Daň z nabytí nemovitých věcí 2024

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu. Předmětem sporu byla jednak prekluze práva stanovit daň a jednak stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí při směně pozemků. V případě prekluze bylo otázkou, zda přezkumné řízení v případě výzvy k odstranění pochybností bylo úkonem ve smyslu § 148 odst. 2 písm. c) a d) DŘ, které by mělo vliv na lhůtu pro stanovení daně. NSS došel k závěru, že ano, protože toto jednání vyústilo ve svém důsledku ve vyměření daně, neboť byla odstraněna nezákonnost výzvy a navíc se tím předešlo potencionální nezákonnosti platebního výměru. V případě stanovení základu daně byla předmětem sporu otázka, zda je pro stanovení základu daně v případě směny pozemků určující hodnota pozemků, které daňový subjekt převedl, nebo hodnota pozemků, které daňový subjekt nabyl. Předmětem daně je podle § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření úplatné nabytí vlastnického práva mj. k pozemku nacházejícímu se na území ČR. NSS dospěl k závěru, že v případě směny dvou pozemků hodnota poskytovaného pozemku odpovídá úplatě, zatímco hodnota nabývaného pozemku je zásadní pro vyměření daně z nabytí tohoto pozemku a odpovídá v daném případě ceně zjištěné. Jinak řečeno, pro určení nabývací hodnoty stěžejní pro stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí je určující hodnota pozemku, který daňový subjekt nabyl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně osvobození nabytí vlastnického práva na základě finančního leasingu dle § 9 odst. 2 ZOS, kdy daňová povinnost k dani z nabytí nemovitých věcí vznikla ke dni 26. 2. 2018. Spornou otázkou bylo, které znění ZDP definující finanční leasing bylo rozhodující pro posouzení splnění podmínek pro osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí. NSS s odkazem na svou dřívější judikaturu (rozsudek sp. zn. 4 Afs 8/2019 a 5 Afs 99/2020) došel k závěru, že splnění podmínek osvobození podle § 9 odst. 2 ZOS je nutné posuzovat vždy k okamžiku vzniku daňové povinnosti, resp. naplnění předmětu daně. Musí se tedy jednat o finanční leasing podle ZDP ve znění účinném v okamžiku nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je předmětem finančního leasingu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu. Podstata sporu tkvěla v právní otázce, zda převod podílu na daňový subjekt spojený se zánikem závazku naplňuje znaky úplatného převodu, který je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. NSS uvedl, že ačkoli důvodová zpráva k zákonnému opatření převzetí dluhu výslovně vypočítává jako jednu z forem nepeněžité úplaty, nyní posuzovaná transakce z rámce případů, kdy je za převod vlastnického práva poskytována skutečná protihodnota vybočuje. Skutečnost, že oba spoluvlastníci měli společný dluh související s pořízením společné věci a tento dohodou vypořádali tak, že daňový subjekt se stal výlučným dlužníkem, bez dalšího nepředstavuje protihodnotu za převod spoluvlastnického podílu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně i KS v Praze ve věci stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí, resp. zda jsou technologická zařízení čerpací stanice součástí nemovité věci, a tudíž, zda je jejich hodnota předmětem daně z nabytí nemovitých věcí či nikoliv. NSS konstatoval s odkazem na svou dřívější judikaturu, že objekt čerpací stanice společně s technologickým zařízením tvoří jeden funkční, fyzicky propojený celek, a proto i hodnota technologického zařízení, byť může být tvořeno movitými věcmi, tvoří základ daně z nabytí nemovitostí.