Silniční daň 2025

NSS zamítl kasační stížnost daňových orgánů ve věci daně silniční. Předmětem sporu bylo určení poplatníka daně silniční za situace, kdy daňový subjekt v daňovém řízení tvrdil a dokládal, že byl zapsán jako provozovatel do registru silničních vozidel podvodným jednáním třetích osob. NSS potvrdil závěr KS v Brně, že v případě namítané neplatnosti údajů v registru silničních vozidel nebylo možné z těchto údajů bez dalšího vycházet, přičemž namítána neplatnost představovala v daňovém řízení předběžnou otázku, kterou se daňové orgány byly povinny zabývat. NSS rovněž potvrdil závěr KS, že výzva k prokázání skutečností vydaná správcem daně nebyla dostatečně konkrétní, tudíž daňový subjekt nedostal v daňovém řízení příležitost unést důkazní břemeno stran neplatnosti zápisu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem ve věci daně silniční. NSS konstatoval, že neobstojí závěr KS o nadbytečnosti čestného prohlášení nového vlastníka vozidla, navrhovaného k důkazu v řízení před soudem k prokázání neexistence vozidla. NSS poukázal na to, že daňový subjekt navrhoval výslech nového vlastníka již v daňovém řízení, ačkoliv zánik vozidla začal daňový subjekt tvrdit poprvé až v řízení před soudem. Dle NSS se v tomto případě nejednalo o situaci, kdy by daňový subjekt byl v daňovém řízení liknavý a doháněl svou pasivitu až v soudním řízení. NSS uvedl, že daňový subjekt zánik prodaného vozidla tvrdil hned, jak to bylo možné, tj. jakmile se spojil s nově dosaženým svědkem díky aktivitě KS, který se svědka pokusil předvolat.