NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů. NSS uzavřel, že v řízení o vydání zajišťovacího příkazu není, na rozdíl od nalézacího řízení, primární povinností správce daně vyhodnotit skutkové okolnosti související se splněním podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH ve smyslu judikatury SDEU ve věci Kemwater ProChemie a B2 Energy, jelikož se řízení vede o jiné otázce. NSS však souhlasí s tím, že je s ohledem na zásadu ekonomie řízení rozumné i v řízení o zajištění daně aplikovat závěry předmětné judikatury SDEU, pokud z doposud zjištěných skutečností jednoznačně plyne, že odběratelem zboží v dané věci byl plátce DPH, a proto ke ztrátě DPH nemohlo dojít. Pokud však takový závěr z daňového spisu v momentu rozhodování o vydání zajišťovacího příkazu jednoznačně neplyne, není správce daně povinen obsáhle zjišťovat a hodnotit skutečnosti, které jsou relevantní pro řízení o stanovení (doměření) daně, nikoli pro posouzení splnění podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu. A i z tohoto důvodu nemohlo být omezeno právo daňového subjektu doplnit žalobu, jelikož správce daně mohl vycházet jen z informací uvedených v daňovém spise a doplnění žaloby o jiná skutková tvrzení (týkající se totožnosti odběratele) nemohou jeho závěry zpětně ovlivnit.
