Vymáhání 2025

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci týkající se vyloučení majetku z daňové exekuce. NSS naznal, že správce daně nepochybil, pokud po zastavení daňové exekuce vrátil finanční prostředky zabavené na pokladně daňového dlužníka v hotovosti bezhotovostně na bankovní účet daňového dlužníka. Peněžní prostředky na bankovním účtu pak nebylo možné ztotožnit s hotovostí, kterou správce daně zabavil v průběhu dříve vedené daňové exekuce, a to i s ohledem na skutečnost, že v době jejich postižení další daňovou exekucí uplynuly tři týdny od jejich připsání, přičemž na bankovním účtu mohly probíhat další platby. Předmětné prostředky představovaly pohledávku, kterou měl daňový dlužník vůči bance, a případnou pohledávku vůči daňovému dlužníkovi měl daňový subjekt uplatnit pořadem civilního práva. Správce daně proto nepochybil, pokud žádost daňového subjektu o vyloučení finančních prostředků z daňové exekuce za této situace zastavil pro bezpředmětnost podle § 106 odst. 1 písm. f) DŘ. NSS pak nepřisvědčil ani dalším námitkám daňového subjektu stran porušení jeho ústavních práv a nepřezkoumatelnosti kasační stížností napadeného rozsudku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci rozhodnutí o námitce směřující proti exekučnímu příkazu. NSS nepřisvědčil daňovému subjektu, že je vadou exekučního příkazu, je-li jím vymáhána nižší částka, než v jaké byla stanovena dlužná daň, a to tím spíše, že k tomuto snížení došlo v důsledku daňovým subjektem provedené částečné úhrady nedoplatku. Vymáhání daně v nižší částce v důsledku skutečností, jichž si je daňový subjekt vědom, nemůže zasahovat do jeho práv a z hlediska jeho informovanosti a právní jistoty není nutné ani podrobně vyčíslovat toto daňovým subjektem zapříčiněného snížení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci zastavení řízení ve vazbě na daňovou exekuci. Dle NSS správce daně nepochybil, jestliže řízení o návrhu daňového subjektu na zastavení exekuce zastavil podle § 106 odst. 1 písm. d) DŘ, neboť ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že daňová exekuce byla před podáním návrhu na její zastavení již pravomocně zastavena a žádné řízení o daňové exekuci vedeno nebylo, nebylo možné se zabývat jejími vadami namítanými daňovým subjektem ani daňovým subjektem spatřovanou nicotností rozhodnutí, na základě nichž byla daňová exekuce vedena. Ze stejného důvodu nelze na věc aplikovat ustanovení § 181 odst. 2 písm. i) DŘ, které upravuje zastavení probíhající daňové exekuce.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci rozhodnutí o námitce směřující proti exekučnímu příkazu. NSS nepřisvědčil daňovému subjektu, že je vadou exekučního příkazu, je-li jím vymáhána nižší částka, než v jaké byla stanovena dlužná daň, a to tím spíše, že k tomuto snížení došlo v důsledku daňovým subjektem provedené částečné úhrady nedoplatku. Vymáhání daně v nižší částce v důsledku skutečností, jichž si je daňový subjekt vědom, nemůže zasahovat do jeho práv a z hlediska jeho informovanosti a právní jistoty není nutné ani podrobně vyčíslovat toto daňovým subjektem zapříčiněného snížení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a uvedl, že správce daně nepochybil, jestliže řízení o návrhu žalobce na zastavení exekuce zastavil podle § 106 odst. 1 písm. d) DŘ. Vzhledem k tomu, že daňová exekuce byla před podáním návrhu na její zastavení již pravomocně zastavena a žádné řízení o daňové exekuci vedeno nebylo, nebylo možné se zabývat jejími vadami namítanými stěžovatelem ani stěžovatelem spatřovanou nicotností rozhodnutí, na základě nichž byla daňová exekuce vedena. Ze stejného důvodu nelze na věc aplikovat ustanovení § 181 odst. 2 písm. i) DŘ, které upravuje zastavení probíhající daňové exekuce.