Reakce Finanční správy na tiskovou zprávu Unie daňových poplatníků ze dne 27. 6. 2016

V uvedené zprávě je připuštěno, že existují podvody s DPH, které spočívají v tom, že dodavatelé úmyslně tuto daň státu nezaplatí. Dále je pak ale vyjadřován názor, že Finanční správa řeší tyto podvody zjednodušujícím postupem – postihem majetných subjektů, kteří se bez svého vědomí nacházejí v distribučním řetězci zasaženém tímto podvodem.

Toto je typická ukázka dalšího nehorázného útoku, diskreditace a zpochybňování činnosti správce daně. To vše bez předložení jakýchkoliv důkazů a bez znalosti informací z konkrétní kauzy. Finanční správa neuzná nároky na odpočet daně jen těm, u kterých je schopna prokázat, že o podvodu věděli nebo mohli vědět. Tento postup vyplývá i z judikatury Soudního dvora EU a je potvrzený i rozsudky tuzemských soudů. Finanční správa si tedy v žádném případě potírání podvodů nezjednodušuje postihem majetných subjektů. Můžeme jen zopakovat, že bude-li finanční úřad zbaven mlčenlivosti, pak může poskytnout důkazy o vědomosti či nevědomosti. Nezbavení mlčenlivosti chápeme tak, že zásadním způsobem zpochybňuje deklarovanou „čistotu“.

Dále je ve zprávě uvedena výzva, aby FS informovala o tom, jak rozpoznat podezřelý obchod.

Souhlasíme s tím, že osvětu je třeba rozvíjet. Finanční správa ji hodlá i nadále zlepšovat. Kvalitní a osvědčené profesní organizace a svazy sdružující podnikatele, se v převážné většině také osvětou svých členů zabývají. Profesním společenstvím nic nebrání vzdělávat svoje členy i formou upozornění na celou řadu judikátů, které na konkrétních kauzách popisují, že si měl být odběratel vědom rizika zapojení do podvodného distribučního řetězce.

Pokud jde o požadavek, aby Finanční správa stanovila jednoznačná pravidla, která by měli plátci DPH dodržovat při prověřování svých dodavatelů, je každému, kdo se někdy hlouběji zabýval problematikou zneužívání systému DPH, tedy i specialistům na daňové spory z řad minimálně zakládajících členů Unie daňových poplatníků, zřejmé, že jde o požadavek nesplnitelný. Na otázku, v jakých případech jsou splněna kritéria naplnění vědomostního testu (plátce věděl či mohl vědět, že se jedná o daňový únik), jednoznačná odpověď neexistuje. Různým situacím vyhovují různá kritéria, a co je v jednom případě vyhovující, v jiném může být nepřijatelné. Svět, a to včetně „světa DPH“, je barevný a rozmanitý a stejně rozmanité jsou i způsoby páchání a organizování daňových podvodů. Dát univerzální návod, co je a co není při účasti na obchodování v řetězci rizikové, jednoznačně nelze. Prokazování dobré víry proto bude vždy na bedrech daňového subjektu, stejně tak jako prokázání opaku bude vždy na bedrech Finanční správy.

Podezření na nekalou činnost vyplývají často z kombinace více skutkových zjištění. Obvykle se totiž jedná o komplex jednotlivostí, ingrediencí, které samy o sobě nemusí působit vysloveně „závadně“, ale při patřičném namíchání a vzájemném propojení se teprve stanou důkazem rizika.

Pro přiblížení a větší názornost uveďme příklad z nedaňové oblasti. Sběrač kovů bude na příručním vozíku dovážet do sběrných surovin desítky litinových vík z kanálů, přičemž ta budou označena názvem města, kde sběrné suroviny sídlí. Ve městě bude tím pádem řada kanálů bez víka a o problému bude informovat i místní tisk. Soudný člověk přece nemůže mít pochybnost o tom, že ten, kdo tyto kovy od sběrače vykoupí, musí vědět, že byly ukradeny. Podobné je to i v daňové oblasti. Ty případy jsou pro daňové profesionály stejně dobře čitelné.

Informace, které jsou aktuálně medializovány, se omezují zpravidla na to, že někdo něco koupil, u prodejce byl problém a kupující nese neoprávněně následky. To samo o sobě není ani půl pravdy. Vrátíme-li se zpět k našemu příkladu, tak by to znamenalo, že sběrné suroviny vykoupily kovy, a přitom neměly absolutně žádné povědomí o tom, že je prodávající ukradl. Už ale nezazní ty další indicie, ze kterých je každému naprosto jasné, že to tak není.

Jindy se čtenář z médií například nedozví, že kupující věří prodávajícímu tak bezmezně, že mu přenechá neomezené ovládání svého účtu skrz elektronické bankovnictví a peněžní tok nad celým podvodným schématem má plně pod kontrolou. Vznik obchodních případů a jejich průběh je někdy natolik absurdní, že ani ten největší idealista nemůže věřit, že obchody vznikly skutečně podnikatelskou činností a nikoliv tak, že je ze zákulisí někdo režíruje k výslednému cíli. Jakému? Na začátku někdo daň nezaplatí, proteče řetězcem, a na konci požaduje někdo po státu vratku daně, která zcela účelově nebyla zaplacena.

Jak tedy rozpoznat podvodný řetězec?
Jednoduše tak, že nevznikl běžnou podnikatelskou činností. Běžnému poctivému podnikání riziko skutečně nehrozí.