NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci přiměřenosti způsobu výpočtu pokuty za opožděné tvrzení daně uložené dle § 250 DŘ na dani z nemovitých věcí. Spornou otázkou bylo, zda správce daně při výpočtu pokuty postupoval v souladu se zákonem, když vycházel z celkové výše stanovené daně, nikoliv z částky, o kterou se zvýšila daňová povinnost oproti předchozímu zdaňovacímu období. NSS s odkazem na svou dřívější judikaturu potvrdil postup správce daně a uzavřel, že správce daně musí při určení výše pokuty za opožděné tvrzení daně z nemovitých věcí vycházet z celkové daňové povinnosti vyměřené v aktuálním zdaňovacím období, a nikoliv jen z rozdílu mezi ní a daní vyměřenou v předchozím zdaňovacím období.
