Dotazy a odpovědi

Jaký je z pohledu daně z příjmů správný daňový režim příjmů z pokut za porušení nejvyšší povolené rychlosti (úsekové měření rychlosti na pozemních komunikacích) vybíraných obcemi a plynoucích do jejich rozpočtu

Podle § 18a odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), platí, že u veřejně prospěšného poplatníka (tedy i u obce) není předmětem daně výnos daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, které plynou obci nebo kraji. Otázkou k řešení je, zda pokuty za porušení rychlosti v rámci úsekového měření v obci splní kritérium „jiného obdobného peněžitého plnění“ a tento příjem tak nebude u obce podléhat dani z příjmů právnických osob.

Z dikce ustanovení § 18a odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů, lze dovodit, že zde uvedená plnění, tj. daň nebo poplatek, jsou pro obec nárokovým zdrojem příjmu, který je zákonně (nebo obecní vyhláškou) upraven (např. zákon o rozpočtovém určení daní, poplatek za odvoz odpadu, poplatek za odnětí půdy, poplatek za odvod odpadních vod, poplatek za psy atd.) a nemají sankční charakter.

Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 až 4 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci v určených parametrech je kvalifikováno jako přestupek.

Vzhledem k tomu, že v případě pokuty za překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci se jedná o sankci za porušení povinnosti plynoucí z právního předpisu, nelze tento druh příjmů z hlediska zákona o daních z příjmů podřadit pod peněžité plnění obdobné dani nebo poplatku.

Z uvedeného vyplývá, že pokuta za překročení nejvyšší povolené rychlosti vybíraná obcí nebude u obce představovat příjem, který není dle § 18a odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů předmětem daně z příjmů právnických osob.