Zajišťovací příkazy 2025

"NSS zamítl kasační stížnosti daňového subjektu. Spor vyvolalo rozhodnutí správce daně, kterým bylo stěžovateli uloženo, aby okamžikem vydání zajišťovacího příkazu zajistil úhradu dosud nestanovené DPH. NSS shledal, že zjištění správce daně postačovaly k odůvodněnému závěru, že existuje předpoklad, že stěžovateli bude vyměřena daň. Správce daně identifikoval chybějící daň, vyhodnotil nestandardní okolnosti, nastínil struktury a mechanismy fungování podvodné struktury a roli stěžovatele v této struktuře. Byť byla shledána slabší pravděpodobnost doměření daně z důvodu zapojení stěžovatele do podvodu na DPH, existovala silná důvodná obava o úhradu takové daně v době její vymahatelnosti. Stěžovatel byl hodnocen jako rizikový subjekt, neboť zajištuje proclívání zboží ze třetích zemí, přičemž v řetězci v rámci transakcí není odvedena DPH. Stěžovatel nevlastní bankovní účet, přičemž realizuje stamilionové měsíční transakce. K využívání platební platformy Privalgo stěžovatelem NSS uvedl, že její používání není nezákonné a může být v rámci podnikání běžné, nicméně nezaručuje dobytnost v budoucnu stanovené daně, neboť peněžní prostředky jsou pro správce daně nedostupné."

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil, že správce daně rozhodl ve věci odvolání proti zajišťovacím příkazům ve lhůtě dle § 168 DŘ. Vydáním výzvy k odstranění vad podání se běh třicetidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání dle § 34 odst. 1 DŘ zastavil, a to z důvodu, že den, kdy došlo ke stavění lhůty, se do této lhůty nezapočítal. NSS tedy potvrdil závěr, že ustanovení § 33 odst. 1 DŘ se neuplatní v případě § 34 odst. 1 DŘ, jehož obsahem je vytýčení hranic, po jaké časové úseky se lhůta staví, a nejedná se tak o novou speciální lhůtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů. NSS uzavřel, že v řízení o vydání zajišťovacího příkazu není, na rozdíl od nalézacího řízení, primární povinností správce daně vyhodnotit skutkové okolnosti související se splněním podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH ve smyslu judikatury SDEU ve věci Kemwater ProChemie a B2 Energy, jelikož se řízení vede o jiné otázce. NSS však souhlasí s tím, že je s ohledem na zásadu ekonomie řízení rozumné i v řízení o zajištění daně aplikovat závěry předmětné judikatury SDEU, pokud z doposud zjištěných skutečností jednoznačně plyne, že odběratelem zboží v dané věci byl plátce DPH, a proto ke ztrátě DPH nemohlo dojít. Pokud však takový závěr z daňového spisu v momentu rozhodování o vydání zajišťovacího příkazu jednoznačně neplyne, není správce daně povinen obsáhle zjišťovat a hodnotit skutečnosti, které jsou relevantní pro řízení o stanovení (doměření) daně, nikoli pro posouzení splnění podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu. A i z tohoto důvodu nemohlo být omezeno právo daňového subjektu doplnit žalobu, jelikož správce daně mohl vycházet jen z informací uvedených v daňovém spise a doplnění žaloby o jiná skutková tvrzení (týkající se totožnosti odběratele) nemohou jeho závěry zpětně ovlivnit.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajištění dosud nestanovené DPH. NSS potvrdil důvody zajištění spočívající v dostatečně zdůvodněném předpokladu budoucího doměření daně, neboť konkrétní poznatky nasvědčovaly uplatnění odpočtu daně z pravděpodobně fiktivního plnění, i v náležitě popsaných důvodech obavy o budoucí dobytnost daně, když jediným majetkem daňového subjektu byly nahodile připsané peněžní prostředky na jeho bankovní účet, které daňový subjekt obratem vybíral v hotovosti. Spíše slabší důvody předpokladu budoucího stanovení daně odpovídaly počáteční fázi daňového řízení a byly vyváženy silnými důvody obavy o budoucí dobytnost daně, jejichž intenzita naplnila také důvody pro okamžitou vykonatelnost zajišťovacího příkazu.