízení se bez dalšího obrátil s žádostí o vrácení DPH na správce daně. Daňový subjekt proto nesplnil podmínky, které judikatura SDEU vymezila pro možnost žádat vrácení neoprávněně naúčtované DPH po správci daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiných členských států EU z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS dospěl k závěru, že správce daně řádně popsal a doložil řetězec skutkových okolností dokládajících existenci podvodu. Správce daně také vylíčil dostatek skutečností, které v souhrnu svědčí o tom, že se u daňového subjektu nejednalo o prosté obchodní selhání, ale o úmyslné zapojení do daňového podvodu, přičemž daňový subjekt tento závěr ničím relevantním nezpochybnil. NSS neaproboval vyslovené tvrzení daňového subjektu o účelovém závěru správce daně o jejím úmyslném zapojení do podvodného řetězce tak, aby správce daně nemusel hodnotit přijatá opatření k zabránění její účasti na podvodném řetězci.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl podvod na DPH s feroslitinami. NSS rozhodoval v dané věci již potřetí, kdy všechny rozsudky KS v Ostravě byly zrušeny pro nepřezkoumatelnost (poprvé dal krajský soud zapravdu daňovému subjektu, aniž se vypořádal s argumentací správce daně, podruhé dal zapravdu správci daně, aniž se vypořádal se žalobní argumentací a potřetí vyslechl sám svědka, kterému dal zapravdu, aniž by jeho výpověď posuzoval v kontextu dalších důkazů).
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při stanovení poměrného koeficientu ve smyslu § 75 zákona o DPH, tedy podílu použití přijatých zdanitelných plnění pro ekonomickou činnost. NSS uvedl, že samotná povaha poměrného koeficientu jako procentuálního vyjádření části přijatých plnění, která byla použita pro ekonomickou činnost, vůči celkové hodnotě přijatých plnění, je přesně daná zákonem o DPH. Musí vyjadřovat poměr mezi ekonomickou činností a celkovou činností osoby povinné k dani, nikoli poměr mezi ekonomickou a neekonomickou činností či jakýkoli jiný vztah relevantních veličin. Správce daně tedy postupoval správně, pokud při použití výnosové metody pro určení koeficientu do čitatele zlomku zahrnul pouze výnosy z ekonomické činnosti a do jmenovatele veškeré výnosy stěžovatele, včetně rozhlasových poplatků. Jde o další rozhodnutí NSS ve stejné věci za jiné zdaňovací období, čímž je potvrzena dosavadní judikaturní praxe.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu je naplnění podmínek pro osvobození při dodání řepkového oleje do jiného členského státu EU. NSS uvedl, že KS dospěl k nesprávnému závěru ohledně pochybení v hodnocení důkazů správcem daně a nedostatečné opory pro jeho závěry ve správním spisu. Pochybnosti správce daně ohledně naplnění podmínek pro osvobození DPH jsou důvodné. Jde o další rozsudek v obdobné věci za jiná zdaňovací období, když v předešlých případech kasační stížnost podávala žalobkyně, kasační stížnosti NSS zamítl. Jde o potvrzení ustálené judikaturní praxe NSS v dané věci.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění, neboť daňový subjekt neodstranil pochybnosti o rozsahu přijatých plnění ani o osobě plátce DPH, která přijatá plnění poskytla. NSS potvrdil, že pochybnosti správce daně se mohly zakládat i na okolnostech stojících mimo sféru daňového subjektu. I v takovém případě doložení důkazů osvědčujících tvrzení daňového subjektu ohledně jeho daňových povinností nejde nad rámec důkazního břemene daňového subjektu. K důkazu v podobě zanesení platby do systému EET poté NSS doplnil, že v posuzovaném případě bylo identifkováno množství pochybností o faktickém dodavateli deklarovaných plnění a jeho rozsahu, a tudíž nešlo dospět k závěru, že zanesení plateb do EET samo o sobě mohlo prokázat, že sporná plnění uskutečnili právě deklarovaní dodavatelé.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (inženýrské činnosti), kdy daňový subjekt neprokázal přijetí plnění v předmětu a rozsahu uvedeném na daňových dokladech. NSS k otázce důkazního břemene uvedl, že v daňovém řízení nedochází k přenosu či přechodu důkazního břemene, důkazní břemeno totiž stíhá daňový subjekt v průběhu celého řízení, důkazní břemeno správce daně je v limitovaném rozsahu uvedeném v § 92 odst. 3, resp. 5 DŘ. NSS dále uvedl, že správce daně svoje důvodné pochybnosti prokázal a byl to daňový subjekt, který důkazní břemeno neunesl a pochybnosti správce daně neodstranil.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro částečnou nepřezkoumatelnost, neboť se soud nevypořádal s konkrétními důkazy předloženými daňovým subjektem a posouzením otázky, zda tímto daňový subjekt unesl svoje důkazní břemeno stran prokázání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu. Přesto NSS aproboval správnost postupu správce daně u neprovedení výslechu svědka a zákonnost podaných výzev.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH při obchodování s drahými kovy (především se zlatem a slitinami s obsahem zlata), které odebíral výhradně od společnosti OSDK a vyvážel je do jiných členských států EU či třetích zemí. Na základě přezkoumání správního spisu dospěl NSS k závěru, že správce daně založil své závěry na dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a na základě něj dospěl také ke správným právním závěrům o tom, že nárok na odpočet DPH za posuzovaná zdaňovací období nebylo možno uznat, neboť obchody byly stiženy daňovým podvodem, o němž daňový subjekt měl a mohl vědět a nepřijal žádná adekvátní opatření, aby své účasti zabránil. NSS se také vyjadřoval k otázce prekluze ve vztahu k dřívějšímu materiálnímu zahájení daňové kontroly, kdy uvedl, že byť byla před zahájením daňové kontroly uskutečněna místní šetření, tato rozhodně nenaplňovala znaky kontroly, ale pouze mapování terénu. K otázce svědeckých výpovědí a nevyhovění žádosti zástupce daňového subjektu k posunutí jejich termínů, NSS uvedl, že správce daně vyvinul snahu domluvit se s daňovým subjektem na jiném možném termínu, ale tento žádný z náhradních termínů nepřijal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nenaplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. Podstatou kasační argumentace byla skutečnost, zda existovaly indicie o alternativních odběratelích, čímž daňový subjekt popřel svoji předchozí argumentaci v daňovém řízení. NSS konstatoval, že nebyla prokázána podstata plnění jako plnění intrakomunitárního, avšak k jeho dodání došlo, a proto bylo třeba jej posoudit jako tuzemské zdanitelné plnění zatížené daní na výstupu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně nenaplnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. NSS uvedl, že co se prokazování odběratelů týče, daňový subjekt v kasační stížnosti nerozporoval závěr, že zboží neodebrali deklarovaní odběratelé, ale pouze namítal, že existovaly indicie o alternativních odběratelích, kteří by měli postavení osoby povinné k DPH. Tím zcela popřel svoji předchozí argumentaci v daňovém řízení. Také neunesl svoje důkazní břemeno, kdy v případě existence alternativního odběratele musí toto daňový subjekt prokázat, nikoliv pouze spekulovat o indiciích.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé (poprvé vyhověl kasační stížnosti správce daně) a uvedl, že nemá důvod odchýlit se od svého dřívějšího názoru, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno stran faktického uskutečnění přijatých plnění. Část kasačních námitek pokládal NSS za nepřípustné, neboť o nich rozhodl již v předešlém rozhodnutí nebo je stěžovatelka neuplatnila před krajským soudem, zbylé byly nedůvodné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně odepření nároku na odpočet v souvislosti s nájmem lešenářských komponentů z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že daňový subjekt o své účasti v podvodném řetězci transakcí přinejmenším vědět měl a mohl a přesto neučinil žádná opatření, aby tomu předešel.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně, který při uplatnění nároku na odpočet DPH důvodně využil metodu výpočtu poměrného koeficientu vycházející z výnosů daňového subjektu. NSS uvedl, že se velmi podobnou, místy i totožnou kasační argumentací, zabýval už opakovaně a nemá důvodů se od svých závěrů odchýlit.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z přijatého zdanitelného plnění – reklama na LED obrazovce, kdy správce daně uzavřel, že daňový subjekt neprokázal poskytnutí tohoto plnění deklarovaným dodavatelem. NSS k tomu uvedl, že provedené svědecké výpovědi poskytnutí plnění deklarovaným dodavatelem osvědčily, ale nastínily i další skutečnosti (pochybnosti o fungování společnosti, její nekontaktnost, platby v hotovosti, absence veřejné prezentace či personálního a technického zázemí a tvrzené nadhodnocení poskytovaných služeb apod.), které naopak svědčily o nestandardnosti obchodní spolupráce. Pokud tedy správce daně měl tyto pochybnosti, měl se zabývat možnou existencí řetězového podvodu na DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně i rozhodnutí o odvolání. Předmětem sporu byl nárok na odpočet z přijatých plnění (úklidových služeb), u kterých daňový subjekt dle správce daně neprokázal jejich poskytnutí v deklarovaném rozsahu a deklarovanými dodavateli. NSS se neztotožnil s názorem správce daně a uvedl, že daňový subjekt řadou důkazních prostředků (daňovými doklady, smlouvami, výslechy svědků a emailovou komunikací) prokázal faktické poskytnutí služeb ve fakturovaném rozsahu i jejich poskytnutí deklarovanými dodavateli. Pokud existovaly další pochybnosti správce daně (nepřesnosti v rozpisu vykazovaných služeb či počtu zaměstnanců), neměly takovou váhu, jakou jim přisoudil správce daně, neboť daňový subjekt svůj postup vyjasnil. Co se týče faktického zahájení daňové kontroly NSS uvedl, že správce daně nepřekročil meze vyhledávací činnosti a k zahájení daňové kontroly došlo až oznámením v roce 2022. V případě prokázání naplnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně by daňovému subjektu tento odpočet mohl být odepřen pouze tehdy, pokud by správce daně prokázal, že se daňový subjekt účastnil podvodu na DPH, o kterém mohl a měl vědět. V takovém případě ovšem důkazní břemeno tíží správce daně (spíše v nestandardních okolnostech obchodu či fungování zúčastněných subjektů). Ostatně správce daně prvního stupně ve zprávě o daňové kontrole určité nestandardní okolnosti obchodů shledal.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého podvodem. Předmětem sporu byla zejména otázka použitelnosti důkazů opatřených z trestního řízení vedeného vůči jednatelům daňového subjektu. NSS uvedl, že výrok trestního rozsudku je v rovině statusové (závěr o vině trestným činem) a zásadně i v rovině skutkové (popis skutku, který je trestným činem) závazný pro správce daně, a proto trestní rozsudek v tom rozsahu, v jakém řeší tytéž skutkové otázky jako správce daně, může být klíčovým (byť jistě ne absolutním a nezpochybnitelným) podkladem rozhodnutí správce daně. NSS nepřisvědčil ani námitkám daňového subjektu o neprokázání existence podvodu a vědomosti o podvodu správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet daně z přijatých plnění v podobě dodání pracovníků pro výrobu elektrokol, neboť daňový subjekt neprokázal rozsah plnění ani to, že mu plnění poskytli deklarovaní dodavatelé či jiní plátci DPH. NSS uvedl, že předložené daňové doklady nebyly formálně bezvadné, rámcové smlouvy byly vágní, dílčí objednávky probíhaly ústně a z předávacích protokolů nebyl zřejmý rozsah prací. V řízení nebyla prokázána hodinová sazba a nebylo zjištěno ani propojení pracovníků s deklarovanými dodavateli, kteří vykazovali řadu rizikových znaků.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Brně. Daňový subjekt se zabývá hostinskou činností. Předmětem sporu byla správnost doměřené DPH za pomoci pomůcek. Pro stanovení daně pomůckou musí být splněny 3 důvody (i) daňový subjekt nesplnil některé ze svých povinností při dokazování, (ii) proto nebylo možné stanovit daň dokazováním, a (iii) daň mohla být prostřednictvím pomůcek stanovena spolehlivě. Podle KS byl poslední důvod byl sporný a KS jej tedy posoudil v neprospěch stěžovatele (správce daně). NSS uložil v dalším řízení KS, aby se řádně vyrovnal s otázkou přiměřenosti stanovení obchodní přirážky a přirozených úbytků surovin. NSS připomněl, že oprávnění daňového subjektu zpochybňovat adekvátnost použitých pomůcek je nutno posuzovat značně restriktivně. S námitkami ohledně nespolehlivě stanovené daně prostřednictvím pomůcek může daňový subjekt v zásadě uspět jen v případě excesu správce daně, kdy konstrukce pomůcky trpí tak závažnými logickými deficity, že se nedá hovořit o tom, že by na jejím základě vůbec mohla být stanovena daň.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění, neboť daňový subjekt neodstranil pochybnosti správce daně o prokázání přijetí deklarovaných zdanitelných plnění od sporných dodavatelů. NSS uvedl, že správce daně důvodnost svých pochybností prokázal a daňový subjekt nebyl jeho postupem nijak zkrácen na svých právech. Naopak byl to daňový subjekt, který svoje důkazní břemeno o přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů neunesl. NSS konstantně potvrdil postup správce daně při přenášení důkazního břemene.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci platebních výměrů na DPH. NSS uvedl, že daňový subjekt v kasační stížnosti nebrojí proti vyměření daně, ale toliko proti skutečnosti, zda měl být registrován jako plátce DPH. Tato otázka však již byla vyřešena jiným pravomocným rozhodnutím správce daně. Kasační stížnost tedy není důvodná. Úlohou soudu je posuzovat skutkové okolnosti případu, které reálně nastaly, nikoli se zabývat hypotetickými situacemi a vyslovovat k nim abstraktní závěry. Relevantní skutečnost je, že stěžovatelka byla pravomocně registrována za plátce daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně kráceného nároku na odpočet DPH. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnosti správce daně. Nyní NSS konstatoval, že nemá důvodu se odchýlit od své konstantní judikatury ohledně správnosti a přiměřenosti použití tzv. výnosové metody stanovení poměrného koeficientu správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost rozhodnutí správce daně ve věci udělení statusu nespolehlivého plátce. NSS uvedl, že byly naplněny současně dvě podmínky nespolehlivosti, a to nedoplatek nad půl milionu Kč (proti tomu daňový subjekt nebrojil) a neuhrazení zajišťovacích příkazů. Přitom i jedna z nich by pro důvodnost rozhodnutí o nespolehlivosti postačovala. Dále NSS uvedl, že v řízení o nespolehlivosti není prostor posuzovat důvodnost vydání zajišťovacích příkazů, když tyto jsou pravomocným rozhodnutím správce daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze, neboť na rozdíl od MS dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přímou a bezprostřední souvislost přijatého reklamního plnění (propagace značky motorového oleje) se svou ekonomickou činností – pronájem budovy čerpací stanice. Navíc daňový subjekt dle NSS nijak logicky nezdůvodnil, proč se hodnota fakturovaného nájemného v čase snižovala, a to i přes stále poskytovanou reklamu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci doměření DPH u řetězových dodávek zboží z jiného členského státu. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v návaznosti na předchozí rozsudek NSS. NSS v nynějším řízení neshledal důvodnou námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu ani námitku nezohlednění výsledků trestního řízení, neboť z trestních rozsudků doložených daňovým subjektem nevyplynula skutková verze, která by jakkoliv zpochybňovala komplexní zjištění správce daně týkající se fungování obchodního řetězce, do něhož byl daňový subjekt zapojen.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové i rozhodnutí správce daně. Předmětem sporu byla otázka, zda se zdanitelné plnění spočívající v opravě základu daně na základě reorganizačního plánu považuje za uskutečněné (dle právní úpravy účinné od 1. 4. 2019 do 22. 9. 2023) již dnem, kdy insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu, nebo až dnem, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. NSS teleologickým výkladem zákona dospěl k závěru, že zdanitelné plnění nastane ke dni, kdy rozhodnutí soudu o schválení reorganizačního plánu nabyde právní moci, neboť až tímto okamžikem se stane závazným a nezměnitelným.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání naplnění podmínek pro osvobození při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v prvním kole vyhověl kasační stížnost správce daně. V tomto řízení NSS konstatoval, že kasační stížnost daňového subjektu je v převážné části nepřípustná, neboť daňový subjekt zpochybnil především otázky, které už NSS v této věci vyřešil.
 

NSS zamítl kasační stížnost a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatého plnění. NSS uvedl, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že daňový subjekt nepřijal hotové výrobky, ale práci. Nebyl však schopen prokázat, kdo mu tuto práci poskytl a ani v jakém konkrétním rozsahu ji poskytl. Daňový subjekt tak neunesl svoje důkazní břemeno ohledně splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil rozsudek KS v Ústí nad Labem. NSS konstatoval, že úplná absence důkazních prostředků v oblasti přijatých zdanitelných plnění správci daně nedovolovala DPH stanovit dokazováním, aniž by se dostal do nezpochybnitelného rozporu se zásadou správného stanovení daně. Pokud daňový subjekt podnikal v oblasti maloobchodního prodeje dětského zboží a prodeje nových mobilních telefonů, jeví se setrvalé pořizování zásob od neplátců DPH jako nereálné.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze, neboť tento byl dle NSS postaven na nesrozumitelném hodnocení důvodnosti pochybností správce daně ohledně nároku na odpočet z reklamních plnění. KS také pochybil, pokud zrušil rozhodnutí o odvolání jako celek, byť v otázce neuznaného nároku na odpočet ze stavebního materiálu (jiné zdaňovací období) zcela přisvědčil správci daně.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně v otázce metody určení (výpočtu) poměrného koeficientu ve smyslu § 75 odst. 3 zákona o DPH. NSS se touto otázkou zabýval již opakovaně a správnost použití tzv. výnosové metody opakovaně potvrdil.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění – stavebních prací, neboť daňový subjekt neprokázal deklarovaný rozsah prací. NSS uvedl, že předpoklad daňového subjektu, že k prokázání nároku na odpočet postačuje daňový doklad a že předmět a rozsah poskytnutého plnění nemusí prokazovat, je lichý, naopak toto jsou hmotněprávní podmínky nároku na odpočet, kde tíží důkazní břemeno daňový subjekt. NSS tedy shodně se správcem daně uzavřel, že daňový subjekt neprokázal přijetí sporného plnění v deklarovaném rozsahu a ceně.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci ručení dle § 109 zákona o DPH. NSS korigoval názor KS v Ostravě a konstatoval, že správce daně správně aplikoval ručení i dodatečně z titulu doměřené DPH u dodavatele. Také potvrdil správnost správní úvahy správce daně ohledně vědomosti ručitele o zkrácení daně dodavatelem. Nicméně konstatoval, že se správce daně nedostatečně zabýval souvislostí mezi předmětnými plněními pro ručitele a nezaplacenou daní dodavatelem. Bez toho nelze institut ručení využít.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu, že daňový subjekt neprokázal, jaké zboží konkrétně nakoupil a od koho je nakoupil. Daňový subjekt nakupoval zboží na tržnici SAPA, kde obdržel od blíže neurčených osob daňové doklady, na nichž byly uvedeny jako dodavatelé společnosti, které daňový subjekt osobně neznal. Na základě důvodných pochybností pak správce daně vyzval daňový subjekt k tomu, aby prokázal údaje uvedené na daňových dokladech včetně toho, že skuteční dodavatelé měli postavení plátce. Daňový subjekt však svoje důkazní břemeno neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb, neboť nebylo prokázáno jejich poskytnutí deklarovaným dodavatelem a v deklarovaném rozsahu. NSS uvedl, že z provedeného dokazování je zřejmé, že správce daně měl důvodné pochybnosti, které daňový subjekt neodstranil, a proto lze uzavřít, že svoje důkazní břemeno stran naplnění hmotněprávních podmínek pro odpočet DPH neunesl.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek MS v Praze, kdy předmětem sporu bylo zkoumání podmínek pro uložení pokuty za nepodání kontrolního hlášení. NSS konstatoval, že pro posouzení vzniku pokuty dle § 101h odst. 1 písmen. d) zákona o DPH nestačí, že daňový subjekt nereagoval na výzvu správce daně, ale je třeba nejprve postavit najisto, zda plátci vůbec povinnost podat kontrolní hlášení vznikla podle § 101c zákona o DPH. Dále NSS uvedl, že na jeho výkladu nic nemění ani novela § 101g odst. 1 zákona o DPH účinná od 1. 1. 2023, když tato nijak neřeší otázku povinnosti podání původního kontrolního hlášení.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze. Předmětem sporu bylo prokázání podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. NSS konstatoval, že KS zrušující výrok svého rozsudku opřel o právní argumentaci, k níž se však posléze v dílčích ohledech nepřiklonil ani SDEU (B2 Energy) a zejména ani NSS, který klade větší důraz na procesní aktivitu daňového subjektu a vyžaduje, aby to byl on, kdo tvrdí a prokazuje „alternativní“ skutkové verze v situaci, kdy bude dodání zboží původně deklarovanému odběrateli v jiném členském státě relevantně zpochybněno. Pokud daňový subjekt po celé daňové řízení a následně i v řízení soudním trvá na tom, že plnění dodal deklarovaným odběratelům, není třeba, aby správní orgány znovu posuzovaly uplatněný nárok na osvobození od DPH optikou závěrů rozsudků Kemwater a B2 Energy.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně jak ve věci výpočtu poměrného koeficientu při nároku na odpočet, tak při doměření daně na výstupu z vytvořeného díla – seriálu První republika. NSS potvrdil svou ustálenou judikaturu ohledně přípustnosti použití tzv. výnosové metody pro účely výpočtu poměrného nároku na odpočet DPH u tohoto daňového subjektu. K seriálu První republika NSS uvedl, že byly naplněny podmínky dle § 13 odst. 4 písm. b) zákona o DPH, neboť se jednalo o nehmotný majetek, jehož vytvoření podléhá DPH, protože vytvořením seriálu daňový subjekt plnil nejen svůj veřejnoprávní účel, ale seriál bylo možno použít také ke komerčním účelům (např. distribuce na DVD). NSS rovněž odmítl námitky vůči vyměřenému penále.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Praze pro částečnou nepřezkoumatelnost, neboť se KS nevypořádal s žalobními námitkami stran nezbytnosti doplnit dokazování. NSS však v tomto rozsudku potvrdil svou ustálenou judikaturu ohledně přípustnosti použití tzv. výnosové metody pro účely výpočtu poměrného nároku na odpočet DPH v situaci, kdy daňový subjekt použil přijatá zdanitelná plnění jak v souvislosti se svojí ekonomickou činností, tak v souvislosti s činností, která DPH nepodléhá.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření osvobození při dodání řepkového oleje do jiného členského státu. NSS potvrdil, že daňový subjekt neprokázal, že olej skutečně dodal deklarovaným odběratelům, což v kasační stížnosti sám uznává. Dle rozsudku B2 Energy tedy NSS posuzoval, zda z provedeného dokazování vyplynuly dostatečné indicie, že daňový subjekt zboží v jiném členském státě dodal osobám povinným k dani. Takový závěr ale nelze učinit jen na základě objemu dodávek či charakteru a hodnoty zboží. Dle NSS je rozhodnou skutečností možná dělitelnost dodávky (cisterny oleje), k níž mohlo dojít jak po stránce faktické, tak právní. Daňovému subjektu bylo umožněno předestřít konkrétní tvrzení a důkazy o tom, že zboží bylo dodáno osobě povinné k dani, což však neučinil. NSS neshledal důvodným návrh předložit věc do rozšířeného senátu ani položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, neboť právní otázka případného osvobození byla již soudem vyřešena. V projednávané věci se jedná o spor v důkazní rovině.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry MS v Praze, že skutkový stav ve věci prokázání nároku na osvobození od DPH při dodání mobilních telefonů do jiného členského státu nebyl zjištěn dostatečně, a proto byl správce daně povinen provést v odvolacím řízení důkazní prostředky navržené a doložené daňovým subjektem (zejména kamerové záznamy a e-mailovou komunikaci). Nad rámec soud dodal, že v případě zrušení rozhodnutí a jeho vrácení správci daně soudem první instance je správce daně povinen pokračovat v řízení a případné vydání rozhodnutí v tomto řízení nezakládá uznání zákonnosti či potvrzení argumentace ze strany správce daně pro účely kasační stížnosti.
 

NSS částečně vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze a rozhodnutí správce daně v části týkající se odepření nároku na odpočet DPH pro zapojení do podvodu při obchodování s automobily. NSS uvedl, že zjištěné porušení neutrality bylo následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Okolnosti týkající se použitého obchodního modelu jsou v kombinaci s absencí smluvní dokumentace značně podezřelé, avšak o vědomosti daňového subjektu o podvodném jednání dle NSS s jistotou nesvědčí, neboť nebylo vyvráceno tvrzení daňového subjektu o ovlivnění obchodu s automobily množstevními kvótami. Podle NSS byly daňovému subjektu k tíži kladeny i okolnosti týkající se společností stojících na počátku řetězce, o nichž nemohl před zahájením obchodování vědět. Ve zbytku NSS kasační stížnost daňového subjektu zamítl a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření nároku na odpočet DPH z marketingových a propagačních služeb pro neprokázání jejich faktického uskutečnění. Bude na správci daně, aby zjistil, zda se argumentace obchodním modelem omezeným kvótami zakládá na skutečnosti. Případně aby postavil najisto, kdy nejpozději se daňový subjekt mohl a měl z technických průkazů (nebo jinak) dozvědět o zapojení dalších společností v řetězci dodání. Pokud správce daně dospěje k jasnému závěru o naplnění vědomostního testu ve světle svých zjištění, pak znovu zváží, zda daňový subjekt přijal dostatečná opatření k tomu, aby své účasti na podvodném jednání zamezil.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze ve věci pokuty za nepodání kontrolního hlášení. MS shledal, že právní úprava, která byla účinná v době soudního řízení, je pro daňový subjekt příznivější než právní úprava účinná v době vydání rozhodnutí správce daně, proto má být daňovému subjektu uložena pokuta dle nové právní úpravy v poloviční výši (25.000 Kč). Dle NSS za tohoto stavu ale nebyl MS oprávněn zrušit také platební výměr správce daně prvního stupně, neboť k tomu by byl oprávněn pouze, pokud by shledal, že platební výměr neměl být vůbec vydán, nebo v řízení nelze pokračovat.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. Předmětem obchodních transakcí byla propagace a nákup stroje a vazníků, kdy oba tyto řetězce vykazovaly jasné nestandardnosti, ze kterých lze dospět k závěru, že došlo k daňovému podvodu a daňový subjekt o něm věděl nebo vědět měl a mohl a nedosáhl ani potřebné míry obezřetnosti, aby se „vyvinil“ ze své účasti na něm.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu byl podvod na DPH s mobilními telefony. NSS rozhodoval o věci podruhé, přičemž v nynějším rozsudku shledal část kasační argumentace nepřípustnou. Přípustná byla kasační stížnost pouze v rozsahu námitek zpochybňujících vědomost daňového subjektu o zapojení do podvodu. MS dospěl k závěru, že se daňový subjekt účastnil podvodu z nedbalosti. NSS uvedl, že k takovému závěru nebyl MS jako první oprávněn, neboť správce daně takový závěr neučinil (uzavřel, že se daňový subjekt účastnil podvodu úmyslně) a ani se podrobně nezabýval vyhodnocením tvrzených preventivních opatření. Za takového stavu je nutno rozsudek považovat za nezákonný, neboť bez adekvátního podkladu nahrazuje (potenciálně) chybějící argumentaci správce daně v napadeném rozhodnutí.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ostravě. Jde již o třetí rozsudek NSS rušící rozsudek KS v této věci. KS se neřídil závazným názorem vysloveným NSS. NSS uvedl, že v dalším řízení je KS povinen respektovat závěr, že daňový subjekt neprokázal uplatněný nárok na odpočet DPH za opravu výrobní linky. Předložené daňové doklady byly zpochybněny, další předložené podklady provedení deklarovaných oprav neprokázaly a ostatní zjištěné skutečnosti pochybnosti správce daně jen utvrdily.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci registrace plátce DPH. V dané věci NSS rozhodoval již podruhé. V tomto řízení odkázal na svoje předešlé posouzení, že úvahy správce daně v otázce existence sdružení se opírají o dostatečné důkazní podklady, které se daňovému subjektu nepodařilo zpochybnit. Správce daně následoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku NSS a při dokazování postupoval v souladu s právními předpisy a pro rozhodnutí ve věci shromáždil dostatek důkazů, které se stěžovatelce nepodařilo zpochybnit. Správce daně tak nepochybil, když stěžovatelku registroval k DPH zpětně k roku 2010.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci odepření odpočtu DPH z důvodu neprokázání faktického přijetí plnění (plochého skla). NSS potvrdil, že daňovému subjektu byla stanovena daň v rámci zachované lhůty dle § 148 DŘ. K vlastnímu předmětu sporu NSS uvedl, že se daňovému subjektu nepodařilo rozptýlit pochyby ohledně existence přijatého zdanitelného plnění. K námitce neprovedení místního šetření NSS uvedl, že jím nebylo možné ověřit, zda skla zabudovaná do určité stavby byla nakoupena právě na základě zpochybněných daňových dokladů, neboť doklady neuváděly konkrétní typ skel, rozměr, počet ani místo zabudování a daňový subjekt ani nevedl evidenci, z níž by bylo zřejmé, jaký materiál byl použitý na určitou zakázku.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ve věci neumožnění opravy daně dle § 43 zákona o DPH z fiktivních plnění. NSS konstatoval, že fiktivnost plnění do značné míry brání uznání dobré víry ve správnost vystavených daňových dokladů, současně je také zásadní, že daňový subjekt nezamezil ani riziku ztráty daňových příjmů. Možnost opravy daně, a to i nad rámec lhůty stanovené v § 43 odst. 4 zákona o DPH, je omezena na případy, kdy vystavitel faktury prokázal svou dobrou víru nebo včas zcela odstranil nebezpečí ztráty daňových příjmů.
 

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil závěry KS v Brně, že shromážděné důkazy nesvědčí o tom, že by byl daňový subjekt vědomě účasten podvodu na DPH. Z tohoto důvodu je rozhodnutí správce daně nepřezkoumatelné a KS se již nemusel zabývat dalšími skutečnostmi. Předmětem sporu byly prodeje zboží v kruhu, kdy toto fakticky neopustilo sklady a deklarovaným důvodem těchto transakcí bylo navýšení cash-flow. NSS konstatoval, že daňový subjekt předestřel správci daně odůvodnění svého jednání, které dané transakce vysvětluje, a nelze tak jednoznačně konstatovat, že jejich účelem bylo podvodné jednání. NSS vybídl správce daně ke znovu posouzení celého případu a k případnému vyvrácení tvrzení o ekonomické důvodnosti postupu daňového subjektu.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně zneužití práva za účelem vyhýbání se odvodu DPH při provozování pronájmu prostor pro výherní hrací přístroje (VHP) jako osvobozené plnění od DPH dle § 56a ZDPH. Daňový subjekt zabývající se pronájmem prostor pro VHP byl účasten jako prostřední článek obchodu mezi společností provozující hostinskou činnost (neplátce, který se vyhýbal registraci plátce) a společností provozující VH. To ale materiálně zakládalo poskytování jednotné komplexní služby, nikoliv od sebe oddělitelných plnění. Daňový subjekt, který formálně provozoval pouze pasivní pronájem, byl personálně a ekonomicky spojen se zapojenými společnostmi, a proto NSS konstatoval, že se dopustil zneužití práva za účelem obcházení povinnosti zdanit poskytovaná zdanitelná plnění tím, že je uměle vydělil do samostatné společnosti. NSS v odůvodnění důsledně vykládá judikaturu SDEU týkající se institutu zneužití práva ve světle dvojstupňového testu, naplnění objektivního a subjektivního prvku zneužití práva.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, zda daňový subjekt přijal zdanitelné plnění (zprostředkování) od švagra svého jednatele. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole rozhodnutí vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a uvedl, že správce daně i KS posuzovali přijaté plnění příliš formálně, a to pouze ve smyslu § 2445 OZ. Na základě závazného právního názoru NSS posléze správce daně doplnil svoji argumentaci a NSS ji shledal jako správnou a dostatečnou pro závěr, že ze zjištěných důkazů nelze dovodit, že skutečně došlo ke „zprostředkování“ mezi daňovým subjektem a jejím personálně spojeným dodavatelem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění, neboť nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu se tato plnění uskutečnila. NSS uvedl, že smlouva o poskytnutí reklamy obsahovala popsané komplexní reklamní služby (prezentace loga na vozidlech, dresech závodníků, webových stránkách, v televizním vysílání, atp.), ale daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně toho, zda tato plnění byla ve skutečnosti uskutečněna, proto nebylo možné uznat nárok na odpočet daně ani v částečném rozsahu, jak daňový subjekt požadoval.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně vyslovil důvodné pochybnosti o faktickém přijetí sporných přijatých zdanitelných plnění (výroba palet) a daňový subjekt nedoložil vyjma zpochybněných formálních dokladů nic, co by vypovídalo o tom, že se zdanitelné plnění odehrálo tak, jak bylo deklarováno (dodavatel nekontaktní společnost bez zaměstnanců, platby výhradně v hotovosti, atp.).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH u nákupu telefonních karet a sběratelských mincí. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno a neprokázal použití tohoto zboží pro svoji ekonomickou činnost, a proto správce daně postupoval správně, pokud nárok na odpočet DPH z přijatých plnění neuznal. NSS nepřijal argumentaci daňového subjektu, že k prokázání nároku na vstupu postačí prokázat obecnou souvislost daně na vstupu s daní na výstupu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Důvodem neuznání nároku na odpočet byla skutečnost, že v případě jednoho dodavatele obchodoval daňový subjekt s dřevěnými paletami v řetězci zatíženém podvodem. NSS k tomu uvedl, že objektivní skutečnosti zjištěné správcem daně byly natolik silné, že jednoznačně svědčily o tom, že daňový subjekt o své účasti na tomto podvodu vědět měl nebo mohl. V případě obchodování s druhým dodavatelem správce daně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet, neboť tento neprokázal, že se přijatá plnění uskutečnila v deklarovaném rozsahu. I v tomto přisvědčil NSS správci daně a uvedl, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. Předmětem doměřené daně byl neuznaný nárok na odpočet DPH z tonerů do laserových tiskáren, které daňový subjekt nakupoval v řetězci zatíženém podvodem. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole rozhodnutí zamítl kasační stížnost správce daně, který následně řízení doplnil. Nepřezkoumatelnost rozsudku KS shledal NSS v tom, že se soud nezabýval námitkami daňového subjektu směřujícími proti vyhodnocení naplnění druhého a třetího stupně podvodového testu, pouze nekriticky převzal závěry správce, aniž by provedl jejich vyhodnocení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Plzni pro nepřezkoumatelnost, neboť z předmětného rozsudku není dle NSS patrné, jaký skutkový stav vzal KS za prokázaný. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých plnění, který správce daně neuznal v důsledku nenaplnění hmotněprávních podmínek. NSS uvedl, že KS ve svém rozsudku na rozhodnutí odvolacího orgánu sice odkázal, ale neuvedl konkrétní vypořádání k žalobním námitkám.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil správnost zrušujícího rozsudku MS v Praze. Předmětem doměření daně byl nárok na odpočet DPH z reklamních plnění, předmětem sporu u NSS však byla pouze skutečnost, zda obsahem spisu správce daně byly všechny důkazní prostředky (předávací protokoly k reklamním akcím), které daňový subjekt měl předložit správci daně. NSS konstatoval, že z vyjádření správce daně, obsahu spisu i zprávy o kontrole plyne, že daňový subjekt v rámci jednání se správcem daně určité důkazní prostředky předložil, ale bez odůvodnění ve spise absentují, což zakládá vážnou procesní vadu a nezákonnost rozhodnutí.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Praze. Důvodem zrušení byla skutečnost, že se NSS neztotožnil s názorem KS ohledně faktického zahájení daňové kontroly na DPH, neboť jejímu formálnímu zahájení předcházely úkony správce daně v rámci mezinárodního dožádání, které dle NSS překročily rámec vyhledávací činnosti. V dalším řízení je nutné posuzovat vliv mezinárodního dožádání na běh prekluzivní lhůty. NSS s odkazem na prejudikaturu připomíná, že prekluzivní lhůtu ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) DŘ staví jenom účelné a důvodné mezinárodní dožádání ve věcné a časové souvislosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, protože žádná z uplatněných kasačních námitek nebyla důvodná. Předmětem daňového sporu byl neprokázaný nárok na odpočet DPH, předmětem soudního přezkumu však byla především správnost závěru o neprovedení důkazu (výslechu svědka) v daňovém řízení, kdy správce daně opakovaně předvolal svědka, nechal jej předvést i policií, ale svědek odepřel výpověď a odešel, aniž se nechal poučit o svých právech a povinnostech. MS v Praze konstatoval, že správce daně nepochybil, pokud nenechal předvést svědka opakovaně, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně. NSS konstatoval, že daňový subjekt v kasační stížnosti neuvedl, proč by případné procesní pochybení správce daně mělo mít vliv na zákonnost rozhodnutí a nevymezil se ani proti závěrům MS, kasační stížnost tedy nebyla důvodná.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem. Předmětem sporu bylo stanovení DPH podle pomůcek v maloobchodní tržnici s převažujícím sortimentem tabákových výrobků. NSS konstatoval, že KS pochybil, pokud nezohlednil veškeré výpočty správce daně a dostatečně se nevypořádal s tím, jestli daň stanovená podle pomůcek byla stanovena spolehlivě.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro částečnou nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl poměrný nárok na odpočet, kde NSS přisvědčil správci daně. Důvodem zrušení rozsudku MS byla skutečnost, že se soud nezabýval žalobní námitkou, že pro výpočet poměrného koeficientu byly použity nesprávné údaje o přijatých zdanitelných plněních.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze, protože jeho závěry byly rozporné. Předmětem sporu byl úrok z daňového odpočtu. NSS vycházel při svém rozhodování z usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 1 Afs 231/2022 – 31 ze dne 25.1.2025, kterému předtím předložil věc k posouzení. Z usnesení rozšířeného senátu pak vyplývá, že daňovému subjektu žádné úroky nenáleží, neboť po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně nemohlo dojít k jejímu vyměření. Daňový subjekt měl uplatňovat své nároky podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Ostravě ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb, když daňový subjekt neprokázal skutečný rozsah takto přijatých služeb. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy nyní daňový subjekt v kasační stížnosti brojil proti tomu, že správce daně v posuzovaném případě neuznal nárok na odpočet alespoň v částečné výši dle skutečně přijatých služeb. NSS se k tomuto ztotožnil s KS a správcem daně, že daňovému subjektu nebylo možno uznat ani poměrnou část plnění, resp. odpočet daně, jelikož daňový subjekt nepředložil ceníky či jiné důkazní prostředky, na základě kterých by bylo možné určit, jak byla cena reklamy konstruována a určit tak hodnotu reklamy a její skutečně realizované části. To nebylo zjistitelné ani z daňovým subjektem doložených důkazních prostředků. Následek nemožnosti určit skutečný rozsah plnění, resp. hodnotu skutečně přijatého rozsahu plnění, v podobě nepřiznání odpočtu daně v plné výši přitom nese daňový subjekt.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze týkající se opravy výše daně na dokladech vystavených na fiktivní plnění. NSS uvedl, že o opravě výše daně na dokladech vystavených na fiktivní plnění je obecně možno uvažovat, důkazní břemeno naplnění podmínek opravy výše daně však nese daňový subjekt. Ten musí prokázat i podmínky, že osoba, která vystavila doklad, na kterém uvedla daň, bude v dobré víře nebo včas zamezí nebezpečí vzniku ztráty daňových příjmů. V posuzovaném případě přitom NSS uzavřel, že správce daně dostatečně popsal skutečnosti, na základě nichž měl podmínky opravy výše daně za nenaplněné. MS potom dle NSS pochybil, pokud správci daně vytkl nedostatečný skutkový základ pro nenaplnění podmínky vyloučení nebezpečí ztráty daňových příjmů. Důkazní břemeno ke splnění této podmínky v posuzované věci tížilo daňový subjekt. Z uvedených důvodů vrátil NSS věc MS k dalšímu řízení.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil správnost závěrů KS v Praze v otázce unesení důkazního břemene daňového subjektu stran hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně z přijatých služeb distribuce letáků. NSS ve shodě s KS uvedl, že přes určité formální nedostatky předložených paragonů k daným službám daňový subjekt při vyhodnocení všech ostatních důkazních prostředků v souhrnu dostatečně prokázal přijetí předmětných služeb od deklarovaného dodavatele v tvrzeném předmětu a rozsahu.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové. NSS nepřisvědčil správci daně v otázce prekluzivní lhůty pro stanovení daně, kdy odkázal na svůj předcházející rozsudek týkající se daňového subjektu ze dne 19.3.2025 ve věci sp. zn. 2 Afs 38/2024, kde dovodil, že soudní řízení týkající se registrace k DPH nenaplňuje podmínky pro aplikaci § 148 odst. 4 písm. b) DŘ. Správci daně však dal NSS za pravdu v námitce, že KS zrušil žalobou napadené rozhodnutí v celém rozsahu, ačkoli ve vztahu k platebním výměrům na DPH za některá zdaňovací období lhůta pro stanovení daně neuplynula a žaloba tedy nebyla v této časti důvodná. Z uvedeného důvodu proto vrátil věc KS k dalšímu řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně. Předmětem sporu byl podvod na DPH s elektronikou. NSS potvrdil, že KS správně posoudil existenci podvodu na DPH, tak jak ji identifikoval správce daně. Na rozdíl od KS však NSS stran vědomosti o podvodu na DPH odlišně posoudil jednu z několika objektivních okolností týkající se přenesení kontroly zboží na externí sklad. Dále NSS korigoval hodnocení objektivní okolnosti a opatření daňového subjektu v podobě prověřování jednoho ze tří obchodních partnerů. Dále NSS shledal ze strany KS nedostatečným vyhodnocení neprovedení výslechů třech svědků, kteří byli vyslechnuti v odlišném daňovém řízení. S ohledem na shora uvedené závěry proto NSS vrátil KS věc zpět k novému posouzení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Brně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých služeb propagace a správy nemovitostí, když daňový subjekt neprokázal jejich faktické přijetí. K službám propagace NSS potvrdil, že předložené fotografie, na nichž měla být propagace zachycena, jsou neprůkazné. Další aktivity, které měly být součástí propagace dle uzavřené smlouvy, potom nebyly doloženy vůbec. Propagace nebyla nikterak vysvětlena ani tím, že měl dodavatel od daňového subjektu přijímat zboží k propagaci. K službám správy nemovitostí NSS potvrdil, že daňový subjekt nedokázal prokázat, že dodavatel, který byl zároveň jeho zaměstnancem, tuto činnost reálně vykonal dle uzavřené mandátní smlouvy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupů kuřecího masa z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS věc posuzoval již podruhé, kdy v tomto případě bylo sporné posouzení podvodu za zdaňovací období 07/2014. NSS se v tomto řízení neztotožnil s námitkami daňového subjektu, že byla porušena rovnost zbraní v daňovém řízení, byly uváděny novoty v odvolacím řízení a nebyl prokázán podvod. K prvním dvěma uvedeným námitkám NSS uvedl, že průběh dokazování a listiny ve spise mohl v průběhu celého řízení daňový subjekt zjistit nahlížením do spisu a s novými zjištěními byl v průběhu řízení seznamován. K žádným novotám dle NSS v průběhu odvolacího řízení nedošlo či se nejednalo o zjištění, která by měla vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. K námitce stran podvodu na DPH NSS uvedl, že jednotlivé nestandardní okolnosti identifikované správcem daně tvoří dostatečně silný soubor důkazů svědčící o tom, že daňový subjekt přinejmenším mohl a měl vědět o svém zapojení do podvodu. NSS rovněž uzavřel, že k podstatné části identifikovaných okolností svědčících o vědomosti o podvodu se daňový subjekt v žalobě a kasační stížnosti vůbec nevyjádřil a nerozporoval je. Část okolností daňový subjekt neuspokojivě vysvětloval. Stejně tak daňový subjekt nedoložil, že přijal opatření, kterými by bylo možno účasti na daňovém podvodu zamezit. Nebylo přitom na správci daně, aby daňovému subjektu uvedl, jaká opatření k zamezení účasti na podvodu měl daňový subjekt přijmout.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z reklamních služeb z důvodu neprokázání osoby dodávající v postavení plátce DPH. NSS potvrdil, že správce daně disponoval celou řadou okolností (virtuální sídlo, absence znalosti zaměstnanců, osoba jednatele, nesoulad v KH či prohlášení jednatele), které zpochybňovaly daňovým subjektem tvrzeného deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt však i přes předchozí závěr MS v Praze setrval na tvrzení, že mu plnění poskytl deklarovaný dodavatel, a to se stejnou argumentací jako v předcházejícím řízení. NSS tak uzavřel, že se všemi argumenty daňového subjektu se správce daně i MS náležitě vypořádal a neshledal tak kasační námitky důvodnými.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek KS v Hradci Králové (pobočka Pardubice). Předmětem sporu bylo neprokázání přijetí plnění (palety) od deklarovaného dodavatele, případně od jiného dodavatele v postavení plátce DPH. NSS konstatoval, že nelze klást přehnané požadavky ohledně prověřování dodavatele, navíc když jde o dodavatele spotřebního druhově neurčeného zboží s tím, že řadu skutečností nemohl daňový subjekt zjistit. Správce daně dle NSS nesprávně vyšel z popisu výpovědi v usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy obviněný (osoba, která zastupovala dodavatele) nemusel uvádět pravdivé údaje.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých plnění (palivové karty, nákup tahače, přeprava) z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že správce daně jednoznačně prokázal, že v dané věci došlo k podvodu na DPH v řetězci a řádně identifikoval objektivní okolnosti, které svědčily o tom, že daňový subjekt o tomto podvodu věděl nebo měl a mohl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové a pomocné práce). Správce daně nezpochybnil existenci předmětu plnění, nebylo však prokázáno, že plnění poskytl deklarovaný dodavatel. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně poskytnutí prací deklarovaným dodavatelem, což se mu nepodařilo ani navrženými svědky, které nebyl schopen blíže identifikovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet z pořízení osobního automobilu Ferrari La Ferrari v hodnotě přes 30 milionů včetně DPH, neboť daňový subjekt neprokázal jeho využití pro ekonomickou činnost, resp. následné dodání do Velké Británie. NSS uvedl, že daňový subjekt nebyl schopen s dostatečnou mírou pravděpodobnosti v daňovém řízení prokázat, jak se celá transakce odehrála, resp. objevily se skutečnosti nasvědčující tomu, že veškeré transakce byly fingované jen za účelem získání odpočtu DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (pomocné úklidové a jiné práce) od deklarovaných dodavatelů nebo jiných dodavatelů v postavení plátce. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, že předmětná plnění byla skutečně přijata tak, jak je uvedeno na daňových dokladech, ani že tato plnění byla přijata od jiného plátce DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně doměření DPH z důvodu neprokázání podmínek pro osvobození při dodání zboží (kovoobráběcích strojů) na Slovensko, které byly vzápětí prodány zpět do České republiky. NSS přezkoumal postup správce daně a shledal všechny kasační námitky daňového subjektu za nedůvodné, a to i námitku prekluze stran neúčelnosti mezinárodního dožádání a námitku nedostatečné lhůty pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí (daňový subjekt žádal o prodloužení lhůty opakovaně).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (poradenské a administrativní služby) z důvodu účasti na podvodu na DPH, o kterém daňový subjekt mohl a měl vědět. NSS konstatoval, že daňový subjekt v kasační stížnosti uvedl totožnou argumentaci jako v žalobě a tu tedy lze považovat za nepřípustnou, ostatní námitky se nevztahovaly k předmětu sporu, a proto NSS neshledal kasační stížnost za důvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání předmětu a rozsahu přijatých zdanitelných plnění. NSS konstatoval, že správci daně vznikly důvodné pochybnosti ohledně přijatých zdanitelných plnění, neboť doložené rámcové smlouvy a faktury neobsahovaly žádné konkrétní informace kdy, kým a jaké práce byly poskytnuty. Lze tedy konstatovat, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při stanovení DPH procesem dokazování, namísto použití pomůcek při stanovení daně. Pro použití pomůcek dle § 98 odst. 1 DŘ je nutné naplnění dvou podmínek: 1) nesplnění zákonné povinnosti daňového subjektu při dokazování a 2) nelze daň stanovit dokazováním. NSS uvedl, že pokud daňový subjekt provozující činnost bezpečnostní agentury v rámci daňové kontroly tvrdil, že mu byly doklady odcizeny a nevyvinul žádnou snahu, aby svoje dodavatele oslovil nebo aspoň je označil, naplnil tak sice 1. podmínku použití pomůcek při stanovení daně, ale jelikož správce daně obecně v řízení získal dostatečný důkazní podklad, byl povinen stanovit daň dokazováním.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z reklamních služeb, neboť nebylo prokázáno poskytnutí těchto služeb deklarovanými dodavateli. NSS v dané věci rozhodoval již potřetí, kdy předtím dvakrát zrušil na základě kasační stížnosti správce daně rozsudek KS v Ostravě. V nynějším řízení pak shledal kasační stížnost daňového subjektu jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci metody určení poměrného koeficientu ve smyslu § 75 zákona o DPH. Touto otázkou se přitom již v minulosti NSS opakovaně zabýval a shledal, že postup správce daně byl zcela v souladu se zákonem stanovenými podmínkami vzniku poměrného nároku na odpočet a principem logiky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS konstatoval, že z předloženého spisu vyplývá, že daňový subjekt nedostatečně ověřoval informace o svém dodavateli úklidových prací, a proto lze konstatovat, že nepřijal žádná opatření, aby se mohl uchránit před účastí na podvodném řetězci.

NSS v dané věci rozhodoval o kasačních stížnostech daňového subjektu a správce daně, kdy dospěl k závěru, že kasační stížnost daňového subjektu je nedůvodná a kasační stížnost správce daně důvodná (KS v Ostravě původně rozhodl o žalobě proti doměření DPH za 23 zdaňovacích období tak, že u 22 zdaňovacích období žalobu zamítl a vyhověl žalobě ze zdaňovacího období květen 2015). NSS konstatoval, že správce daně prokázal existenci daňového podvodu na DPH stejně jako existenci objektivních skutečností svědčících o vědomém zapojení daňového subjektu do tohoto podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem (pobočka Liberec). Předmětem doměření bylo neuznání nároku na odpočet, neboť daňový subjekt neprokázal dodavatele v postavení plátce DPH. Předmětem sporu před NSS však bylo toliko posouzení úplnosti obsahu seznámení v odvolacím řízení dle § 115 odst. 2 DŘ. NSS uvedl, že správce daně postupoval v souladu s § 115 odst. 2 DŘ a řádně seznámil daňový subjekt před vydáním rozhodnutí o odvolání se zjištěnými skutečnostmi a nově provedenými důkazy, včetně jejich hodnocení. Skutečnosti týkající se spornosti místa prodeje (konkrétní prodejna v areálu SAPA na videozáznamu předloženém daňovým subjektem) vyřčené v napadeném rozhodnutí nebyly pro posouzení podstaty věci, tj. zda daňový subjekt přijal zdanitelná plnění od plátce DPH, stěžejní, a proto to nelze považovat za vadu mající vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, když správce daně nesdělil daňovému subjektu před vydáním rozhodnutí o odvolání, že má pochybnosti, zda zboží vůbec bylo pořízeno na prodejně zachycené v předloženém videozáznamu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupu telefonních kupónů z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS shrnul, že správce daně náležitě zjistil a prokázal existenci podvodu na DPH i objektivní okolnosti, které ve svém souhrnu nepředstavovaly pouhou odchylku od standardního způsobu obchodování, nýbrž se jednalo o indicie, které objektivně vzbuzovaly podezření o podvodném charakteru transakcí založených na přeprodávání dobíjecích kupónů využitelných pouze u českých mobilních operátorů do zahraničí. Daňový subjekt tudíž o své účasti na podvodu na DPH vědět mohl a měl, přičemž ale nepřijal žádná relevantní opatření, která by svou povahou byla schopna reálně předejít a zabránit jeho účasti v rámci podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil rozsudek KS v Ostravě. NSS konstatoval, že správce daně prokázal existenci podvodu i silné objektivní okolnosti, které svědčily o vědomosti daňového subjektu o něm.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupu mraženého kuřecího masa z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že správce daně prokázal v daném případě existenci daňového podvodu v řetězci i objektivní okolnosti, které svědčily o vědomosti daňového subjektu o něm. Daňový subjekt jen obecně poukazoval, že šlo jen o standardní obchodování, aniž by napadl jednotlivé objektivní okolnosti již u MS. Námitky v kasační stížnosti tohoto druhu jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4. s.ř.s.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění. NSS konstatoval, že správce daně měl důvodné pochybnosti o rozsahu poskytnutých přijatých plnění, které daňový subjekt neodstranil a neunesl tak svoje důkazní břemeno stran prokázání splnění podmínek nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při stanovení poměrného nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla otázka nároku na odpočet DPH u plnění, která daňový subjekt z části využívá pro svoji veřejnoprávní činnost (vysílání) a z části pro činnost ekonomickou (reklamy atp.). NSS konstatoval, že nemá důvod odchýlit se od konstantně judikovaných závěrů o správnosti stanoveného poměrného koeficientu správcem daně. NSS potvrdil, že daňový subjekt má právo stanovit metodu výpočtu koeficientu, správce daně má právo výpočet korigovat. "Korigovat" lze chápat tak, že jej může upravit nebo určit i jiné kritérium, tedy jinou metodu. NSS aproboval výnosovou metodu použitou správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. V projednávané věci se NSS zabýval tím, zda může daňový subjekt v řízení proti platebním výměrům na DPH uplatňovat námitky týkající se jeho registrace k DPH. NSS shodně se správcem daně konstatoval, že námitky týkající se registrace nejsou v tomto řízení relevantní, neboť správce daně vychází z pravomocného rozhodnutí o registraci plátce DPH (registraci ostatně potvrdil NSS i svým rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 10 Afs 34/2024).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (zejména náhradní díly a plnění související s osvobozeným pronájmem nemovitostí) a nepřiznání DPH z přijatých úplat. Stěžejní kasační námitkou daňového subjektu bylo neprojednání zprávy o kontrole a její neukončení, kdy NSS konstatoval, že správce daně nepochybil, pokud zaslal zprávu o daňové kontrole daňovému subjektu poštou, neboť tento se zjevně ukončení daňové kontroly vyhýbal. Nedůvodnými shledal NSS i námitky týkající se nevydání výzvy k podání dodatečných daňových přiznání. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci aplikace zneužití práva na případ registrace plátce DPH. NSS konstatoval, že ze zjištěných skutečností jednoznačně vyplývá, že daňový subjekt uměle vytvořil korporátní strukturu, kdy rozkládal ekonomickou činnost mezi personálně propojené společnosti tak, aby se vyhnul naplnění podmínek pro vznik plátcovství DPH. Správce daně tedy postupoval správně, pokud daňovou povinnost přisoudil daňovému subjektu jako organizátorovi celého řetězce (daňový subjekt obchodoval s elektronickými cigaretami jako fyzická osoba, následně vytvořil korporátní strukturu v podobě řetězce společností, na niž vlastní ekonomickou činnost postupně převáděl tak, aby nepřekročil hranici obratu pro zákonnou registraci plátce DPH). NSS nepřisvědčil k dílčí námitce daňového subjektu přičtení daňové povinnosti právnické osoby osobě fyzické.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu bylo uplatnění DPH při nákupu a prodeji osobních automobilů. NSS se neztotožnil s posouzením správce daně, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně využití osvobození při dodání automobilu do jiného členského státu a nákupu jiného automobilu v tuzemsku. Co se týče použití zvláštního režimu při prodeji zboží, NSS korigoval názor MS a uvedl, že daňový subjekt sice důkazní břemeno neunesl, správce daně však měl zjišťovat skutkový stav důkladněji.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při registraci daňového subjektu jako plátce DPH. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v prvním kole kasační stížnosti daňového subjektu vyhověl. Správce daně následně doplnil dokazování. NSS konstatoval, že ze zjištěných důkazů v souhrnu plyne majetkové a personální propojení s dalšími subjekty ve sdružení. Správce daně tedy postupoval správně, pokud daňový subjekt registroval jako plátce DPH na základě smlouvy o sdružení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění. Daňový subjekt deklaroval, že přijal od dodavatele PAVI technické služby související s údržbou areálu, nebyl však schopen prokázat, že k poskytnutí těchto služeb fakticky došlo. Dále daňový subjekt deklaroval od stejného dodavatele přijetí reklamních služeb, u kterých správce daně zjistil, že byly zatíženy podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt měl a mohl vědět. NSS se se závěry správce daně ztotožnil, stejně jako s důvody neprovedení dalšího - pokračujícího výslechu navrženého svědka.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla přijatá plnění zatížená podvodem (proti těmto závěrům se daňový subjekt v kasační stížnosti neohrazoval) a dále neuznání nároku na odpočet z nákupu palet (předmět kasační stížnosti). NSS se ztotožnil se závěry správce daně a konstatoval, že daňový subjekt nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně faktického přijetí předmětného zboží na území tuzemska, a proto nebyly naplněny hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH. NSS odmítl hlavní kasační důvod namítající nedostatečné zjištění skutkového stavu, když správce daně odmítl prověřovat původ palet na Slovensku. Tato skutečnost nebyla zásadní pro prokázání přijetí plnění v tuzemsku.