Daň z hazardních her 2026

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z hazardních her. NSS se odmítl částí kasační stížnosti věcně zabývat, když tato zcela přejímala obsah žaloby a nikterak nepolemizovala se závěry napadeného rozsudku. NSS dále nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, přičemž se ani neztotožnil s tvrzením, že daňový subjekt neprovozoval hazardní hry a byl pouhým pronajímatelem prostor, v nichž byla technická zařízení umístěna.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci pokuty za nepodání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her. NSS nepřisvědčil argumentaci daňového subjektu, že tento vůbec nebyl k dané dani povinen, když připomněl, že v jiném řízení potvrdil závěr správce daně, že daňový subjekt byl provozovatelem hazardních her. Dále pak NSS potvrdil, že povinnost uhradit pokutu daňovému subjektu vznikla, neboť tato nevzniká u daně z hazardních her pouze v případě samovyměření či samodoměření daně, avšak nikoli v případě, kdy správce daně vydá výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, a daň je následně doměřena z moci úřední.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci namítané nečinnosti správce daně při vydání platebního výměru na daň z hazardních her. NSS potvrdil, že k vyměření nebo doměření dochází ze zákona na základě podání daňového tvrzení, ve kterém je tvrzena výše daně, a že v tomto režimu dle speciální právní úpravy zákona o dani z hazardních her správce daně žádné rozhodnutí nevydává. Jelikož správci daně nesvědčila povinnost vydat rozhodnutí, nelze usuzovat na porušení takové povinnosti, a tedy nečinnost správce daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci doměření daně z hazardních her ve výši minimální dílčí daně z technických her za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2021. NSS se v posouzení zde řešené věci odkázal na svá předchozí rozhodnutí v obdobných věcech, především na rozsudky ze dne 20. 12. 2024, č. j. 10 Afs 126/2024 – 66 a ze dne 25. 4. 2025, č. j. 10 Afs 118/2024 – 50, v nichž konstatoval, že v případě 1. čtvrtletí 2021 nelze daň z hazardních her na základě minimální dílčí daně z technických zařízení stanovit, neboť dané provozovny byly po celou dobu daného zdaňovacího období mimořádnými opatřeními vlády z důvodu výskytu koronaviru označeného jako SARS-CoV-2 uzavřeny, k provozu daných zařízení z důvodu zákonné překážky nedocházelo a nebyl zde tedy předmět zdanění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci odmítnutí žaloby proti rozhodnutí o samovyměření daně z hazardních her. NSS potvrdil, že správce daně při tomto samovyměření žádné rozhodnutí o stanovení daně nevydává a nelze tak uplatnit ani řádný opravný prostředek, ani správní žalobu o přezkoumání rozhodnutí. Změnu ve věci výše daně může daňový subjekt vyvolat dodatečným daňovým přiznáním, správce daně může zasáhnout pouze formou daňové kontroly. Tento koncept je vyvážen řadou výhod pro daňový subjekt i správce daně a vychází ze zvláštní právní úpravy zákona o hazardních hrách, proto nelze analogicky vycházet z obecné úpravy konkludentního vyměření daně dle DŘ.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil část rozsudku MS v Praze i rozhodnutí OFŘ ve věci doměření daně z hazardních her ve výši minimální dílčí daně z technických her za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2021. NSS se v posouzení zde řešené věci odkázal na svá předchozí rozhodnutí v obdobných věcech, především na rozsudky ze dne 20. 12. 2024, č. j. 10 Afs 126/2024 – 66 a ze dne 25. 4. 2025, č. j. 10 Afs 118/2024 - 50, v nichž konstatoval, že v případě 1. čtvrtletí 2021 nelze daň z hazardních her na základě minimální dílčí daně z technických zařízení stanovit, neboť dané provozovny byly po celou dobu daného zdaňovacího období mimořádnými opatřeními vlády z důvodu výskytu koronaviru označeného jako SARS-CoV-2 uzavřeny, k provozu daných zařízení z důvodu zákonné překážky nedocházelo, a nebyl zde tedy předmět zdanění.