NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Praze ohledně aplikace obecně závazné vyhlášky (OZV), kterou byl stanoven místní koeficient dle § 12 ZDNV na jednotlivé části obce. NSS se neztotožnil s námitkami daňového subjektu ohledně nezákonnosti OZV, která podle jeho názoru spočívala zejména v nerozumnosti a diskriminační povaze OZV a dále v neplatnosti a nicotnosti OZV, která spočívala jednak v tom, že OZV odkazuje na přílohu, ale zákon o obcích umožňuje vydávat obcím jen OZV, nikoli přílohy jako podvyhláškové předpisy a jednak v tom, že v nově vydané OZV, kterou byla napadená OZV zrušena, není uvedeno datum od kdy se zrušuje a tudíž došlo ke zrušení napadené OZV zpětně od počátku. K otázce nezákonnosti NSS uvedl, že nepovažuje OZV za nerozumnou, ale naopak za úpravu motivovanou racionálními a řádně zdůvodněnými okolnostmi, zohledňující místní specifika při správě svých záležitostí tak, jak předpokládá právo obcí na samosprávu. K otázce nicotnosti přílohy k OZV NSS uvedl, že byť zákon o obcích výslovně zmiňuje pravomoc obcí vydávat OZV, může být její součástí také příloha, na jejíž existenci je nutno poukázat v textu OZV, a kterou je nutno zároveň zveřejnit ve Sbírce právních předpisů územně samosprávných celků a některých správních úřadů. K otázce neuvedení konkrétního data, od kdy dochází ke zrušení napadené OZV a zrušení napadené OZV zpětně od počátku, NSS uvedl, že pokud by připustil výklad daňového subjektu, šlo by o pravou retroaktivitu, to ale znamená, že by ve zrušovací OZV muselo být pravé retroaktivní působení stanoveno výslovně. Ve zrušovací OZV je uvedeno, že nabývá účinnosti ke dni 1.1.2023 a jediným možným výkladem je, že napadená OZV byla zrušena ke dni účinnosti zrušovací OZV.
