Vymáhání 2024

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci exekučního příkazu. NSS konstatoval, že nelze KS v Českých Budějovicích vytýkat obecnost jeho závěrů, když tyto byly předurčeny obecností jeho žalobních tvrzení. Podstata žalobních námitek byla v napadeném rozsudku náležitě vypořádána. NSS potvrdil, že exekuční příkaz nebyl nepřezkoumatelný a byl dostatečně srozumitelný. NSS také upozornil, že v řízení o soudním přezkumu exekučního řízení nelze zkoumat správnost stanovení daně či rozhodnutí vydaná v rámci jiných řízení.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně ve věci vyloučení majetku z daňové exekuce. NSS uzavřel, že pro učinění závěru, že odpadl předmět řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce ve smyslu § 179 DŘ, není dostačující podmínkou to, že došlo ke zrušení exekučního titulu či k prohlášení exekuce za neoprávněnou. Pro účely rozhodování o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce je podstatné, zda tato daňová exekuce probíhá, a nikoli zda se jedná o exekuci zákonnou. Pakliže nebylo ukončení daňové exekuce postaveno najisto, nemohlo zastavení řízení o návrhu na vyloučení majetku z této exekuce pro odpadnutí jeho předmětu v soudním přezkumu obstát.

NSS v řízení o kasační stížnosti správce daně ve věci exekučních příkazů, které KS v Ostravě zrušil pro nesprávně posouzenou přiměřenost zajišťovací exekuce, dospěl k závěru, že neobstojí jak rozsudek KS v Ostravě, tak ani všech 60 žalobou napadených exekučních příkazů správce daně. KS totiž přezkoumával exekuční příkazy za stavu, kdy již v jiném řízení rozsudkem zrušil zajišťovací příkazy jakožto exekuční tituly předmětných exekučních příkazů. NSS poukázal na svůj dřívější rozsudek sp. zn. 9 Afs 28/2011, dle kterého je soud povinen při přezkumu rozhodnutí vydaných v exekučním řízení přihlížet ke skutečnostem zpochybňujícím existenci exekučního titulu, byť by nastaly až po ukončení exekučního řízení, a proto zrušil jak rozsudek, tak i samotné exekuční příkazy.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu směřující proti usnesení MS v Praze o odmítnutí žaloby proti exekučnímu příkazu z důvodu nevyčerpání všech řádných opravných prostředků. NSS dospěl k závěru, že ani po novele provedené zákonem č. 283/2020 Sb., účinné od 1. 1. 2021, nepředstavuje námitka podle § 159 DŘ podaná proti exekučnímu příkazu řádný opravný prostředek ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s., který je nutné vyčerpat před podáním správní žaloby. Námitka ani po novele nemá nezbytný a určující znak řádného opravného prostředku, kterým je vliv na právní moc napadeného rozhodnutí. Takový vliv nelze ani výkladově dovodit, neboť z hodnot a principů právního řádu nevyplývá u tohoto typu rozhodnutí naléhavá potřeba existence řádného opravného prostředku, ani potřeba vztáhnout odklad jeho právní moci i na možnost podání námitky, která by ospravedlnila dotvoření práva nad rámec doslovného znění textu zákona. Dále u námitky nejsou naplněny ani další typické znaky jako je odložení vykonatelnosti a jiných právních účinků a přesunutí příslušnosti k rozhodnutí na nadřízený správní orgán. Námitku nelze považovat za řádný opravný prostředek ani na základě vůle zákonodárce projevené ve zmiňované novele, neboť zákonodárce nezvolil ideálně formulovaný text, čímž zapříčinil, že adresátům právních norem nemusí být povaha institutu námitky podávané proti rozhodnutí správce daně na první pohled zřejmá. Nad to by trváním na uplatnění námitky mohlo dojít k absurdnímu důsledku řetězení dalších a dalších námitek proti rozhodnutím o námitkách a tím i zamezení přístupu k soudu, jež by bylo nutno odstranit dalším soudním dotvářením práva, konkrétně teleologickou redukcí. Dle NSS tak jsou i po zmíněné novele exekuční příkaz a rozhodnutí o námitce dvěma samostatnými a samostatně žalovatelnými správními rozhodnutími.