Daň z hazardních her 2024

NSS potvrdil rozhodnutí správce daně ve věci doměření daně z hazardních her týkající se minimální dílčí daně z technických zařízení za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2020, a zrušil rozhodnutí správce daně týkající se téhož za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2021. NSS se opřel o předcházející judikaturu 9. senátu NSS, z níž vyplývá, že daňová povinnost vzniká, mohla-li být hazardní hra v daném zdaňovacím období provozována alespoň po část zdaňovacího období, což odpovídá 4. čtvrtletí 2020. Odlišná situace však nastává ve zdaňovacím období 1. čtvrtletí 2021, kdy hazardní hra nemohla být provozována po celé toto období, neboť po celou dobu musely být provozovny uzavřeny, a to v důsledku protiepidemických opatření, tedy mimo vůli stěžovatelky. Dle NSS není spravedlivé, aby v takovém případě daňový subjekt podléhal zdanění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu proti zamítavému rozsudku KS v Brně ve věci daně z hazardních her. NSS shledal jednání daňového subjektu podřaditelné pod pojem provozování hazardní hry. NSS se odmítl zabývat nepřiměřeností použitých pomůcek k doměření daně pro absenci relevantních námitek v souvislosti s pomůckami v předchozích řízeních. NSS shledal nedůvodné námitky týkající se dvojího zdanění téhož příjmu v souvislosti s DPH, neboť tyto nejsou pro výsledek řízení o provozování hazardních her rozhodné.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření odvodu z loterií za kalendářní rok 2016, když pochybnosti o daňovým subjektem tvrzené výši odvodu vznikly na základě nesouladu s počítadly jednotlivých technických herních zařízení. NSS se ztotožnil se závěry předchozího rozsudku MS v Praze, když připomněl povinnost daňového subjektu vést průkazné evidence, poukázal, že správce daně mohl v rámci kontrolovaného roku 2016 přihlédnout ke stavům evidencí za konec roku 2015, nepřisvědčil námitkám stran nedostatečného dokazování a některé námitky daňového subjektu nepřipustil, neboť byly vzneseny poprvé až před NSS.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z hazardních her za technická zařízení, jež nemohla být po část zdaňovacího období 4. čtvrtletí 2020 provozována z důvodu uzavření provozoven v souvislosti s vládními opatřeními z důvodu výskytu koronaviru SARS-CoV-2. NSS jednak nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti, když usoudil, že je napadený rozsudek dostatečně odůvodněn, dále připomněl, že ke vzniku daňové povinnosti postačuje pouhá existence povolení k provozu daných technických zařízení, a postačí, mohl-li daňový subjekt provozovat technická zařízení alespoň po část zdaňovacího období. Dále nepřisvědčil nedoloženému rdousícímu efektu stanovené daňové povinnosti, a následně připomněl společenskou škodlivost daných technických zařízení, čímž i vypořádal argumentaci daňového subjektu stran odpuštění přirovnávané „daně z vylitého piva“.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z hazardních her za technická zařízení, jež nemohla být po část zdaňovacího období 4. čtvrtletí 2020 provozována z důvodu uzavření provozoven v souvislosti s vládními opatřeními z důvodu výskytu koronaviru SARS-CoV-2. NSS dovodil, že daň byla v daném případě doměřena správně, neboť pro její vznik postačuje, že daňový subjekt technická zařízení provozoval alespoň po část daného zdaňovacího období. NSS pak nepřesvědčil tvrzenému rdousícímu účinku, když dovodil, že dočasné uzavření provozoven a minimální dílčí daň nebrání daňovému subjektu vykonávat jeho podnikatelskou činnost.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu proti zamítavému rozsudku MS v Praze ve věci daně z hazardních her. NSS se odmítl zabývat námitkou daňového subjektu, že tento nebyl provozovatelem hazardních her, když tato argumentace nesměřovala do právního hodnocení závěrů napadeného rozsudku. NSS nepřisvědčil ani námitce stran nesprávnosti stanovení daně podle pomůcek a námitku zabavení technických zařízení odmítl pro její neuplatnění v předchozím soudním řízení.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně proti rozsudku MS v Praze ve věci uložení povinnosti uhradit výnos za provozování loterie nebo jiné podobné hry bez povolení Ministerstva financí ČR. Meritem sporu byl výpočet zisku z provozování SMS soutěže provedený správcem daně. NSS shledal, že otázka výše výnosu a jeho případného odvodu je relevantní pouze tehdy, pokud skutečně došlo k provozování nelegální loterie, k čemuž musí být prokázáno naplnění znaků loterie. V předmětném případě však nebylo postaveno najisto naplnění znaku provozování soutěže za účelem zisku, neboť v rámci výpočtu celkového zisku správce daně nezohlednil DPH odvedenou mobilními operátory a náklady na zpětné SMS, které musel daňový subjekt vynaložit, čímž nerespektoval dřívější závazný právní názor NSS.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí správce daně ve věci, v níž byl stanoven odvod dle loterijního zákona i za technická zařízení, k nimž bylo příslušné povolení vystaveno omylem. NSS usoudil, že v případě, kdy jsou vydána povolení na technická zařízení, jež fakticky neexistují, není na místě stanovit odvod dle loterijního zákona, neboť k takovému neexistujícímu zařízení nelze dané povolení ani zákonně vydat, a dále nelze zdanit předmět daně, jež vůbec neexistuje.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozhodnutí správce daně ve věci, v níž byl stanoven odvod dle loterijního zákona i za technická zařízení, k nimž bylo příslušné povolení vystaveno omylem. NSS usoudil, že v případě, kdy jsou vydána povolení na technická zařízení, jež fakticky neexistují, není na místě stanovit odvod dle loterijního zákona, neboť k takovému neexistujícímu zařízení nelze dané povolení ani zákonně vydat, a dále nelze zdanit předmět daně, jež vůbec neexistuje. Správce daně přitom odvod k daným zařízením stanovil na základě vydaných povolení a otázkou jejich existence či neexistence se dále nezabýval.