Převodní ceny 2024

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu na DPPO. NSS potvrdil správný postup správce daně při stanovení převodní ceny dle § 23 odst. 7 ZDP za užití ziskové transakční metody čistého rozpětí. Dle NSS tak náklady v podobě odpisů z oceňovacího rozdílu měly vstupovat do cenotvorby daňového subjektu, neboť souvisely s jeho smluvní výrobou. Stejně tak NSS souhlasil s použitím mezikvartilových hodnot, čímž došlo v daném případě k eliminaci extrémů a nepřesností a nepřisvědčil názoru daňového subjektu, který požadoval aplikovat ziskovou přirážku na úrovni minima vyplývající ze srovnávací analýzy.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňových orgánů a zrušil rozsudek KS v Brně ve věci DPPO. Dle NSS smlouvy uzavřené mezi faktickým poskytovatelem reklamy a dodavateli daňového subjektu (mezi 1. a 2. článkem transakcí) bylo možné pro účely určení obvyklé ceny zohlednit. V daném případě totiž daňové orgány nepovažovaly tyto první články (faktické poskytovatele reklamy) za spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 ZDP, resp. při posuzování vztahů mezi těmito subjekty nezjistily bližší vazby. K tomuto závěru dle NSS daňové orgány podrobně odůvodnily, že přeprodej reklamy nezahrnoval žádnou přidanou hodnotu, která by odůvodňovala mnohonásobné navýšení původní ceny za tentýž předmět smlouvy.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu stran problematiky na DPPO. Dle NSS daňové orgány nesprávně vycházely při stanovení ceny obvyklé dle § 23 odst. 7 ZDP u reklamních plnění z cenových údajů od provozovatelů jednotlivých akcí. Dle NSS měly vycházet z cen mezi zprostředkovatelem (reklamní agenturou) a odběratelem, případně měly zohlednit obvyklou provizi zprostředkovatele. U jiných reklamních plnění kasační námitky NSS zamítl a potvrdil, že daňový subjekt neprokázal tvrzené okolnosti a dodavatele těchto plnění a tím ani daňovou uznatelnost nákladů dle § 24 odst. 1 ZDP.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry KS v Českých Budějovicích a daňových orgánů na DPPO, když dokázaly při aplikaci § 23 odst. 7 ZDP správně definovat právní vztah jinak spojených osob, který nedovozovaly pouze z navýšení ceny reklamních plnění v řetězci. NSS také přisvědčil stanovení samotné ceny obvyklé, když připustil potřebu zohlednění přidané hodnoty oproti prvnímu článku v řetězci, ovšem daňový subjekt musí prokázat, že poskytnuté plnění se skutečně lišilo od plnění poskytovaného sportovními kluby oproti přeprodejcům, čemuž se v daném případě nestalo.
 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry KS v Ostravě a daňových orgánů na DPPO, které správně definovaly vztah jinak spojených osob dle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP mezi daňovým subjektem a dodavateli reklamních a propagačních služeb. NSS vyslovil, že pokud daňový subjekt uzavře předražený či jinak podezřelý obchod a chce se dovolávat daňového zohlednění takového jednání, musí být schopen vysvětlit na první pohled iracionální důvod svého postupu, což daňový subjekt k výzvě správce daně neučinil. NSS také přisvědčil daňovým orgánům při postupu stanovení samotné ceny obvyklé, které zjišťovaly referenční cenu za reklamní plochy pronajatých rozměrů v dané lokalitě ve sledovaném období, tj. velikost reklamních ploch neignorovaly, jak namítal daňový subjekt, přičemž vždy zohlednily nejvyšší zjištěnou cenu.
 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci DPFO. NSS dospěl k závěru, že daňové orgány neprokázaly, že daňový subjekt a jeho dodavatelé byli osobami jinak spojenými ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5. ZDP. NSS uvedl, že ze zvýšené ceny nelze automaticky dovozovat propojenost účastníků právního vztahu, byť tento soud nezpochybňuje, že vysoká cena může představovat pro správce daně jednu z indicií pro zkoumání spojení osob; nemůže se ovšem jednat o indicii jedinou a správce daně je povinen zkoumat i další okolnosti svědčící pro to, že právní vztah byl vytvořen převážně za účelem daňového zvýhodnění jedné ze smluvních stran, a to ve formě snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. NSS dále shledal důvodnou i námitku daňového subjektu stran nesprávného určení referenčního vzorku cen pro účely stanovení výše ceny obvyklé, jelikož daňový subjekt odebíral reklamní služby od zprostředkovatelů, nikoliv od konečných poskytovatelů.