Obecné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty

Obecné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
(§ 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů)

S účinností od 1. ledna 2005 došlo v důsledku novely zákona o dani z přidané hodnoty zákonem č. 635/2004 Sb. pouze k některým dílčím změnám obecných podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně stanovených v § 73 zákona o dani z přidané hodnoty, nejpodstatnější změny se týkají pravidel pro vykazování nároku na odpočet daně v daňových přiznáních.

1. Prokázání nároku na odpočet daně daňovým dokladem

Plátce prokazuje nárok na odpočet daně příslušným daňovým dokladem, který byl zaúčtován nebo evidován v daňové evidenci. Pokud doklad, na jehož základě si plátce uplatňuje nárok na odpočet daně, neobsahuje všechny předepsané náležitosti, plátce prokazuje nárok na odpočet daně v rámci dokazování podle § 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Prokázání odpočtu daně zaúčtovaným nebo zaevidovaným daňovým dokladem je podmínkou věcnou, nikoliv časovou. Z časového hlediska je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně v následujících lhůtách.

2. Lhůty pro uplatnění nároku na odpočet daně

Zdaňovací období, za která lze z časového hlediska nejdříve uplatnit nárok na odpočet daně, jsou stanovena v § 73 odst. 2 až 8 zákona. Tato období v obecné rovině vycházejí z období, ve kterých vznikla povinnost přiznat daň. Nárok na odpočet daně naopak nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn nejdříve.

Nárok na odpočet daně, který vznikl v předchozích zdaňovacích obdobích téhož kalendářního roku, lze uplatnit při respektování zákonem stanovených lhůt jak v řádném, tak dodatečném daňovém přiznání. V řádném daňovém přiznání lze podle § 73 odst. 11 zákona nárok na odpočet daně uplatnit nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn nejdříve, tj. v daňovém přiznání za prosinec nebo IV. čtvrtletí příslušného kalendářního roku. Po uplynutí této lhůty je možné nárok uplatnit pouze v dodatečném daňovém přiznání.

§ 73 odst. 11 neukládá povinnost uvádět nárok na odpočet daně v dodatečném přiznání pouze za příslušné zdaňovací období, ve kterém vznikl. Plátce je oprávněn uplatnit tento nárok na odpočet daně v dodatečném přiznání za některé ze zdaňovacích období roku, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn s tím, že je povinen dodržet výše uvedené zákonem stanovené lhůty.

Výše uvedené změny pravidel pro vykazování se vztahují také na uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění uskutečněných od 1. 5. 2004, které plátce v daňových přiznáních za zdaňovací období do 31. 12. 2004 neuplatnil. Naopak nevztahují se na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění uskutečněných do 30. 4. 2004.

Příklad:

V dubnu 2005 se vyskytly 2 případy nároku na odpočet daně, které byl plátce oprávněn uplatnit již ve zdaňovacích obdobích předchozího kalendářního roku, konkrétně v květnu a červenci 2004. Podle znění ust. § 73 odst. 11 je plátce povinen tyto nároky na odpočet daně uplatnit pouze v dodatečných daňových přiznáních. Plátce může nárok na odpočet daně, který mohl nejdříve uplatnit v květnu 2004, uplatnit v některém z dodatečných přiznání za zdaňovací období květen až prosinec 2004. Nemůže ale uplatnit tento nárok v dodatečných přiznáních za dřívější období, tj. např. za duben 2004. Může zahrnout všechny nároky pouze do jednoho dodatečného přiznání, ale při zachování stanovených pravidel. Oba nároky může zahrnout do dodatečného přiznání za červenec 2004, ale již ne do dodatečného přiznání za květen 2004. Všechny nároky na odpočet daně, které byl plátce oprávněn uplatnit nejdříve v některém ze zdaňovacích období předchozího kalendářního roku, může vždy uplatnit v dodatečném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období tohoto roku, tj. za prosinec nebo IV. čtvrtletí.