Zajišťovací příkazy 2023

NSS vyhověl kasační stížnosti insolvenčního správce daňového subjektu ve věci zástavního práva. NSS dospěl k závěru, že zástavní právo zřízené správcem daně na základě vydaných zajišťovacích příkazů může až do splatnosti daně trvat pouze za předpokladu účinnosti těchto zajišťovacích příkazů. V případě jejich zrušení ještě před okamžikem splatnosti daně již neexistuje podklad pro trvání takového zástavního práva.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů. NSS s odkazem na svou již ustálenou judikaturu opět potvrdil, že pro účely zajištění dosud nestanovené DPH je z hlediska pravděpodobného stanovení daně významná již samotná účast daňového subjektu v řetězci zasaženém daňovým podvodem. Správce daně proto není v řízení o zajištění daně povinen prokázat, že se daňový subjekt účastnil daňového podvodu vědomě.

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti daňových orgánů ve věci zajišťovacích příkazů, neboť se neztotožnil se závěrem MS v Praze, že rozhodnutí o odvolání proti nim bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací námitka, jejíž nevypořádání bylo odvolacímu orgánu vytýkáno, totiž vůbec nebyla v odvolacím řízení proti zajišťovacím příkazům uplatněna. Nejvyšší správní soud rovněž nepřisvědčil závěru MS v Praze, podle kterého se daňové orgány dostatečně nevypořádaly s postavením daňového subjektu jako distributora pohonných hmot a existencí jím složené kauce. Daňové orgány totiž naopak učinily podrobnou a důkladnou analýzu tehdejší majetkové situace daňového subjektu, a to včetně výslovného zohlednění kauce distributora pohonných hmot složené u celní správy. Z odůvodnění zajišťovacích příkazů naopak vyplývalo, že složená kauce je patrně jediný správci daně známý majetek daňového subjektu, pročež jejich vydání cílilo právě na tuto kauci, která měla být vrácena osobě odlišné od daňového subjektu v důsledku zrušení registrace daňového subjektu jako distributora pohonných hmot.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci rozhodnutí o námitce ve vazbě na nevyhovění žádosti insolvenčního správce o uhrazení částky ze zajišťovacích příkazů do majetkové podstaty daňového subjektu. NSS nepřisvědčil argumentaci správce daně, že částka vybraná na základě zajišťovacího příkazu nespadá do majetkové podstaty, neboť je dle § 168 odst. 4 DŘ účelově vázanou částkou ve smyslu § 208 insolvenčního zákona. Dle NSS naopak částka vybraná na základě zajišťovacího příkazu nespadá pod účelově určené částky dle § 208 insolvečního zákona, neboť dané ustanovení dopadá na zcela jiné druhy majetku (finanční rezervy, veřejné prostředky poskytnuté daňovému subjektu za určitým učelem). Naopak současná judikatura dospěla k závěru, že taková částka je součástí majetkové podstaty a správce daně je povinen vydat ji insolvenčnímu správci.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu podanou ve věci zajišťovacích příkazů vydaných k zajištění dosud nestanovené daně. NSS uzavřel, že pro naplnění podmínky přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně z důvodu zapojení daňového subjektu do daňového podvodu je správce daně povinen specifikovat, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval. Pro zajišťovací řízení avšak platí, že i pouhá indicie o možné účasti v obchodním řetězci (nikoli až prokázané vědomé zapojení) zatíženém podvodem na DPH může založit odůvodněnost vydání zajišťovacího příkazu. Pro závěr o pravděpodobném budoucím stanovení daně tedy postačí již samotná účast stěžovatelky v popsaných řetězcích.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil názory krajského soudu a daňových orgánů ve věci zajišťovacího příkazu. NSS přisvědčil závěrům daňových orgánů, že daňový subjekt nebude pravděpodobně schopen prokázat nárok na odpočet daně dle ZDPH. Daná úvaha byla správně založena na nestandardním chování daňového subjektu, kdy tento vykazoval téměř veškerá přijatá plnění v oddíle B3 kontrolního hlášení (plnění do 10 000 Kč), avšak následně se z těchto přijatých plnění stalo bez vysvětlení výrazně menší množství poskytnutých plnění. Nadto daňový subjekt údajně hradil za přijatá plnění výhradně v hotovosti. Závěr o budoucí dobytnosti daně byl dle NSS taktéž naplněn, a to v silné intenzitě, neboť daňový subjekt nevlastnil žádné nemovité ani movité věci a jeho majetek se skládal především z peněžních prostředků na bankovním účtu, kdy prostředky připsané na účet byly většinou ve stejný den vybírány v hotovosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí o odvolání včetně zajišťovacího příkazu. NSS se neztotožnil s posouzením podmínky pravděpodobnosti budoucího stanovení daně ze strany krajského soudu a správních orgánů. Byť všechny okolnosti případu dle NSS vypovídají spíše o nedbalé účasti daňového subjektu na daňovém podvodu, byla daná podmínka založena na předpokladu neprokázání splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do JČS dle § 64 ZDPH. Pro takový závěr však dle NSS nebyly zjištěné indicie dostatečné.
 

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zajišťovacích příkazů. Nejvyšší správní soud shledal naplnění obou podmínek pro vydání zajišťovacího příkazu. Nejvyšší správní soud taktéž potvrdil, že úhrada bankovního dluhu ze strany akcionáře nevyvrátila důvodné obavy o budoucí úhradu daně, a naopak byla hodnocena jako účelová s ohledem na zapojení do podvodného řetězce.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost finanční správy ve věci nezákonného zásahu spočívajícím v nezákonném zadržování finančních prostředků na základě vydaných zajišťovacích příkazů. Neboť od podání odvolání nebylo o tomto rozhodnuto v zákonné lhůtě, resp. byla posuzována i otázka zda podání zástupce bylo možno posoudit jako zpětvzetí podaného odvolání. NSS na základě posouzení plné moci uzavřel, že ke zpětvzetí odvolání nebyl zástupce oprávněn. Tzn. o podání ze dne 20.2.2017, které mělo být posouzeno jako odvolání nebylo rozhodnuto včas, v důsledku čehož pozbyly zajišťovací příkazy účinnosti.